Událostí se řítí jedna za druhou neuvěřitelným tempem. Občas i několik současně. Člověk má chuť nebo spíše potřebu některé z nich, vzhledem k jejich mimořádnému významu a hodnotě jejich příkladu, okomentovat. Teď nemám na mysli to, co se stalo v Ženevě a co bylo považováno za zasloužený revoluční triumf zemí třetího světa. Budu hovořit o odpovědi Kuby Radě pro mezinárodní vztahy Evropské unie, která byla zveřejněna 22. června na první straně deníku Granma.

Při příležitosti svátku Státu Izrael předseda vlády Mirek Topolánek v rozporu s oficiálním postojem České republiky, EU a OSN označil izraelského okupanta za nositele a blízkovýchodního vyslance evropských hodnot, svobody a demokracie. Dokonce implicitně nazval úsilí o osvobození arabských okupovaných území a boj palestinského lidu za nezávislý a životaschopný stát, v souladu s podepsanými dohodami z Oslo s Izraelem i takzvanou Cestovní mapou a rezolucemi OSN, za nápor barbarství .

Neděle je příhodný den k četbě čehosi, co vypadá jako science-fiction. Bylo oznámeno, že CIA odtajní stovky stran týkajících se ilegálních akcí včetně plánů na zavraždění zahraničních vládních představitelů. Zčista jasna se zveřejnění zdrží, o den se opozdí. Nebylo podáno žádné rozumné vysvětlení. Někdo, možná z Bílého domu, materiál zběžně prohlédl.

Soud na Floridě čeká na příští měsíc, aby vyslechl odvolání v případu, který hodně vypovídá o vztazích mezi Spojenými státy a Kubou. Gerardo Hernández a další čtyři Kubánci byli na Floridě v prosinci 2001 odsouzeni za obvinění od snahy získat vojenská tajemství USA, přes špionáž mezi kubánskými exilovými skupinami, až, což byl Hernándezův případ, po spolčení k vraždě čtyř kubánských Američanů, jejichž plány byly zmařeny kubánskou vládou v roce 1996.