Lenin, V.I.: Filozofické sešity
Sebrané spisy. Svazek 29, Svoboda, Praha 1988, s. 243-245, 315
 
(243-245) Pojednávaje o elejské škola, mluví Hegel o dialektice:
"Nalézáme zde" (in der eleatischen Schule), „počátek dialektiky, tj. právě čistého pohybu myšlení v pojmech; a zároveň s tím protiklad myšlení a jevů neboli smyslového bytí - toho, co jest o sobě, a toho, co jest bytím pro jiné tohoto jsoucího o sobě; a v podstatě předmětů nacházíme rozpor, jejž má tato podstata v sobě samé (dialektiku ve vlastním smyslu)"...
Zde jsou v podstatě dvě určení (dva znaky, dva charakteristické rysy; Bestimmungen, keine Definitionen [určení, nikoli definice. Red.] dialektiky;111)
alfa) "čistý pohyb myšlení v pojmech";
beta) "v (samé) podstatě předmětů (ujasňovat) (odhalovat) rozpor, jejž má (tato podstata) v sobě samé (dialektika ve vlastním smyslu)."
Jinými slovy, tento Hegelův "fragment" má být podán takto:
Dialektika obecně je "čistý pohyb myšlení v pojmech" (tj. řečeno bez idealistické mystiky, lidské pojmy nejsou nehybné, nýbrž věčně se pohybují, přecházejí jeden v druhý, přelévají se jeden v druhý, jinak neodrážejí živoucí život. Analýza pojmů, jejich studium, "umění zacházet s nimi" (Engels)112) vyžaduje vždy studium pohybu pojmů, jejich souvislosti, jejich vzájemných přechodů).
Zvlášť pak je dialektika zkoumání protikladnosti věci o sobě (an sich), podstaty, substrátu, substance, oproti jevu, "bytí pro jiné". (I zde vidíme přechod, přeliv jednoho v druhé: podstata se jeví. Jev je podstatný.) Lidské myšlení se nekonečně prohlubuje od jevu k podstatě, od podstaty prvého, abych tak řekl, řádu k podstatě druhého řádu atd. do nekonečna.
Ve vlastním smyslu je dialektika zkoumání rozporu v samé podstatě předmětů: nejen jevy jsou přechodné, pohyblivé, plynulé, oddělené jen relativními hranicemi, nýbrž i podstaty věcí jsou takové.
 
(315) Pojem (poznání) odhaluje v bytí (v bezprostředních jevech) podstatu (zákon příčiny, totožnost, rozdíl etc.) - takový je skutečně obecný postup veškerého lidského poznání (veškeré vědy) vůbec. Takový je postup i přírodovědy i politické ekonomie [a historie]. Potud je Hegelova dialektika zevšeobecněním dějin myšlení. Mimořádně vděčným se zdá být úkol prozkoumat tuto věc konkrétněji, podrobněji, na dějinách jednotlivých věd. V logice musejí dějiny myšlení, celkem vzato, spadat vjedno se zákony myšlení.
________________________________________________________________
(111) Určení - rozvinutý pojem předmětu, charakterizující jeho podstatné stránky a souvislosti s ostatním světem, jeho vnitřní zákonitý vývoj. Definicí se v daném případě rozumí abstraktní, formálně logické vymezení, které přihlíží pouze k vnějším znakům předmětu.
 
(112) Lenin cituje Engelsova slova z předmluvy k druhému vydání Anti-Dühringa (Marx, K., Engels, B., Spisy 20, Praha 1966, s. 40).
________________________________________________________________
 
 
 
 
Engels, B.: Dialektika přírody
Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 20, Svoboda, Praha 1966, s. 492
 
(492) Skutečná povaha určování "podstaty" byla vyslovena samotným Hegelem ("Encyklopedie", I, § 111, dodatek): "U podstaty je všechno relativní". [Podtrženo Engelsem, pozn.red.] (Např. pozitivní a negativní, které mají smysl jen ve svém vztahu, a ne každé pro sebe.)
 
 
Marx, K.: Kapitál. Ke kritice politické ekonomie
Díl III.2, Svoboda, Praha 1980, s. 333
 
(333) Proto se nesmíme divit, že se vulgární ekonomie cítí jako doma zejména v odcizené jevové formě ekonomických vztahů, ve které jsou tyto prima facie nesmyslné a plné rozporů - a všechna věda by byla zbytečná, kdyby se jevová forma a podstata věcí přímo kryly - a že se jí tyto vztahy jeví tím samozřejmějšími, čím skrytější v nich zůstává vnitřní souvislost, čím běžnější však jsou každodenní představě.
 
 
{moscomment}