Úvodní stránka Monday, July 22 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Pohádka o rebelské kultuře hip-hopu 1 Tisk E-mail
Pondělí, 03 leden 2005

Hiphop se jako jeden z kulturních proudů rozšířil v posledních několika málo letech po celém světě. Jeho tři základní složky tvoří grafitti, breakdance a rapová muzika. Na téměř každé hiphopové akci se můžeme setkat s požíváním omamných a psychotropních látek.

Hiphopaři se rozeznávají stylem oblékání i způsobem jednání, zkrátka tím co považují za „cool“. Přitažlivost tohoto kulturního proudu, který pochází z chudinských ghett velkoměst USA, pro mládež spočívá v jeho navenek projevovaném rebelantství proti společenským nepravostem. Jenže přestože někteří hiphopaři zaujímají levicové a pokrokové politické postoje (Public Enemy apod.), ve svém celku je hiphop reakční. Hiphop se stal jedním z hlavních složek masové konzumní kultury nejen proto, že vynáší velké peníze. Hiphop reprezentuje to dnešní antiautoritářství, jehož cílem je integrovat protest mladých lidí proti monopolistickému kapitalismu do rámce současného systému, tzn. odvést nespokojenost na kolej neškodného rebelantství bez vize a účelu, které časem vyčpí. Protože kapitalismus nenabízí žádné pozitivní varianty vůči ekonomickému neoliberalismu a politickému konzervatismu, proti politice bídy a útlaku, chytá se mládež každého stébla možné odlišnosti a hiphop se proto může vydávat za undergroundový odpor. O hiphopu si ale nesmíme dělat iluze, je nutné odhalit jeho skutečnou povahu. Nejprve se věnujme problematice grafitti.
Sprejeři, kteří se sami nazývají „writery“, rádi prohlašují, že grafitti je projevem nesouhlasu s „vizuálním terorem“. Na jedné německy psané webové domovské stránce sprejerů se říká: „ Je přeci mnohem suprovější vidět na zdi pěkný obrázek, než nehezkou stupidní reklamu. To, jestli se chceme dívat každý den na stejnou zasr… reklamní plochu, se nás nikdo neptal. Přesto je to legální. Sprejování je však zakázáno. Výrazem naší kritiky je právě přeměna města podle našich představ, které jinde a jinak nemůžeme realizovat.“
Z těchto pozic sprejeři obhajují poškozování cizího majetku, včetně majetku celospolečenského. „Jistěže je grafitti poškozováním cizí věci… Přesto by měli ti, kteří takové počínání odsuzují, vzít v úvahu morální hledisko. Účelem sprejerů přece není zeď zničit. Intence celé záležitosti je zcela jiná. Sprejing slouží k vlastní seberealizaci mládeže, k sebeuplatnění nenásilnému, zcela odlišnému od kriminality, drog aj.“
Na „morálce seberealizace“ spočívá celé umění grafitti jako složka tzv. nového antiautoritářství. Jenže právě tato morálka není nic jiného než uskutečnění konzumních libertariánských (liberálně-konzervativních) idejí totálního individualismu, na němž je kapitalismus založen. Ptá se někdo ze sprejerů pracujících nato, zda se jim líbí více posprejovaná zeď nebo např. čerstvě natřená? Ne, jejich přístup je shodně vnucující s přístupem hloupých reklam, od nichž se navíc (ne)kvalita a bezobsažnost řady grafitti uměleckých děl nejednou neliší.
 
Jméno místo obsahu
Charakteristickým na pouličním umění hnutí sprejerů je fakt, že svému „odporu“ proti kapitalistické společnosti nedávají až na výjimky žádný obsahový výraz, ale znají pouze jediný obsah: Já - ego sprejera. Grafitti je totiž obvykle stylizací písmen, které by původně znamenaly zkrácenou zprávu, v pouhý emblém. „Písmena již neslouží k zprostředkování nějaké zprávy, alternativního názoru, který je umlčován, nýbrž stala se zprávou sama o sobě. Tato zpráva zní: Já nebo já jsem.“
Nasprejované obrazce nejsou tedy obvykle ničím jiným než podpisem sprejera. Nejlepší je ten, jehož jméno se po městě, příp. na určitých místech objeví nejčastěji nebo je nejvýrazněji zpracováno.
Sprejerům nejde o to, aby vyjádřili názory mas, aby byli pochopeni dělníky, pracujícími, nezaměstnanými a ostatní vykořisťovanou většinou. Jejich ctižádost se koncentruje na to, aby bylo jméno co nejhůře rozluštitelné a aby se objevilo na co možná nejpřekvapivějších místech. Pod pláštěm seberealizace se skrývá extrémní sobectví.
Je pravda, že za podmínek, za kterých se sprejuje, téměř nic jiného než „podpis“ udělat nelze, ale výsledkem je, že k monotónnosti kapitalistického města se přidává monotónnost grafitti a tvoří dnes pouhou ne příliš slušivou stránku většinou problematických oblastí města.
Tam, kde je grafitti povoleno, mimo jiné na tzv. Halls of fame, komunálních hřištích pro sprejery, v některých ateliérech aj., je spektrum témat sprejovaných obrazců rozšířeno o různé styly, charaktery, i o realismus, takže se může ukázat, že v některém sprejerovi je skrytý umělec. Ale i tady se často objevují jen „podpisy“ jako výraz egoismu. Kromě toho se zde odkrývá také skutečná povaha sprejera – jen velmi výjimečně se objeví obraz vyjadřující alternativní názor ke kapitalismu, ke konzumu.
 
Dobrodružství nebo nebezpečí
Pro mnoho sprejerů je grafitti zajímavé právě z důvodu pocitu nebezpečí, ilegality a dobrodružství, berou ho jako adrenalinový sport svého druhu. Když sprejeři vyrážejí v noci do ulic, aby se „morálně seberealizovali“ na zastávkách autobusů, panelácích a činžácích, vlakových nádražích, v podchodech nebo i jinde, vydrží někdy napětí jen díky tomu, že jsou posilnění alkoholem nebo drogami a ohrožují nejen sebe, ale i další mladistvé. To, že svým ,leckdy pro boj za sociální spravedlnost bezobsažným, konáním dávají policii důvod pro domovní prohlídky, vysoké pokuty, noční razie a pro kriminalizaci mládeže jim nevadí. Pro mnohé nebezpečí trestního stíhání jen zvyšuje zábavnost, jiné stahuje do bahna zločinnosti a závislosti na omamných a psychotropních i na jiných návykových látkách.
 
Individualismus jako program
Je třeba říci, že v historii mělo malířství na zdi pozitivní pokrokový kontext. Ve 30. letech minulého století se v Latinské Americe (centrum přitom původně vycházelo z Mexika) stalo „umění na zdi“ kulturním hnutím dělníků a dosáhlo značné kvalitativní úrovně. Odpor vůči kapitalismu a neokolonialismu se spojily s velkým uměleckým talentem levicových umělců a vytvořily díla, jež vyjadřovala sílu dělnické třídy.
Jenže s tímto uměním nemá grafitti nic společného. Naopak je charakteristické hlubokým individualismem, který je nepřátelský k masám a také se vyznačuje beznadějnou neperspektivností a bezkoncepčností.
Sprejery ve své většině nezajímá, kdo a proč má prospěch z kvanta reklam zaplavujících dennodenně ulice i domácnosti, je jim jedno kdo a proč zapříčinil, že celé části měst, fabrik aj. jsou v bezútěšném stavu. Naopak sprejeři až na světlé výjimky nejvíce nesnáší masu pracujících, mládeže, nezaměstnaných a důchodců. Ti jsou podle „umělců grafitti“ mlčící „řaďáci“, kteří hlavně mohou za reklamy ad. negativa, protože se proti nim nebrání.
Proto se sprejeři cítí být legitimováni sprejovat i čerstvě natřené a opravené zdi domů dělnických sídlišť. Kapitulantství, co se týče práce s masami, elitářství, pohrdání fyzickou prací a vandalismus vyvolávají čím dál větší nenávist chudých lidí, kteří ze svých daní musejí pravidelné odstraňování grafitti v metru apod. platit.
Při své kritice zapomínají, ale sprejeři na to, že oni se, na rozdíl od kritizovaných „normálních lidí“, nezúčastní žádných protestů, ani odborových, žádných bojů proti skutečným příčinám nešvarů, proti kapitalismu a věnují se právě pouze své umělecké činnosti grafitti. Takový protest lze přirovnat k jednání osob, které programově rezignují na účast na skutečném boji a stahují se do své alternativní reality jako např. závislé osoby na omamných a psychotropních látkách, gambleři či náboženští idealisté, kteří uprchnou před civilizací na venkov, kde žijí izolování od centra dění ve shodě s přírodou. Tato forma odporu proti kapitalismu ale jeho vládnoucím kruhům jednoznačně vyhovuje a slouží.

Volker Hoffmann/Anna Bartholomé
Z týdeníku Marxisticko-leninské strany
Německa Rote Fahne přeložil a upravil JKA
 
1 Sprejer Esher in: Časopis Graffiti Art 6. Berlin und neue Länder, Berlin 1997, Str.27
2 Názor jednoho sprejera in: Leben mit der Dose. Über Jugendliche in der Graffiti-Szene, in: Stadt, Jugendkulturen und Kriminalität, Bonn 1998, Str. 241
3 Citováno podle Graffiti Art 6, Str. 27
4 Viz vyjádření saských sprejerů in: "Junge Welt" v. 10.8.1999

{moscomment}

 
< Předch.   Další >
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.