Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Názory, polemika arrow Syrská zkouška pro Rusko Tuesday, April 25 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Syrská zkouška pro Rusko Tisk E-mail
Neděle, 16 duben 2017

Útočit za tmy, s cílem zasadit maximální škodu nepříteli platí již po tisíciletí. Z amerických torpédoborců "Porter" a "Ross" byly odpáleny desítky střel Tomahawk právě ve 4 hod ráno. V tuto hodinu napadlo i nacistické Německo 22. 6. 1941 SSSR.

Podobnost s Třetí říší se tím nekončí. Oblíbenou metodou nacistů a fašistů byla provokace. Stejně tak důvodem úderu na syrské letiště Šairat byla hrůzná provokace - údajný chemický útok vládních vojsk na vlastní občany ve městě Chán Šajchún v provincii Idlib.

Že jde o provokaci, potvrzuje celá řada důkazů.

1. Vláda Sýrie zničila všechny chemické zbraně pod dohledem OSN zničeny již v roce 2014, po útocích v Gutě, ze kterých Západ rovněž obviňoval prezidenta Assada. Všechny chemické zbraně byly předány agentuře OSN a zlikvidovány v USA, Velké Británii a Německu.

2. Jako první informovalo o chemickém útoku tak zvané "Syrské centrum monitoringu lidských práv" se sídlem v Londýně. Toto tak zvané centrum od samého počátku vypuknutí hybridní války proti Sýrii vyniklo krajně zaujatým prostředkem v rukou nepřátel Sýrie.

Údajná expertíza a potvrzení, že jde o bojový plyn Sarin, pochází od tureckých "specialistů". O jejich nezaujatosti musí být vysloveny pochybnosti. Oficiální Ankara totiž trvá na odchodu Assada z funkce prezidenta. Kromě toho se provincie Idlib nachází pod kontrolou teroristů, podporovaných Tureckem. O nějakém nezávislém vyšetřování nemůže být ani řeč.

To nakonec bylo výhodné pro USA. Okamžitě obvinily prezidenta Assada, který prý nařídil svému letectvu použití chemických zbraní. Letouny měly startovat z letiště Šairat.

Útok ze 7. 4. nelze označit za spontánní akt agrese. Americký útok se stal obratem v politice USA na Středním východě.

Cílem nového kurzu je vytlačení Ruska, Íránu a Hesballahu ze Sýrie a likvidace Assadova režimu. S tímto cílem byla slepená i aliance Saudské Arábie, Turecka, Izraele a dalších států. Ještě dlouho před úderem se Trump k tomu sešel Netanjahuem, saudským princem Muhammadem íbn Salmanem, jordánským králem Abdullem II. Ministr zahraničí Tillerson kvůli tomu navštívil Turecko. Bylo dosaženo shody na kolektivním postupu. To potvrzuje i skutečnost, že ihned po prvních zprávách o útoku představitelé těchto států okamžitě obvinili prezidenta Assada a požadovali tvrdá odvetná opatření. Den před raketovým útokem na Sýrii prohlásil Erdogan, že je připraven podpořit americkou odvetu.

Úder potvrdil začátek nového, agresivního kurzu Washingtonu. Velvyslankyně USA v OSN Nikki Haleyová prohlásila: "Trump se v nevyhnutelných případech nezastaví na jediném úderu proti Sýrii. My nevidíme možnost mírového uspořádání na Středním východě, pokud bude v Sýrii vládnout Assad. Pak bude třeba odstranit vliv Íránu a dosáhnou politického uspořádání."

Stejně důležitým cílem raketového útoku se stalo Rusko. Je evidentní, že před útokem byla analyzována možná reakce Moskvy a Trump došel k závěru, že úder zasáhne stejně Moskvu jako Damašek. Jejich předpoklad se ukázal jako správný.

Nehledě na to, že Moskva garantovala bezpečnost Sýrie, neodkázala ji ochránit před úderem, přestože má na jejím území dislokovány prostředky PVO. Později ruské velení prohlásilo, že i pro nejmodernější prostředky PVO je problém sestřelit střely s plochou dráhou letu na výšce 50 a méně metrů.

Ruská oficiální propaganda tedy lhala, že po nasazení systémů PVO S-300 a S-400 neproletí do Sýrie ani jedna nepřátelská moucha. Bezzubou se ukázala i další reakce Moskvy. Ruské nóta o přerušení "horké" linky s Pentagonem a pozastavení platnosti memoranda o bezpečnosti letů - to jsou všechna odvetná opatření.

12. 4. 2017 byl v Moskvě nadšeně přijat americký ministr zahraničí Tillerson, který v předvečer návštěvy požadoval od Putina, aby ukončil podporu Assada a obvinil Rusko o podílu na chemickém útoku. Nejenže ho představitelé ruské vlády nadšeně přivítali. Po setkání s Tillersonem Putin zrušil své rozhodnutí o pozastavení memoranda o bezpečnosti letů vojenský letounů USA nad Sýrii. Putin preferoval zapomenout na úder na Sýrii a následující útoky z Washingtonu.

Mimo jiné není na postojích Kremlu nic podivného. Konec konců i přítomnost ruských vojsk v Sýrii je výsledkem domluvy ruské vlády se Západem. Ušlechtilé cíle jakoby ochrany zákonné vlády v Sýrii a podpory boje s terorismem jsou pouze propagandistickými žvásty. To potvrzuje i fakt, že ještě jeden den před americkým raketovým úderem prohlásil Putinův tiskový mluvčí Peskov v interview pro americká média, že ruská podpora Assada není bezpodmínečná.

To objasňuje i nedůslednost ruské zahraniční politiky. Rusko na jedné straně podporuje Damašek, ale na druhé nereaguje na letecké údery Izraele na Sýrii.

Netanjahu nedávno prohlásil, že Putin nijak neomezuje působení izraelské armády proti Sýrii. Putin prohlašuje, že Írán je ruský spojenec, ale současně povoluje prodej útočných zbraní jeho největším protivníkům Saudské Arábii, Emirátům a Bahrajnu. Ruský ropný gigant "Rosněfť" uzavírá miliardové kontrakty s iráckým Kurdistánem, i když je dobře informován o tom, že tím bolestně zasahuje Irák i Írán. A nakonec za situace, kdy Erdogan otevřeně požaduje odchod Assada a dodává teroristům v Sýrii zbraně a finance, deklaruje ruské ministerstvo zahraničí, že úloha Ankary v mírovém uspořádání krize v Sýrii je pozitivní.

Washington hodnotí tento ruský postoj sice jako lavírování, ale na druhé straně jako potvrzení slabosti Kremlu. Proto také si může dovolit zvyšovat tlak na Rusko. Již zmíněná Nikki Haleyova již několikrát opakovala, že USA připravují nové sankce za anexi Krymu, válku na Ukrajině a podporu Assada. Totéž zopakoval při své návštěvě i Tillerson.

Dávno bylo třeba pochopit, že Washington bude ustupovat pouze silným. Ve zkoušce, kterou Washington připravil 7. 4., Putin neuspěl.

Segej Kožemjakin, Pravda


Poznámka překladatele:

Pokud Rusko prohraje v Sýrii, skončí jeho ekonomika v horší krizi, než je současná. Odchod ze Sýrie a její okupace Spojenými státy a jejich lokaji se může stát tragickým ukončením kontrarevoluce, která započala rozpadem SSSR.

Nová loutková vláda v Sýrii by přistoupila na všechny návrhy nadnárodních energetických monopolů, jejichž představitel Tillerson se stal ministrem zahraničí USA.

Nové plynovody z Kataru a Perského zálivu přes syrské území do Evropy by naprosto zlikvidovaly dodávky ruského plynu koncernem "Gazprom".


K.K.

 

 
Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.