Při nástupu KSČ k moci mělo Československo sou­hrnný majetek ve výši odpovídající asi 400 mld. Kč. Samozřejmě bez hodnoty pozemků, kulturního a his­torického dědictví (památek i jejich mobiliáře) a armádní výzbroje. Do konce roku 1989 tento maje­tek čili národní jmění vzrostl na zhruba 3 biliony Kč, tedy více než 7,5 krát (z toho v České republice 5,8 krát, a na Slovensku 11,4 krát), a to při pětinásob­ném zvýšení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva. Ktomu by bylo třeba ještě připočítat dalších asi za 200 mld. moderní armádní výzbroje (měli jsme třeba více než 400 bojových letadel). To vse je počítáno ve srovnatelných cenách (r. 1989) a po odpočtu opotřebení výrobních fondů. Tedy tyto hodnoty vyjadřují skutečný fyzický růst a stav celkového národního majetku. Reálně existující a využívané stav­by, budovy, stroje a zařízení, žádné fiktivní burzovní bubliny. Z toho na veřej­noprávní (státní a komunální) vlastnictví v roce 1947 připadalo zhruba 55 až 58 %, v roce 1989 pak zhruba 65 až 70 %. Zbytek byl družstevním a hlavně osobním majetkem (většinou šlo o soukromé obytné domy).

Tato důležitá teoreticko-politická konference nese název Dvacet let poté - boj o budoucnost pokračuje. Co je klíčem boje o budoucnost? Kde leží?  1.   V nutnosti poukázat na platnost tezí marxismu - leninismu. Uběhlých 20 let prokázalo platnost marxismu-leninismu ve všech jeho aspektech. To se týká především skutečného pozadí kontrarevoluce v socialistických zemích východní Evropy, ale také vývoje tzv. nového světového pořádku, který však není ničím jiným než sprostým imperialismem. Kontrarevoluce se mohla rozvíjet a dočasně prosadit, protože jí revisionismus komunistického hnutí počínajíc XX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu připravil cestu.

7. Socialismus začíná dnes - "Socialismus lze přirovnat k poli, ležícímu úhorem: přijde čas, a začne metat do nových klasů". Cenné a aktuální mudrosloví, vyjadřující víru v příchod příznivější budoucnosti, očekávání, opřené o vysoký stupeň pravděpodobnosti, že vytoužený socialismus nastane. Svědčí o tom, že pokud společenská skutečnost lidí neuspokojuje, činí si lidé naději  na změnu. A socialismus je reálná naděje, která předjímá potenciální vývoj v budoucnosti. Jak řečeno, efekt ústupu socialismu není jednoznačný, spíše dvojznačný: na jedné straně se dostavil efekt regresivní, jelikož uvolnil prostor nepřátelům pokroku, na straně druhé efekt progresivní, protože vytvořil situaci, která pobízí lidstvo, aby se vzpamatovalo, procitlo z letargie a sebeuspokojení.

 6. Bludařství pseudoteoretiků - Podle pravidla rozumu by politické a ekonomické zvraty, které probíhají v zemi a ve světě, měly stačit na to, aby vědci, politici, všeobecně intelektuálové, měnili a zdokonalovali své názory na svět a podle toho usměrňovali i své aktivity. Ale chyba lávky: nebylo tomu tak v minulosti, a není tomu tak ani v přítomnosti. Do učebnic dějin bude snad navždy zakódováno, jakou nesmírnou škodu přináší nejednotnost pokrokových hnutí, roztříštěnost ducha jejich vůdců, anarchie jejich vůle. Jako příklad lze uvést situaci, která nastala ve straně českých komunistů v 60. letech, a která přetrvávala po dlouhá léta až do konce let osmdesátých ( a přetrvává do jisté míry dodnes). Zmatky, projevující se  koncem 80. let, se děly do značné míry díky chybám některých špičkových funkcionářů, když se nechali  obklopit jakousi ochrannou zdí, sestavenou z podružných, nezpůsobilých individuí, která měla střežit jejich nepřístupnost.