Úvodní stránka arrow Marxismus arrow B.2.1. Pojem hmoty Saturday, March 25 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
B.2.1. Pojem hmoty Tisk E-mail
Středa, 15 březen 2006

Lenin, V.I.: Materialismus a empiriokriticismus

Sebrané spisy. Svazek 18, Svoboda, Praha 1984, s. 150-151, 168

 

(150-151) Machisté krčí přezíravě rameny nad "zastaralými" názory "dogmatiků" materialistů, kteří trvají na pojmu hmota, jenž prý byl přece "nejnovější vědou" a "moderním pozitivismem" vyvrácen. O nových fyzikálních teoriích týkajících se stavby hmoty budeme mluvit zvlášť. Je však naprosto nepřípustné směšovat učení o té či oné struktuře hmoty s gnozeologickou kategorií, směšovat otázku nových vlastností nových druhů hmoty (například elektronů) se starou otázkou teorie poznání, otázkou zdrojů našeho vědění, existence objektivní pravdy apod., jak to dělají machisté. Mach prý "objevil elementy světa": červeň, zeleň, tvrdost, měkkost, hlasitost, délku apod. Ptáme se: Je člověku dána objektivní realita, vidí-li červeň, vnímá-li tvrdost apod., nebo ne? Tuto starou, prastarou filozofickou otázku Mach zamotal. Odpovíte-li, že objektivní realita není dána, nutně sklouzáváte spolu s Machem k subjektivismu a agnosticismu, zaslouženě upadáte do objetí imanentistů, tj. filozofických Meňšikovů. Odpovíte-li, že je dána, pak je nezbytně nutný filozofický pojem pro tuto realitu; a tento pojem byl už dávno, velmi dávno vytvořen; je to pojem hmoty. Hmota je filozofická kategorie k označení objektivní reality, která je dána člověku v jeho počitcích, která je kopírována, fotografována, odrážena našimi počitky a existuje nezávisle na nich. Proto říkat, že takový pojem může "zastarat", je dětské žvatlání, nesmyslné opakování argumentů módní reakční filozofie. Mohl snad boj idealismu a materialismu za dvě tisíciletí filozofického vývoje zastarat? Boj tendencí neboli linií Platóna a Démokrita ve filozofii? Boj náboženství a vědy? Popírání a uznávání objektivní pravdy? Boj mezi přívrženci nadsmyslového poznání a jeho odpůrci?

Otázka, máme-li uznat či zavrhnout pojem hmoty, je otázkou, zda člověk může důvěřovat svědectví svých smyslových orgánů, otázkou zdroje našeho poznání, otázkou, která byla kladena a o kterou se vedl spor od samého začátku filozofie, otázkou, které mohou dát profesorští klauni tisícero podob, ale která nemůže zastarat, jako nemůže zastarat otázka, je-li zdrojem lidského poznání zrak a hmat, sluch a čich.

 

(168) Příslušnost k filozofické linii, kterou odmítají idealisté a agnostikové, je vyjadřována definicemi: hmota je to, co působením na naše smyslové orgány vyvolává počitek; hmota je objektivní realita daná nám v počitku apod.

 

 

Engels, B.: Dialektika přírody

Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 20, Svoboda, Praha 1966, s. 530

 

(530) Hmota jako taková je čistě myšlenkový výtvor a abstrakce. Pomíjíme kvalitativní odlišnosti věcí, shrnujeme-li je jako tělesně existující pod pojem hmota. Hmota jako taková, na rozdíl od určitých, existujících hmot, není tedy nic smyslově existujícího. Jestliže se přírodověda snaží najít jednotnou hmotu jako takovou, redukovat kvalitativní rozdíly na pouze kvantitativní odlišnosti složení totožných nejmenších částic, dělá totéž, jako kdyby požadovala vidět místo třešní, hrušek a jablek ovoce jako takové400), místo koček, psů, ovcí atd. savce jako takového, plyn jako takový, kov jako takový, kámen jako takový, chemickou sloučeninu jako takovou, pohyb jako takový...Jak dokázal už Hegel ("Encyklopedie", I, s. 199), není tento názor, toto "jednostranně matematické hledisko", podle něhož je hmota považována za určitelnou jen kvantitativně, ale kvalitativně za původně stejnou, "nic jiného než stanovisko" francouzského materialismu 18.století.425) Je to dokonce návrat k Pythagorovi, který už pojímal číslo, kvantitativní určitost, jako podstatu věci.

________________________________________________________________

(400) Srovnej Hegel, "Encyklopedie filozofických věd", § 13, poznámka: "Obecné pojato formálně a postaveno vedle zvláštního stává se samo též něčím zvláštním. Takový postoj by u předmětů obecného života připadal sám sebou nepřiměřený a nevhodný, tak jako kdyby např. někdo chtěl ovoce a odmítal přitom třešně, hrušky, hrozny, protože to jsou třešně, hrušky, hrozny, a nikoli ovoce."

 

(425) Hegel, "Encyklopedie filozofických věd", § 99, dodatek.

 

 

Engels, B.: Anti-Dühring

Marx, K., Engels, B.: Spisy. Svazek 20, Svoboda, Praha 1966, s. 64, 589-590

 

(64) Zrovna tak rozumuje pan Dühring: Myslíme-li si bytí, myslíme si je jako jeden pojem. Co je shrnuto v jednom pojmu, to je jednotné. Bytí by tedy neodpovídalo svému pojmu, kdyby nebylo jednotné. Tudíž musí být jednotné. Tudíž neexistuje bůh atd.

Mluvíme-li o bytí a pouze o bytí, může jednota záležet jen v tom, že všechny ty předměty, o které jde - jsou, existují. Jsou shrnuty v jednotě tohoto bytí a v žádné jiné, a společný výrok, že všechny jsou, jim nejen nemůže dodat žádné další společné ani nespolečné vlastnosti, nýbrž všechny takové vlastnosti prozatím z úvahy vylučuje. Jakmile se totiž jenom o milimetr vzdálíme od prostého základního faktu, že všem těmto věcem společně přísluší bytí, začínají se nám objevovat rozdíly těchto věcí - a zda tyto rozdíly záleží v tom, že jedny jsou bílé a druhé černé, jedny živé a druhé neživé, jedny třeba z tohoto světa a druhé třeba z onoho světa, nemůžeme rozhodnout z toho, že se jim všem rovným dílem přisoudí pouhá existence.

Jednota světa nezáleží v jeho bytí, ačkoli jeho bytí je jeden z předpokladů jeho jednoty, musí totiž nejdříve být, a teprve potom může být jeden. Vždyť bytí je vůbec otevřená otázka od té meze, za kterou končí náš obzor. Skutečná jednota světa záleží v jeho materiálnosti, a ta není prokázána několika kejklířskými frázemi, ale dlouhým a zdlouhavým vývojem filozofie a přírodních věd.

 

(589-590) Tezí o jedinečnosti všeobsáhlého bytí, kterou mohou podepsat papež i šejh-ul-islám,481) aniž nějak zadají své neomylnosti a svému náboženství, nemůže Dühring dokázat výlučnou materiálnost všeho bytí, stejně jako nemůže z některého matematického axiómu sestrojit trojúhelník či kouli nebo odvodit Pythagorovu větu. K tomu obojímu náleží reálné předpoklady, z jejichž zkoumání se teprve dochází k oněm výsledkům. Jistota, že mimo materiální svět neexistuje ještě zvlášť nějaký spirituální svět, je výsledkem dlouhého a zdlouhavého zkoumání reálného světa, y compris [včetně] produktů a postupů lidského mozku. Výsledky geometrie nejsou nic jiného než přirozené vlastnosti různých čar, ploch a těles, resp. jejich kombinací, které se většinou vyskytovaly už v přírodě, dávno předtím, než tu byli lidé (radiolarie, hmyz, krystaly atd.).

 

________________________________________________________________

(481) Šejh-ul-islám - titul nejvyššího muslimského náboženského hodnostáře v osmanské říši.

________________________________________________________________

 

 

Lenin, V.I.: Materialismus a empiriokriticismus

Sebrané spisy. Svazek 18, Svoboda, Praha 1984, s. 196-197

 

(196-197) Engels na Dühringově příkladě ukázal, že filozofie, která je alespoň trochu důsledná, může vyvozovat jednotu světa buď z myšlení, a pak je proti spiritualismu a fideismu bezmocná (S. 30 Anti-Dühringa) a argumenty takové filozofie vedou nutně ke kejklířským frázím nebo z objektivní reality, která existuje mimo nás a je odedávna v gnozeologii nazývána hmotou a jejím studiem se zabývají přírodní vědy.

{moscomment}

 

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.