Kapitalistický systém se střetává s nejvážnější krizí od deprese v roce 1929. Krize bude dlouhá a hluboká. Úkoly komunistů mají dvojí podobu: Zaprvé, chceme mobilizovat masy, abychom prosadili radikální rozchod s kapitalismem. Byla již prokázána odpovědnost velkokapitálu a jeho politických loutek, které přivedly svět do katastrofy. Musíme uzavřít zadní vrátka "kontrolovaného" nebo "regulovaného" volného trhu, sociálně demokratickou verzi apologie kapitalismu. Naše kritika se soustřeďuje na samotný ekonomický systém a nikoliv jen na "přehánění", "zneužívání" nebo "chamtivost" bankéřů.

Komunisté byli již v době první republiky považováni za stranu stojící vlastně do značné míry mimo panující systém. Samozřejmě se nevzdali svého parlamentního zastoupení, měli své poslance, měli i senátory a v neposlední řadě i své členy v zastupitelstvech obcí a měst. Politická strana a to i ta, která je svým programem a činností do značné míry antisystémová se nemůže zříci tohoto zastoupení. V opačném případě by její praktická činnost byla ve velké míře paralyzována a program tak nemohl být ani z malé části a za cenu řady kompromisů realizován.

5. Co přinese nová třída ?   Jakmile socialistické společenství sestoupilo ze světové scény, rázem se začaly  hrnout blufy o tom, že navěky pominul socialismus i  marxismus.  Mnohým prostým i učeným lidem připadlo, že by to mohla být pravda. Přece marxismus vznikl jako ideologie dělnické třídy, proletariátu, a proletariát postupně mizí. Dělníci socialistických zemi byli  dosti solidně sociálně zabezpečováni, a je záhadou, proč systém v kritických chvílích nebránili. Nutí to k zamyšlení nad otázkou, co jsou proletáři v nových podmínkách, a čí třídní zájmy mají vyjadřovat komunisté?  Nejdřív ovšem je potřebné vniknout do podstaty posunů, jež se udály v třídních poměrech za socialismu. Zřejmě platí, že člověk nežije jen třídními zájmy a  že  komunistická strana nepodporuje jen dělníky, ale i rolníky, řemeslníky, inteligenci. Nelze pominout fakt, že kapitalismus svou zločinností zvyšuje uvědomování  jednoty zájmů různých vrstev a tříd, a z toho pak i politické aktivity.

Uplynulo již 20 let od doby, kdy studená válka na evropském kontinentě vyústila ve zvrat politického vývoje a v zemích socialismu byl postupně znovu nastolován kapitalistický řád.  Zmíněné popřevratové období 20 let bylo v Československu a později v České a Slovenské republice charakteristické agresivním antikomunismem. Skandalizace a štvanice pořádané na obhájce socialismu se staly nikoli ojedinělým prostředkem politického boje. Právní účinnost uplatňování lustračního zákona dokumentuje přetrvávající diskriminaci nejen řady současných, ale dokonce i bývalých komunistů, kterým znemožňuje uplatnění na jakémkoli stupni řízení v širokém spektru úřadů a institucí. Atmosféra v české společnosti je taková, že mnozí spoluobčané z obavy o svou existenci a uplatnění, mají strach dát veřejně najevo sympatie ke KSČM. Tato podivuhodná hra na demokracii a svobodu je provázena vytvářením informační blokády, případně záměrným zkreslováním konání komunistů, jejich postojů a názorů na kapitalistickou současnost. Zároveň přetrvává nepsaná snaha rozhodující části politických sil vytlačit komunisty na okraj politického spektra.