Úvodní stránka arrow Literatura arrow Klement Gottwald: Nedáme si rozbít republiku! Friday, March 24 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Klement Gottwald: Nedáme si rozbít republiku! Tisk E-mail
Pondělí, 10 duben 2006

Soudruzi a soudružky! Prožíváme mimořádně vážné chvíle. Možno říci, že republika stojí na rozcestí. Na rozhodování příštích dnů závisí snad nadlouho její osud, osud nás všech. Abychom se vyznali ve spleti zpráv a událostí, abychom pochopili postatu toho, oč běží a co je v sázce, abychom mohli dát správnou odpověď na otázku, čemu se nutno vyhnout a co nutno dělat - musíme jít na kořen věci.

Jsou činitelé, kteří se snaží líčit věci tak, jako by šlo o úpravu poměrů mezi Čechy a Němci v Československu. Takovéto vylíčení věci je však klamné. Ve skutečnosti není na programu v otázka národnostních poměrů v Československu, nýbrž otázka státní existence Československa jakožto nezávislého a demokratického státu, jakož i otázka národní existence Čechů a Slováků. A tato otázka existence Československa je opět spjata s problémem nadvlády jistého imperialismu v Evropě a ve světě. /Bouřlivý potlesk ve všech sálech i na zaplněném prostranství před budovou./

Nám všem známý imperialismus značky hakenkreuz usiluje především o po­litickou nadvládu v Evropě. V dané chvíli směřuje jeho rozpínavost na jihovýchod, do střední Evropy, do Podunají, na Balkán. Jakých bezohledných metod k tomu doužívá, o tom svědčí obsazení Rakouska. Této dravé rozpínavosti stojí v cestě Československo. Proto se úsilí hakenkreuzlerského imperialismu soustřeďuje nyní na odstranění této překážky. Aby měl uvolněnou cestu na Maďarsko a Rumunsko. Aby mohl sevřít do kleští Polsko. Aby se takovým způsobem stal pánem Evropy a vrhl se na Francii a aby konečně svedl s Anglií zápas o nadvládu ve světě. Všichni, kdož nejsou raněni slepotou, musí vidět, že v tom vězí jádro problému, a nikoli v nové úpravě národnostních poměrů v Československu. Národní postavení sudetských Němců je pouze záminkou, chatrným pláštíkem pro přikrytí světovlád­ných cílů hakenkreuzlerského imperialismu. Uvědomíme-li si tuto základní věc, pak také snadněji najdeme odpověď' na otázku, co Československo a svět musí dělat a čeho se musí vystříhat.

Není sporu o tom, že nepřítel by nejraději rozťal náš gordický uzel mečem, že by proti nám nejraději uplatnil "rakouskou" metodu. Neučinil-li tak dosud, tedy jistě ne proto, že by mu k tomu chyběla chuť, nýbrž prostě proto, poněvadž by tím nesmírně mnoho riskoval, za určitých okolností i vlastní krk. /Tato slova soudruha Gottwalda vyvolala několikaminutový nadšený potlesk./

Co dosud zadržovalo nepřítele od přímého útoku na nás? Především naše vůle a schopnost se bránit. Bránit se za každou cenu, všemi prostředky. Bránit se zuby nehty. Bít se o každý strom, o každou mez. Bít se o každou chalupu, o každou vesnici. Nepřítel věděl a ví, že cesta do Prahy by proň nebyla žádnou procházkou. Ví, že by nás tak beze všeho nezdolal. Ví, že bychom se sami drželi při nejmenším tak dlouho, až by přišla pomoc přátel a spojenců. Naše pevná vůle a schop­nost bránit se je tedy první příčinou, proč nepřítel dosud váhal napadnout nás přímo. /Každá věta byla sledována nadšenými projevy odhodlanosti. Ozvaly se výkřiky. "Nedáme se! U nás neprojdou!"/ Druhou příčinou je skutečnost, že ne­jsme sami. /Výkřiky: "At' žije Sovětský svaz"! Bouřlivý potlesk./ Francie je smluv­ně zavázána přijít nám na pomoc v případě útoku na nás. Sovětský svaz vždycky až do puntíku plnil své závazky a můžeme na to dát krk, že by nás nenechal na holičkách. Anglie je zavázána Francii a její nejvlastnější zájmy jí velí stát po boku Francie, bude-li tato nucena sáhnout ke zbrani. A pokud běží o Spojené státy severoamerické, tu poslední projevy severoamerických státníků jsou dost výmluvné, aby bylo jasné, na čí straně by stála Amerika. Nemluvíme tu ani o světovém veřejném mínění, které je plně na naší straně a které by nestrpělo, aby Českoslo­vensko bylo vydáno útočníkovi na pospas. Nejsme tedy sami; na naší straně je zdrcující převaha sil, kterým by útočník nakonec musel podlehnout.

Proti tomu vidíme, že nepřítel by byl v případě válečného útoku na nás osa­mocen. V Římě, ve Varšavě a v Budapešti sice v novinách štvou proti Československu, avšak pálit si prsty v případě válečného útoku - to si pánové v Římě, ve Varšavě i v Budapešti čtyřikrát rozmyslí. Vlastně si už rozmyslili. Varšavě a Budapešti už ted' naskakuje husí kůže při pomyšlení, k jakým pro ně koncům by vedla rozpínavost hakenkreuzlerského imperialismu. A Řím ještě nestrávil sousto, které mu Hitler nadrobil v Rakousku, obsadiv Brenner. Varšava a Budapešť sice asis­tují štvanicím proti Československu, ale s hrůzou si uvědomují, že kdybychom padli my, přišli by na řadu i oni. Nehledě na to, že Varšava má v týlu Sovětský svaz a Budapešť opět Rumunsko a Jugoslávii, které jsou smluvně zavázány v případě útoku Maďarska přijít nám na pomoc. Tedy ani Poláci, ani Maďaři nebudou Hit­lerovi tahat kaštany z ohně. Takže můžeme bezpečně říci, že útočník by v případě válečného útoku byl izolován. /Bouřlivý potlesk./

Ale ani to není všechno. Útočník sám má nespolehlivé zázemí. Je nenáviděn vlastním lidem. Má proti sobě komunisty i sociální demokraty, katolíky i protes­tanty, prostě většinu lidu. Plně se může spolehnout jen na své úderné gardy. V pří­padě útočné války bude mít v týlu "vnitřní frontu". Problém vnitřního zhroucení jeho režimu bude postaven na pořad dne. Jít s takovými vyhlídkami do útočné války je podnik více než riskantní.

Toto je oněch několik vážných důvodů, které útočníka zdržují od přímého úderu proti nám. Ne že by k tomu neměl chuti. Chuť má, avšak ví, že by přímým útokem riskoval příliš mnoho. Proto, a jen proto váhá. Proto, a jen proto byl ve vnitřní Evropě dosud zachován mír. /Bouřlivý potlesk./

Jaká je za takových okolností útočníkova taktika? Je to taktika vydírání. Zá­minkou k vydírání je mu národnostní otázka sudetoněmecká. Nástrojem k vydírá­ní je pak Henleinova strana. Cílem vydírání je rozvrátit Československo zevnitř, rozrušit jednotu republiky, podkopat její obranyschopnost, zlomit její odolnost a učinit ji tak zra­lou pro útok zvenčí. Toť taktická linie útočníkova. Jen slepý neprohlédne tuto hru.

Jen beznadějný hlupák nevidí berlínským pánům do karet. My však nejsme ani slepí, ani hlupáci. Proto jim vidíme až do žaludku. /Bouřlivý potlesk.l

V tomto světle musíme také posuzovat události posledních dnů. Henleinov­cům byla učiněna nová nabídka. Nabídka, o níž byli informováni henleinovci, která byla poslána do Berlína, do Londýna, do Budapešti a bůhvíkam ještě, o níž však nebyl dosud informován ten, jehož se věc nejvíc týká, totiž československý lid. Podle toho, co je veřejnosti dosud známo, je tato nová nabídka velmi dalekosáhlá. Říká se, že v podstatě vyhovuje pověstným karlovarským požadavkům. Mezi li­dem je z toho velké znepokojení. Ne snad proto, že by český lid nechtěl, aby se lépe upravily poměry našich německých spoluobčanů. Nikterak, tomu se český lid nikdy nevzpírala nevzpírá. Avšak český lid má obavy z toho, a pod titu­lem národnostního vyrovnání nevydaly velezrádcům a agentům cizí moci velké mocenské pozice, jichž by nepřítel využil k rozvraceni republiky zevnitř. /Dlouhotrvající potlesk. Výkřiky: "Republiku si rozbít nedáme”! a jiné/

Aby nám bylo rozuměno. Jsme pro plnou jazykovou rovnoprávnost všech národností v republice. Každý at' má možnost dorozumívat se s úřady ve své mateřštině. Jsme proto, aby byla plná školská rovnoprávnost a rodičce mohli poslat děti do škol své národnosti. Avšak nemůžeme souhlas s tím, aby německé- děti byly ve školách vychovávány k nacistický. Jsme proto, aby se na zaopatření práce pro německé dělníky věnovalo tolik milionů kolik je zapotřebí. Nesouhlasíme však s tím, aby tyto peníze byly dány do rukou_henleinovcům a henleinovským fabrikantům. Jsme pro to, aby se do státních a veřejných služeb bylo přijato tolik přísluš­níků nečeských národností, kolik jim podle počtu obyvatel té které národnosti přísluší. To však musejí být poctiví demokraté, věrní republice, a nikoli velezrádci a agenti cizí moci. Jsme pro to, aby státní a veřejné dávky byly spravedlivě rozděleny na všechny národnosti. Avšak trváme na tom, že se státními prostředky nemohou disponovat zavilí nepřátelé republiky. Zkrátka, jsme pro to, aby byly zlepšeny poměry našich německých spoluobčanů, avšak každý pochopí, že se tak nemůže stát tím, když je vydáme na pospas henleinovců.

Úmysl vydat henleinovcům důležité mocenské pozice je vysvětlován a omlouván různým způsobem. Říkají, že se tak děje na nátlak Anglie. Jisté je, že anglická vláda v rozporu s veřejným míněním Anglie tlačí na Prahu, aby Henleinovu diktátu co nejvíce vyhověla. O anglických lordech je známo, že jsou štědří a velkorysí, když běží o rozdávání z cizího. Avšak nakonec přece jen Praha sama musí posoudit, co je pro republiku zdrávo, co je pro republiku snesitelné a co nikoli. A kdyby Praha sama setrvala na pevném stanovisku a řekla oněm dvojctihodným pánům: Pánové, jsou meze; které nemůžeme, slyšíte, nemůžeme překročit, nechceme-li spáchat sebevraždu, pak by to i páni lordi museli volky nevolky uznat a podle toho se zařídit. Někteří říkají, že by Anglie dala útočníkovi proti nám volnou ruku, kdybychom ve všem na sto procent nevyhověli anglickým lordům. To není pravda. Anglie by prostě nemohla zůstat stranou, ne pro naše krásné oči, ale pro své vlastní zájmy by se nás musela zastat. To platí dvojnásob o Francii. Pravda, Francie je dnes ve vleku anglické politiky. Avšak kdyby mělo dojít k nehoršímu, musí vystoupit, nechce-li upadnout do postavení státu druhého řádu a nechce-li se vydat v nebezpečí , že v dohledné době bude sama napadena přesilou mocného útočníka.

Někteří lidé zase chodí a vymlouvají se na Sovětský svaz. Prý ve smlouvě o vzájemné pomoci je doložka, že pomoc Sovětského svazu je vázána na pomoc Francie. Ano, je tam taková doložka. Ale kdo ji tam chtěl mít? Sovětský svaz nikoli, Tato doložka byla do smlouvy dána na nátlak zdejších reakčních kruhů, které se ještě dnes sty­dí za Sovětský svaz, za tohoto našeho nejvěrnějšího spojence. Zkrátka a dobře: Je nesprávné vymlouvat se na to, že by nás naši přátelé a spojenci nechali na holičkách, kdybychom nevyhověli tlaku anglických lordů a nedali Henleinovi vše, co si přeje. Pravda je ta, že bude-li Praha pevná, bude to imponovat i Londýnu.

Říká se: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. To možno říci také o henleinovcích. Jak se jim až dosud vycházelo vstříc a co to bylo platné. Byla velká amnestie. Bylo propuštěno několik set špionů a špionků. A henleinovci nyní provádějí velezrádné rejdy ve velkém a veřejně. Byly volby, henleinovci dostali do rukou většinu německých obcí. A jejich starostové ted' veřejně prohlašují, že bu­dou v obcích vládnout ne podle československých zákonů, nýbrž podle říšskoněmeckého obecního řádu. A staly se takové případy, že henleinovští starostové odmítli příkaz okresních úřadů o vyvěšení úředních plakátů o branné výchově. Byla povolena FS, tato obdoba hakenkreuzlerských SA. A nyní se k nám přes hra­nice hromadně pašují zbraně, jimiž je FS ozbrojována. Byl učiněn první návrh na národnostní statut. Henleinovci jej odmítli. Bylo jim to málo, chtěli víc. Byl učiněn druhý návrh na reformu veřejné správy: henleinovci jej hodili pod stůl. Chtěli víc. Byl učiněn třetí návrh. Henleinovci opět odmítli. Chtěli ještě více. Nyní je jim činěna čtvrtá nabídka, o níž se říká, že v podstatě splňuje karlovarské požadavky. A co henleinovci? Už prohlásili, že karlovarské požadavky nejsou posledními, nýbrž prvními. To znamená, že po jejich splnění by chtěli ještě více. Už ted' křičí, že Češi musí ze Sudet ven. V sousedství už ted' dokazují, že Praha je vlastně německým městem, že byla kdysi součástí německé říše. Henleinovci už ted' pořádají ilegální demonstrace a řvou po plebiscitu a připojení k říši. A jednání o čtvrté nabídce vlastně přerušili a to pod úžasně troufalou záminkou. Uvažte jen: henleinovci přerušili jednání prý proto, že jeden z jejich poslanců, jakýsi May, byl klepnut rákoskou přes záda, když vedl ilegální demonstraci proti věznění několika henleinovců, kteří byli zatčeni. Víte proč`? Protože k nám přes hranice pašovali zbraně. A tato strana má ještě tolik troufalosti, aby vládě házela pod nohy jednu vládní nabídku za druhou. /Projevy odporu bouřily celým sálem a prostranstvím./

Není tedy nikterak jisto, zdali se henleinovci se čtvrtou nabídkou spokojí. Sprše se zdá, že budou vydírat dále. A dostanou-li vše, co budou chtít dnes, kde stojí psáno, že zítra nepřijdou s novými a ještě nehoráznějšími požadavky'? Kdo má jen trochu politické předvídavosti, musí s tím s určitostí počítat po všech dosavadních zkušenostech. Zkrátka: henleinovský bumbrlíček je velký nenasyta. Nedostane-li zavčas náhubek, je schopen postupně spolykat všechno. V té věci by dnes nemělo být nikde ani stínu iluzí.

Na velkém omylu je také ten, kdo by si myslil, že plným uspokojením Henleina zachráníme mír a vykoupíme si od zahraničního útočníka pro republiku po­koj. My přece všichni dobře víme, jak to šlo s Rakouskem. Byly požadavky, byly sliby, byly závazky a smlouvy. Napřed byl stavěn jeden požadavek. Když tento požadavek byl splněn, následoval slib, že bude pokoj. Ale brzy nato byly prezentovány nové požadavky. Když se vynutilo jejich splnění, zase se slibovalo, že tentokrát už bude opravdu pokoj. A tak se to opakovalo opět a opět, až do konečného závěru: vojenského obsazení Rakouska a zničení jeho existence. Kdo nevidí, že podobnou metodu by útočník uplatnil také vůči nám, není politik.

Uvedu jedno podobenství. Představte si, že máte dům. Vedle sebe máte velmi loupeživého souseda. Ten by se rád ve vašem domě usadil a vás vyhodil. Veřejně se do domu vloupat nemůže, poněvadž ví, že byste se bránili a že by vám sousedé a policie přišli na pomoc, takže by loupežník dostal co proto. Tak se tedy tento podařený soused rozhodl, že na vás vyzraje jinak, že na vás půjde, jak se říká "od lesa". Žádá vás, abyste ve svém usadili jako domovníka jeho, sousedova člověka a předali tomuto domovníkovi klíče. Představte si, že ve chvíli střídavého pominutí smyslů sousedova člověka za domovníka dosadíte a klíče od domu mu vydáte. Co se stane? Stane se, že jednoho krásného dne lépe řečeno jedné noci domovník otevře dům, vpustí souseda, půjdou k vám do bytu, vypáčí vám dveře, vytáhnou vás z postele, klepnou vás po hlavě a vyhodí vás na ulici. A poněvadž žijete ve městě, kde se zásluhou vašeho souseda stalo zvykem, že veřejná moc se sklání před tak zvanými hotovými fakty, bude sousedovi uznán zábor vašeho domu de facto a potom i de jure, o čemž však už nebudete vědět, poněvadž vás už nebude vůbec. A vidíte! V takové situaci jsme nyní v republice. Chtějí abychom si doma nasadili cizího domovníka a vydali mu klíče. Zdravý rozum dá, že tak učinit nesmíme. /Výkřiky:”Nikdy\! A nikdo nesmí” Potlesk./

Co je tedy nutno dělat, abychom zachránili mír a ubránili republiku? Především musíme být jednotní a rozvažní, ale také pevni a odhodláni. Jednotní jsme. Český lid je dnes tak jednotný, jako nikdy předtím. Takových smrdutých prašivých krys, které vězí nepřítelem pod jednou dekou, je hrstka a budou lidem zašlápnuty.Tak jednotný jako lid by dnes měly být jednotny všechny politické strany, jimž na osudu republiky záleží.

Český lid je dnes pevný a odhodlán všemi prostředky bránit a ubránit republiku a její demokratický ráz. Takováto pevnost a odhodlanost se musí projevit také nahoře. Vydrželi jsme nejprudší palbu pustých štvanic se strany útočníkovy. Odolali jsme hrozbám a nátlaku souseda. Nelze tedy, abychom sklapli, tlačí-li na nás lordové. Celý svět vidí, že pravda a právo je na naší straně. Celý svět se obdivoval naší odhodlanosti, se kterou jsme 21. května zachránili mír ve střední Evropě. Bylo by omylem myslit, že světové veřejné mínění na nás žádá, abychom přijali pokořující a osudné podmínky a požadavky. Naši dobrou vůli? Ano, prokázali jsme ji dostatek, zatím co protivník prokazuje den ze dne zlou a neustále horší vůli. Světová demokratická veřejnost nežádá kapitulaci, naopak volá k nám. Nedejte se! Nedejte se pokořit hrozbami a násilím! Nedejte se pokořit ani vydíráním, ani lstí! Nedáte-li se sami, ani my vás nedáme! Ano, taková je řeč světové demokratické veřejnosti, taková bude i řeč vlád, zůstaneme-li jednotni, pevni a odhodláni.

Bylo by osudné a mělo by nedozírné následky, kdyby ted' snad někdo místo organizování obrany proti vnitřnímu i zahraničnímu nepříteli začal pod jakoukoli záminkou lámat jednotu lidu a jeho vůli k obraně republiky. Má-li někdo takové plány, pak my před jejich prováděním co nejdůrazněji varujeme. Upozorňujeme na hrubý výpad dnešního agrárního "Venkova”, který píše:

"To, co však tropí. strana komunistická její tisk, její projevy, hraničí se zločiny. Rozumíme vlastenectví, rozumíme, odvaze lidu, jeho lásce ke státu a nejvýše ji ceníme. Ale rozumíme i těm, kdož šiří v lidu pomalu válečnou psychózu, kdož lehkovážně podněcují lid, stejně matený moskevským rozhlasem, jehož služba republice a míru je spíše služnou proti republice a míru. Kdo budí v lidu nevíru k ústavním činitelům, kdo kupí vlastenectvím a agituje jim v době, kdy zachraňujeme stát, to nelze nazvat, jinak než zločinem. Milujeme Rusko, ruský lid, ale odmítáme bolševickou agitaci, třeba se odívala do roucha řvoucího vlastenče­ní. Tento stát nikdy nebude výpadní branou komunismu, ani kterékoli jiné ideologie; vždy půjde svou demokratickou cestou."

To je psaní neodpovědné, to je služba pro pruského krále a nebudeme se vůbec divit, jestliže příští "česká" relace "Radio Wien" rozšíří tento výplod "Venkova" do celého světa. Představte si jen: Proti henleinovcům "Venkov" neútočí! Ale pouští_se do komunistů a nazývá_ jejich činnost zločinem! Proč? Pro jejich politi­ku obrany republiky. At' přijde redaktor "Venkova" sem a opakuje to před vámi! Proti útočníkovi, který ohrožuje naši existenci, "Venkov" neříká nic! Ale hrubě se obouvá do našeho nejvěrnějšího a nejmocnějšího spojence, do Sovětského svazu. Jak nazvat takové počínání? Stěžuje si, že lidé poslouchají moskevský rozhlas. Nuže, vy mudrci, máte v rukou československý rozhlas. Zařiďte tedy, aby česko­slovenský rozhlas veřejnost správně informoval. Jestliže československý rozhlas bude správně informovat, nemusejí lidé poslouchat rozhlas moskevský. (Slova o pokusech rozrazit jednotu lidu byla provázena bouřlivými projevy odporu proti těm, kdož se o to pokoušejí. Celý konec řeči soudruha Gottwalda byl neustále přerušován potleskem a nadřenými projevy souhlasu./

Avšak dost polemiky! My jen varujeme před tím, aby přes útoky na komunisty byly lámány jednota a odhodlanost lidu k obraně republiky. Pevného postoje a silné ruky je v této republice vskutku zapotřebí! Avšak ne proti lidu, který chce republiku bránit, nýbrž proti velezrádcům, kteří chtějí republiku rozvrátit a zničit!

Končím, soudruzi a soudružky! Někteří lidé stavějí věci tak, jako by bylo všechno hotovo. Není tomu tak! Nic není rozhodnuto a hotovo! Všechno, co se týká nové úpravy národnostních poměrů, musí přijít před parlament! My žádáme, aby byl parlament svolán co nejrychleji. Ani v Norimberku, ani v Londýně se nebude rozhodovat o tom, jak si svoje národnostní poměry upravíme. O úpravě národnostních poměrů v republice se bude rozhodovat zde - v Praze. A pevný a jednotný lid žádá:

1. Nesmí se stát nic, co by ohrozilo svrchovanost, celistvost a obranyschopnost Československa.

2. Nesmí se stát nic, co by oslabilo věrnost spojeneckým smlouvám s Francií a Sovětským svazem.

3. Nesmí se stát nic, co by ohrozilo bezpečnost českých hraničářů a všech německých demokratů v Sudetech.

4. Musí být učiněno všechno, aby byl v Sudetech zjednán bezodkladně demokratický pořádek a aby byla znemožněna trpěná velezrada.

A lid, soudruzi, by chtěl vidět poslance, kteří by zvedli ruku pro věci, které by tyto zásady porušovaly. Ne, nic není hotovo! Není příčin k panice a k věšení hlavy! Zůstaneme-li jednotní, pevni a odhodláni, nepodlehneme-li našeptávání sýčků, ustrašenců a panikářů - pak uchráníme mír a ubráníme republiku! Nad Hradčany prapor s hakenkreuzem nezavlaje. /Dlouhotrvající bouřlivý potlesk./!

Řeč Klementa Gottwalda na manifestaci pražského lidu na Slovanském ostrově dne 9.září 1938

Rudé právo, zvláštní vydání, l0..září 1938

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.