Dne 15. 1. 2010 VV ÚV KSČM odvolal s. Doc. Ing. Hassana Charfo, DrSc. z funkce vedoucího Mezinárodního oddělení ÚV KSČM. Odvolání přišlo jako vyvrcholení dlouhodobého účelového úsilí Vojtěcha Filipa a Jiřího Maštálky vyštvat, znechutit, marginalizovat a donutit s. Charfo, aby odstoupil z této funkce za použití nejrůznějších nečestných způsobů jednání od intrik, podrazů, šikany, buzerace, házení klacků pod nohy, nerovného zacházení až po ponižování a osočování. S. Charfo nejen vytrvale proti těmto snahám bojoval, ale odhalil i politické pozadí tohoto úsilí.

Chtěl opravdu nešťastný nigerijský melancholik Umar Farouk Abdul Mutallab zničit dopravní letoun americké společnosti Northwest Airlines typu A330 na trase Amsterdam - Detroit a přitom spáchat sebevraždu, nebo pod vedením CIA zahájil další sérii provokací, co mají vyhrotit strach a nenávist Američanů vůči islámskému terorismu a být využity k ospravedlnění posilování policejní moci, další militarizaci zahraniční politiky a nakonec jako motiv pro vojenskou intervenci v Nigérii a Jemenu?

Mnozí kritici minulého režimu u nás více či méně oprávněně poukazují na jeho obecně známé nedostatky a snaží se na některých známých příkladech současný systém stavět do výrazně pozitivního postavení ve srovnání s dobou před rokem 1989. Některé jejich argumenty je možno byť s výhradami přijmout, mnohé naopak odmítnout. Je zřejmé, že dříve bylo například v obchodech méně zboží než dnes, složitěji se cestovalo do zahraničí, existovala omezení v přístupu k zahraniční literatuře či při výuce cizích jazyků. Naopak je nutné odmítnout argument typu, že socialistické Československo bylo zaostalým státem, kde nebylo často k sehnání ani základní zboží, všichni na povel se museli účastnit prvomájových oslav, chodit do Pionýra či být členy ROH. Sice jsem v 80. letech teprve vyrůstal, mnohé věci si však pamatuji.

Je dosud nejvýznamnější etapou všeobecné krize kapitalismu. Jejími nejmarkantnějšími rysy jsou permanentní války a komplexní přehlížení zájmů  lidu, který usiluje o přežití. Trvale se zvyšující propast sociální nerovnosti a pohrdání demokracií potvrzují, že se buržoazii daří, po omezení vlivu komunistických a marxistických stran,  prosazovat  prostřednictvím  ve zmanipulovaných volbách vybraných poslanců, vlastní restriktivní zákony. Hlas subjektu, který prosazuje zájmy lidu je násilně omezován odmítáním přístupu do masmédií. Buržoazie proti němu organizuje provokace.  Kultura je nahrazována materiální spotřebou. Informace se změnila na masovou propagandu. Pravda ztratila význam. Chamtivost převážila nad lidským pocitem solidarity. Sobectví se stalo krédem současné buržoazie a její humanitní a tvůrčí inteligence. Vlády se snaží nahnat strach lidovým masám a vnést do společenského vědomí nenávist vůči jiným, podle nich méněcenným národům, které vlastní většinu přírodních zdrojů a levné pracovní síly. Buržoazii se daří odvádět pozornost  lidu od utajovaných záměrů jeho zotročení, udržet ho apatickým k projevům ekonomické a sociální katastrofy.