Kulturní fronta a komunistické hnutí

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 7. 2005

Twitter

Staré sociálně-demokratické hnutí se před sto lety pyšnilo třemi pilíři, na nichž stála socialistická politika. Bylo to hnutí politické, opírající se o zastoupení v buržoazních institucích, bylo tu odborové hnutí, dodávající ,,maso a krev" socialistickým myšlenkám, a bylo tu hnutí družstevní, etablující samosprávné zárodky socialismu přímo v "lůně kapitalismu". V těchto tradičních koncepcích hospodářského a politického boje se ovšem tak trochu zapomíná na kulturní frontu, která vybojovává socialismu a komunismu vítězství ve sféře idejí, ve sféře společenského vědomí.

Jedna z charakteristických črt každé sociální skupiny usilující o vládu je boj o ideologické vstřebání a dobyti tradičních intelektuálů, které je tím rychlejší a účinnější, čím víc si daná skupina zároveň vychovává vlastni organické intelektuály. (A. Gramsci) Podle Gramsciho stupeň rozvoje tzv. občanské společnosti odpovídá úrovni (neformální) hegemonie, kterou vykonává vládnoucí skupina (třída). Politická společnost, formální struktury (parlament, politické strany atd.) pak odpovídá přímému ovládání, jehož výrazem je stát a "zákonná" vláda. V třídní společnosti jsou intelektuálové pomocníci vládnoucí sociální skupiny, kteří (vedle jiných funkcí) zajišťují na neformálni úrovni konsensus, vyjádřený masami obyvatelstva se směřováním celé společnosti, jaké si vynucuje vládnoucí skupina; intelektuálové zajišťují prestiž a důvěru, již se mezi masami těší příslušníci vládnoucí třídy. Komunistické hnutí musí tento konsensus na neformální úrovni rozbít, je nutné vybojovat boj o získání tradičních intelektuálů a výchovu vlastních, "organických intelektuálů", je nutno vládnoucí třídu zbavit společenské prestiže - vítězství ve sféře občanské společnosti umožní efektivní převzetí moci i na politické, formální úrovni a dovolí završit první krok k systémové změně, k socialismu. V naší zemí se staré sociálně-demokratické, a zvláště pak komunistické hnutí, těšilo velmi dlouho rozsáhlé podpoře sympatizující levicové inteligence, která formovala společenské ovzduší v období I.ČSR. i období po roce 1945 jako ovzduší převážně nakloněné komunistickým myšlenkám. Neuman, Teige, Olbracht, Vančura, Hora, Wolker- je možné vypočítávat takřka donekonečna významné autory, špičky československé kultury a umění, kteří sympatizovali a aktivně působili po boku KSČ, kteří se z vlastního přesvědčení o správnosti jejího programu hlásili k její politice. Vedle KSČ jako přísně politické organizace existoval široký blok intelektuálů, kteří svou teoretickou, publicistickou i uměleckou činnost pěstoval v úzkém vztahu k ideologii a politice KSČ. Velmi dlouho si tak komunistické hnutí u nás podrželo široký aktiv inteligence (inteligence v nejširším smyslu), který jednak byl společensky vzato významným zdrojem a instrumentem zpětnovazebního působení na stranu a jednak zajišťoval poměrně široké možnosti ovlivňovaní vrstev a skupin společnosti mimo ni. Právě tito compagnons de route (souputníci- výraz užívaný pro komunistické intelektuály ve Francii) pomáhali formovat podobu společenského života v ČSR i později v ČSSR. Únor 1948 je nemyslitelný také bez předchozího příklonu naprosté většiny kulturní fronty, umělců i spisovatelů na stranu KSČ. Přes četné deformace a problémy se tak poprvé v dějinách založila možnost pro vznik specifické, socialistické subkultury, nezávislé na buržoazní minulosti, schopné být uměleckou avantgardou (avantgardou ve smyslu býti vpředu, na čele).
Jak však získává "tradiční intelektuály" a jak si pěstuje onu kulturní frontu, "organické intelektuály" KSČM dnes? Vždyť překážky stavěné před pokrokovou kulturu jsou horší, než kdykoliv předtím - jsou to ideologické bariéry, které tvoří jednak byrokraté a prorežimní "kulturní pracovníci" (např. "Obec spisovatelů řízená "disidentem" M. Uhdem), jednak samotná vlastnická struktura společnosti (nakladatelství i tisk vlastní vesměs německý kapitál atd.) a situace převisu nabídky masového zboží rychlospotřeby nad poptávkou. Tyto vzájemně se doplňující faktory mají likvidační dopad na jakékoli kulturní usilování, které není poplatné všem těmto ideologickým i finančním podmínkám. Existují ovšem alternativy. Je to např. Unie českých spisovatelů ( v současnosti má asi 180 členů), v níž se nachází většina autorů, kterým je režimem znemožňována tvorba, jsou organizace jako Výbor národní kultury a další. Činnost všech kulturních sdružení, která nemají programově vazby na komerční sektor je však podvázána naprostým nedostatkem finančních prostředků, ale i nezájmem ze
strany jim nejbližší, ze strany KSČM Oficiální autorský kolektiv jediného nerežimního, nezávislého literárního týdeníku Obrys-Kmen, vycházejícího jako kulturní příloha Haló novin, tvoří jeden člověk, K. Sýs - všichni ostatní spolupracovníci se podílejí na práci zdarma ve svém volném čase. Připomínám, že Obrys-Kmen je jediné fórum (kromě samizdatu), kde mohou levicoví, nerežimní a režimu nevyhovující autoři publikovat (byť samozřejmě bez nároku na honorář). Internetovou přílohu Obrysu­Kmene Dlaň pak vytváří parta několika mladých lidí v amatérských podmínkách doslova "na koleně". Výpadek kteréhokoliv z těchto několika lidí (ať už z pracovních či osobních důvodů) by znamenal konec možnosti publikovat pro celou řadu lidí proskribovaných režimem. Co by na toto řekl S. K. Neuman, který si již na přelomu 19.a 20.století století stěžoval na nezájem v tehdejším dělnickém hnutí o kulturní frontu? Neuman mluví o době, kdy strana o 17 600 členech v tehdejším Předlitavsku byla schopna vydávat 11 deníků, týdeníků a měsíčníků  politických, 17 odborných, 2 humoristické a 3 vědecké (zejména Revue Akademie) tiskoviny. Roční náklad stranických tiskovin pak činil přes 9 300 000 kusů ročně(údaje za rok 1900). Komentovat tato čísla ve srovnání s dneškem snad není ani třeba... Naopak nakladatelství FUTURA, jež je dotované KSČM (sic!), požaduje za vydání knihy příspěvek od autora ve výši několika desítek tisíc korun! Jen ve volbách do Evropského parlamentu získala KSČM přes 6 milionů Kč čistého příjmu jako volební příspěvek od státu. Za polovinu této částky by se daly vydat v přiměřeném nákladu knihy třiceti autorům!Místo toho se ohromný umělecký potenciál budoucí socialistické kulturní alternativy nenávratně maří - ti, kteří mají co říci, musí i nadále mlčet. Kapitálem strany jsou lidé, ne získané hlasy ve volbách! Pokud to myslí se "systémovou změnou" (jak se začalo bůhvíproč říkat socialistické revoluci) KSČM vážně, tak musí s plnou vážností a co nejdříve nastoupit do rozhodného boje ve sféře kultury, ve sféře ideologií a získat převahu na kulturní frontě na svou stranu.

Peter R. Schuster
{moscomment}

• < Předchozí
• Další >