Úvodní stránka arrow Marxismus arrow C.6.2. Národ Wednesday, September 18 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
C.6.2. Národ Tisk E-mail
Pondělí, 20 březen 2006

Lenin, V.I.: O právu národů na sebeurčení

Sebrané spisy. Svazek 25, Svoboda, Praha 1985, s. 276-277, 291-293

(276-277) Období definitivního vítěztví kapitalismu nad feudalismem bylo na celém světě spjato s národními hnutími. Ekonomický základ těchto hnutí tkví v tom, že k úplnému vítězství zbožní výroby je nezbytné, aby buržoazie ovládla vnitřní trh, aby území s obyvatelstvem mluvícím jedním jazykem byla spojena v jeden stát a zároveň aby byly odstraněny všechny překážky, jež by bránily vývoji tohoto jazyka a jeho uplatnění v literatuře. Jazyk je nejdůležitějším prostředkem styku mezi lidmi; jednotný jazyk a jeho plynulý vývoj jsou jednou z nejdůležitějších podmínek opravdu svobodných a rozsáhlých obchodních styků odpovídajících modernímu kapitalismu, svobodného a rozsáhlého seskupování obyvatelstva podle jednotlivých tříd, a konečně je podmínkou úzké sounáležitosti trhu s každým velkým i drobným podnikatelem, s každým, kdo prodává i kdo kupuje.

Vytvářet národní státy, které nejlépe vyhovují těmto požadavkům moderního kapitalismu, je proto tendencí (snahou) každého národního hnutí. Tuto tendenci podporují nejhlubší ekonomické faktory, a proto je národní stát pro celou západní Evropu - ba i pro celý civilizovaný svět - jev typický a pro éru kapitalismu normální.

Chceme-li tedy pochopit význam sebeurčení národů, nesmíme si pohrávat s právními definicemi ani "vymýšlet" abstraktní definice, nýbrž musíme analyzovat historické a ekonomické podmínky národních hnutí, a pak nutně dospějeme k závěru, že sebeurčením národů se rozumí jejich státní oddělení od jinonárodních kolektivů, že se jím rozumí vytvoření samostatného národního státu.

(291-293) Odpovědět "ano či ne" na otázku oddělení každého národa? Tento požadavek vypadá jako velmi "praktický". Jenže ve skutečnosti je nesmyslný, z teoretického hlediska metafyzický a v praxi znamená podřízení proletariátu politice buržoazie. Buržoazie vždy staví na první místo své národní požadavky, a to bezpodmínečně. Proletariát je podřizuje zájmům třídního boje. Teoreticky nelze předem zaručit, zda buržoazně demokratická revoluce bude završena oddělením určitého národa, anebo jeho zrovnoprávněním s jiným národem. Pro proletariát je důležité v obou případech zabezpečit rozvoj své třídy; pro buržoazii je důležité tento rozvoj ztížit a odsunout jeho úkoly v zájmu úkolů "vlastního" národa. Proto se proletariát omezuje na takříkajíc negativní požadavek uznání práva na sebeurčení; žádnému národu je však nezaručuje a nezavazuje se dát mu něco na úkor jiného národa.

I když to není "praktické", ve skutečnosti se tím nejspolehlivěji zaručuje to nejdemokratičtější ze všech možných řešení; proletariát potřebuje pouze tyto záruky, kdežto buržoazie každého národa potřebuje, aby měla zaručeny své výhody bez ohledu na situaci (na případnou újmu) jiných národů.

Buržoazii nejvíce zajímá "uskutečnitelnost" daného požadavku; odtud pramení odvěká politika paktování s buržoazií jiných národů na úkor proletariátu. Pro proletariát je zase důležité upevnit svou třídu proti buržoazii a vychovávat masy v duchu důsledné demokracie a socialismu.

I když se to oportunistům nejeví jako "praktické", je to ve skutečnosti jediná záruka, záruka maximální rovnoprávnosti národů a míru mezi nimi, a to navzdory feudálům i nacionalistické buržoazii.

Celý úkol proletářů v národnostní otázce je z hlediska nacionalistické buržoazie každého národa "nepraktický", neboť proletáři požadují "abstraktní" rovnoprávnost a zásadně odmítají sebemenší výsady, protože jsou nepřáteli jakéhokoli nacionalismu. Rosa Luxemburgová to nepochopila a svým nerozumným vychvalováním prakticismu otevřela dokořán dveře právě oportunistům, zejména oportunistickým ústupkům velkoruského nacionalismu.

Proč velkoruskému? Proto, že Velkorusové jsou v Rusku národem utlačujícím, a v národnostním ohledu se oportunismus přirozeně projeví u utlačovaných národů jinak než u národů utlačujících.

Buržoazie utlačovaných národů bude ve jménu "praktičnosti" svých požadavků vyzývat proletariát, aby bezvýhradně podporoval její snahy. Ze všeho nejpraktičtější je říci přímo "ano", vyslovit se pro oddělení určitého národa, a nikoli pro právo každého národa na oddělení.

Proletariát s takovým prakticismem nesouhlasí: uznává sice rovnoprávnost a rovné právo na národní stát, ale ze všeho nejvíce oceňuje a prosazuje svazek proletářů všech národů a každý národní požadavek, oddělení každého národa hodnotí z hlediska třídního boje dělníků. Heslo prakticismu je ve skutečnosti pouze heslem nekritického přejímání snah buržoazie.

Říká se nám: Tím, že podporujete právo na oddělení, podporujete buržoazní nacionalismus utlačovaných národů. To říká Rosa Luxemburgová a po ní to opakuje oportunista Semkovskij, mimochodem jediný představitel likvidátorských idejí v této otázce v likvidátorském listě!

My na to odpovídáme: To není pravda, vždyť právě buržoazii tu jde o praktické "řešení", kdežto dělníkům jde o zásadní rozlišení dvou tendencí. Pokud buržoazie utlačeného národa bojuje proti buržoazii národa utlačujícího, potud jsme vždy, v každém případě a ze všech nejrozhodněji pro, protože jsme nejodvážnějšími a nejdůslednějšími odpůrci útlaku. Pokud buržoazie utlačovaného národa prosazuje svůj buržoazní nacionalismus, jsme proti. Bojujeme proti výsadám a násilí národa utlačujícího a rozhodně nenadržujeme ani snahám o výsady národa utlačovaného.

Nevytyčíme-li heslo práva na oddělení a nebudeme-li pro ně agitovat, budeme nahrávat nejen buržoazii, ale i feudálům a absolutismu utlačujícího národa. Tím už dávno argumentoval proti Rose Luxemburgové Kautsky a tento argument je nesporný. Rosa Luxemburgová se bojí, že "pomůže" nacionalistické polské buržoazii, ale tím, že odmítá právo na oddělení obsažené v programu ruských marxistů, pomáhá ve skutečnosti krajně reakčním Velkorusům. Ve skutečnosti napomáhá oportunistické smířlivosti s výsadami (ba s něčím horším než výsadami) Velkorusů.

Rosa Luxemburgová v zápalu boje proti nacionalismu v Polsku zapomněla na nacionalismus Velkorusů, přestože právě tento nacionalismus je dnes nejstrašnější, neboť právě on je méně buržoazní, ale více feudální, právě on je hlavní brzdou demokracie a proletářského boje. Každý buržoazní nacionalismus utlačovaného národa má všeobecně demokratický obsah zaměřený proti útlaku a my bezvýhradně podporujeme právě tento obsah, když striktně odmítáme snahu o vlastní národní výlučnost a bojujeme proti snaze polského buržoy utlačovat Židy atd. atd.

Z hlediska buržoy a měšťáka je to "nepraktické". V národnostní otázce je to však jediná praktická a zásadová politika, která skutečně pomáhá demokracii, svobodě a svazku proletariátu.

Přiznat právo na oddělení každému národu, každý konkrétní případ oddělení posoudit z toho hlediska, zda se jím odstraňuje jakákoli nerovnoprávnost, jakékoli výsady a jakákoli výlučnost.

 

Lenin, V.I.: O "kulturně národnostní" autonomii

Sebrané spisy. Svazek 24, Svoboda, Praha 1985, s. 202-203

(202-203) Každý národ tvoří bez ohledu na to, kde žije kterýkoli jeho příslušník (bez ohledu na území: odtud název "exteritoriální", neúzemní autonomie), jednotný státem uznaný celek, který spravuje kulturní záležitosti svého národa. Nejdůležitější je školství. Určí-li se národnostní složení obyvatelstva tak, že se každý občan bez ohledu na své bydliště svobodně přihlásí k libovolnému národnímu svazku, zaručuje to, že školství bude absolutně přesně a absolutně důsledně rozděleno podle národností.

Vzniká otázka, je-li takové rozdělení přípustné z hlediska demokracie a zejména pak z hlediska zájmů proletářského třídního boje.

Stačí si ujasnit podstatu programu "kulturně národnostní autonomie", abychom na tuto otázku bez váhání odpovědli, že je naprosto nepřípustné.

Pokud žijí různé národy v jednom státě, spojují je milióny a miliardy nitek ekonomického, právního a sociálního charakteru. Jak je potom možné vytrhnout z těchto vztahů školství? Je možné je "vyjmout z pravomoci státu", jak zní bundovská formulace, klasická tím, jak přímo plasticky zdůrazňuje absurdnost? Spojuje-li ekonomika národy žijící v jednom státě, je pokus rozdělit je jednou provždy v oblasti "kultury" a zejména školství nesmyslný a reakční. Naopak je třeba usilovat o sjednocení národů ve školství tak, aby škola připravovala to, co se realizuje v životě.

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.