Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Teorie arrow H. H. Holz: Stalinova politická a filozofická závěť Wednesday, April 01 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
H. H. Holz: Stalinova politická a filozofická závěť Tisk E-mail
Sobota, 21 prosinec 2019

Následující referát profesora Holze byl přednesen na konferenci na téma "Problémy přechodu k socialismu v SSSR" . Konference se uskutečnila 21.- 23. listopadu 2003 v Neapoli. Organizátorem bylo kulturní centrum La Cittá del Sole pod patronací Instituto italiano per gli strudi filosofici a Instituto di scienze filosofiche e pedagogiche Univertity v Urbinu. V roce 2004 vyšel sborník referátů knižně v nakladatelství La Cittá del Sole. Vedle Holzovy stati obsahuje další příspěvky, objasňujících řadu problémů tohoto obtížného období v dějinách komunistického hnutí. Skutečnost, že příspěvky byly zpracovány na vysoké teoretické úrovni, zvýrazňuje význam této konference i pro naše čtenáře. (Poznámka Teoretických sešitů)

 

Lenin vždy zdůrazňoval, že marxismus není dogmatickým systémem strnulých pouček; že teoreticky obráží skutečné poměry a tím je schopen poskytovat směrodatné návody pro praxi. Dialektika je teorií zákonitě se měnící skutečnosti. Staví marxismus před výzvu prokazovat své ontologické předpoklady.1/

Z tohoto hlediska je třeba posuzovat Stalinovy dvě poslední práce. Jsou pohledem na historicky novou ekonomicko-společenskou a vědecko-ideologickou situaci. Protože Stalin zemřel dříve, než se jeho myšlenky mohly výrazněji promítnout do praxe, je možno obě ony práce považovat za takříkajíc jeho teoretickou závěť. V Chruščovově kontrarevoluční kritice a v následné periodě stagnace2/ byly tyto podněty potlačeny a zůstaly bez důsledku pro rozvoj marxistické teorie. Jsem však toho názoru, že ono pohřbené teoretického dědictví je třeba znovu oživit. V této přednášce se omezím na vědecko-teoretickou iniciativu, týkající se otázek marxismu v jazykovědě3/. Myslím si, že Stalinovy vývody se pohybují ve třech rovinách:

- zaprvé se upřesňuje vztah bytí a vědomí a tím se rozšiřuje často zjednodušovaná ontologie marxismu;

- zadruhé se prolamuje dogmatická nadvláda Marrovy školy v jazykovědě a otevírá se diskuze o jejích jevech, tj. dává se signál k rozvoji kontroverzního, rozporného, nedogmatického vědeckého bádání;

- zatřetí se nad to pranýřuje byrokratická strnulost, jíž je ohrožen každý systém vedení, a tím se dává popud k organizátorské změně státní a stranické činnosti.

V souvislosti s těmito třemi aspekty pokládám za oprávněnou domněnku, že bylo Stalinovým záměrem zahájit po vítězství ve Velké vlastenecké válce a prvních létech poválečné konsolidace novou fázi výstavby socialismu v Sovětském svazu. Jeho smrt zhatila tento jen málokterými chápaný inovační plán. Po XX. sjezdu KSSS stalo se Stalinovou dílo tabu, které podstatně přispělo k otevřenému úpadku v ideologicky relevantních společenských vědách.

Podívejme se nyní na jednotlivé aspekty diskuze o marxismu a otázkách jazykovědy. Základním vzorcem vztahu bytí a vědomí je v marxistické filozofii schéma o základně a nadstavbě. Základní teze "společenské bytí určuje společenské vědomí" se v historickém materialismu vykládá tak, že ekonomické vztahy - výrobní vztahy, v nichž člověk uskutečňuje svou "látkovou výměnu s přírodou" jako reprodukci svého individuálního života a lidského rodu - tvoří základnu, jejíž formy navozují jako ideální odrazy jim odpovídající formy nadstavby - právo, světový názor, umění, morálku, náboženství atd., které se zase mohou zpětně objektivizovat v materiálních, tj. objektivních výtvorech (např. v uměleckých dílech) a procesech (např. ve vědeckém bádání, v zájmové činnosti lidí apod.). Tímto zprostředkováním se uskutečňuje zpětné působení nadstavby na základnu. Protože je nadstavba podmíněna základnou, mění se jako ona v závislosti na ní v historických periodách, stadiích.4/

Jako základ ideologické teorie je toto schéma dostačující a nechá se dostatečně diferencovat tak, aby zachycovalo různost historických jevů5/. V souvislosti s rostoucím významem vědy jako výrobní síly musel však vyvstat problém, že obsahy a formy vědomí, např. přírodovědecké poznatky, matematické vztahy, logické myšlenkové předpoklady - i když sice vznikají v rámci nadstavbových aktivit a jsou často nakaženy ideologickými představami - zachovávají si svou platnost nezávisle na měnících se základnách. Vztah absolutní pravdy, relativní pravdy a ideologie nedá se v mnoha případech jednoznačně vymezit. Ontologický základ nějakého logického principu, např. principu totožnosti, matematické zákonitosti součtu úhlů v trojúhelníku, přírodní konstanty jakou je poločas rozpadu uranu, musí být v materialistickém systému vysvětlen. Pro všechny tyto otázky filozofického materialismu schematismus schématu základna - nadstavba nedostačuje.

Vzhledem k těmto hromadícím se problémům bylo rozhodným krokem v rozvoji teorie marxismu to, že Stalin lineárnost a dvoumístnost schématu základna - nadstavba rozbil.

Řeč podává nejprve obsah historické proměnlivosti a závislosti na společenských poměrech. Ve slovníku dochází k posunu významů, který svědčí o změnách v pracovních procesech, o technických inovacích nebo sociálních posunech. Např. slovo "síť" se z rybářské sítě rozšiřuje na telefonní síť a až na síť vzájemně aktivních informačních toků. Nebo význam slova "žena" se snížil z významu "paní" (domina) na osobu ženského pohlaví (femina). Existuje spisovná řeč vedle hovorové a místních dialektů. Existují krátkodobé módní žargony. Existuje specifická hantýrka podle povolání nebo společenských vrstev. Zkrátka máme rozličné řečové jevy, které můžeme skutečně zařadit do nadstavby a které můžeme vztahovat k specifickému vývoji výrobních vztahů. Na tom spočívala koncepce jazykovědné Marrovy školy, nazírající na řeč jako na jevovou formu nadstavby, jako příslušnou k nadstavbě.

Právě proto bylo ideologicko-teoreticky tak významné, že Stalin na příkladu řeči prokázal nedostatečnost dvoumístného schématu základna - nadstavba. Konstatoval: "Každá základna má svou, jí odpovídající nadstavbu. Když je odstraněna základna, vzniká následně odpovídající nadstavba. Řeč se v tomto ohledu od nadstavby podstatně liší6/.

Vysvětluje to na příkladu ruštiny: "Do určité míry se změnil slovník ruštiny; změnil se v tom smyslu, že byl doplněn značným počtem slov a výrazů, které vznikly v souvislosti s nástupem nové, socialistické výroby, se vznikem nového státu, nové kultury, nového společenského života, nové morálky a posléze v souvislosti s růstem techniky a vědy; změnil se smysl celé řady slov a výrazů, které dostaly nový význam, určitý počet zastaralých slov zmizel ze slovní zásoby. Avšak co se týká hlavní slovní zásoby a gramatické stavby ruštiny, které tvoří základ jazyka, pak po odstranění kapitalistické základny nejen nebyly odstraněny a nahrazeny nějakým novým základním slovníkem a novou gramatikou, nýbrž naopak zůstaly zachovány nedotčené, nedoznaly žádných vážných změn."7/

Stalin pak vyjmenovává čtyři znaky, jimiž se jazyk liší od nadstavby:

  • základnu přesahující trvalost slovní zásoby a základů gramatiky;
  • vznik jazyka (řeči) nikoli ze základny, nýbrž z celého průběhu dějin jazykového společenství;
  • třídy překračující funkce jazyka jako prostředku dorozumívání;
  • bezprostřední spojení jazyka a produkce.

Z toho vyplývá, že v případě řeči nejen nemáme co dělat s oblastí, která je na základně a nadstavbě nezávislá, nýbrž že tato oblast logicky a onticky leží vně, mimo vytváření nějaké historicky určité a v průběhu dějin formací se měnící základny. "Výměna myšlenek je stálou a životně důležitou nutností, neboť bez této výměny není možná existence řádné společenské produkce. Bez celému společenství srozumitelné a jeho členům společné řeči by společenství přestalo produkovat, rozpadlo by se a přestalo by jako společenství existovat Řeč patří k společenským jevům, které působí po celou dobu existence společenství."8/

Schéma základna - nadstavba je strukturní model společenských vztahů. Stalin v souladu s Marxem, Engelsem a Leninem poukazuje důrazně na to, že prostorové podobenství o rozvrstvení společenské skutečnosti9/, nesmí být považováno za lineární vztah - obdobný vztahu příčiny a účinku, nýbrž že zahrnuje vzájemné působení.

"Nadstavba je vytvářena základnou, to však nikterak neznamená, že základnu jen obráží. Naopak, jakmile jednou vznikla, stává se mocnou aktivní silou, přispívá aktivně k tomu, že její základna přijímá určitou formu a upevňuje se. Jinak tomu ani nemůže být. Nadstavba je základnou vytvářena právě k tomu, aby jí sloužila, aby jí aktivně pomáhala, přijala určitou formu a upevňovala se, aby aktivně bojovala za odstranění staré, přežilé základny s její starou nadstavbou."10/

V této jednoduchosti, s níž se konstatuje aktivní zpětné působení nadstavby na základnu, se to zdá být triviálním. Ale kdo zná kontroverzní debaty o roli nadstavby, ten uzná, že je tady vydestilována kvintesence schématu oproti všem zmatkům oněch diskuzí.

Ale Stalinova teze jde dále: "Zkrátka: jazyk nelze počítat ani ke kategorii základny, ani ke kategorii nadstavby. Nelze jej počítat ani ke kategorii "mezijevů", neboť takové jevy neexistují."11/ Tedy ani základna, ani nadstavba, ani žádné "mezi" - to nemůže znamenat nic jiného, než že existuje realita, kterou nelze přiměřeně lokalizovat onou architekturní metaforou.

Řeč jako prostředek komunikace je analogická výrobním prostředkům, jako předpoklad společenské produkce je jako celek duchovním výrobním prostředkem, příbuzným vědě jako výrobní síle, jako nositel myšlenek ("skutečnost myšlení") je mediem nadstavbových jevů. Spjata se všemi oblastmi společenského bytí je řeč ideálním jevem, v němž se vyjadřují materiální poměry a je současně sama materiálním vztahem, totiž konstitučním (skladebným) procesem reálně obecného.12/ V popisu funkce řeči je zachycena skutečnost, kterou Hegel nazýval "objektivním duchem", jako "materielní vztah", a mechanický materialismus o původu materielní činnosti ("předmětné činnosti") je vyvrácen. V pohledu na řeč se prokazuje podstatná konstitutivní (skladebná) podmínka dialektiky.

Na tomto místě se vnucuje spojitost s Gramsciho kritikou Bucharina. Bucharinově "Populární učebnici" (Caggio popolare) věnovaný oddíl jedenáctého sešitu "Zápisků z vězení" je průběžným, mnohostranně založeným prohlášením proti mechanicismu příčinných vztahů a závislostí - a obhajobou dialektiky jako formy historické procesuality skutečnosti. Ústřední otázkou Gramsciho je: "Come nasce il movimento storico della base della struttura?"13/ Přesně v tomto smyslu ruší Stalin mechanický vztah základna-nadstavba ve vývoji jazyka a převádí strnulé schéma do historického pohybu (aniž by oslaboval vysvětlovací, vypovídací funkci tohoto schématu pro výstavbu společnosti). Gramsci kritizuje na Bucharinově "Populární učebnici" nedostatek jakéhokoli projednávání dialektiky.14/ Marxismus podle něho představuje filozofii, která ruší jak tradiční idealismus, tak tradiční materialismus jako formy odpovídající staré společnosti a přitom v sobě integruje jejich životaschopné elementy.15/ Bucharin naproti tomu pokračoval ve starém "metafyzickém" materialismu. Domnívám se, že Stalinovy vývody ve spisu o "Materialismu v jazykovědě" se včleňují do onoho kontextu práce na filozofické koncepci materialistické dialektiky, který v Leninově "Konspektu Hegelovy 'Logiky'" a v Gramsciho "Úvodu do filozofie" v jiném ohledu dosahuje svých vrcholů.16/ Přesně to ale - přiměřená koncepce dialektiky, která o ní pojednává nikoli jako o zvláštním případu logiky, nýbrž jako o konstruktivním principu světového názoru - je teoretickým ekvivalentem správného politického jednání. V tomto smyslu musíme rozumět Stalinovým úvahám týkajícím se dialektiky od doby, kdy napsal "Otázky leninismu".

Ponecháme-li stranou ideologický význam filozofických otázek dialektiky, mohli bychom se divit, že Stalin vystavil svou autoritu vzhledem k takovému okrajovému problému. Sice sám poukázal na to, že mu nejde o jazykovědu, pro niž není kompetentní, nýbrž o základní otázky marxismu. "Nejsem žádný jazykovědec a nemohu proto přirozeně soudruhy plně uspokojit. Co se ale v jazykovědě stejně jako v jiných společenských vědách týká marxismu, mám s tím přímo co dělat."17/

To je upozornění na dialektickou souvislost filozofické systematiky. Přesto není touto poznámkou zcela vysvětlen nápadný zásah stranického vůdce do vědecké diskuze. Stalinovy vývody se ve skutečnosti nevztahují jen na ontologickou systematiku, nýbrž prostřednictvím kritiky praxe v oblasti společenských věd v Sovětském svazu také na - s tím související - otázky společenské organizace. Vzhledem k záměru, stojícímu v pozadí zásahu do jazykovědné diskuze, je třeba posuzovat také pozdější práci o "Ekonomických problémech socialismu."

Dá se předpokládat, že otázky adresované Stalinovi byly formulovány v dohodě s ním (jak je to obvyklé při rozhovorech s osobami, zaujímajícími odpovědnou veřejnou funkci). Otázka o oprávněnosti kontroverzní diskuze v "Pravdě" poskytla Stalinovi příležitost, aby se vší ostrostí prohlásil:

"Diskuze prokázala, že v jazykovědných orgánech v centru i v republikách panoval režim, který není ani vědě ani vědcům vlastní. Nejnepatrnější kritika na stavu věcí v sovětské jazykovědě, dokonce nejnesmělejší pokusy kritizovat tzv. "nové učení" v jazykovědě, byly vedoucími kruhy jazykovědy pronásledovány a potlačovány. Kvůli kritickému postoji k dědictví N. J. Marra, kvůli nejnepatrnějšímu nesouhlasu s Marrovým učením byly cenné odborné kruhy a cenní badatelé v oblasti jazykovědy zbavováni svých míst nebo přesazováni na nižší. Jazykovědci nebyli dosazováni na odpovědná místa na základě jejich odborných kvalit, nýbrž na základě bezvýhradného uznávání Marrova učení.

Všeobecně se uznává, že žádná věda se nemůže vyvíjet a prospívat bez názorového boje, bez svobody kritiky (podtrhl HHH). Ale toto všeobecně uznávané pravidlo bylo nejneomalenějším způsobem ignorováno a pošlapáváno. Vytvářely se uzavřené skupiny neomylných vedoucích, kteří, když se zabezpečili proti jakékoli možné kritice, začali svévolně hospodařit a tropit své neplechy." 18/

Bylo třeba citovat tento úryvek celý, abychom si uvědomili podnět, který se Stalin pokusil dát veřejnému životu. Jím odsouzené nešvary nebyly zvláštností, týkající se jedné vědecké disciplíny, nýbrž pronikly v průběhu byrokratizace státní a stranické činnosti do všech oblastí společnosti. V průběhu - pod tlakem a centralizovaně prováděné - výstavby socialistického hospodářství byl takový proces byrokratizace pravděpodobně do jisté míry nevyhnutelný. Že se rozbujel je třeba připsat zvláštním podmínkám, za nichž tato výstavba Sovětského svazu probíhala. S tím spojené problémy nemohu tady rozebírat. Vyžadují náležitou analýzu.19/

Břitkost, s níž se Stalin vyjádřil, svědčí o tom, že pokládal problém za naléhavý a zralý pro to, aby zasáhl a navodil změnu situace. Že mu šlo o více než pouze o spor vědeckých škol, je zřejmé ze slov, která volil. Mluvil o "arakčejevském systému"20/. Arakčejev byl reakční ruský státník v době "Svaté aliance", který - a ještě důrazněji než Metternich - zřídil bezohledný despotický policejní a vojenský režim. Použití jeho jména jako symbolického pojmu bylo by zcela neúměrné, kdyby šlo jen o poměry v univerzitních institucích. Bylo tím míněno mnohem více.

Stalin dal signál k procesu společenských změn. Signál, který byl po XX. sjezdu paradoxně obrácen proti němu pod falešným a podvodným heslem "odstalinštění".

Zásah do organizačně a personálně zafixovaných struktur bylo namístě provádět obezřetně a postupně, aby ve válkou rozrušené zemi nedošlo k neuváženým změnám. Diskuze v okrajové vědecké oblasti mohla být přípravou ke změnám v myšlení a veřejném mínění směrem k novým postojům v kolektivní práci.

Jsem si vědom, že je to domněnka, kterou s prameny, které mám k dispozici, nemohu dokázat. Většina historických hypotéz má podobný podmíněný charakter. Ale text článku o marxismu v jazykovědě je možno vidět v souvislosti s ústavou z r. 1936, což činí pravděpodobným, že po obrovském vypětí ve válce měly být odbourány formy, vyvolané mimořádným stavem. A že začátek se hledal na poli s nepatrnou konfliktní látkou.21/ Takové vysvětlení dovoluje diferencované vysvětlení rozporů, na rozdíl od černo-bílého líčení a průhledných důvodů obvyklých v publicistice.

Nakonec ještě paralela s pojednáním o ekonomických problémech, vzniklém o dva roky později. Nejde mi přirozeně o problémy politické ekonomie, to by vyžadovalo samostatného pojednání. Jde o zřetelné náznaky, že se prosazuje nový styl veřejných diskuzí a vytváření názorů. Jen v popředí je politické ekonomie; věcně jsou to v poučkách vyjádřené hospodářské a společenskopolitické koncepce a strategie. Teď nejde už o to, prorazit institucionálně ustrnulé formy stagnace, i za cenu vyostření kritického úsudku22/; daleko více jde tu o to, formulovat teoreticky správný a pojmově čistý návrh pro praxi socialistické výstavby. Polemický tón, volený občas v článku o jazykovědě, v pojednání o ekonomice zcela chybí. Stalin dokonce vysloveně říká: "Mnozí soudruzi návrh učebnice během diskuze přehnaně strhali, pohaněli jeho autory kvůli chybám a nedostatkům a tvrdí, že se návrh nezdařil. To je nespravedlivé. Přirozeně jsou v návrhu chyby a nedostatky - ty existují skoro při každém velkém díle."23/

Jen v odpovědi Jaroševskému je Stalin prudký a ironický, a odsudek, že Jaroševský oživil Bucharinovy chyby, je tvrdý. (Kdo v pohledu na historický vývoj čte toto místo, mohl by v zamítnutí Jaroševského uzřít už předem kritiku Chruščova.) Konstatování rozporů mezi výrobními silami a výrobními vztahy i za socialismu otevírá dveře vyjevení diferencí - a v diskuzi byl Stalin sám výslovně otevřeně kritizován. Žádá ale výslovně:

"Myslím, že k vylepšení návrhu učebnice by měla být vytvořena nepočetná komise, ku které by měli patřit nejen tvůrci návrhu a přívrženci těch, kteří mezi diskutujícími tvořili většinu, nýbrž i protivníci této většiny, tvrdí kritici tohoto návrhu."24/

Společnost, řízená poznávacími procesy vědeckého socialismu, nevznikne naráz. Předpokládá, že lidé úroveň svého vzdělání a vědomí více a více rozšíří, aby zainteresováni na obecném a věcně mohli vzít své dějiny do vlastních rukou. To by byla skutečná, poprvé skutečná demokracie. K tomu poslední citát ze Stalinova posledního spisu.

"Je nutné dosáhnout kulturního růstu společnosti, který poslouží všem členům společnosti k všestrannému rozvoji tělesných i duševních schopností, aby se jejím členům dostalo možnosti získat dostatečné vzdělání, aby mohli aktivně spolupůsobit na společenský vývoj. Bylo by falešné si myslet, že významného kulturního růstu členů společnosti může být dosaženo bez vážných změn, za současné úrovně práce. K tomu je především třeba zkrátit pracovní den nejméně na 6, později až na 5 hodin. To je nutné proto, aby členové společnosti měli dost volného času pro získání všestranného vzdělání. K tomu je dále zapotřebí zavést všeobecné povinné polytechnické vzdělání, aby si členové společnosti mohli svobodně volit své povolání a nebyli po celý svůj život připoutání k jednomu zaměstnání. K tomu je dále zapotřebí, zlepšit od základu bytové podmínky a zvýšit reálnou mzdu dělníků a zaměstnanců nejméně na dvojnásobek, jestliže ne ještě o víc, jak přímým zvýšením mezd, tak zvláště dalším systematickým snižováním cen na prostředky masové spotřeby.

To jsou základní předpoklady přípravy přechodu ke komunismu."25/

Tímto výhledem do rozvinuté socialistické společnosti, z níž vzejde komunismus, vyznívá Stalinovo teoretické dílo. Toto dědictví si nesmíme nechat rozbít - vzpomínáme-li na nevinné oběti, které boj za tento cíl stál a stojí.


Poznámky

Upozornění: poznámky ponecháváme podle autorova originálu, i pokud jde o Stalina - poslední svazky jeho prací česky nevyšly.


1/ Viz k tomu programatické poznámky Andrease Hüllingshorsta v TOPOS 22 "Lenin", Napoli 2004.

2/ Viz: Kurt Gossweiler, Die Taubenfuss-Chronik oder die Chruschtchowiade, München 2002.

3/ J. V. Stalin Spisy, sv. 15: "Marxismus a otázky jazykovědy"; "Ekonomické problémy socialismu v SSSR".

Pro mezinárodní přijetí je důležitá okamžitě následující spontánní pozitivní reakce jazykovědců, v Německu vedoucího romanisty Wernera Krausse, jehož věcná kompetence, filozofický rozhled a politická citlivost stojí mimo diskuzi. Werner Krauss, Das wissenschaftliche Werk, Berlin 1984 a n. - Srv. k tomu: Hans Heinz Holz, 'Werner Krauss' Sprachphilosophische Standortbestimmung, in: Hermann Hofer, Thilo Karger, Christa Riehn (Hg), Werner Krauss - Literatur Geschichte Schreiben, Tübingen und Basel 2003, S. 143 ff.

4/ K otázce základny a nadstavby srv. Kuusinen e.a., Principi elementari del marxismo, Roma 1960, vol. 2, p. 18 ff. - A. Sceptulin, La filosofia marxista-leninista, Mosca 1977, p. 271 ff. - Friedrich Tomberg, Basis und Überbau, Darmstadt und Neuwied 1974. - Institut für Gesellschafswissenschaften beim ZK der SED (Hg), Grundlagen des historischen Materialismus, Berlin 1976, S.417 ff. - Autorenkollektiv, Marxistisch-leninistische Philosophie, Berlin und FrankfurtMain 1979, S. 446 ff.

5/ K teorii ideologie srv. Alessandro Mazzone,, Questioni di teorie dell'ideologia, Messina 1981. - Autorenkollektiv, Erkenntnis und Wahrheit, Berlin 1983. - TOPOS 17, "Ideologie", Napoli 2001 (také německy).

6/ Stalin, Werke 15, S. 165.

7/ Stalin, Werke 15, S. 165 f.

8/ Stalin, Werke 15, S. 186.

9/ Srv. např. v buržoazní filozofii Nicolai Hartmann, Der Aufbau der realen Welt, Berlin 1940.- Týž: Neue Wege der Ontologie, Stuttgart 947.

10/ Stalin, Werke 15, S. 166 f.

11/ Stalin, Werke 15, S.203.

12/ Srv. Hans Heinz Holz, Sprache und Welt, Frankfurt am Main 1953, S. 30 ff.

13/ Antonio Gramsci, Quaderni del Carcere.- Edizione critica, Torino 1977, p. 1422.- Německy: Gefängnishefte, hg.von W.F.Haug, Hamburg 1994, S.1417.

14/ Gramsci, a.a.o., p. 1424.

15/ Gramsci, a.a.o., p. 1425. Německy: a.a.o., S. 1420.

16/ K Leninovi srv. Hans Heinz Holz, Einheit und Widerspruch,Band 3, Stuttgart 1997, S. 361 ff. - K Stalinovi srv. Hans Heinz Holz, Stalin jako teoretik leninismu, edice Osudy socialismu, Orego Praha, 2000.

17/ Stalin, Werke 15, S. 164.

18/ Stalin, Werke 15, S. 197.

19/ Srv. k tomu Hans Heinz Holz, Niederlage und Zukunft des Sozialismus, Essen 1991; italsky: Sconfitta e futuro del Socialismo, Milano 1994.

20/ Stalin, Werke 15, S. 198.

21/ K ústavě SSSR z r. 1936 srv. mou přednášku při Convegno del Assozizione Culturale Marchigiana in Ancona, 31. V. 2003.

22/ Stalin kritiku Marra v závěru debaty zmírnil a velkému jazykovědci vyslovil své uznání. Stalin, Werke 15, S. 209. Za stagnaci činí odpovědným "arakčievský režim" - a používá toto jméno podruhé.

23/ Stalin, Werke 15, S. 337.

24/ Stalin, Werke 15, S. 338.

25/ Stalin, Werke 15, S. 359 f.


Poznámka KSM: profesor Hans Heinz Holz byl významný filozof, předseda Mezinárodní společnosti pro dialektickou filozofii, protinacistický odbojář a dlouholetý předseda Německé komunistické strany. Zemřel v roce 2011.


Zdroj: TEORETICKÉ SEŠITY č. 7, 2005

 

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.