O tom, jak kapitál zneužívá sport a olympijské hry k maximalizaci zisku bez ohledu na sociálním a ekologické dopady nebo lidská práva - Zimní olympijské hry ve Vancouveru již patří minulosti. Stejně jako každý jiný sportovní podnik měly své vítěze i poražené, hrdiny, kteří se trvale zapsaly do historie i smolaře. Olympiáda však nebyla jen o lesku medailí, krásných sportovních výkonech a zážitcích z nich, ale měla i druhou stranu mince, tu ne přímo sportovní. Je jasné, že v dnešní době je tak velká událost především velkým byznysem. Všichni zúčastnění chtějí vydělat. Sponzoři, televize, sázkové kanceláře a v neposlední řadě různí spekulanti. Ve světle mimořádného úspěchu naší rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, která se z obyčejné holky z rybníka vypracovala ve výraznou osobnost českého sportu a dokázala svým výkonem jasně převýšit i milionářské hvězdy z NHL reprezentující v Kanadě náš hokej, zůstávají některé stinné stránky právě proběhlých her.

Kapitalistický systém se střetává s nejvážnější krizí od deprese v roce 1929. Krize bude dlouhá a hluboká. Úkoly komunistů mají dvojí podobu: Zaprvé, chceme mobilizovat masy, abychom prosadili radikální rozchod s kapitalismem. Byla již prokázána odpovědnost velkokapitálu a jeho politických loutek, které přivedly svět do katastrofy. Musíme uzavřít zadní vrátka "kontrolovaného" nebo "regulovaného" volného trhu, sociálně demokratickou verzi apologie kapitalismu. Naše kritika se soustřeďuje na samotný ekonomický systém a nikoliv jen na "přehánění", "zneužívání" nebo "chamtivost" bankéřů.

Komunisté byli již v době první republiky považováni za stranu stojící vlastně do značné míry mimo panující systém. Samozřejmě se nevzdali svého parlamentního zastoupení, měli své poslance, měli i senátory a v neposlední řadě i své členy v zastupitelstvech obcí a měst. Politická strana a to i ta, která je svým programem a činností do značné míry antisystémová se nemůže zříci tohoto zastoupení. V opačném případě by její praktická činnost byla ve velké míře paralyzována a program tak nemohl být ani z malé části a za cenu řady kompromisů realizován.

5. Co přinese nová třída ?   Jakmile socialistické společenství sestoupilo ze světové scény, rázem se začaly  hrnout blufy o tom, že navěky pominul socialismus i  marxismus.  Mnohým prostým i učeným lidem připadlo, že by to mohla být pravda. Přece marxismus vznikl jako ideologie dělnické třídy, proletariátu, a proletariát postupně mizí. Dělníci socialistických zemi byli  dosti solidně sociálně zabezpečováni, a je záhadou, proč systém v kritických chvílích nebránili. Nutí to k zamyšlení nad otázkou, co jsou proletáři v nových podmínkách, a čí třídní zájmy mají vyjadřovat komunisté?  Nejdřív ovšem je potřebné vniknout do podstaty posunů, jež se udály v třídních poměrech za socialismu. Zřejmě platí, že člověk nežije jen třídními zájmy a  že  komunistická strana nepodporuje jen dělníky, ale i rolníky, řemeslníky, inteligenci. Nelze pominout fakt, že kapitalismus svou zločinností zvyšuje uvědomování  jednoty zájmů různých vrstev a tříd, a z toho pak i politické aktivity.