Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Teorie arrow "Anschluss, anexe, sjednocení Německa a budoucnost Evropy" podle Vladimira Giacché Sunday, December 15 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
"Anschluss, anexe, sjednocení Německa a budoucnost Evropy" podle Vladimira Giacché Tisk E-mail
Pátek, 15 listopad 2019

Dr. Vladimiro Giacché, je autorem knihy Anschluss. L'annessione. L'unificazione della Germania e il futuro dell'Europa (Anschluss. Anexe. Sjednocení Německa a budoucnost Evropy) vydané nakladatelstvím Diarkos.

Poznámka KSM: Marxistický ekonom Vladimiro Giacché provedl ve své knize zajímavý rozbor připojení ("Anschluss") Německé demokratické republiky k Západnímu Německu. Poukazuje na nerovné podmínky a likvidaci hospodářské základny země. Cíle, které si kladl kapitalismus téměř ve všech socialistických zemích. I my, kdo si připomínáme 30 let od obnovení kapitalismu, známe tyto cíle a postupy - byť se metody mohly lišit. Důsledky si lidé z bývalých socialistických zemí nesou dodnes. Giacché v rozhovoru připojuje zajímavou analýzu úlohu měny euro a role Německa v EU.

Třicet let po pádu Berlínské zdi, lze říci že sjednocení dvou částí Německa se zakončilo?

Ne, doposud přetrvávají zjevné ekonomické a sociální rozdíly: stačí jen vzít v úvahu, že pracující na Východě mají mzdu rovnající se přibližně 80 procentům mzdy pracujícího na Západě a že nezaměstnanost je doposud o 50 % vyšší na Východě než na Západě, nehledě na emigraci která se týkala milionů občanů bývalé NDR. Mnohá města a vesnice, především v zemědělských oblastech jsou vylidněná. V jednom výzkumu Ifo, což je německý vědecký institut, z letošního července, se uvádí, západní část Německa má více obyvatel něž kdy měla předtím, a východní část je na úrovni roku 1905. Tyto rozdíly se odrážejí také při hlasování v politických volbách, jejichž výsledky jsou ve spolkových zemích Východu odlišné a které zvláštním způsobem trestají vládní strany.

Ještě nedávno průzkum ukázal, že občané bývalé NDR se cítili být občany druhé kategorie. Je obtížné jim, nedat za pravdu... Ale především, jak čas běží, je obtížné připisovat tyhle rozdíly "tomu, co bylo předtím". Nejen proto, že od pádu Berlínské zdi již uplynulo 30 let, ale proto, že Kohl slíbil do dvou-tří let že krajina na Východě rozkvete. Ale ze zásadnějšího důvodu: protože větší část příkopu, který se mezi Východem a Západem nedaří zahrabat, byl vykopán se sjednocením, z důvodu, jak bylo sjednocení provedeno. Politické sjednocení je z 3. října 1990. Tu předcházelo od 1. července uspěchaná a špatně zkoncipovaná měnová unie. Uspěchaná, protože k ní došlo bez ekonomické konvergence (z toho důvodu ji sami ekonomičtí experti vlády v Bonnu nedoporučovali); k politickému cíli "udělat to rychle", přidat co nejdříve politickou jednotu mezi dvěma Německy, byla obětována možnost vyrovnanější a méně traumatické ekonomické unie pro východní země. Ke zhoršení věci byla měnová unie špatně koncipována: stanovila rovnou směnu mezi oběma měnami, když na konci roku 1989 byla směna regulována v poměru 1 ku 4,44 (tedy jedná západní marka odpovídal 4,44 markám východním). Zjevně se jednalo o dárek spotřebitelům na Východě. Ve skutečnosti to znamenalo zničení firem v NDR ve které ceny ihned zaznamenaly automaticky zvýšení o 350 %. Výsledek byl okamžitý, pád průmyslové výroby ve Východním Německu (-35 procent jen v měsíci červenci 1990), masové propouštění a zhroucení značné části podniků v NDR. Tyto podniky pak byly všechny privatizovány v průběhu několika let za směšně nízké ceny, nebo jednoduše zlikvidovány institucí nesoucí název Treuhandanstalt, která působila velmi diskutabilním způsobem. Tyto události jsou popsány s určitými podrobnostmi v mé knize a překvapily ty, kteří jsou zvyklí spojovat Německo s etickým byznysem a s neexistencí korupce, nebo s nečestnými obchodními praktikami. V každém případě to bylo výsledkem proces deindustrializace nemající v Evropě obdoby a jejíž důsledky přetrvávají dodnes a to i v politickém smyslu.


Co znamenalo pro Německo a pro celou Evropu sjednocení těchto dvou zemí?

Německé sjednocení bylo základním elementem zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě a tedy přepsání politického uspořádání v Evropě ve srovnání s poválečným řádem. V určitém smyslu je to událost, která symbolicky uzavírá XX. století a tím pádem je jedním z jeho zlomových momentů. Samotný vznik Evropské unie s Maastrichtskou smlouvou, stejně jako její rozšíření na Východ by byly absolutně nemyslitelné bez této události. Totéž lez říci o expanzi NATO na Východ. V určitém slova smyslu to bylo vítězství západní Evropy a jejího sociálního systému nad jeho historickým antagonistickým protivníkem, sovětským komunismem který byl na Východě nastolen. Současně, paradoxně, právě toto vítězství, hluboce pozměnilo k horšímu rovnováhy uvnitř samotné západní Evropy, když ji přeměnila v něco úplně jiného, než byla předtím.


Jaké důsledky mělo v Evropě německé sjednocení?

Pokud se jedná o západní Evropu, sjednocení Německa znamenalo předně podstatnou změnu poměru sil. Německo nabralo 16 milionů obyvatel a stalo se jednou z nejlidnatějších evropských zemí. Z ekonomického hlediska mohlo začít uskutečňovat to, co jako západní Německo nikdy nedokázalo: získat ústřední postavení na kontinentu a obnovit ekonomickou expanzi na Východ, která byla přerušena v roce 1945. Vlastně během několika let export NDR do zemí Varšavské smlouvy byl téměř zcela nahrazen exportem podniků ze západního Německa. Ale co bylo ještě důležitější, Německo mohlo získat na Východě nejen klienty, ale i subdodavatele pro svoje výrobky. Tato překonfigurace produkčních řetězců v středo-východní Evropě kolem Německa byla bez pochyby významným příspěvkem úspěchů Německa jako exportéra, ale také přesunula na východ ekonomické těžiště a výrobu zboží v Evropě. To mimo jiné zvýšilo obtíže Itálie, která byla vždy privilegovaným subdodavatelem Německa. Z geopolitického hlediska, změna poměru sil v Evropě, zejména ve vztahu k Francii, vedla tuto zemi k pokusu "uvěznit" Německo prostřednictvím jednotné evropské měny. Tato operace vedla k Maastrichtské dohodě, ve které ale Německo dosáhlo toho, že pravidla Evropské centrální banky si vzala za příklad ty, jimiž se řídila Bundesbank. Výsledek byl opačný, než si Francouzi od této operace slibovali: spíše než "poevropštěné Německo" máme "germanizovanou Evropu", neboli Evropa pod hegemonii ekonomického a institucionálního německého modelu.


Jakým způsobem německé sjednocení hovoří přímo k naší současnosti?

Myslím, že bohužel sjednocení Německa hovoří k naší současnosti především z hlediska její méně povedené stránky, neboli měnové unie. Neboť také evropská měnová unie, stejně jako ta německá, byla unie uvedená v život politickým cílem (včlenit tak řečeno Německo a současně zrychlit a učinit nevratnou evropskou integraci); a také v tomto případě došlo k chybě, když takový krok byl učiněn bez dostatečné ekonomické konvergence. Výsledkem bylo, že ekonomická konvergence nenastala ani poté. Po určitou dobu vznikl dojem, že k ní dochází. Ale jednalo se jen o iluzi. Některé periferní státy skutečně rostly, ale když se zadlužili vůči ostatním zemím eurozóny a zejména vůči Německu a Francii; tyto přicházející kapitálové toky ve skutečnosti skryly nerovnováhy, kterou utvářely. Pak s krizí 2008/2009 celý mechanismus vyletěl do povětří.


Jakou roli sehrála jednotná měna v krizi posledního desetiletí?

Jednotná měna nebyla příčinou evropské krize. Ale nepřítomnost obchodních rovnováh mezi členskými zeměmi - jedna z hlavních příčin krize, by byla korigována prostřednictvím opravy směnných kursů, dříve než by se stala výbušnou. Dále po propuknutí krize nemožnost provádět autonomní měnovou politiku členských zemí způsobila časově delší období pro vymanění se z krize a ta se z sociálního hlediska stala bolestivější, zejména pro ty slabší země. Existuje studie ekonoma De Grauwe, která, když porovnává reakci na krizi Španělska a Spojeného království (obě země se dostaly do krize dík prasknutí bubliny nemovitostí, tedy se jedná o opodstatněné srovnání), ukazuje jak možnost provádět vlastní měnovou politiku ze strany Spojeného království, které není součástí systému jednotné měny, přispěla k rychlejšímu překonání krize.

Rigidnost představovaná jednotnou měnou tvoří doposud jeden z hlavních faktorů zranitelnosti eurozóny jako celku. Ta je ve vztahu k nedostatečné konvergenci ekonomik eurozóny: když se ekonomiky rozvíjejí odlišnou rychlostí, když jedny jsou ve stavu expanze, zatímco druhé se pohybují kolem nulového růstu, je zjevné, že úroková míra stanovená BCE (která je přirozeně jednotná) nemůže být přizpůsobena podmínkám ekonomik všech členských zemí měnové unie.


Jaká je podle vás budoucnost Německa a Evropské unie?

Německo se stále více zdá být obětí vlastní strategie. Je velkým beneficientem jednotné měny. Využila ji pro agresivní obchodní politiku, která ji umožnila expandovat značným způsobem vývozem do eurozóny na úkor konkurentů. Za tímto účelem udržovalo nízké mzdy a tedy stlačenou domácí poptávku; nedostatečně investovala. Jedním slovem: zacílila vše na export. Nastavilo úspornou politiku evropským zemím nacházejícími se v krizi, do kterých exportovala, a na z toho plynoucí oslabení jejich poptávky po německých produktech reagovala přesunutím vývozu do jiných zemí (Čína a Spojené státy). Nyní je jeden z těchto trhů zatažen do obchodní války se Spojenými státy a ty začínají odpovídat na převis německé obchodní bilance cly na dovozy. Německo se tak nachází v bludném kruhu, a začíná se zcela jasně profilovat recese. Chtělo by to změnu politiky, ale není jisté, že k tomu dojde.

Totéž v podstatě platí pro EU. Signály naznačují potřebu změny politiky jsou četné: od Brexitu po volby do EP, ve kterých neměli úspěch "tradiční" strany, roste nepřátelské chování širokých vrstev veřejného mínění vůči evropským institucím a přibližuje se recese, na kterou se zdá s nástroji ve výbavě Unie nemožné efektivně reagovat... Ale neobjevuje se reakce na výši problému.  Ani na nejchybnější nástroje použité během krize, a zejména na tzv. fiscal compact, nelze zaznamenat nějaké přehodnocení. Je to vážná chyba. Největší problém pro Evropskou unii spočívá ve skutečnosti, že nebyla schopna dodržet slib větší prosperity pro svoje občany. Naopak, zejména Eurozóna vykázala silně neuspokojivý růst v porovnání s zbytkem světa. Jestli nebude umět zvrátit tuto tendenci, není příliš mnoho důvodů pro optimistické soudy o budoucnosti Unie.

 

Zdroj: http://www.marx21.it/index.php/storia-teoria-e-scienza/marxismo/30103-anschluss-lannessione-lunificazione-della-germania-eil-futuro-delleuropa

Překlad KSM

 
Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.