Pracující třídy v ČR jsou tři: a) námezdní dělníci b) většina výrobních družstevníků (kromě řídícího a správního aparátu výrobních družstev) c) část maloburžoazie - ta, která pracuje a vyrábí zboží (další část maloburžoazie slouží)...

Používat výrazu "pracující třída" v jednotném čísle je tedy nesprávné.

Práce je tedy pravidelnou výrobkotvornou činností člověka.

Existují i nepravidelné výrobkotvorné činnosti člověka. Práce tažného  zvířete, práce přírodní  síly (vody, větru, slunečního záření), práce stroje -  NENÍ PRACÍ ve vědeckém smyslu politické ekonomie.

V kapitalistické společensko-ekonomické formaci je převládajícím pracovníkem  námezdní dělník.
V zemědělství za kapitalismu působí mnoho pracujících rolníků - a  současně vlastnících výrobní prostředky.

V kapitalismu pracuje i část maloburžoazie, současně vlastní k tomu výrobní prostředky. Zásadní význam ve výrobním procesu ale  nemá. Pro kapitalismus je typická strojová velkovýroba.

V socialismu 20. století, který se hlásil k odkazu Marxe a Lenina,  byl převládajícím pracovníkem SOCIALISTICKÝ DĚLNÍK - formálně právně byl bezpodílovým spoluvlastníkem  výrobních prostředků v celospolečenském vlastnictví.

V mnohých socialistických zemích významnou část zboží vyráběla zemědělská a další družstva. Většina  osob v těchto družstvech byla bezprostředně vyrábějícími družstevníky. Dále byl ve výrobních družstvech malý kolektiv vedoucích pracovníků a správní výdělečně činné osoby - tito nepracovali, nýbrž sloužili. Služba je další z vědeckých pojmů, další účelná činnost člověka. Je to ta  činnost, která se  nezpředmětňuje, nelze ji oddělit  od lidské osoby činné v daném místě a po určitý čas.

V některých socialistických  zemích měla významný  podíl na výrobě i třída individuálních vlastníků výrobních  prostředků, kteří pracovali zejména v zemědělství, ale i v jiných  oblastech. Např.  v Polsku a  v NDR, okrajově  významný byl tento podíl  v ČSSR, i když nikdy zcela nevymizel.

Oficiální ideologie socialistických zemí v Evropě po celou dobu trvání této společenskoekonomické formace ignorovala rozdíl mezi prací a službou ve vědeckém smyslu. To nutně přinášelo rozpory do praktického života i do ideologické a kulturní i politické sféry. I  ignorování tohoto rozdílu mezi prací a projevem patří mezi  deset nejdůležitějších příčin zhroucení socialismu v Evropě ve 20.  století.

Ignorování  rozdílu mezi prací a službou je dále typickým  projevem oportunismu v komunistickém hnutí a projevem jakéhokoli dalšího druhu  falšování Marxova a Leninova učení.

Ignorování rozdílu mezi prací a službou je dále projevem  nerozvinutého a zdeformovaného učení o třídách, které vládlo v socialistických zemích v Evropě. Ke skutečnému rozvoji vědecké teorie tříd oficiálně nedošlo, zůstalo na úrovni pololegality a samizdatu…

Dalším druhem lidské činnosti je vládnutí. Vládnutí je účinné  rozhodování o lidech a  věcech, přitom  rozhodování o lidech je prvořadé, rozhodování o věcech  je  doprovodné.

Třídy jsou velké skupiny lidí, které se liší v SEDMI znacích, přitom  6 znaků je kvantitativně hodnotitelných a každá třída se vyznačuje určitými hodnotami všech znaků. Těchto sedm znaků  jsou:

-KRA-

{moscomment}