Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Z domova arrow Četli jsme: 800 důvodů k radosti Wednesday, April 08 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Četli jsme: 800 důvodů k radosti Tisk E-mail
Neděle, 11 leden 2009

Přetiskujeme článek z jednoho blogu (buki.blog.cz), který se kriticky staví k iniciativě NE ZÁKLADNÁM.  Ačkoli se jeho autor neztotožňuje s komunistickými myšlenkami, jedná se o zajímavý pohled veřejnosti na organizaci, která se nejprve přiživila na kampani organizované KSM a KSČM a následně se projevila silně antikomunisticky a fakticky se i zapojila do perzekuce Komunistického svazu mládeže po jeho zákazu MV ČR tím, že KSM vyloučila z iniciativy.

Rozhodli jsme se s Komou narušit mýtus, že dnešní mládež se nezajímá o historii a ví pí*u o důležitých datech v kalendáři. 17. listopad by měla být pro každého chytrého, soudného člověka dnem vhodným k vypruzení hloupých, nesoudných lidí, tak jak to udělali naši otcové před devatenácti a naši pradědové před 69 lety. Na Národce se měla konat akce hnutí Ne základnám. Tamášovi přisluhovači si vybrali záměrně místo památníku Sametové revoluce, s cílem zneužít pozornost veřejnosti a médií. U mě teda moc v oblibě neklesli, což je způsobeno zejména tím, že ze dna se klesá jen těžko. Koma říkal, že jde o nějakou demonstraci, kromě hloučku před podloubím ovšem nic moc k vidění nebylo. Taky tvrdil, že tam bude celý zájezd Mladých konzervativců, pojem "zájezd" si ale já osobně vykládám jinak. Na ulici postávalo asi pět Milců Klause, přičemž jejich super akce vypadala tak, že položili svíčku pod bronzovou desku s nápisem 17.11.1989. Taková nuda! S tím jsme se s Komou rozhodně nehodlali smířit a rozhodli jsme se jít vyprovokovat omezence u stánku iniciativy Ne základnám. Starý dědek nebyl moc co k čemu, dal nám pár letáků a samolepek. S otázkami jsme se měli obrátit na tiskovou mluvčí, která šla odskočit na nákup do Máje.

První neúspěch jsme hodili za hlavu. Do oka nám padla vlajka Ne základnám, před kterou stál jakýsi Krychlič s lepenkovou krabicí na hlavě. Hrál Hutkovy písničky o míru a o svobodě. Chudáci antiradaristi nevěděli, jestli zpívá pro ně, nebo proti nim, tak se přidávali jen sporadicky a polohlasem. Když jsem se natahoval se zapálenou sirkou k praporu, zahlédl mě i přes svých deset dioptrií jakýsi uvědomělý důchodce, takže jsme museli vyklidit pozice a své snažení jsme obrátili na další vlající zástavy skrytě komunistického hnutí na druhé straně ulice.

Zatímco jsem kryl svého komplice před zraky strážců zákona, ozývalo se mi za zády škrtání zápalek a následně i zvolání: "Už to hoří!". Nemohli jsme se vynadívat na tu nádheru. Vlajka sice nevzňala docela, zato velice silně doutnala šedivým kouřem a dost to smrdělo. Dým nabýval postupně na intenzitě, až si toho všimnul náhodný kolemjdoucí. " Připomíná mi to Palacha. Předtim hořel on, teď hoří vlajky," poznamenal směrem k nám, jako bychom za to mohli! Než stačil prapor celý lehnout popelem, dostavili se městští strážníci a lahvemi s vodou malý, ale náš požár uhasili. Dostavil se i jeden z pořadatelů a pravil, že to nevadí. Takhle vlajka děravá jak ementál aspoň vypadá víc punkově.

S jídlem roste chuť. Bylo by určitě fajn jednu z vlajek spálit demonstrativně, na veřejném místě. Dědek u stánku na levnou ideologii zůstal neoblomný, jeho o sto let mladší kolega v maskáčové uniformě už byl sdílnější. Vlajku si půjčit můžeme, ale až na demošku v pět hodin. Jedna stojí 400 korun, a my za ní budeme ručit vlastními životy. Nám se čekat dvě a půl hodiny rozhodně nechtělo, výhružek levicového aktivisty jsme se také nezalekli. Náš plán byl jednoduchý, použili jsme oblíbenou redistribuci majetku proti nim.

"Když ti někdo nechce něco dát, vezmi si to zadarmo," říká můj kamarád Jirkem z Valašska. Teď nám přišly vhod samolepky Ne základnám. Nalepili jsme si každý jednu na klopu a šli jsme sebejistě pro druhou kořist (úplně sebejistě ne, ale snažili jsme se tak vypadat). "Tady nějaký hajzlové pálej naše vlajky. Musíme jí přenést jinam," vysvětlovali jsme čumilům, zatímco jsme nůžkama odstříhávali izolepu poutající vlajku k patníku. Svižným, ale nenápadným krokem jsme opustili místo činu. Mířili jsme před budovu středočeského kraje, kde se měl konat protest MK proti účasti KSČM v krajských radách.

Cestou jsme přemýšleli nahlas o tom, jak nejlíp využít prapor na bambusové tyči, kterou nejspíš dodali sympatizanti hnutí Ne základnám z Číny nebo Severní Korey. Rozhodli jsme se před novináři vystupovat jako zástupci tajné frakce antiradaristů. Náš program je následující. Bojujeme sice proti radaru, zároveň se ale chceme zbavit proradného Tamáše. Hlava iniciativy zdiskreditovala a ztrapnila celou naši myšlenku tím, že zradila a a hereticky nedovedla svou protestní hladovku až do konce. Nakonec jsme zavrhli pracovní název "Smrt Tamášovi", aby nás třeba nezavřeli.

Na místě před úřadem nebylo zrovna narváno, MK bylo na místě zhruba dvacet. Jejich pojetí demonstrace bylo navíc prudce amatérské. Transparenty měli z dvou dílů lepenkových krabic nadepsané vodovkou, z dálky větší než pět metrů nebyly bez jisté dávky představivosti vůbec k přečtení. Jak mají potom vypadat průzkumy veřejného mínění, když srovnáme vybavení a aktivní členskou základnu pro- a antiradarových aktivistů? Ani nás nepřekvapilo, že k našemu nápadu se Klausovci postavili důsledně konzervativně. O žádné naší diverzní akci a recesi nechtěli ani slyšet, jejich předseda Matěj Trávníček nám dokonce bránil v prezentaci vlastním tělem.

Jakmile kamery Novy a Primy dotočily záběry a rozhovory s MK, přišli jsme s Komou za novináři a sdělili jsme naše poselství. Prý je to opravdu zajímavé, ale do reportáže se jim to nevejde. Jediný, kdo zareagoval, byla mladá slečna, která do online reportáže na týden.cz napsala: Mezi demonstranty byli i dva odpůrci radaru. "Část iniciativy Ne základnám se s komunistickými zájmy neztotožňuje. I my odmítáme jejich účast ve vládě," prohlásil jeden z nich. Mediální pozornosti jsme tedy dosáhli, i když nebýt připosranosti MK, mohla být legrace ještě mnohem větší.

Zakončit krásné pondělní odpoledne jsme šli na Palackého náměstí, pražský Hyde Park. Zamávali jsme vlajkou pod sochu literárního velikána a za absolutního nezájmu veřejnosti jí sice bez prosluvu, ale s pompou podpálili. Hořela mnohem lépe než ta první, i plamen byl důstojný symbolice akce. Kouř štípal do očí a puch se linul po celém náměstí. I když široko daleko nebyla ani noha, týden.cz opět nezklamal. 15:36 Příznivci radaru na Palackého náměstí pálí vlajku sdružení Ne základnám. Všímavým žurnalistům skládám betonovou poklonu. Oslavit úspěšnou akci jsme šli do nedaleké hospody s nemilou obsluhou a průměrným pivem. Radost nám místní úroveň služeb ovšem rozhodně nezkazila. Byli jsme sami sebou nadšení.

Buki

redakčně zkráceno

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.