Úvodní stránka arrow Marxismus arrow C.3.3. Vývoj tříd za socialismu a komunismu Tuesday, May 23 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
C.3.3. Vývoj tříd za socialismu a komunismu Tisk E-mail
Pátek, 17 březen 2006

Engels, B.: Vývoj socialismu od utopie k vědě

Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 19, NPL, Praha 1966, s. 243-245

(243-245) Od té doby, co do dějin vstoupil kapitalistický výrobní způsob, uvažovali jednotlivci i celé sekty nejednou víceméně nejasně o převzetí všech výrobních prostředků společností jako o ideálu budoucnosti. Ale možným, dějinnou nutností se mohlo stát teprve tehdy, když vznikly faktické podmínky pro jeho provedení. Jako každý jiný společenský pokrok stává se proveditelným ne proto, že lidé pochopili, že existence tříd odporuje spravedlnosti a rovnosti atd., ne proto, že je tu vůle tyto třídy odstranit, nýbrž proto, že tu jsou jisté nové ekonomické podmínky. Rozštěpení společnosti na třidu vykořisťující a vykořisťovanou, vládnoucí a potlačenou, bylo nutným důsledkem dřívějšího nepatrného rozvoje výroby. Dokud veškerá společenská práce poskytuje jen takový výtěžek, který jen o málo převyšuje to, co je potřebné k nutné existenci všech, dokud tedy práce zabírá všechen nebo skoro všechen čas velké většiny členů společnosti, dotud se společnost nutně dělí na třídy. Vedle velké většiny, která je otrokem práce, se vytváří třída osvobozená od přímé produktivní práce, která obstarává společné záležitosti společnosti: řízení práce, státní záležitosti, soudnictví, vědy, umění atd. Základem rozdělení na třídy je tedy zákon dělby práce. Ale to nebrání tomu, aby se toto rozdělení na třídy neprosazovalo násilím a loupeží, lstí a podvodem a aby vládnoucí třída, jakmile je v sedle, neopomenula ani jedinou příležitost k upevňování svého panství na úkor pracující třídy a k přeměně společenského řízení ve stupňované vykořisťování mas.

Ale má-li podle toho rozdělení na třídy jisté dějinné oprávnění, pak je má jen pro daný časový úsek, pro dané společenské podmínky. Bylo založeno na nedostatečnosti výroby; bude smeteno plným rozvojem moderních výrobních sil. A opravdu, odstranění společenských tříd předpokládá takový stupeň historického vývoje, na němž se stane anachronismem, zastará trvání nejen té nebo oné určité vládnoucí třídy, nýbrž vládnoucí třídy vůbec, tedy třídního rozdílu samého. Předpokládá tedy tak vysoký stupeň vývoje výroby, na němž se přivlastňování výrobních prostředků a výrobků, a tím i politického panství, monopolu na vzdělání a duchovního řízení zvláštní společenskou třídou stalo nejen zbytečným, nýbrž i ekonomickou, politickou a intelektuální překážkou vývoje. Tohoto bodu je teď dosaženo. Jestliže politický a intelektuální bankrot buržoazie je sotva ještě tajemstvím i pro ni samu, pak její ekonomický bankrot se opakuje pravidelně vždy po deseti letech. V každé krizi se společnost dusí pod tíhou svých vlastních výrobních sil a výrobků, které nedovede využít, a stojí bezradně před absurdním rozporem, že výrobci nemají co spotřebovávat, protože není dost spotřebitelů.

 

Engels, B.: Zásady komunismu

Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 4, SNPL, Praha 1958, s. 339-340

(339-340) Velký průmysl, zbavený tlaku soukromého vlastnictví, se rozvine tak, že se proti tomu bude dnešní stav zdát tak nepatrný jako manufaktura proti dnešnímu velkému průmyslu. Tento rozvoj průmyslu poskytne společnosti dostatečné množství výrobků, aby se uspokojily potřeby všech. Také zemědělství, kterému dosud brání tlak soukromého vlastnictví a rozkouskování půdy, aby si osvojilo už dosažená zlepšení a vědecké vymoženosti, začne nevídaně vzkvétat a poskytne společnosti plně dostačující množství výrobků. Tak bude společnost vyrábět dost výrobků, aby se rozdělování dalo zařídit tak, že se uspokojí potřeby všech jejích členů. Rozdělení společnosti na různé, navzájem nepřátelské třídy pak bude zbytečné. Bude nejen zbytečné, bude dokonce neslučitelné s novým společenským řádem. Existence tříd vznikla z dělby práce a dělba práce ve své dosavadní podobě úplně odpadne. Neboť k tomu, aby se průmyslová a zemědělská výroba pozvedly na tu úroveň, o jaké jsme mluvili, nestačí jen mechanické a chemické pomůcky; k tomu je také třeba přiměřeně rozvinout schopnosti lidí, kteří tyto prostředky uvádějí do pohybu.

 

Engels, B.: Ke kritice návrhu soc. dem. programu z roku 1891

Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 22, Praha 1967, s. 274

(274) Odstavec 10. Za slovy "třídní panství" chybí "a tříd vůbec". Odstranění tříd je náš základní požadavek, bez něhož je odstranění třídního panství ekonomicky nesmysl.

 

Lenin, V.I.: Velká iniciativa

Sebrané spisy. Svazek 39, Svoboda, Praha 1988, s. 37-38

(37-38) Je jasné, že mají-li být třídy úplně odstraněny, je třeba nejen svrhnout vykořisťovatele, statkáře a kapitalisty a zrušit jejich vlastnictví, ale je také třeba zrušit jakékoli soukromé vlastnictví výrobních prostředků a odstranit jak rozdíl mezi městem a vesnicí, tak rozdíl mezi fyzicky a duševně pracujícími lidmi. Je to velmi dlouhodobá záležitost. A k tomu, aby se uskutečnila, je nutný obrovský krok vpřed v rozvoji produktivních sil, je třeba překonat odpor (často pasívní, který je zvlášť houževnatý a zvlášť těžko ho lze překonat) nesčetných pozůstatků malovýroby, je třeba překonat obrovskou sílu zvyku a konzervatismu, která je s těmito pozůstatky spojena.

Předpokládat, že všichni "pracující" jsou stejně schopni vykonávat tuto práci, by byla ta nejpustší fráze nebo iluze předpotopního, předmarxovského socialisty. Tato schopnost totiž není dána shůry, ale vyrůstá historicky a vyrůstá pouze z materiálních podmínek kapitalistické velkovýroby. Na počátku cesty od kapitalismu k socialismu má tuto schopnost pouze proletariát. Proletariát je schopen splnit obrovský úkol, který mu připadá, za prvé proto, že je nejsilnější a nejpokrokovější třídou civilizovaných společností; za druhé proto, že v nejrozvinutějších zemích tvoří většinu obyvatelstva, a za třetí proto, že v zaostalých kapitalistických zemích, jako je Rusko, tvoří většinu obyvatelstva poloproletáři, tj. lidé, kteří trvale žijí část roku jako proletáři, trvale si určitou část živobytí opatřují námezdní prací v kapitalistických podnicích.

 

Engels, B.: A. Bebelovi, 18.-28.března 1875

Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 19, NPL, Praha 1966, s. 35

(35) "Odstranění veškeré sociální a politické nerovnosti" je také velmi povážlivá fráze místo "zrušení všech třídních rozdílů". Mezi různými zeměmi, kraji a místy bude vždycky určitá nerovnost životních podmínek, kterou bude možno zredukovat na minimum, ale nikdy ji nebude možno úplně odstranit. Obyvatelé Alp budou mít vždycky jiné životní podmínky než lidé v rovinách. Představa socialistick společnosti jako říše rovnosti je jednostranná francouzská představa, opírající se o staré heslo "svoboda, rovnost, bratrství", představa která měla své oprávnění ve své době a na svém místě jako stupeň vývoje, která však jako všechny jednostrannosti dřívějších socialistických škol by měla být dnes překonána, protože působí jen zmatek v hlavách a protože se už pro tuto věc našel přesnější způsob vyjádření.

 

Lenin, V.I.: Liberální profesor o rovnosti

Sebrané spisy. Svazek 24, Svoboda, Praha 1985, s. 391-392

(391-392) Sociální demokraté rozumějí rovností v politickém smyslu rovnoprávnost a v ekonomickém smyslu, jak už bylo řečeno, odstranění tříd. Na nastoletí rovnosti mezi lidmi ve smyslu rovnosti sil a schopností (fyzických a duševních) socialisté vůbec nepomýšlejí.

Rovnoprávnost znamená požadavek stejných politických práv pro všechny občany státu, kteří dosáhli určitého věku a nejsou postiženi ani obyčejnou, ani liberálně profesorskou slabomyslností. Tento požadavek nevyslovili jako první ani socialisté, ani proletariát, nýbrž buržoazie...

Buržoazie prosazovala požadavek rovnosti práv všech občanů v boji proti středověkým, feudálním, nevolnickým a stavovským privilegiím...

Přejděme nyní k rovnosti v ekonomickém smyslu. Ve Spojených státech amerických stejně jako v ostatních vyspělých státech neexistují středověká privilegia. Všichni občané jsou si rovni, pokud jde o politická práva. Jsou si však také rovni svým postavením ve společenské výrobě?..

Ve Spojených státech neexistuje šlechta, a buržoazie i proletáři mají stejná politická práva. Nejsou si však rovni svým třídním postavením: jedni, třída kapitalistů, vlastní výrobní prostředky a žijí z nezaplacené práce dělníků, druzí, třída námezdních dělníků, proletářů, nevlastní výrobní prostředky a žijí z toho, že prodávají na trhu svou pracovní sílu.

Odstranit třídy znamená dosáhnout toho, aby všichni občané měli stejný vztah k výrobním prostředkům celé společnosti, což znamená, že všichni občané mají stejnou možnost pracovat se společenskými výrobními prostředky, na společné půdě, ve společných továrnách atd...

Zkrátka, když socialisté mluví o rovnosti, chápou ji vždycky jako rovnost sociální, rovnost společenského postavení, a v žádném případě ne jako rovnost fyzických a duševních schopností jednotlivců.

 

Lenin, V.I.: První celoruský sjezd pro mimoškolní vzdělávání

Sebrané spisy. Svazek 38, Svoboda, Praha 1988, s. 376-377

(376-377) Všichni jsou si rovni bez rozdílu stavu, všichni jsou si rovni, dokonce i milionář a nuzák, tak to říkali, tak uvažovali, tak si to upřímně představovali největší revolucionáři období, které vešlo do dějin jako období Velké francouzské revoluce. Revoluce šla proti statkářům pod heslem rovnosti, a rovností nazývali to, že milionář i dělník mají mít rovná práva. Pak postoupila revoluce dál. Prohlásila, že "rovnost" - neuvedli jsme to zvlášť v našem programu, ale nelze to přece opakovat donekonečna, je to stejně jasné jako to, co jsme řekli o svobodě - že rovnost je podvod, je-li v rozporu s osvobozením práce od útlaku kapitálu...

Engels měl tisíckrát pravdu, když napsal, že chápat rovnost jako něco jiného než odstranění tříd je nejhloupější a nejnesmyslnější předsudek. Buržoazní profesoři se nás snažili na základě našeho pojetí rovnosti nařknout, že chceme, aby byli všichni lidé stejní. Z tohoto nesmyslu, který si sami vymysleli, se pokoušeli obvinit socialisty. Ale ve svém ignorantství nevěděli, že socialisté - a právě zakladatelé moderního vědeckého socialismu, Marx a Engels - říkali, že nechápeme-li pod pojmem rovnost odstranění tříd, je rovnost pustá fráze. Chceme odstranit třídy, v tomto smyslu jsme pro rovnost. Ale činit si nárok na to, že uděláme všechny lidi stejnými, to je ta nejpustší fráze a hloupý výmysl intelektuála, který se občas i v dobrém úmyslu pitvoří a žongluje se slovy, ale obsah to nemá žádný, ať už si říká literát, někdy i vědec a bůhvíco ještě.

 

Lenin, V.I.: X. sjezd KSR(b). Referát o jednotě strany a anarchosyndikalistické úchylce

Sebrané spisy. Svazek 43, Svoboda, Praha 1989, s. 119-121

(119-121) "Organizace řízení národního hospodářství přísluší celoruskému sjezdu výrobců, sdružených v odborových výrobních svazech. Ty volí ústřední orgán, který řídí celé národní hospodářství republiky" [teze Dělnické opozice].*) O tomto bodu jsme již nejednou na sjezdu mluvili jak na neoficiálních poradách, tak i na oficiálních plenárních zasedáních sjezdu. Myslím, že jsme si už vyjasnili, že v žádném případě nelze obhajovat tento bod dovoláváním se Engelsova výroku o sdružení výrobců, neboť je zcela evidentní - a podrobné seznámení s příslušným místem to potvrzuje -, že Engels mluví o komunistické společnosti, kde už nebudou třídy. V tom jsme všichni zajedno. Až ve společnosti nebudou třídy, zůstanou v ní jedině pracující jakožto výrobci, a nebudou tedy dělníci ani rolníci. Ze všech Marxových a Engelsových děl velmi dobře víme, že oba naprosto přesně rozlišují období, kdy třídy ještě existují, a období, kdy již nebudou. Myšlenkám, řečem a dohadům o zániku tříd ještě před komunismem se Marx a Engels nemilosrdně vysmívali a prohlašovali, že teprve komunismus znamená odstranění tříd.44)

Octli jsme se v takové situaci, kdy jsme jako první přišli prakticky s otázkou tohoto odstranění tříd. Přitom v rolnické zemi zůstaly nyní dvě hlavní třídy - dělnická třída a rolnictvo. Kromě nich jsou tu celé skupiny pozůstatků a přežitků kapitalismu.

Náš program jednoznačně říká, že děláme první kroky, že máme před sebou celou řadu přechodných stupňů. Avšak v praktické činnosti našich orgánů sovětské moci a v celých dějinách revoluce jsme se na každém kroku co nejnázorněji přesvědčovali, že formulovat takové teoretické definice, jak to v tomto případě činí opozice, je nesprávné. Velmi dobře víme, že třídy u nás zůstaly a zůstanou ještě dlouho, ještě mnoho let. Minimální doba, během níž by bylo možno natolik rozvinout velký průmysl, aby se vytvořil fond, na jehož základě by si podřídil zemědělství, se odhaduje na deset let. To je minimální doba, pokud pro to budou existovat mimořádně příznivé podmínky. My však víme, že žijeme v poměrech, které jsou mimořádně nepříznivé. Plán výstavby Ruska na základě moderního velkého průmyslu máme - je to plán elektrifikace, který je dílem vědeckých pracovníků. Tam je stanovena minimální lhůta na deset let za předpokladu, že budou pro to alespoň trochu normální podmínky. My však velmi dobře víme, že takové podmínky u nás nejsou. Deset let znamená tedy pro nás dobu velmi krátkou - o tom není třeba ani mluvit. Dostali jsme se k jádru věci: je možné, že budou dál existovat třídy s nepřátelským postojem vůči proletariátu, a proto nyní prakticky ani nemůžeme vytvořit to, o čem mluví Engels. Napřed bude diktatura proletariátu, potom bude následovat beztřídní společnost.

Marx a Engels vedli neúprosný boj proti lidem, kteří zapomínali na rozdíl mezi třídami a mluvili o výrobcích, o lidu nebo o pracujících vůbec. Kdo je aspoň trochu obeznámen s Marxovými a Engelsovými díly, nemůže zapomenout, že se všechna tato díla vysmívají těm, kdo mluví o výrobcích, o lidu, o pracujících vůbec. Neexistují pracující vůbec nebo pracovníci vůbec, nýbrž existuje buď drobný podnikatel, který vlastní výrobní prostředky a jehož celá mentalita a všechny životní návyky jsou kapitalistické - a jiné ani být nemohou - , nebo námezdní dělník s naprosto jinou mentalitou, námezdní dělník ve velkém průmyslu, který setrvává v antagonismu, v rozporu, v boji s kapitalisty.

Jestliže jsme dospěli k této otázce po třech letech našeho boje, když už máme zkušenosti z uplatňování politické moci proletariátu a víme, jaké nesmírné těžkosti se skrývají ve vzájemných vztazích mezi třídami v době, kdy tyto třídy ještě přetrvávají, kdy lze pozorovat zbytky buržoazie ještě ve všech pórech našeho života, v orgánech sovětské moci - za takových podmínek znamená u nás vznik platformy s tezemi, které jsem přečetl, zjevnou a nespornou syndikalisticko-anarchistickou úchylku. Tato slova nejsou nadsazena, jsou promyšlena. Úchylka je něco, co se dá napravit.

________________________________________________________________

*) Dělnická opozice vystoupila poprvé v září 1920 na IX. celoruské konferenci KSR(b), zformovala se během diskuse o odborech v letech 1920-1921. Její názory byly nejúplněji vyloženy v brožuře A.M.Kollontajové Dělnická opozice, která vyšla před X.sjezdem KSR(b). Dělnická opozice považovala za nejvyšší formu organizace dělnické třídy odbory, obviňovala stranu z "podceňování tvůrčích sil proletariátu" a z "degenerace špiček strany". X. sjezd KSR(b) označil názory Dělnické opozice za teoreticky nesprávné. Definitivně byla odmítnuta na XI.sjezdu KSR(b) v roce 1922.

44) Viz Marx, K., Kritika gothajského programu; Marxův dopis Josephu Weydemeyerovi z 5.března 1852; Engels, B., Anti-Dühring; Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu aj.

________________________________________________________________

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.