Přemýšlejte, vnoučci, přemýšlejte. Přišel před pár dny za mnou jeden mládenec s  rozzářenou tváří a vítězoslavně, coby zástupci starší generace, mi oznámil, jak jeho soukmenovci nám ve volbách natřeli.  Hrdě mi také sdělil, že když nepřesvědčili svého dědu a svou bábu, tak šli k volbám sami volit Schwarzenberga a Johna. Vyslechl jsem ho pozorně a na závěr mu popřál k Pyrrhovu vítězství. Pak k dobru jsem mu dal i několik svých názorů, které mohou zaujímat i ostatní mladé vítěze voleb.

Jsem často obviňován z nepravdivého a neobjektivního hodnocení amerických a izraelských invazí, podporovaných silami států NATO, včetně české armády, zejména popisu zločinů na civilním obyvatelstvu, které páchají příslušníci ozbrojených sil v Afghánistánu, Iráku a Palestině. Většina obhájců válek, včetně zločinů proti lidskosti nadneseně zvaných "postranními škodami", zdůvodňuje svůj postoj nezbytností zásahů proti muslimským teroristům, kteří napadli 11. září 2001 USA.

Právě v těchto srpnových dnech se dožívá významného životního jubilea generál Miroslav Vacek. Narodil se v Kolíně 29. srpna 1935. Voják z povolání, který funkcemi v armádě prošel od píky a vypracoval se až do pozic ministra národní obrany a generála. Ve druhé polovině 80. let byl také poslancem Federálního shromáždění. Ve dnech listopadového převratu roku 1989 měl klíčové zásluhy na tom, že tehdejší události neskončily krveprolitím hlavně  silou své autority a znalostí mezinárodních souvislostí. Také proto se stal na konci roku 1989 ministrem národní obrany v tzv. vládě národního porozumění. Vysoce jej ve své době uznával i průměrný dramatik a antikomunista tehdejší prezident Havel, uvědomoval si, že potřebuje ve svém okolí odborníka jeho kvalit. Později když ho nepotřeboval se k němu již nehlásil a neváhal jej i veřejně kritizovat. To svědčí o Havlově charakteru mnohé, ale toho kdo sleduje naši politiku po roce 1990 by to vlastně ani nemělo překvapit.

Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, dnes projednáváme programové prohlášení vlády, na základě kterého se současná vláda uchází o důvěru Poslanecké sněmovny. Navozuje to jednu nezbytnou otázku: Stojí vláda, která se uchází o důvěru Poslanecké sněmovny, o hlasy většiny poslanců, anebo se spoléhá jenom na svých 118 hlasů? K volbám v květnu do Poslanecké sněmovny bylo do voličských seznamů zapsáno 8415 tisíc voličů, 5 milionů 268 (tisíc?) osob šlo k volbám. Pro tři politické strany, které vytvořily vládu, která se dnes uchází o důvěru, hlasovaly 2 464 752 voličů.