Nová vlna globální krize, bez ohledu na fraškovitou evropskou hádku o Řecko, která stahuje EU na pohyblivé písky, je, jak se zdá, více či méně pravděpodobná. Střed otáčení možné krize spočívá ve vztahu mezi cenami surovin a zemědělskými produkty na jedné straně a čínským a indickým růstem na straně druhé, a od toho, jak tyto dva fenomény budou integrovány do spekulačních rozhodnutí finančních trhů.

V současné závažné krizi kapitalismu, a to i když je člověk sváděn předstírat, že si nevšímá vzestupu krajní pravice a dalších příznaků beznaděje, rozeznáváme potřebu politické perspektivy - potřebu, která je tu a tam ve světě vyjádřena velmi různými mobilizacemi. Díla a činy Lenina, hlavního myslitele revoluce, budou v tomto hledání poučné.

Vidím v jeho pracích šest tezí, které si zachovaly, jak se zdá, veškerou svou aktuálnost.

Představuje Kaddáfího režim příklad progresivního nebo regresivního césarismu? Jsou politické a sociální síly na národní a mezinárodní úrovni, se kterými je spojen, progresivní nebo regresivní? Toto by měl být správný plán, na jehož základě je třeba provádět analýzu.

Pokud jde o Libyi, spíše než zjednodušující schémata o "dobrém lidu" proti "zlému tyranovi", "demokracii" versus "diktatuře", by bylo mnohem užitečnější aktualizovat gramsciovskou reflexi o "progresivním césarismu" a "regresivním césarismu".