Jde o přežití lidstva

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 10. 2007

Twitter

Pane předsedo, dosud nikdy nebylo tak zjevné reálné nebezpečí ohrožující lidský druh. Dosud nikdy nebylo tak zjevné porušování mezinárodního práva, které rostoucí měrou ohrožuje mír a mezinárodní bezpečnost. Dosud nikdy nebyla tak zjevná nerovnost a vyloučení postihující více než dvě třetiny populace naší planety.

Klíčovým faktorem k přežití lidstva se stává skoncování s plýtváním a zběsilým konzumním kolotočem podporovaným velkými korporacemi a mocenskými skupinami z malé skupiny rozvinutých zemí, které plýtvají za cenu chudoby a nekonečného prodlužování zaostalosti na rozlehlé periferii chudých zemí, kde živoří miliardy lidí. Jednání Valného shromáždění na vysoké úrovni, jež se konalo před pouhými dvěma dny, jasně ukázalo nebezpečí představované rychlým globálním oteplováním, které již prožíváme, a jeho vlivem na klimatické změny. Je třeba jednat, a to rychle, a rozvinuté země mají morální povinnost a historickou zodpovědnost jít v tomto úsilí příkladem a postavit se mu do čela.

Řada našich zemí, ve všech případech z Jihu, je současně obětí nepřípustných aktů agrese ze strany mocných, kteří jsou v zásadě vedeni neutišitelným hladem po strategických zdrojích. Dobyvačné války a proklamování a uplatňování doktrín založených na preventivní válce a nevylučujících ani použití jaderných zbraní proti státům, které je nevlastní, a rovněž tak opakované používání záminek, jako je údajný boj proti terorismu, údajné šíření demokracie, nebo takzvaná změna režimu v zemích jednostranně označovaných jako státy zla, jsou dnes největší a nejvážnější hrozbou míru a bezpečnosti ve světě.

Agrese a protiprávní okupace zemí, vojenské intervence odporující mezinárodnímu právu a záměrům a zásadám Charty OSN, bombardování civilistů a mučení jsou nadále dennodenní praxí. Obehranou písničkou o svobodě a demokracii má být posvěceno rabování přírodních zdrojů třetího světa a ovládány oblasti s rostoucím geostrategickým významem. Právě takový a ne jiný je plán imperiální nadvlády, který se snaží krví a ohněm prosadit nejsilnější vojenská supervelmoc, jakou kdy člověk poznal.

V mezinárodních vztazích se nejen zdaleka nepostupuje v souladu s principy solidarity, sociální a mezinárodní spravedlnosti, rovnosti a rozvoje pro všechny, ale bez sebemenšího studu se uplatňuje praxe dávat zemím vysvědčení, uvalovat jednostranné blokády, vyhrožovat agresí, vydírat a donucovat nátlakem.

Pokud nějaká malá země brání své právo na nezávislost, je označena za stát zla. Jestliže velmoc napadne nějakou zemi, řekne se, že „jí přináší svobodu“. Bojovník proti zahraniční agresi je terorista, voják–agresor je „bojovník za svobodu“. Je to mediální válka, podvod s pravdami, tyranie jediného myšlení v globalizovaném světě.

Namísto přibližování ke všeobecnému a úplnému odzbrojení, včetně jaderného, které bylo po desetiletí trvalým požadavkem Hnutí nezúčastněných, se podporuje zbrojení a plýtvání prostředky na nové zbraně a zbrojní systémy, jež pohlcují zdroje, které by svět potřeboval na omezení důsledků klimatických změn a řešení krajně závažných problémů vyplývajících z chudoby a vylučování.

Je zde snaha, bránit zpolitizovaným a selektivním způsobem v uplatňování zásady, že národy mají právo na rozvoj jaderné energie pro mírové účely, vyhlášené již v Dohodě o nešíření jaderných zbraní. Některým zemím je vyhrožováno válkou a zničením, zatímco agresivnímu spojenci je dovoleno disponovat stovkami nukleárních zbraní a pomáhá se mu s jejich neustálou modernizací.

Jak dlouho ještě potrvá a kolik dalších obětí zemře, než váleční jestřábi pochopí, že vážné problémy světa nelze řešit zbraněmi?

V den, jako je dnešní, stojí zato připomenout slova prezidenta Fidela Castra pronesená na Valném shromáždění v říjnu 1979:

„Dejme sbohem zbraním – řekl Fidel – a zabývejme se civilizovaně nejtíživějšími problémy naší epochy. To je zodpovědností a nejsvatější povinností všech státníků světa. Je to také nezbytný předpoklad přežití člověka.“

Pane předsedo,

dnes se nepřibližujeme k naplnění Cílů pro 3. tisíciletí a rozhodnutí přijatých velkými konferencemi Spojených národů v posledním desetiletí.

Chudoba se nezmenšuje. Roste nerovnost mezi zeměmi a uvnitř zemí.

1,1 miliardy lidí nemá přístup k pitné vodě, 2,6 milionů lidí postrádá hygienické služby, přes 800 milionů lidí je negramotných a 115 milionů dětí nechodí na první stupeň základní školy, 850 milionů lidí denně hladoví. Jedno procento nejbohatších lidí světa vlastní 40 % bohatství, zatímco 50 % světové populace má stěží 1 %. To vše se odehrává ve světě, který utrácí bilion za zbraně a další bilion za reklamu.

Ona přibližně miliarda lidí žijících v rozvinutých zemích spotřebovává kolem poloviny veškeré energie, zatímco téměř 2 miliardy chudých dosud elektřinu nepoznaly.

To je ten svět, který máme podle nich akceptovat? To má být budoucnost, s níž se máme spokojit? Máme či nemáme právo usilovat o změnu tohoto stavu věcí? Máme či nemáme bojovat o to, aby lepší svět byl možný?

Proč se plýtvá tak kolosálními prostředky na průmysl vraždění a nevyužívají se na záchranu životů? Proč se nestaví školy namísto atomových ponorek a nemocnice namísto „inteligentních“ bomb? Proč se nepodporuje výzkum prostředků k léčbě AIDS, malárie a tuberkulózy namísto budování protiraketových štítů? Proč není vedena válka proti chudobě namísto války proti chudým?

Třebaže je ke splnění Cílů pro 3. tisíciletí zapotřebí jen 150 miliard dolarů, tvrdí se pokrytecky, že potřebné finanční prostředky není odkud vzít. To je lež! Peněz je víc než dost, čeho se nedostává, je politická vůle, etika a reálný závazek těch, kdo rozhodují. Pokud skutečně existuje zájem nalézt peníze:

Nechť je konečně splněn slib vynakládat 0,7 % HDP na oficiální rozvojovou pomoc. Představovalo by to přes 141 miliard dolarů navíc ke stávajícím prostředkům. Vrcholem předstírání je, že dárcovské země nyní započítávají prominutý dluh, o němž vědí, že by ho nemohly nikdy inkasovat, aby tak uměle nafoukly svůj příspěvek

Nechť je prominut zahraniční dluh, který již naše země splatily a ne jednou. Umožnilo by to věnovat na rozvoj více než 400 miliard dolarů, které se dnes vynakládají na dluhovou službu, jež nepřestává narůstat.

Nechť je uzavřeno kolo jednání z Doha a zrušeny 300-miliardové zemědělské dotace v rozvinutých zemích. Pak by bylo možné vynaložit tyto peníze na boj proti chudobě venkova a potravinové nejistotě a zaručit exportním produktům rozvojových zemí spravedlivé ceny.

Nechť je uznáno naše právo na rozvoj. Nechť je nám zaručeno naše právo na přístup k trhům, k patentům a technologiím, které jsou dnes výlučným monopolem bohatých. Nechť je našim zemím pomoženo s přípravou profesionálů a vědců a ustane loupení našich talentů.

My, nezúčastněné země, nepotřebujeme almužnu, potřebujeme a žádáme spravedlnost.

Nechť je respektováno naše právo na kulturní různorodost a zachování našeho dědictví, našich symbolů a našeho způsobu života. Tak zní jednohlasný požadavek nezúčastněných států, který nedávno vyhlásily v Teheránu na jednání ministrů o lidských právech a kulturní různorodosti.

Pane předsedo,

my, nezúčastněné země, chceme demokratičtější a transparentnější Spojené národy, v nichž by Valné shromáždění, jejich nejreprezentativnější a nejdemokratičtější orgán, skutečně vykonávalo pravomoci, které mu přísluší.

Potřebujeme Spojené národy s reformovanou Radou bezpečnosti, která by vystupovala v mezích mandátu uděleného jí zakládací chartou organizace, avšak nezasahovala by do funkcí a výsad jiných orgánů této struktury. Radu bezpečnosti s rozšířeným členstvím odpovídajícím současné skladbě OSN, kde my, rozvojové země, tvoříme většinu. Radu bezpečnosti, jejíž metody práce by byly radikálně reformovány, aby umožňovaly transparentnost a přístup všech členských států k její činnosti.

Chceme Spojené národy, kde jedinou cestou k řešení a vyřešení současných problémů by byl multilateralismus a ujednání plně respektující Chartu.

Potřebujeme Radu pro lidská práva, jež by zabránila opakování vážných chyb bývalé Komise pro lidská práva. Radu, jež by ve své praxi ctila zásadu, že lidská práva jsou univerzální, nedělitelná a vzájemně provázaná. Radu, jež by skoncovala se selektivností a dvojími měřítky. My, nezúčastněné země, ostře odmítáme machinace některých mocných, kteří, frustrováni tím, že nedosáhli svých cílů, snaží se nyní znovu otevřít a zpochybnit dohodu dosaženou po úporném a obtížném procesu institucionálního budování Rady.

My, nezúčastněné země, nepřestaneme bránit postuláty, na jejichž základě vzniklo naše hnutí a které jsou obdobné jako principy této organizace. Budeme podporovat přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásad svrchovanosti, rovnoprávnosti a svobodného sebeurčení národů.

Budeme dále hájit právo zkoušeného a hrdinného palestinského lidu na vlastní stát s hlavním městem ve východním Jeruzalému. Budeme dále odsuzovat genocidu, která je na něm páchána.

Budeme nadále hlásat právo lidu Portorika na svrchovanost a nezávislost.

My, nezúčastněné země, reprezentujeme téměř dvě třetiny členů Spojených národů. Naše požadavky nebude možno opomíjet a naše zájmy ignorovat. Zůstaneme jednotní a budeme bránit svá práva. Dosáhneme toho, aby náš hlas byl slyšen.

Pane předsedo,

zde jsem jako předseda Hnutí nezúčastněných hodlal svůj projev ukončit. Avšak skandální a hrubé vystoupení prezidenta Spojených států v tomto sále dnes ráno mne nyní nutí, abych pronesl několik slov jménem Kuby.

Za použití hrubého slovníku a arogantního tónu prezident Bush urazil asi deset zemí a vyhrožoval jim, dával výslovné a autoritativní příkazy Valnému shromáždění, s nadřazeností v tomto sále nevídanou vynášel hodnocení a soudy o dvou desítkách zemí.

Bylo to zahanbující představení. Delirium tremens světového četníka. Opilost imperiální mocí, opepřená veškerou průměrností a cynismem těch, kdo vyhrožující válkami, o nichž vědí, že v nich nepůjde o jejich životy.

Prezident Spojených států nemá žádné právo soudit jiný svrchovaný národ této planety. To že má někdo mocné nukleární zbraně ho naprosto neopravňuje rozhodovat o právech národů dalších 191 zemí, jež jsou zde zastoupeny.

A nelze podceňovat odhodlání a odvahu národů, když jde o obranu jejich práv! Nakonec nezáleží na síle kanónů, nýbrž na oprávněnosti idejí, za něž se bojuje. Válečnicky naladěný a výhrůžkami šermující prezident se o tom již touto dobou mohl přesvědčit.

Svrchovaná rovnost států, nikoli „změna režimu“. Respektování svrchovanosti, nikoli jednostranné známková dobrého chování. Respektování mezinárodního práva, nikoli blokády a neoprávněné války.

Prezident Bush hovořil o demokracii, všichni však víme, že lže. Sám se dostal do prezidentského úřadu pomocí volebního podvodu a klamu. Včera bychom si bývali ušetřili jeho přítomnost a naslouchali bychom prezidentu Albertu Gorovi, jak hovoří o klimatických změnách a rizicích pro náš lidský rod. Navíc si pamatujeme, jak bez okolků podpořil státní převrat proti prezidentovi a ústavě Venezuely.

Hovořil o míru, avšak my víme, že lže. Dobře si pamatujeme, jak vyhrožoval 60 nebo více zemím, které nazval „temnými kouty planety“, že je překvapivými preventivními útoky vymaže z povrchu zemského. Bush je podivný válečník, jenž z týlu přikazuje mladým lidem své země, zabíjet a umírat tisíce kilometrů od jejích břehů.

Hovořil o lidských právech, avšak my víme, že lže. To on je zodpovědný za smrt 600 000 civilistů v Iráku, to on povolil mučení na námořní základně v Guantanamu a v Abu Ghraibu a je komplicem únosů a mizení lidí, tajných letů a ilegálních věznic.

Hovořil o boji proti terorismu, ale my víme, že lže. Zaručil naprostou beztrestnost nejodpornějším teroristickým skupinám, které v Miami přepravují hrůzné zločiny proti kubánskému lidu.

Prezident Bush napadl novou Radu pro lidská práva. Krvácí z utržené rány, přemílá svou bezmocnost. Trýzní ho zahanbení z toho, že v době, kdy vykonává prezidentský úřad, nemohou Spojené státy ani aspirovat na členství v ní, protože volby probíhají tajným hlasováním. Kuba byla naopak zvolena více než dvěma třetinami hlasů zakládajícího člena.

Hovořil o spolupráci, rozvoji a prosperitě pro zbytek světa, ale my všichni víme, že lže. Je nejegoističtějším a nejvíce nezodpovědným politikem, jakého jsme poznali. Ve světě, kde letos zemře 10 milionů dětí mladších 5 let na nemoci, jimž lze předcházet, jsou jeho včerejší mrzké a demagogické návrhy jen špatným vtipem.

Prezident Bush nemá morální autoritu ani důvěryhodnost, aby mohl někoho soudit. Měl by se světu zodpovídat ze svých zločinů.

Excelence,

arogance a pokrytectví má své meze. Lež a vydírání má své meze. Kuba odmítá a odsuzuje každé jedno ze lživých slov pronesených včera prezidentem Spojených států.

Pane předsedo,

Kuba děkuje za solidaritu, jíž se jí dostalo od tohoto Valného shromáždění v jejím boji proti blokádě a agresím, jimž musí čelit téměř pět desítek let. Zejména zde děkuji za jeho včerejší slova prezidentovi Nikaragui, soudruha Daniela Ortegy, který je přítomen zde v sále, a všem, kdo pozvedli svůj hlas za právo a spravedlnost kubánského lidu.

Kuba děkuje těm, kdo podporují její úporný boj proti terorismu a kdo pozvedli svůj hlas za osvobození pěti kubánských bojovníků proti terorismu nespravedlivě vězněných ve Spojených státech.

Pánové delegáti, Kuba bude spolu se všemi členy Hnutí nezúčastněných bojovat usilovat o spravedlivější a demokratičtější světový pořádek, v němž by naše národy mohly vykonávat své právo na mír a rozvoj.

Můžeme být obviněni, že jsme snílci, avšak budeme bojovat s přesvědčením, že dnešní sny se stanou zítřejší realitou.

Bojujeme a nepřestaneme bojovat, neboť jsme přesvědčeni, že i když existují lidé bez důstojnosti, jsou vždy i takoví, kteří jí v sobě mají na rozdávání. To na nich stojí celý národ, to na nich stojí lidská důstojnost.

Děkuji mnohokrát.

Vystoupení ministra zahraničních věcí Kubánské republiky Felipe Péreze Roqueho ve všeobecné rozpravě 62. zasedání Valného shromáždění Spojených národů

26. září 2007, New York

• < Předchozí
• Další >