Úvodní stránka arrow Literatura arrow Vladimír Iljič Lenin: Ke čtvrtému výročí Říjnové revoluce Saturday, April 29 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Vladimír Iljič Lenin: Ke čtvrtému výročí Říjnové revoluce Tisk E-mail
Pondělí, 03 duben 2006

Blíží se čtvrté výročí 25. října (7. listopadu). Čím více se vzdalujeme od tohoto velikého dne, tím jasnější je význam proletářské revoluce v Rusku a tím lépe chápeme také všechna ta praktická poučení z naší práce.

Tento význam a tato poučeni by bylo možno velmi stručně - a pochopitelně ani zdaleka ne úplně a přesně -vyložit takto:

Bezprostředním a nejbližším úkolem revoluce v Rusku byl úkol buržoazně demokratický: odstranit zbytky středověku, úplně je vymýtit a očistit Rusko od tohoto barbarství, od této hanby, od této obrovské brzdy veškeré kultury a jakéhokoli pokroku v naší zemi.

A právem můžeme být hrdí na to, že jsme tuto očistu, pokud jde o účinek na masy lidu, na jeho nejširší vrstvy, provedli mnohem nesmlouvavěji, rychleji, odvážněji, úspěšněji, dalekosáhleji a pronikavěji než velká francouzská revoluce před více než 125 lety.

Anarchisté i maloburžoazní demokraté (t. j. menševici a eseři jakožto ruští představitelé tohoto mezinárodního sociálního typu) říkali a říkají neuvěřitelně mnoho nesmyslů o poměru buržoazně demokratické revoluce k revoluci socialistické {to jest proletářské). Čtyři léta plně potvrdila, že v této věci marxismus chápeme správně a že v této věci správně přihlížíme ke zkušenostem z dřívějších revolucí. Dovedli jsme buržoazně demokratickou revoluci do konce jako nikdo jiný. Zcela uvědoměle, pevně a neochvějně jdeme vpřed, k revoluci socialistické, neboť jsme si vědomi, že tato revoluce není oddělena čínskou zdi od revoluce buržoazně demokratické, neboť jsme si vědomi, že jediní bojem bude rozhodnuto, nakolik se nám podaří (nakonec) postoupit vpřed, jaký díl nesmírně velikého poslání splníme a jakou část svých vítězství trvale udržíme. Počkáme a uvidíme. Ale již nyní vidíme, že bylo vykonáno nesmírně mnoho - ve zpustošené, zubožené a zaostalé zemi - v socialistické přeměně společnosti.

Ale dost už o buržoazně demokratickém obsahu naší revoluce. Marxisté musí vědět, co to znamená. K objasnění uvedeme názorné příklady.

Buržoazně demokratický obsah revoluce znamená očistu sociálních poměrů (pořádků, instituci) země od středověku, od nevolnictví, od feudalismu.

Jaké byly nejdůležitější projevy, přežitky a zbytky nevolnictví v Rusku roku 1917? Monarchie, stavovské zřízení, vlastnictví a užívání půdy, postavení ženy, náboženství a národnostní útlak. Všimněte si kteréhokoli z těchto „Augiášových chlévů" - které, mimochodem řečeno, všechny pokročilé státy nechaly pořádně znečištěny, kdy z prováděly své buržoazně demokratické revoluce před 125, 250 i více lety (roku 1649 v Anglii) - všimněte si kteréhokoli z těchto Augiášových chlévů a uvidíte, že jsme je vyčistili nadobro. Za nějakých deset týdnu, od 25. října (7. listopadu) 1917 do rozehnání Ústavodárného shromáždění (5. ledna 1918), jsme na tomto poli vykonali tisíckrát víc než buržoazní demokraté, liberálové (kadeti) i maloburžoazní demokraté (menševici a eseři) za osm měsíců, kdy byli u moci.

Tito zbabělci, žvanilové, tito samolibí Narcisové a Hamletíci mávali papírovým mečem - a ani monarchii neodstranili ! Vymetli jsme všechen monarchistický neřád jako nikdy nikdo na světě. Z odvěké budovy stavovského zřízení jsme nenechali kámen na kameni a cihlu na cihle (nejpokročilejší země, jako je Anglie, Francie a Německo, se dodnes nezbavily stop stavovského zřízení!). Vyrvali jsme nadobro nejhlubší kořeny stavovského zřízení, a to pozůstatky feudalismu a nevolnictví v držbě půdy. „Je možno se přít" (v cizině je dost literátů, kadetů, menševiků a eserů, aby se obírali těmito spory) o to, co vzejde „nakonec" z pozemkových přeměn Velké říjnové revoluce. Teď nemáme chuť ztrácet čas na tyto spory, neboť tento spor a celý komplex sporů, které na něm závisí, řešíme bojem. Nelze však popřít fakt, že maloburžoazní demokraté se osm měsíců „paktovali" se statkáři, těmito strážci feudálních tradic, kdežto my jsme s povrchu ruské země za několik týdmi nadobro smetli jak tyto statkáře, tak i všechny jejich tradice.

Vezměte si náboženství nebo bezprávné postavení ženy, či útlak a nerovnoprávnost neruských národů. To vše jsou otázky buržoazně demokratické revoluce. Ducha-prázdní žvanilové maloburžoazní demokracie osm měsíců o tom žvanili; mezi nejpokročilejšími zeměmi na světě není ani jediná, kde by tyto otázky byly v buržoazně demokratickém smyslu vyřešeny úplné. U nás je zákonodárství Říjnové revoluce vyřešilo úplně. Proti náboženství jsme bojovali a bojujeme opravdově. Dali jsme všem neruským národům jejich vlastní republiky nebo autonomní oblasti. U nás v Rusku neexistuje taková ničemnost, hanebnost a podlost, jako je bezprávné nebo neplnoprávné postavení ženy, tento pobuřující přežitek nevolnictví a středověku, kříšený k novému životu ziskuchtivou buržoasií a tupou, ustrašenou maloburžoazií ve všech zemích na světě bez jediné výjimky.

To všechno je obsah buržoazně demokratické revoluce. Před 150 a 250 lety slibovali pokrokoví vůdcové této revoluce (těchto revolucí, mluvíme-li o každé národní odrůdě jednoho obecného typu) národům, že osvobodí lidstvo od středověkých privilegií, od nerovnoprávného postavení ženy a od státních výsad toho nebo onoho náboženství (nebo „ideje náboženství", „nábožnosti" vůbec), od nerovnoprávného postavení národů. Slibovali - a nesplnili. Nemohli splnit, neboť jim v tom zabránila „úcta" - - - k „posvátnému soukromému vlastnictví". V naší proletářské revoluci nebylo této proklaté „úcty" k těmto tisíckrát prokletým středověkým přežitkům a k tomuto „posvátnému soukromému vlastnictví".

Abychom však národům Ruska zajistili vymoženosti buržoazně demokratické revoluce, museli jsme postoupit dále, a také jsme dál postoupili. Řešili jsme otázky buržoazně demokratické revoluce na pochodu, mimochodem, jako „vedlejší produkt" naší hlavní a skutečné, proletářsky revoluční, socialistické činnosti. Reformy, tvrdili jsme vždy, jsou vedlejším produktem revolučního třídního boje. Buržoazně demokratické přeměny - tvrdili jsme a činy dokázali - jsou vedlejším produktem proletářské, to jest socialistické revoluce. Mimochodem řečeno, všichni ti Kautští, Hilferdingové, Martovové, Černovové, Hillquitové, Longuetové, MacDonaldové, Turatiové a ostatní hrdinové „dvaapůltého" marxismu nedovedli pochopit takový vzájemný poměr mezi buržoazně demokratickou a proletářskosocialistickou revolucí. Buržoazně demokratická revoluce přerůstá v proletářskosocialistickou. Proletářskosocialistická revoluce mimochodem řeší otázky revoluce buržoazně demokratické. Proletářskosocialistická revoluce upevňuje dílo revoluce buržoazně demokratické. Boj a jedině boj rozhoduje, nakolik se podaří proletářskosocialistické revoluci přerůst revoluci buržoazně demokratickou.

Právě sovětské zřízeni je jedním z názorných důkazů nebo projevů tohoto přerůstání jedné revoluce v druhou. Sovětské zřízení je maximum demokratismu pro dělníky a rolníky a zároveň znamená rozchod s buržoazním demokratismem a zrod nového, světově historického typu demokracie, totiž proletářského demokratismu čili diktatury proletariátu.

Nechť nás psi a hyeny umírající buržoasie a za ni se belhající maloburžoazní demokracie zahrnují přívalem kleteb, nadávek a úsměšků za neúspěchy a chyby, kterých se dopouštíme při budování svého sovětského zřízení. Ani na chvíli nezapomínáme, že nezdarů a chyb u nás skutečně bylo a je mnoho. Cožpak je možné vyhnout se nezdarům a chybám v tak novém, pro celou světovou historii novém díle, jako je vytvoření dosud nevídaného typu státního zřízení? Budeme vytrvale bojovat o nápravu našich nezdarů a chyb, o to, abychom lépe uplatňovali sovětské zásady v praxi, které ještě ani zdaleka neuplatňujeme dokonale. Můžeme však být právem hrdí a jsme hrdí na to, že máme to štěstí zahájit budování sovětského státu a tím zahájit novou epochu světových dějin, epochu panství nové třídy, která je ve všech kapitalistických zemích utlačována a která všude spěje k novému životu, k vítězství nad buržoasii, k diktatuře proletariátu, k osvobozeni lidstva od jařma kapitálu a od imperialistických válek.

Otázka imperialistických válek, té mezinárodní politiky finančního kapitálu, převládající dnes na celém světě, která nevyhnutelné plodí nové imperialistické války a neodvratně vede k neslýchanému zesílení národnostního útlaku, loupeži, vraždění a rdoušení slabých, zaostalých, malých národů hrstkou „vyspělých" mocností - tato otázka se od roku 1914 stala základní otázkou veškeré politiky všech zemí na světě. Je to otázka života a smrti desetimilionů lidí. Je to otázka, zda v příští imperialistické válce, kterou před našimi zraky chystá buržoasie a která před našimi zraky vyrůstá z kapitalismu, bude povražděno 20 milionů lidí (místo 10 milionů zabitých za války v letech 1914-1918 včetně ,,malých" válek, které ještě ani dnes neskončily), zda bude v této neodvratně (udrží-li se kapitalismus) blížící se válce zmrzačeno 60 milionů lidí (místo 30 milionů zmrzačených v letech 1914—1918). I v tomto směru zahájila naše Říjnová revoluce novou epochu světových dějin. Sluhové buržoasie a její nohsledi, to jest eseři a menševici, to jest veškerá maloburžoazní pseudosocialistická demokracie na celém světě, se vysmívali heslu „přeměnit imperialistickou válku ve válku občanskou". Ale toto heslo zůstalo jedinou pravdou - pravdou nepříjemnou, drsnou, nezkrášlenou a krutou, tak je to -, ale přece pravdou mezi spoustou nejrafinovanějších šovinistických a pacifistických podvodů. Tyto podvody se hroutí. Brest-litevský mír je demaskován. Každý den stále neúprosněji odhaluje význam a následky versailleského míru, který je ještě horši než brest-litevský. A stále jasněji, zřetelněji a neodvratněji vyvstává před miliony a miliony lidi, přemýšlejících o příčinách včerejší války a o blížící se zítřejší válce, strašná pravda: není možno se vyprostit z imperialistické války a z imperialistického míru (a řekl bych i světa), který tuto válku neodvratně plodí, není možno z tohoto pekla uniknouti/za^ než bolševickém bojem a bolševickou revolucí.

Ať si buržoasie a pacifisté, generálové a maloměšťáci, kapitalisté a šosáci, všichni věřící křesťané a všichni rytíři Druhé a Dvaapůlté internacionály zběsile spílají této revoluci. Žádnou záplavou zloby, pomluv a lží nezastřou světodějný fakt, že po prvé za staletí a tisíciletí odpověděli otroci na válku mezi otrokáři otevřeným vyhlášením hesla: přeměníme tuto válku mezi otrokáři pro rozděleni jejich kořisti ve válku otroků všech národů proti otrokářům všech národů.

Po prvé za staletí a tisíciletí se toto heslo přeměnilo z nejasného a bezmocného vyčkávání v jasný a přesný politický program, v aktivní boj milionů utlačených pod vedením proletariátu, v první vítězství proletariátu, v první vítězství v boji za odstranění válek, v první vítězství svazku dělníků všech zemí nad svazkem buržoasie různých národů, té buržoasie, která uzavírá mír i válčí na účet otroků kapitálu, na účet námezdních dělníků, na účet rolníků, na účet pracujících.

Toto první vítězství není ještě konečným vítězstvím a tohoto vítězství dosáhla naše Říjnová revoluce za neslýchaných nesnází a obtíži, za neslýchaných útrap, četných obrovských neúspěchů a chyb s naší strany. Jak by také bylo možno, aby se jednomu zaostalému národu podařilo bez neúspěchů a chyb zvítězit nad imperialistickými válkami nejsilnějších a nejpokročilejších zemí na světě! Nebojíme se přiznat své chyby a budeme je střízlivě posuzovat, abychom seje naučili napravovat. Ale fakt zůstává faktem: po prvé za staletí a tisíciletí byl slib ,,odpovědět" na válku mezi otrokáři revolucí otroků proti všem a jakýmkoli otrokářům splněn beze zbytku — — — a je plněn přes všechny obtíže.

Toto dílo jsme začali. Kdy vůbec, za jak dlouho, proletáři kterého národa toto dílo dokončí - to není podstatné. Podstatné je, že ledy se hnuly, že cesta je otevřena a ukázána.

Pokračujte dál ve svém pokrytectví, páni kapitalisté všech zemí, kteří ,,bráníte vlast" - japonskou proti americké, americkou proti japonské, francouzskou proti anglické a tak dále! Jen dál ,,uhýbejte", páni rytíři Druhé a Dvaapůlté internacionály se všemi pacifistickými maloměšťáky a šosáky celého světa, před otázkou, jakými prostředky je nutno bojovat proti imperialistickým válkám, sepisováním nových ,,basilejských manifestů" (podle vzoru basilejského manifestu z roku 1912 opakující teze z stuttgartského kongresu II. internacionály 1907 tj. vypukne-li imperialistická válka, musí socialisté využít vyvolané obtíže k přípravě socialistické revoluce)! Z imperialistické války a z imperialistického míru vyprostila první stovku milionů lidí na světě první bolševická revoluce. Další revoluce vyprostí z takových válek a z takového míru celé lidstvo.

Poslední a zároveň nejdůležitější, nejnesnadnější, nejméně dokončenou naší věcí je hospodářská výstavba, vybudování ekonomického základu pro novou, socialistickou budovu místo rozbořené budovy feudální a zpola rozbořené budovy kapitalistické. V tomto nejdůležitějším a nejnesnadnějším díle nás stihlo nejvíce nezdarů a dopustili jsme se nejvíce chyb. Cožpak je možné bez nezdarů a chyb začít takové světově nové dílo? Ale my jsme je začali. My je konáme. Právě nyní napravujeme svou „novou ekonomickou politikou" celou řadu svých chyb, učíme se, jak dál budovat socialistickou budovu v malorolnické zemi bez těchto chyb.

Obtíže jsou nesmírné. Zvykli jsme si čelit nesmírným obtížím. Něco na tom je, že nás naši nepřátelé nazvali skálopevnými" a představiteli „krkolomné politiky". Ale naučili jsme se také - alespoň do jisté míry jsme se naučili línému umění, nezbytnému za revoluce - pružnosti, umění rychle a pronikavě měnit svou taktiku podle změněných objektivních podmínek a nalézat jinou cestu k svému cíli, jestliže se ukázalo, že dosavadní cesta jev daném období neúčelná, nemožná.

My, kteří jsme byli strženi vlnou nadšení, kteří jsme probudili nadšení lidu nejprve na poli všeobecně politickém a potom i na poli vojenském, my jsme počítali, že uskutečníme přímo na základě tohoto nadšení stejně veliké (jak všeobecně politické, tak i vojenské) hospodářské úkoly. Počítali jsme - nebo snad bude lépe říci: předpokládali jsme bez dostatečného propočtu -, že v malorolnické zemi zorganizujeme státní výrobu a státní rozdělování výrobků komunisticky, na základě bezprostředních příkazů proletářského státu. Život nám ukázal naši chybu. Bylo zapotřebí řady přechodných stupňů: státního kapitalismu a socialismu, aby byl připraven — dlouholetou prací - přechod ke komunismu. Ne přímo na základě nadšení, nýbrž pomocí nadšeni, které probouzí veliká revoluce, na základě osobního zájmu, na základě osobní zainteresovanosti, na základě chozrasčotu se vynasnažte vybudovat nejdříve pevné můstky, vedoucí v malorolnické zemi přes státní kapitalismus k socialismu ; jinak se ke komunismu nepřiblížíte, jinak deseti -miliony lidí ke komunismu nepřivedete. O tom nás poučil život. O tom nás poučil objektivní vývoj revoluce.

A my, kteří jsme se za tři, za čtyři léta už trochu naučili dělat prudké obraty (je-li prudkého obratu třeba), začali jsme se horlivě, bedlivě a houževnatě (třebaže stále ještě ne dost horlivě, ne dost bedlivě a ne dost houževnatě) učit novému obratu, „nové ekonomické politice". Proletářský stát se musí stát obezřetným, starostlivým a dovedným „hospodářem", řádným velkoobchodníkem - jinak nebude s to postavit malorolnickou zemi hospodářsky na nohy, jiného 'přechodu ke komunismu nyní, v nynějších poměrech, v sousedství kapitalistického (dosud ještě kapitalistického) Západu není. Zdálo by se, že velkoobchodník je hospodářský typ na hony vzdálený komunismu. Avšak to je právě jeden z oněch rozporů, který v praktickém životě vede od malého rolnického hospodářství přes státní kapitalismus k socialismu. Osobní zainteresovanost pozvedá výrobu; my potřebujeme především a stůj co stůj zvýšit výrobu. Velkoobchod sjednocuje miliony malých rolníků hospodářsky tím, že budí jejich zájem, spojuje je a vede je k dalšímu stupni: k různým formám spojení a sjednocení přímo ve výrobě. Začali jsme již s nezbytným přebudováváním naší ekonomické politiky. Dosáhli jsme už na tomto poli některých, i když nevelkých, částečných, ale přece jen nesporných úspěchů. Na tomto poli nového ,,učení" končíme už první třídu. Postoupíme i do vyšších tříd, budeme-li se houževnatě a vytrvale učit, ověřovat si na praktických zkušenostech každý svůj krok, nebudeme-li se bát několikrát předělávat to, co jsme již začali, napravovat své chyby a bedlivě se zamýšlet nad jejich významem. Projdeme celým „kursem", třebaže okolnosti světového hospodářství a světové politiky jej učinily mnohem delším a nesnadnějším, než by nám bylo milé. Děj se co děj, ať jsou útrapy přechodné doby, strádání, hlad a hospodářský rozvrat sebetěžší, nezmalomyslníme a své dílo vítězně dokončíme.

14. X. 1921.

„Pravda", 18. října 1921

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.