Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Na pomoc HaNo arrow Co se děje v Turecku Tuesday, September 18 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Co se děje v Turecku Tisk E-mail
Středa, 15 srpen 2018

Zveřejňujeme dva marxistické rozbory situace okolo propadu turecké měny.

Co se děje v Turecku

Marco Pondrelli

Turecká situace dosáhla stavu, kdy je na prvních stránkách novin. Titíž, kteří ještě před nedávnem uznávali v Erdoganovi reformního a demokratického vůdce schopného vést Turecko do Evropy, ho dnes popisují jako autokrata a přejí si jeho odchod z NATO.

 

Co se změnilo? Skutečně Erdogan přešel od demokratické politiky (například vůči Kurdům) k diktátorské během několika měsíců? Absolutně ne, bývalý hrdina studentských bouří v roce 1968 Bernard Henri Levy (a nyní podporovatel imperiálních válek a barevných revolucí, pozn. KSM) vysvětlil v čem je problém: "Pro správné procvičení paměti poslouží skutečnost, že minulý týden v Johannesburgu proběhl desátý summit BRICS, kde se Erdoganovi dostalo mimořádné pocty, když byl přijat jako čestný host a kde vzal na vědomí, velmi oficiálně strategické sbližování s Si Ťin-pchingovou Čínou a ještě jednou Putinovým Ruskem".

Je malý zájem, jako ostatně vždy, o stav lidských práv v Turecku počínaje kurdskou otázkou a vůdcem PKK Ocalanem: geostrategický zájem. "Pád" turecké liry se tak vysvětluje, ale velmi dobře ho vysvětluje Aletta ve svém úvodníku v Milano Finanza z 11. srpna ze kterého citujeme rozsáhlé odstavce.

"Problém, jako ne už poprvé, nejsou nepořádné veřejné finance: roční schodek nepřekročil nikdy 2,9 % HDP, čehož bylo dosaženo pouze letos, když doposud se pohyboval kolem 2,3%, zatímco v roce 2011 byl rozpočet vyrovnaný. I veřejný dluh Ankary zůstával vždy pod bezpečnou hranicí, podle očekávání Fiscal Compactu (fiskální pakt): byl zásadně snížen od roku 2009, kdy dosahoval 43,8%, aby v tomto roce dosáhl 27,8 %.

Tempo růstu tureckého HDP bylo srovnatelné pouze s čínským: 8,5 %-2010, 11,1% -2011, 4,9 -2012, 8,5% -2013, 5,2%-2014, 6% -2015, 3,2% -2016, 7% - 2017, 4,1% v tomto roce. Mimořádný rozdíl s čínským růstem spočíval v bilanci se zahraničním, která je strukturálně negativní: saldo platební bilance bylo vždy pasivní od roku 2002. V letech krize se situace trvale zhoršovala: když vrcholu bylo dosaženo v roce 2011, kdy saldo dosáhlo -74,4 mld USD, což se rovnalo 8,9 % HDP. Bez ohledu na zlepšení, přibližně o jeden procentní bod ročně, kdy v roce 2015 hodnota dluhu dosáhla -32,1 mld USD, rovnající se 3,78% HDP, se následně projevil opět trend ke zhoršení, kdy se pro letošek předpokládá -49,1 mld. USD, odpovídající 5,4% HDP. Celkově od roku 2008 do dneška saldo platební bilance se zahraničím dosáhlo 486 mld. USD, kdy rok po roce tato částka rostla a dnes se rovná 57% HDP:

[...]

"Devalvace turecké liry nebyla schopna kompenzovat nerovnováhu rozpočtů se zahraničím, ale oživila vnitřní inflaci. Aby se jí čelilo, byly bezvýsledně zvýšené daně a úrokové míry. Bylo potřeba šlápnout na brzdu výdajů a neomezovat se jen na zvyšování ceny peněz

Nyní, americká administrativa zdvojnásobila cla na dovoz z Turecka, když na hliník je to 20% a 50% na ocel: devalvace liry fungovala jako nástroj pro zkreslení situace na trhu. Je tu ještě něco jiného. Turecko spolu s Argentinou byl čestným hostem na posledním zasedání BRICS, což je aliance stojící proti USA. Ankara doufá, nebo spíše si dělá iluze, že přijme finanční pomoc ze strany Číny, aby překonala pokles své měny na trzích, a vyvolává nepřátelství USA.

Napětí se Spojenými státy trvale stoupá: nedávno dík uvalení sankcí ze strany Washingtonu proti ministrům spravedlnosti a vnitra Turecka, kvůli kauze Brunson, evangelického pastora ze Severní Karolíny, vězněného v Turecku od roku 2017 kvůli obvinění ze špionáže a terorismu a že udržoval vztahy s kurdskou organizací PKK, stejně jako s teroristickou organizací FETÖ, kterou podporuje Fethullah Gulen. Toho Ankara považuje za zodpovědného z nezdařeného pokusu o státní převrat z 15 července 2016. Turecko odpovědělo taktéž sankcemi proti dvěma vysokým funkcionářů USA.

Autonomní postup Erdogana v Sýrii, po boku Ruska, bez ohledu na určité neshody, není příjemný USA. Pešmergové, vojenská síla iráckého Kurdistánu, podporovaní Washingtonem, ale proti nimž bojuje Ankara. Nebezpečí územního odtržení, bylo vždy pro Turecko ohrožením jeho územní celistvosti. Spojeným státům se rovněž nelíbilo pomrkávání kolem Blue Stream pro dopravu ruského plynu do Evropy přes Černé moře. Ještě méně se může líbit přednost, vyjádřená v dubnu tohoto roku, pro dodávku ruských raket S-400 a ne amerických střel Patriot.

Počínaje nezdařeným pokusem o státní převrat v roce 2016 se vztahy postupně zhoršují. Také Turecko se ocitlo v sevření globálního geopolitického střetu. Každý prostředek se dnes zdá být dovolený."

Zdroj: Marx XXI

 

Generálka na měnový útok podzimu.

Massimo Bordin

Příliš mnoho zmatku je živeno, když některá měna bouřlivě padne. V případě turecké liry se pak ještě mrhá moralizováním kvůli Erdoganově politice.

Turecká lira nepadá proto, že Erdogan je nějaký nebezpečný tmář, ale protože někdo "prodává" Turecko. Ten "někdo" to dělá proto, že je hezké spekulovat na pokles. Dělo se tak například s rublem před čtyřmi léty. Trader říkají, že ne náhodou, když se stoupá, jde se po schodech, a když se jed dolů, jede se výtahem (tedy rychle). Rychlé poklesy finančních produktů nebo měn, garantují těm, co spekulují, tučné zisky během krátké doby, když následují nebo upřednostňují nově se projevující trend.

Ne vždy, když všichni prodávají jmění, je za tím Duch. Mnohem častěji je to čistá spekulace, jak tomu bylo v případě Sorosova útoku na anglickou libru a italskou liru v devadesátých letech. Soros chtěl prostě vydělat, a udělal to.

Když už, tak jsou to média a politici, kteří jezdí na těchto spekulačních útocích s cílem dosáhnout shody, která jim je ku prospěchu. V případě Turecka je to jasná věc.

Erdogan využije útok, aby mohl hovořit o americkém vměšování, zatímco západní politici využijí příležitosti, aby oslovili veřejné mínění: "vidíte, co se stane, když se rozvíjí samostatná politika se suverénní měnou?"

Ve skutečnosti je finta, o které se předstírá, že se o ní neví, že svět ovládají různá mocenská centra, některá ve vzájemném rozporu. Tato mocenská centra, někým nazývaná deep state, jsou reprezentována velkými nadnárodními korporacemi a aparáty vojenského typu, s celou lobby podněcovatelů války v pozadí.

V tureckém případě media ječí, protože velké mezinárodní banky půjčily značné peníze v Turecku a teď jim hrozí, že přijdou o peníze. Média, která se často drží na nohou jen díky těmto mezinárodním hyperbankám v těchto hodinách pláčou, jako by měl přijít konec světa.

Nejvíce exponovanou pseudoitalskou bankou je Unicredit. Tahle banka drastickým způsobem seškrtala úvěry italským podnikům (to je kapitalismus miláčku). A pak vykompenzovala chybějící italské půjčky spekulací se zahraničními úvěry, zejména v zemích jako je Turecko. Poté co v Turecku půjčoval každému, nyní Unicredit pláče prostřednictvím "svých" novin.

Jinými slovy řečeno se jedná o válku mezi spekulanty: na jedné straně jsou ti, co oslabují tureckou liru a patří mezi ně spekulativní fondy, velcí traders, atd až po malé hráče ve hře. Na druhé straně máme velké globální banky typu Unicredit, které láteří proti tmářskému Turecku, dokud někdo (my...) nezasáhne, aby svými penězi je přikryl.

Skuteční vládci světa, mezinárodní a multinacionální banky a vojenský aparát, se v těchto případech spojují a tváří se, že to je vždy vina někoho jiného: ideologie posvěcené těmi, co vyhlašují "suverenitu", diktátorů s knírkem, atd, atd.

Jsou to ale všechno předem připravené analýzy pro směsku těch, co tomu věří: právě ONI jsou příčinou těchto krizí, jako tomu bylo v případě Lehman Brothers v roce 2008, ale účty nechají zaplatit národům, když předstírají, že vinen je nějaký ten zkurvený s knírem

Tenhle podvod se používá cyklicky a je to možné díky jejich médiím, které jsou v podstatě dezinformačním lejnem. Pokud nehovoříme o imbecilech, kteří twittují z pláže v Dubaji.

Bohužel se tahle věc odehrává v srpnu a nevěští nic dobrého. Politické poselství, které vysílají, je tohoto typu: průšvih je opustit velké měny (dolar - euro) výměnou za národní měny. Nevidíte, co se stalo v Turecku? Nevidíte Venezuelu? Když to co se odehrává v Turecku, je vyvoláno pouze absolutní nepřítomností pravidel keynesianského typu v mezinárodních a národních bankovních systémech. Jestli někdo, v budoucnosti bude chtít nastolit národní měnu, bude vystaven útokům spekulantů, které je snadné odrazit jen v případě, že byla přijata dostatečná protiopatření.

V italském případě by opuštění eura vyvolalo útok na BTP (italské státní dluhopisy) bez ochrany BCE by existoval jediný způsob jak zabrzdit a udusit tento útok, masivní nákup BTP ze strany FED a amerických fondů. Zbrojí vláda tímto způsobem?

Tady je seznam bank nejvíce vystavených turecké liře podle údajů poskytnutých ekonomickým novinářem Giuseppe Di Vittorio. Není to bez překvapení, vzhledem k tomu, že je z toho v Evropě nejvíce obviňovaná Itálie, přestože ve skutečnosti jsou na tom ostatní evropské státy mnohem hůř, pokud jde o úvěry zemi půlměsíce.

Exponování evropských bank vůči Turecku:

Španělské banky 83,3 mld. USD

Francouzské banky 38,4 mld.

Italské banky 17 mld.

Japonské banky 14 mld.

Banky Velké Británie 19,2 mld.

Banky USA 18 mld.

 

Massimo Bordin

Zdroj: http://micidial.it/

10.08.2018

 

Překlad KSM

 
Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.