Úvodní stránka arrow Literatura arrow Vladimír Iljič Lenin: Nová ekonomická politika a úkoly politicko-osvětových pracovníků Friday, August 22 2014  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Vladimír Iljič Lenin: Nová ekonomická politika a úkoly politicko-osvětových pracovníků Tisk E-mail
Pondělí, 03 duben 2006

Soudruzi a soudružky! V tomto referátu nebo lépe řečeno v této besedě s vámi se chci zabývat novou ekonomickou politikou a úkoly politicko-osvětových pracovníků, jak je chápu já, v souvislosti s touto politikou. Pokládal bych za krajně nesprávné omezovat referáty o otázkách, nespadajících do rámce toho či onoho sjezdu, na pouhou informaci o tom, co se všeobecně děje ve straně nebo v Sovětské republice.

 

PŘÍKRÝ OBRAT SOVĚTSKÉ MOCI A KSR

Třebaže naprosto nepopírám užitečnost takové informace a užitečnost porad o všech otázkách, přece jen se domnívám, že hlavním nedostatkem v práci většiny našich sjezduje to, že nemají přímý, bezprostřední vztah k praktickým úkolům, jež mají před sebou. A o těchto nedostatcích bych chtěl promluvit v souvislosti s novou ekonomickou politikou a při příležitosti, kdy jsme vyhlásili novou ekonomickou politiku.

O nové ekonomické politice budu mluvit v stručných a všeobecných obrysech. Obrovská většina z vás, soudruzi, jsou komunisté, a přestože někteří jsou velmi mladí, jsou to komunisté, kteří v naší všeobecné politice vykonali v prvních letech naší revoluce velký kus práce. A vy jako lidé, kteří jste vykonali velký díl této práce, nemůžete nevidět, jaký příkrý obrat udělala naše sovětská moc a naše komunistická strana, když přešla k oné ekonomické politice, která se nazývá „novou", a to novou vůči naší dřívější ekonomické politice.

V podstatě je však v této politice víc starého než v naší dřívější ekonomické politice.

Proč je tomu tak? Proto, že naše dřívější ekonomická politika, nelze-li říci: počítala (v tehdejší situaci jsme vůbec málo počítali), pak do určité míry alespoň předpokládala -lze říci: neuváženě předpokládala-, že stará ruská ekonomika bude převedena přímo na státní výrobu a rozdělování podle komunistických zásad.

Vzpomeneme-li si na naši vlastní dřívější ekonomickou literaturu, vzpomeneme-li si, co psali komunisté před uchopením moci v Rusku a krátce poté, na příklad počátkem roku 1918, kdy první politický nápor na staré Rusko skončil obrovským úspěchem, kdy byla vytvořena Sovětská republika, kdy se Rusko, třebaže zmrzačeno, přece jen vyprostilo z imperialistické války, a to méně zmrzačeno, než kdyby bylo podle rady imperialistů a menševiků i eserů dále ,,bránilo vlast", tu uvidíme, že v prvním období, kdy jsme právě dokončovali první kroky ve výstavbě sovětské moci a právě se vyprostili z imperialistické války, tehdy jsme o našich úkolech hospodářské výstavby mluvili mnohem opatrněji a obezřetněji než v druhé polovině roku 1918 a po celý rok 1919 a 1920.

 

VÚVV O ÚLOZE ROLNICTVA - V ROCE 1918

Jestliže jste tehdy nebyli všichni aktivními pracovníky strany a sovětské moci, pak jste se alespoň mohli obeznámit a jistě jste se obeznámili s takovými usneseními, jako bylo usnesení Všeruského ústředního výkonného výboru z konce dubna 1918. Toto usnesení připomínalo, že je nutno počítat s rolnickou ekonomikou, a vycházelo z referátu, který hodnotil úlohu státního kapitalismu při budování socialismu,jde-li o zemi rolnickou, z referátu, který zdůrazňoval význam osobní, individuální odpovědnosti jednotlivce, zdůrazňoval význam tohoto faktoru při spravování země na rozdíl od politických úkolů budování státní moci a od vojenských úkolů.

 

NAŠE CHYBA

Počátkem roku 1918 jsme počítali s tím, že nastane jisté období, kdy bude možná pokojná výstavba. Po uzavřeni brest-litevského míru se zdálo, že nebezpečí je zažehnáno a že je možno přistoupit k pokojné výstavbě. Ale zmýlili jsme se, poněvadž roku 1918 vyvstalo před námi opravdové válečné nebezpečí zároveň s povstáním Čechoslováků a počátkem občanské války, která se protáhla do roku 1920. Zčásti pod vlivem vojenských úkolů, které na nás dolehly, a oné na pohled zoufalé situace, v níž se tehdy po skončení imperialistické války octla republika, pod vlivem těchto a mnoha jiných okolností jsme udělali chybu, že jsme se rozhodli přejít přímo ke komunistické výrobě a rozdělování. Usoudili jsme, že na základě povinnosti odvádět všechny přebytky odvedou rolníci tolik obilí, kolik potřebujeme, které pak rozdělíme na závody a továrny - a že už tu bude komunistická výroba a komunistické rozdělování.

Nemohu říci, že jsme si tento plán nastínili právě takto jednoznačně a jasně, ale asi v tomto duchu jsme postupovali. To je, bohužel; fakt. Říkám bohužel, protože ze zkušeností, které jsme získali za celkem krátkou dobu, jsme se přesvědčili, že tento plán je chybný, že se příčí tomu, co jsme dříve psali o přechodu od kapitalismu k socialismu, domnívajíce se, že bez období socialistické evidence a kontroly není možno se dostat ani k nejnižšímu stupni komunismu. V teoretické literatuře, počínaje rokem 1918, kdy vyvstal úkol pevnějšího uchopení moci a kdy tento úkol bolševici proklamovali před veškerým lidem, bylo v naší literatuře naprosto jasně zdůrazněno, že je nutný dlouho trvající a složitý přechod od kapitalistické společnosti (a to tím delší, čím je tato společnost méně vyspělá), přechod přes socialistickou evidenci a kontrolu, byť jen k jednomu z předstupňů komunistické společnosti.

 

STRATEGICKÝ ÚSTUP

Na to jsme tehdy, když jsme museli za vřavy občanské války dělat nutné kroky ve výstavbě, jaksi zapomněli. A podstatou naší nové ekonomické politiky je právě to, že jsme v této věci utrpěli těžkou porážku a že jsme zahájili strategický ústup. Řekli jsme si: ,,Dokud nás úplně nezničili, ustupme a zreorganizujme všechno znovu, ale důkladněji." O tom, že jsme na hospodářské frontě utrpěli velmi těžkou hospodářskou porážku, komunisté pochybovat nemohou, když dávají vědomě na pořad otázku nové ekonomické politiky. A je samozřejmě nevyhnutelné, že se části lidí při tom zmocní velká skleslost, téměř panika, a že při ústupu tito lidé začnou podléhat panice. To je nevyhnutelné. Vždyť když Rudá armáda ustupovala, začínala své vítězství tím, že utíkala před nepřítelem, a na každé frontě prožívali někteří lidé po každé toto období paniky. Ale po každé - na kolčakovské frontě, i na děnikinovské frontě, i na frontě proti Juděničovi, i na polské frontě, i na frontě proti Wrangelovi - po každé se ukazovalo, že poté, když nám jednou, a někdy i víckrát pořádně nařezali, osvědčila se na nás správnost přísloví: „Čím víc vrbu řežeš, tím víc roste." Když jsme už dostali nařezáno, začínali jsme útočit pomalu, systematicky a opatrně.

Úkoly na hospodářské frontě jsou ovšem mnohem obtížnější než úkoly na frontě vojenské, avšak přesto je tu všeobecná podobnost těchto základních rysů strategie. Na hospodářské frontě nás při pokusu o přechod ke komunismu stihla na jaře roku 1921 vážnější porážka, než byla kterákoli porážka, již nám způsobil Kolčak, Děnikin nebo Pilsudski, porážka mnohem vážnější, mnohem podstatnější a nebezpečnější. Tato porážka se projevila v tom, že došlo k odtržení nejvyšších složek naší hospodářské politiky od složek základních a že naše hospodářská politika nevyvolala onen rozmach výrobních sil, který se v programu naší strany uznává za základní a naléhavý úkol.

Povinnost odvádět všechny přebytky na vesnici, tato bezprostřední komunistická cesta k budovatelským úkolům ve městech, brzdila rozvoj výrobních sil a projevila se jako hlavní příčina hluboké hospodářské a politické kříse, která nás postihla na jaře roku 1921. Proto bylo zapotřebí toho, co s hlediska naší linie a naší politiky nelze nazvat nijak jinak než velmi těžkou porážkou a ústupem. Přitom nelze říci, že se tento ústup podobá ústupu Rudé armády, ústupu v naprostém pořádku, do předem připravených posic. Pravda, posice byly připraveny předem. To je možno zjistit, porovnáme-li usnesení naší strany zjara roku 1921 se zmíněným usnesením z dubna 1918. Posice byly připraveny předem, ale ústup do těchto posic byl proveden (a venku je na mnoha místech prováděn i teď) dost neuspořádaně, ba dokonce až příliš neuspořádaně.

 

SMYSL NOVÉ EKONOMICKÉ POLITIKY

Tady se dostává do popředí úkol politicko-osvětových pracovníků proti tomu bojovat. S hlediska nové ekonomické politiky je základní otázkou umět co nejrychleji využít vzniklé situace.

Nová ekonomická politika znamená zavedení daně místo povinnosti odvádět všechny přebytky, znamená do značné míry přechod k obnově kapitalismu. Do jaké míry, to nevíme. Koncese, propůjčené zahraničním kapitalistům (dosud jich bylo uzavřeno sice velmi málo, zejména v porovnání s našimi nabídkami), pronájem soukromým kapitalistům - to právě je přímá obnova kapitalismu a souvisí to s kořeny nové ekonomické politiky. Zrušeni povinnosti odvádět všechny přebytky totiž znamená pro rolníky svobodný obchod se zemědělskými přebytky, které nebyly odebrány jako daň, neboť ve formě daně je odebírána jen nevelká část produktů. Rolníci tvoří obrovskou část veškerého obyvatelstva a celého hospodářství, a proto na podkladě tohoto svobodného obchodu nemůže kapitalismus nevyrůstat.

To je nejzákladnější hospodářská abeceda, které se lidé učí v úvodu do ekonomie a které kromě toho učí každý překupník, tvor, který nás bez ohledu na ekonomii a politickou vědu velmi dobře seznamuje s ekonomikou. A s hlediska strategie jde hlavně o to, kdo využije této nové situace rychleji. Všechno záleží na tom, s kým půjde rolnictvo, zda s proletariátem, který se snaží vybudovat socialistickou společnost, nebo s kapitalistou,jenž říká: ,,Vraťme se, tak je to jistější; ke všemu si ještě vymysleli jakýsi socialismus."

 

KDO ZVÍTĚZÍ - KAPITALISTA NEBO SOVĚTSKÁ MOC?

Celý nynější boj záleží tedy v tom, kdo zvítězí, kdo využije situace rychleji - zda kapitalista, kterého sami pouštíme do dveří nebo dokonce do několika dveří (a do mnoha takových dveří, které sami neznáme a které jsou otvírány bez nás a proti naší vůli), nebo proletářská státní moc. Oč se může tato moc hospodářsky opřít? Na jedné straně o zlepšování postavení obyvatelstva. V tomto směru je třeba vzpomenout rolníků. Je naprosto nesporné a každému zřejmé, že se přes tak obrovskou pohromu, jako je hlad, postavení obyvatelstva, odmyslíme-li si tuto pohromu, zlepšilo právě v souvislosti se změnou naši ekonomické politiky.

Na druhé straně, bude-H těžit ze situace kapitalismus, poroste také průmyslová výroba a s ní zároveň i proletariát. Kapitalisté budou těžit z naší politiky a budou vytvářet průmyslový proletariát, který je u nás v důsledku války, úžasného ožebračení a hospodářského rozvratu deklasován, t. j. vyhozen ze svých třídních kolejí, a přestal jako proletariát existovat. Proletariátem se nazývá třída, která vyrábí materiální hodnoty v kapitalistických velko-průmyslových podnicích. Pokud je kapitalistický velko-průmysl rozvrácen, pokud továrny a závody přestaly pracovat, potud proletariát zmizel. Někde byl formálně registrován, ale ekonomickými kořeny sjednocen nebyl.

Bude-li kapitalismus obnoven, bude tedy obnovena i třída proletariátu, který vyrábí materiální hodnoty, užitečné pro společnost, který pracuje ve strojových velkotovárnách a nezabývá se spekulací, výrobou zapalovačů na prodej a jinou ,,prací", která není zrovna příliš užitečná, ale při rozvratu našeho průmyslu se jí sotva můžeme vyhnout.

Celá otázka je v tom, kdo koho předstihne. Buď se kapitalistům podaří, aby se zorganizovali dříve - a pak poženou komunisty, to je jisté. Je třeba pohlížet na tyto věci střízlivě: kdo s koho? Anebo proletářská státní moc, opírajíc se o rolnictvo, bude s to držet pány kapitalisty náležitě na uzdě, aby uváděla kapitalismus na státní koleje a vybudovala kapitalismus, který by byl podřízen státu a sloužil mu. Je zapotřebí dívat se na tuto otázku střízlivě. Jakákoli ideologie, všechny úvahy o politických svobodách ]sou úvahami, jichž se vyskytuje velmi mnoho, zejména když si povšimneme zahraničního Ruska, Ruska číslo dvě, kde vycházejí desítky deníků všech politických stran, kde všechny tyto svobody jsou opěvovány všemožným způsobem a ve všech tóninách, jaké jen na světě existuji. To všechno je žvanění, fráze. Od těchto frázi je třeba umět se oprostit.


BOJ BUDE JEŠTĚ KRUTĚJŠÍ

Za čtyři roky jsme podstoupili mnoho významných bitev a poznali jsme, že významná bitva je něco jiného než žvanění o významné bitvě, zejména u lidi sedících někde za větrem. Je třeba umět se oprostit od celé této ideologie, od tohoto žvanění a podívat se na podstatu věci. A podstatou věci je to, že boj je a bude ještě urputnější, ještě krutější než boj proti Kolčakovi a Děnikinovi. A to proto, že onen boj, boj vojenský, je něco obvyklého. Po staletí a tisíciletí, vždycky se válčilo. V umění vraždit lidi ve válce bylo dosaženo obrovského úspěchu.

Pravda, snad každý statkář měl ve štábu esery a menševiky, kteří křičeli o lidovládě, o ústavodárném shromáždění a o tom, že bolševici porušili všechny svobody.

Vyřešit vojenský úkol je přece jen snazší než vyřešit úkol, který máme nyní před sebou. Vojenský úkol lze vyřešit náporem, náhlým útokem, nadšením, přímo fyzickou silou velkého počtu dělníků a rolníků, kteří viděli, že na ně jde statkář. Nyní zjevní statkáři již neexistují. Wrangelové, Kolčakové a Děnikinové se zčásti odebrali za Mikulášem Románovém, zčásti se ukryli v bezpečí někde v cizině. Tohoto zjevného nepřítele - jako dříve statkáře a kapitalistu — lid nevidí. Takový jasný obraz, že nepřítel je už mezi námi a že je to týž nepřítel, že revoluce stojí před jakousi propastí, ke které dospívaly všechny dřívější revoluce a couvaly zpět - tuto představu lid nemůže mít, poněvadž je velmi nevědomý a negramotný. A jak dlouho ještě budou všelijaké mimořádné komise likvidovat mimořádným způsobem tuto negramotnost, těžko říci.

Jak si lid může uvědomit, že místo Kolčaka, Wrangela a Děnikina je tady, mezi námi, nepřítel, jenž přivedl k záhubě všechny dřívější revoluce? Vždyť nabývají-li kapitalisté nad námi vrchu, znamená to návrat ke starému, což také potvrzují zkušenosti ze všech dosavadních revolucí.Úkolem naší strany je uvědomovat lid, že nepřítelem v našem středu je anarchický kapitalismus a anarchická směna zboží. Je třeba jasně chápat tuto podstatu boje a usilovat o to, aby nejširší masy dělníků a rolníků tuto podstatu boje jasně chápaly: „Kdo s koho? Kdo zvítězí?" Diktatura proletariátu je nejrozhořčenější, nejurputnější boj, v němž je proletariát nucen bojovat proti celému světu, neboť celý svět šel proti nám, když podporoval Kolčaka a Děnikina.

Nyní buržoasie celého světa podporuje buržoasii Ruska a zůstává přitom mnohonásobně silnější než my. Kvůli tomu vůbec nepropadáme panice, poněvadž vojenských sil měla také více, ale to nestačilo, aby nás ve válce rozdrtila, třebaže ve válce, kdy měla nepoměrně více dělostřelectva nebo letadel, bylo mnohem snazší nás rozdrtit. Možná, že by k tomu stačilo včas zmobilizovat několik armádních sborů té či oné kapitalistické mocnosti, které by šly proti nám, a nelitovat několika milionů ve zlatě na půjčku Kolčakovi.

To však nepomohlo, protože poznání, že pravdu máme my a nikoli oni, proniklo i do mas anglických vojáků, kteří přišli do Archangelska, i do mas námořníků, kteří donutili francouzské loďstvo, aby odplulo z Oděsy. Nyní proti nám vystoupily síly, které jsou jako dříve silnější než my. A aby tady bylo dosaženo vítězství, je třeba opřít se o poslední zdroj sil. Posledním zdrojem sil je masa dělníků a rolníků, jejich uvědomělost, jejich organisovanost.

Buď zorganizovaná proletářská moc - vyspěli dělníci a nevelká část vyspělých rolníků pochopí tento úkol a dokáží zorganizovat lidové hnutí kolem sebe - a pak zvítězíme.

Anebo to nedokážeme - a pak nás nepřítel, jenž je technicky silnější, nutně porazí.


JE TO POSLEDNÍ BITVA?

Diktatura proletariátu je urputný boj. Proletariát zvítězil v jedné zemi, ale zůstává slabším v mezinárodním měřítku. Musí sjednotit kolem sebe všechny dělníky a rolníky s tím vědomím, že boj není skončen. Zpíváme-li v písni „poslední bitva vzplála", je to, bohužel, malá nepravda - bohužel, není to naše poslední a rozhodující bitva. Buďto dokážete sjednotit dělníky a rolníky v tomto boji, anebo nedosáhnete úspěchu.

Takový boj, jaký vidíme nyní, dějiny ještě nikdy nepoznaly, ale války rolníků proti statkářům byly v dějinách nejednou, a to již od prvních dob otrokářství. Takové války bývaly nejednou, ale válka státní moci proti buržoasii vlastní země a proti spojené buržoasii všech zemí - taková válka nebyla nikdy.

Zda zorganizujeme malorolnictvo na podkladě rozvoje jeho výrobních sil, tím že budeme podporovat tento rozvoj proletářskou mocí, anebo zda si je podřídí kapitalisté -na tom závisí výsledek boje. V desítkách revolucí se stávalo totéž, avšak takovou válku svět ještě nepoznal. Lid nemohl mít zkušeností v takových válkách. Musíme je získávat sami a opírat se přitom můžeme jedině o uvědomění dělníků a rolníků. To je heslo a největší obtíž tohoto úkolu.

 

NESMÍME SPOLÉHAT NA BEZPROSTŘEDNÍ PŘECHOD KE KOMUNISMU

Nesmíme spoléhat na bezprostřední přechod ke komunismu. Musíme stavět na osobní zainteresovanosti rolníka. Říká se nám: ,,Osobní zainteresovanost rolníka znamená obnovu soukromého vlastnictví." Nikoli, osobní vlastnictví spotřebních předmětů a nástrojů jsme u rolníků nikdy nezrušili. Zrušili jsme soukromé vlastnictví půdy a rolník hospodařil na půdě, která nebyla jeho soukromým vlastnictvím, na příklad na půdě zpachtované. Tento systém existoval v četných zemích. V tom není nic ekonomicky nemožného. Obtížné je vzbudit osobní zájem. Je třeba vzbudit také zájem každého odborníka, aby byl zainteresován na povznesení výroby.

Dovedli jsme to udělat? Ne, nedovedli! Myslili jsme, že se v zemi s deklasovaným proletariátem bude výroba a rozdělování dít podle komunistických příkazů. Budeme to muset změnit proto, že jinak nemůžeme seznámit proletariát s tímto přechodem. Takové úkoly se v dějinách ještě nikdy nevyskytly. Když jsme zkoušeli řešit tento úkol přímo, abych tak řekl, frontálním útokem, stihl nás nezdar. Takové chyby se vyskytují v každé válce a nejsou pokládány za chyby. Jestliže se nezdařil frontální útok, provedeme obchvat a přejdeme k obléhání a k podkopům.

 

ZÁSADA OSOBNÍ ZAINTERESOVANOSTI

My tvrdíme, že každé velké odvětví národního hospodářství je třeba vybudovat na osobní zainteresovanosti. Projednávat se má společně, a odpovědnost má mít jedna osoba. Tím, že tuto zásadu nedovedeme uskutečnit, trpíme na každém kroku. Celá nová ekonomická politika vyžaduje, aby toto rozdělení bylo provedeno absolutně jasně a naprosto přesně. Když se lid dostal do nových hospodářských podmínek, začal horlivě diskutovat, co z toho vzejde a jak je to třeba novým způsobem zařídit. Nebyla-li věc všeobecně prodiskutována, nebylo možno nic podniknout, poněvadž lidu bylo po celá desetiletí a staletí zakazováno o čemkoli diskutovat, kdežto měla-li se revoluce rozvíjet, bylo nutno projít obdobím všeobecného universálního schůzování o všech otázkách.

To vyvolávalo v mnohém směru zmatek. Tak tomu bylo, to je nevyhnutelné, aleje třeba říci, že to není nebezpečné. Jenom tehdy, naučíme-li se zavčas rozeznávat na schůzování to, co je potřebné pro schůzování a co je potřebné pro spravováni, jedině pak budeme moci dosáhnout toho, že Sovětská republika bude na výši situace. My jsme se to však bohužel ještě nenaučili dělat a většina sjezdů nemá ještě naprosto věcný průběh.

Velkým počtem našich sjezdů předstihujeme všechny státy na světě. Ani v jedné demokratické republice není tolik sjezdů, kolik je jich u nás, ba tyto státy to ani nemohou připustit.

Musíme mít na paměti, že naše země mnoho utrpěla a zchudla, a je třeba naučit ji schůzovat tak, aby nebylo směšováno, jak jsem již řekl, to, co je potřebné pro schůzování, s tím, co je potřebné pro spravování. Schůzuj, ale spravuj bez nejmenšího zakolísání, spravuj tvrději, než spravoval před tebou kapitalista. Jinak nad ním nezvítězíš. Musíš mít na paměti, že spravování musí být ještě přísnější a ještě tvrdší než dříve.

V Rudé armádě byla po mnohaměsíčním schůzování taková kázeň, že si nezadala s kázní v dřívější armádě. V Rudé armádě se používalo přísných, tvrdých opatření včetně zastřelení, opatření, která neznala ani dřívější vláda. Šosáci psali a bědovali: „Podívejte se, bolševici zavedli trest smrti." Musíme říci: „Ano, zavedli a zavedli úplně vědomě."

Musíme říci, že buď musí zahynout ti, kdo chtěli zničit nás a kteří podle našeho mínění musí zahynout - a pak bude žít naše Sovětská republika, anebo naopak, budou dál žit kapitalisté a zahyne republika. V zemi, která zchudla, zahynou buď ti, kdo se nemohou vzchopit, anebo celá dělnicko-rolnická republika. Tady na vybranou nemáme a mít nemůžeme, právě tak, jako nesmíme podlehnout žádné sentimentalitě. Sentimentalita je nemenším zločinem stejně jako ve válce starost jen o vlastní kůži. Ten, kdo nyní porušuje kázeň, pouští mezi nás nepřátele.

Proto tvrdím, že nová ekonomická politika má význam i pokud jde o učeni. Mluvíte zde o tom, jak je třeba učit. Musíte dospět k tomu, abyste řekli, že pro ty, kdo se nestačí doučit, není u nás místa. Potom, až bude komunismus, bude učení snazší. Nyní však říkám, že učeni musí být přísné - jinak hrozí záhuba.

 

DOKÁŽEME PRACOVAT PRO SEBE?

U nás se vyskytovalo dezertérství z armády, totéž je i na frontě práce: pracoval jsi na kapitalistu, pracoval jsi na vykořisťovatele, a je pochopitelné, že jsi pracoval špatně, nyní však pracuješ pro sebe, pro dělnicko-rolnickou moc. Pamatuj si, že má být vyřešena otázka, zda dokážeme pracovat pro sebe, protože jinak - opakuji - naše republika zahyne. A my říkáme, jako jsme říkali v armádě: bud musí zahynout všichni, kdo nás chtěli zničit, a vůči nim budeme používat nejtvrdších disciplinárních opatření, anebo zemi zachráníme a naše republika bude žít.

Taková musí být naše linie, proto (mimo jiné) potřebujeme novou ekonomickou politiku.

Hospodařte všichni. Kapitalisté budou vedle vás - vedle vás budou i zahraniční kapitalisté, koncesionáři a nájemci, budou z vás dřít stoprocentní zisky, budou se na váš účet obohacovat. Nechť se obohacují, vy se však od nich naučíte hospodařit a pak už dokážete vybudovat komunistickou republiku. Proto, že je nutno rychle se učit, je jakékoli ochabnutí největším zločinem. A do tohoto učení, učení těžkého, přísného, ba někdy neúprosného, je třeba se pustit, protože jiné východisko není.

Musíte mít na paměti, že naše sovětská země, zchudlá po dlouholetých zkouškách, není obklopena socialistickou Francií a socialistickou Anglii, které by nám pomohly svou vysokou technikou, svým vyspělým průmyslem. Nikoli! Musíme mít na paměti, že nyní veškerá jejich vysoká technika, všechen jejich vyspělý průmysl patří kapitalistům, kteří jsou proti nám.

Musíme mít na paměti, že buď musíme co nejvíce napnout síly při každodenní práci, anebo nás čeká neodvratná záhuba.

Celý svět se vzhledem k dané situaci rozvíjí rychleji než my. Kapitalistický svět ve svém rozvoji obrací všechny sily proti nám. Tak to vypadá! Proto je třeba věnovat tomuto boji zvláštní pozornost.

Při své nekulturnosti nemůžeme zničit kapitalismus frontálním útokem. Za jiné kulturní úrovně by bylo možno vyřešit úkol přiměji - a snad jiné země jej tak vyřeší, až nastane doba budováni jejich komunistických republik, My však tuto otázku nemůžeme řešit přímou cestou.

Stát se musí naučit obchodovat tak, aby průmysl uspokojoval rolnictvo, aby rolnictvo uspokojovalo obchodem své potřeby. Je třeba věc zařídit tak, aby každý pracující člověk věnoval své síly upevnění dělnicko-rolnického státu. Jedině pak může být vybudován velkoprůmysl.

Je zapotřebí, aby toto vědomi proniklo do mas, a aby nejenom proniklo do mas, ale aby také mezi nimi prakticky zakotvilo. Z toho - říkám - vyplývají úkoly hlavní správy politické osvěty. Po každém hlubokém politickém převratu potřebuje lid mnoho času k tomu, aby se do tohoto převratu vžil. A tady vzniká otázka: uvědomil si lid poučení, kterých se mu dostalo? S velkým politováním je nutno na tuto otázku odpovědět, že nikoli. Kdyby tomu bylo naopak, dospěli bychom mnohem rychleji, v mnohem kratší lhůtě k vybudováni velkoprůmyslu.

Po vyřešeni největšího politického převratu na světě vynořily se před námi jiné úkoly - úkoly kulturní, které lze nazvat ,,drobnou prací". Je třeba tento politický převrat důkladně pochopit, učinit jej srozumitelným masám obyvatelstva a dosáhnout toho, aby tento politický převrat nezůstal jen deklarací.


ZASTARALÉ METODY

Svého času byly tyto deklarace, prohlášeni, manifesty a dekrety nezbytné. Toho je u nás dost. Svého času byly tyto věci nutné, abychom lidu ukázali, jak a co chceme budovat, jaké nové a nevídané věci. Je však možno lidu nadále ukazovat, co chceme budovat? Ne! Nejprostší dělník se nám v takovém případě vysměje. Řekne: „Proč stále ukazuješ, jak chceš budovat, ukaž činem, jak umíš budovat. Neumíš-li, pak se naše cesty rozcházejí, běž k čertu!" A bude mít pravdu.

Doba, kdy bylo třeba politicky nastiňovat veliké úkoly, minula, a přišla doba, kdy je třeba provádět je prakticky. Nyní máme před sebou kulturní úkoly, úkoly praktického uplatňování politických zkušeností, které mají a mohou být uskutečněny. Buď budou všechny politické vymoženosti sovětské moci zmařeny, anebo budou postaveny na ekonomický základ. To nyní není. A právě do toho je třeba se pustit.

Zvýšení kulturní úrovně je jedním z nejnaléhavějších úkolů. A právě to je úkolem oddělení pro politickou osvětu, dovede-li sloužit ,,politické osvětě", jak to odpovídá jeho názvu. Není těžké dát si název, ale jak to vypadá s prováděním? Doufejme, že po tomto sjezdu obdržíme o tom přesné údaje. Komise pro likvidaci negramotnosti byla u nás vytvořena 19. července 1920. Předtím, než jsem přijel na sjezd, jsem si schválně přečetl příslušný dekret. Všeruská komise pro likvidaci negramotnosti... Nejen to:

Mimořádná komise pro likvidaci negramotnosti. Doufejme, že po tomto sjezdu obdržíme údaje, v kolika guberniích a co vlastně bylo na tomto poli vykonáno, a že obdržíme přesný přehled. Ale už ta okolnost, že bylo nutno vytvořit mimořádnou komisi pro likvidaci negramotnosti, dokazuje, že jsme lidé (jak bych to řekl co nejšetrněji?) tak něco na způsob polobarbarů, protože v zemi, kde není polobarbarů, by bylo hanba vytvářet mimořádnou komisi pro likvidaci negramotnosti - tam je negramotnost likvidována ve školách. Tam jsou obstojné školy - a v nich se vyučuje. čemu se v nich vyučuje? Především čtení a psaní. Není-li však tento elementární úkol vyřešen, pak je směšné mluvit o nové ekonomické politice.

 

NEJVĚTŠÍ DIV

Má tu smysl nová politika? Jsme-li nuceni mimořádnými opatřeními likvidovat negramotnost, buďme rádi, jestliže se protlučeme se starou politikou. To je jasné. Ale ještě jasnější je, že jsme vykonali mnoho divů v oboru vojenském i jinde. Největším z těchto divů by myslím bylo, kdybychom nadobro zlikvidovali samu komisi pro likvidaci negramotnosti a kdyby nevznikaly takové návrhy, jak jsem zde slyšel, na odloučení od lidového komisariátu osvěty. Je-li tomu tak, pro myslíte-li to důkladně, uznáte, že by bylo zapotřebí vytvořit mimořádnou komisi pro likvidaci některých špatných návrhů.

Nejen to: nestačí zlikvidovat negramotnost, nýbrž je třeba mimo to budovat sovětské hospodářství; a přitom se s pouhou znalostí čtení a psaní daleko nedojde. Potřebujeme neobyčejně zvýšit kulturní úroveň. Je zapotřebí, aby člověk opravdu uměl číst a psát, aby měl co číst, aby měl noviny a propagační brožury, aby tyto noviny a brožury byly správně rozdělovány a dostávaly se do rukou lidu, aby se cestou neztrácely, takže se jich čte sotva polovina a různě se jich používá v kancelářích, kdežto do rukou lidu se nedostane možná ani čtvrtina. Je třeba naučit se využívat toho mála, které máme.

Proto je v souvislosti s novou ekonomickou politikou třeba ustavičně zdůrazňovat myšlenku, že politická osvěta vyžaduje stůj co stůj zvýšeni kulturní úrovně. Je třeba dosáhnout toho, aby znalost čtení a,psaní sloužila ke zvýšeni kulturní úrovně, aby rolník získal možnost využít této znalosti čtení a psaní k zlepšení svého hospodářství a svého státu.

Sovětské zákony jsou velmi dobré, protože umožňují všem bojovat proti byrokratismu a úřednímu šimlu, což není umožněno dělníkovi a rolníkovi ani v jednom kapitalistickém státě. Nuže, využívají lidé této možnosti? Téměř nikdo! A nejenom rolník, nýbrž i vysoké procento komunistů neumí využívat sovětských zákonů v boji proti úřednímu šimlu, byrokratismu nebo proti takovému typicky ruskému zjevu, jako je úplatkářství. Co překáží v boji proti tomuto zlu? Naše zákony? Naše propaganda? Naopak! Zákonů je napsána obrovská spousta! Proč tedy nemá tento boj úspěch? Proto, že bojovat nelze pouhou propagandou, bojovat až do konce lze jedině tehdy, pomáhají-li samy lidové masy. U nás nejméně polovina komunistů neumí bojovat, nemluvě už o těch, kdo boji překážejí. Pravda, mezi vámi je 99% komunistů, a vy víte, že s takovými komunisty, o kterých jsem se zmínil, provádíme nyní různé procedury, kterými se zabývá komise pro čistku ve straně, a doufáme, že nějakých 100.000 lidí z naší strany odstraníme. Někteří říkají, že jich bude asi 200.000, a ti, kdo tak mluví, se mi více zamlouvají.

Pevně doufám, že vyženeme z naší strany 100.000 až 200.000 komunistů, kteří se do ní vetřeli a nejen nedovedou bojovat proti úřednímu šimlu a úplatkářství, nýbrž překážejí tomuto boji.

 

ÚKOLY POLITICKO-OSVĚTOVÝCH PRACOVNÍKŮ

Když očistíme naši stranu od nějakých 100.000 až 200.000 lidí, bude to prospěšné, ale to je nepatrná část toho, co musíme udělat. Je třeba, aby odděleni pro politickou osvětu věnovala veškeré své úsilí dosažení tohoto cíle. Proti negramotnosti je nutno bojovat, avšak pouhá znalost čtení a psaní také nepostačuje, je totiž třeba takové kultury, která učí boji proti úřednímu šimlu a úplatkářství. To je takový neduh, který nelze vyléčit žádnými vojenskými vítězstvími a žádnými politickými přeměnami. Povaha věci nedovoluje vyléčit tento neduh vojenskými vítězstvími a politickými přeměnami, nýbrž jedině zvýšením kulturní úrovně. A to je úkolem oddělení pro politickou osvětu.

Je třeba, aby politicko-osvětoví pracovnici nechápali své úkoly byrokraticky, což také lze velmi často pozorovat, když se mluví o tom, nemá-li být zástupce gubernského oddělení pro politickou osvětu přijat za člena do gubernské hospodářské porady. Promiňte, nikam vás není třeba zařazovat, ale je třeba, abyste řešili svoje úkoly jako prostí občané. Když vstoupíte do úřadu, stanete se byrokraty, a když budete mít co dělat s lidem a politicky jej vychovávat, zkušenost vám napoví, že u politicky vyspělého lidu úplatků nebude, kdežto u nás se vyskytují na každém kroku. Někdo se vás zeptá: Jak to udělat, aby nebyly úplatky, aby ve výkonném výboru sovětů ten a ten nebral úplatky, naučte nás, jak toho dosáhnout? A řeknou-li politicko-osvětoví pracovníci: „To nepatří do našeho resortu", ,,u nás vyšly o tom brožury a proklamace", lid vám řekne: „Jste špatní členové strany: to sice nepatří do vašeho resortu, k tomu je tu Dělnicko-rolnická inspekce, ale vy jste přece také členy strany." Nazvali jste se orgány pro politickou osvětu. Když jste si volili tento název, byli jste varováni: Neberte si příliš dalekosáhlý název, nýbrž název prostší. Vy jste se však chtěli nazvat orgány pro politickou osvětu, a v tomto názvu je obsaženo mnoho věcí. Nenazvali jste se přece lidmi, kteří učí lid abecedě, ale dali jste si název orgánu pro politickou osvětu. Mohou vám říci: „To je velmi hezké, že učíte lid číst a psát, provádět hospodářské kampaně, to všechno je velmi hezké, ale to není politická osvěta, protože politická osvěta znamená provádět bilanci všeho."

Propagandu proti barbarství a proti takovým neduhům, jako je úplatkářství, provádíme, a já doufám, že i vyji provádíte, ale politická osvěta nekončí touto propagandou, politická osvěta znamená praktické výsledky, znamená naučit lid, jak toho dosahovat, a být příkladem jiným nikoli jako členové výkonných výborů, nýbrž jako prostí občané, kteří, jsouce politicky vzdělanější než jiní, dovedou nejenom nadávat na každého úředního šimla-to je u nás velmi rozšířeno -, nýbrž ukázat, jak toto zlo doopravdy potírat. To je velmi obtížné umění, kterému se nelze naučit, ne-bude-li všeobecně zvýšena kulturní úroveň, nebudou-li dělnicko-rolnické masy kulturnější než nyní! A na tento úkol hlavní správy politické osvěty bych chtěl především upozornit.

Všechno, co jsem řekl, chci shrnout a vyvodit praktické závěry ze všech úkolů, které mají splnit gubernská odděleni pro politickou osvětu.

 

TŘI HLAVNÍ NEPŘÁTELÉ

Podle mého názoru jsou tři hlavni nepřátelé, kteří stojí nyní před každým člověkem bez ohledu na jeho úřední funkci a na jeho úkol, kteří stojí před každým politicko-osvětovým pracovníkem, je-li komunistou, a takových je většina. Tři hlavní nepřátelé, kteří stojí před ním, jsou: za prvé komunistická nadutost, za druhé negramotnost a za třetí úplatkářství.

 

PRVNÍ NEPŘÍTEL - KOMUNISTICKÁ NADUTOST

Komunistická nadutost znamená, že člověk, který je cleném komunistické strany a nebyl z ní ještě při čistce vyloučen, se domnívá, že všechny své úkoly může vyřešit komunistickým dekretováním. Protože je členem vládnoucí .strany a pracuje v té a té státní instituci, myslí si, že mu to dává právo mluvit o výsledcích politické osvěty. Ale kdepak! To je jenom komunistická nadutost. Naučit se politicky vychovávat - o to jde, a tomu jsme se nenaučili, to jsme dosud nevzali za správný konec.

 

DRUHÝ NEPŘÍTEL — NEGRAMOTNOST

Pokud jde o druhého nepřítele, o negramotnost, mohu říci, že dokud se u nás v zemi vyskytuje takový zjev, jako je negramotnost, je příliš těžké mluvit o politické výchově. To není politický úkol, to je podmínka, bez které se nedá mluvit o politice. Negramotný člověk stojí mimo politiku; je třeba ho naučit nejdříve abecedě. Jinak neexistuje politika, jinak jsou jedině pověsti, klepy, báchorky, předsudky, ale ne politika.

 

TŘETÍ NEPŘÍTEL - ÚPLATKÁŘSTVÍ

Konečně, vyskytuje-li se takový zjev jako úplatkářství, je-li něco takového možné, nelze mluvit o politice. Tady jsme se ještě ani nepřiblížili k politice, tady nelze dělat politiku, poněvadž všechna opatření vyjdou naprázdno a nepovedou vůbec k žádným výsledkům. Zákon tento stav ještě zhorší, bude-li prováděn v poměrech, kdy úplatek je trpěným a rozšířeným zjevem. Za takových podmínek nelze dělat žádnou politiku, tady není základní podmínka, aby bylo možno zabývat se politikou. Aby bylo možno nastínit lidu naše politické úkoly, aby bylo možno objasnit lidovým masám: „O tyto úkoly musíme usilovat" (a to bychom měli udělat!), je třeba pochopit, zeje zde zapotřebí zvýšit kulturní úroveň mas. A této určité kulturní úrovně j e třeba dosáhnout. Jinak nelze opravdu splnit naše úkoly.

 

ROZDÍL MEZI ÚKOLY VOJENSKÝMI A KULTURNÍMI

Kulturní úkol nemůže být vyřešen tak rychle jako úkoly politické a vojenské. Je třeba pochopit, že podmínky postupu vpřed jsou nyní jiné. V době zostřené kříse je možno politicky zvítězit za několik týdnů. Ve válce se dá zvítězit za několik měsíců, ale na poli kultury se v takové lhůtě zvítězit nedá; podstata věci vyžaduje delší lhůty; a v této delší lhůtě je třeba se přizpůsobit, rozpočítat svou práci a projevit největší houževnatost, vytrvalost a systematičnost. Bez těchto vlastností nelze k politické osvětě ani přikročit. A výsledky politické osvěty je možno změřit jedině podle zlepšení stavu hospodářství. Je zapotřebí, abychom nejen úplně odstranili negramotnost a vymýtili úplatkářství, které se udržuje negramotností, nýbrž je zapotřebí, aby lid opravdu chápal naši propagandu, naše příručky a naše brožury, a aby to všechno vedlo ke zlepšení národního hospodářství.

Takové jsou úkoly oddělení pro politickou osvětu, když jsme přešli k naší nové ekonomické politice, a chtěl bych vyslovit naději, že náš sjezd přispěje k tomu, abychom zde dosáhli velkého úspěchu.

,,Druhý Všeruský sjezd politicko -osvětových pracovníků. Bulletin sjezdu", 19. října 1921

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2014 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.