Před několika dny nastoupila paní Polednová do výkonu trestu. Tak trapně vyústila předcházející soudní tahanice, proces se skoro devadesátiletým člověkem, jehož provinění je více než sporné, je-li vůbec nějaké. Kladu si otázku, za co byla vlastně paní Polednová odeslána na šest let za mříže a nenalézám uspokojivou odpověď. Pravda, všude čtu, že je tato žena spoluviníkem ve zločinu vraždy, ale řekněme si upřímně, není zde přání otcem myšlenky? Není to přání, aby byl někdo odsouzen, ze kterého vznikla obžaloba? Není to celé až příliš absurdní?

Historie je kojná přítomnosti a sibyla příštích dnů. Na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 řekl kvartální dogmatik Ludvík Vaculík: "Za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka - od primárních potřeb, jako jsou byty, školy, prosperita hospodářství, až po potřeby jemnější, které nedemokratické systémy světa vyřešit nemohou - jako je pocit plné platnosti ve společnosti, podřízení politických rozhodování kritériím etiky, víra ve smysluplnost i malé práce, potřeba důvěry mezi lidmi, vzestup vzdělanosti celých mas. A bojím se, že jsme se nepovznesli ani na dějišti světa, cítím, že jméno naší republiky ztratilo dobrý zvuk. Vidím, že jsme nedodali lidstvu žádné původní myšlenky a dobré nápady, že např. nemáme svůj návrh, jak vyrábět a netopit se ve zplodinách vyrábění, že zatím tupě následujeme odlidštěnou civilizaci amerikánského typu, opakujeme chyby z Východu i Západu...

Vážený pane ministře Liško, vyslechl jsem si Vaše extempore o historii minulosti, a proto, že cosi o ní vím i Vaší rodině, dovolím si s Vámi bytostně nesouhlasit. Už kdysi Vám podobný mně tvrdil, že má dobře nastudovaná padesátá léta, ale byl také takový mladíček jako Vy. Vážený, musím Vám říci, že já v těch létech žil reálný život a nemusel bych nic studovat, ale přesto tak činím. Víte, historie nepravdivě prezentována je děvka proradná.

Otiskujeme článek ze zpřáteleného blogu, který se věnuje zákazu Komunistického svazu mládeže. Ačkoliv autor článku nesdílí komunistické názory, svým příspěvkem přináší zajímavý pohled na celou záležitost: V pondělí 31. března 2008 potvrdil městský soud v Praze rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR z 12. října 2006 zakázat činnost Komunistického svazu mládeže. Kauzu rozpoutali senátoři Martin Mejstřík a Jaromír Štětina, když po přečtení několika článků v časopise KSM "Mladá Pravda" podali trestní oznámení na neznámého pachatele. Domnívali se totiž, že obsah některých článků přímo nabádá k násilí a ke svržení současného režimu. Je sice ještě možná příliš brzy na hodnocení, co zákaz přinesl pozitivního či negativního v boji proti extremismu. Již nyní ovšem má cenu diskutovat o nutnosti tento boj vůbec vést. Narušuje komunistická mládež demokratické prostředí? Je zákaz nezbytný pro ochranu práv a svobod druhých, pro bezpečnost státu?