Úvodní stránka arrow Přehled článků arrow Kultura arrow Pohádka o rebelské kultuře hiphopu 3: Breakdance Sunday, November 17 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Pohádka o rebelské kultuře hiphopu 3: Breakdance Tisk E-mail
Středa, 02 březen 2005

... V úplných počátcích breakdance předváděli američtí tanečníci breakdance (říkalo se jim B-Boys) pohyby, ve kterých napodobovali roboty a mezi jinými předváděli „rozbité“ figuríny ve světelných efektech disko. Od té doby vznikla celá řada komplikovaných tanečních figur pro jejichž zvládnutí je třeba dlouho a tvrdě trénovat... Breakdance vychází vstříc potřebám mnoha mladistvých po sportovních aktivitách a uvolnění energie v důsledku pohybu. V současnosti jsou pořádány už i světová mistrovství v breakdance, které zároveň tvoří platformy pro realizaci grafitti a rapu.

Breakdance: Sportovní soutěž nebo snaha o sebezviditelnění?

 

Hiphop je kulturním směrem, který sice pochází svým původem z velkoměstských ghett Spojených států amerických, ale postupně se rozšířil po celém světě a dnes již tvoří jednu ze složek měšťácké konzumní kultury, a to tu složku, která se orientuje takřka výhradně na mládež. Establishment využívá hiphop ke spoutání tvůrčí energie mladých lidí, k odvedení jejich protestů na slepou kolej bezperspektivního a bezúčelného rebelantství, které je ve skutečnosti integrální součástí systému maloburžoazních přístupů označovaných často jako „moderní antiautoritářství (antitotalitarismus)“. Výsledkem je dezorganizace, desorientace, demoralizace a v důsledku toho i deaktivizace celých skupin mládeže. Proto, až na čestné výjimky, lze hiphop směle označit za reakční. V předchozích dvou dílech série o hiphopu, které vyšly v Mladé pravdě, jsme se věnovali grafitti a rapu, nyní se budeme zabývat breakdancem – uměleckým tancem ulice.

V úplných počátcích breakdance předváděli američtí tanečníci breakdance (říkalo se jim B-Boys) pohyby, ve kterých napodobovali roboty a mezi jinými předváděli „rozbité“ figuríny ve světelných efektech disko. Od té doby vznikla celá řada komplikovaných tanečních figur pro jejichž zvládnutí je třeba dlouho a tvrdě trénovat.

Breakdance vychází vstříc potřebám mnoha mladistvých po sportovních aktivitách a uvolnění energie v důsledku pohybu. V současnosti jsou pořádány už i světová mistrovství v breakdance, které zároveň tvoří platformy pro realizaci grafitti a rapu. Obvykle je s těmito akcemi spjato i hromadné užívání omamných a psychotropních látek.

 

Čestné soutěžení nebo konkurenční boj jednotlivých klik?

V žádné složce hiphopu není tolik zdůrazňována idea „čestného soutěžení“ jako právě v breakdanci. Teoreticky by podstatou měla být snaha každého být co nejlepší. Pokud se ovšem najde někdo lepší, měl by mu být vyjádřen odpovídající respekt. Vztahuje se to ale na realitu breakdance? Nebo spíš dochází k prudké konkurenci jednotlivých klik, která se neštítí nejpodlejších triků?

Je třeba si uvědomit, že breakdakce vyžaduje výdrž, tvrdý trénink, schopnost plně ovládat vlastního tělo a zařazení jedince do některé skupiny.

A to je třeba hodnotit pozitivně. Na většině turnajů breakdance nejdříve tancují členové skupiny samostatně před porotou a poté vystoupí teprve skupina jako celek a završí tak svou show. Je velmi napínavé znovu a znovu zažívat, jak tanečníci při takových příležitostech usilují o to, aby se jedinec skutečně podřídil skupině a sólovaním se nechtěl na účet ostatních zviditelnit. Co ale platí uvnitř skupiny, neplatí vůči jiným tanečním skupinám, např. vůči raperům a dídžejům. Protože i v breakdanci platí kapitalistický konkurenční přístup, kdy jedni se snaží vyšachovat druhé a na jejich úkor usednout na pomyslný breakdancový trůn. V programu B-Berlin Open 2003, berlínském mistrovství breakdance byl tento přístup formulován zcela otevřeně: „B-Boying (jiný výraz pro breakování) je bojovný tanec, který má za cíl, nechat soupeře vypadat jako hlupáky.“ Podle toho, jak je vyhecovaná nálada a okolnosti pořádaného turnaje, vystupují bojovné prvky breakdance na povrch jednou silněji, podruhé slaběji.

Mnohé turnaje v breakdance pak končí dokonce bitkou, kvůli podezření méně úspěšných skupin, že ten či onen podváděl někdy „se ztratí“ i pokladna se vstupným. Při velkých meziregionálních braekdancařských setkáních (tzv. Jams) si s sebou návštěvníci „odnáší“ vše, co není přivázáno řetězem nebo někde uzamčeno. Pro scénu breakdance je pravidlem nechat pořadatele i maximum jejich sousedů pocítit, že se „tady koná něco velkého“. Typickým jsou rovněž až ve fyzických střetnutích končící spory jednotlivých part.

Naděje na vzestup mezi celebrity

Také v breakdance, stejně jako u ostatních složek hiphopu, je citelně znát lumpenproletářský původ subkultury. Výrazem jsou mimo jiné party (tzv. crews), které vznikají někdy i přímo na místě a ostře vystupují proti všem nečlenům. Tyto manšafty jsou měšťáky obklopovány gloriolou pokrokového solidárního společenství. Prý představují elementy antiautoritářské samosprávy vycházející z vlastních kořenů mládeže(viz německý časopis Jugendkultur, str. 143). Maloburžoazní „levice“ básní o tom, že tyto skupiny prý „v městském prostředí, které pohrdá lidmi a kde dochází k stále novému rušení zařízení pro volný čas mládeže, dávají mladým lidem určitý pocit sounáležitosti a ochrany.“ (viz německý časopis Jugendkultur, str. 149) Ve skutečnosti jde o bandy, které pokračují v tradicích kriminálních gangů.

Horizont takové sounáležitosti je značně omezen, protože staví zájmy své skupiny nad potřeby všech ostatních mladých i starších a nevěnuje se vůbec skutečným příčinám klesající životní úrovně a úpadku společnosti. Klika se vyhraňuje proti ostatním, uzavírá se a vystupuje proti nim konkurenčně až nepřátelsky. Stejně jako zbytek hiphopové kultury i breakdance se tedy staví do cesty společnému boji proti vykořisťování a útlaku, proti kapitalismu. Většina breakdancových skupin se proto vysloveně distancuje od organizovaného hnutí pracujících a mládeže. Výzva Iniciativy pro pořádání berlínského mistrovství v breakdanci z 14.4. 2003, aby se všichni účastnili protiválečných demonstrací, patřila mezi velké výjimky a vliv na ní měl fakt, že německý kapitalistický establishment protesty proti válce vysloveně podpořil a využil jich k posílení vlastního mezinárodních pozic.

 

Děvčata – mohou tak akorát fandit

Ať už se jedná o grafitti, RAP nebo breakdance, tvoří dívky mezi aktivisty hiphopové kultury jednoznačnou menšinu. Mohou tak maximálně hrát fanynky, obdivovatelky velkých hiphopových hvězd. Pokud se takovému stereotypnímu image nepodřídí a chtějí získat aktivní, rovnoprávné postavení, mohou se těšit na nejsprostší sexistické nadávky.

 

Za skutečně revoluční kulturu mládeže

Radikální pokroková mládež by si měla vytvořit kritický přístup k hiphopu. Hiphop je všechno jiné než „zcela nová kultura“ v níž pouze „několik málo věcí“ není v pořádku, jak napsaly svého času mládežnické noviny Rebell (Rebel 1/01).

Hiphop je produkt maloburžoazní mládežnické kultury a má své kořeny kromě jiného v upadlé lumpenprolétářské úrovni tzv. kultury amerických velkoměst. Vyjadřuje beznadějnou a nihilistickou nenávist mládeže, která tam žije. Ale jako každé slepé rebelantství s cílem individuální seberealizace je pro drtivou většinu lidí iluzorní naději uniknout z bídy díky kariéře hvězdy hiphopu. Vládnoucí establishment tuto roli pochopil breakdance, resp. hiphopu vůbec, usiluje proto o integrování hiphopu do rámce maloburžoazního myšlení a především v hiphopové subkultuře o posílení její reakcionářských prvků k životu a společnosti: rasismus, individualismus, sobectví, pohrdání masami a fyzickou prací. Tím, že sice podchycuje živý zájem mnoha mladých na protestu proti špatným životním podmínkám v kapitalismu, ale současně je zavádí na nesprávnou cestu spontánního, izolovaného protestu, stal se hiphop nástrojem k dezorientování a rozbíjení jednotného pokrokového hnutí mládeže.

Skutečně pokroková a rebelská kultura mládeže, která se cítí spojená s dělnickým, ženským, mírovým a ekologickým hnutím, může při současném kritickém pohledu vycházet i z pozitivních prvků hiphopové subkultury: jejího hudebního a výrazového potenciálu, otevřenosti pro různé hudební styly z celého světa, s úzkým využitím hudby jako mluvčího určitého politického názoru, z odstranění statické role herce-muzikanta-tanečníka a posluchače-diváka, ze spojování mládeže celého světa na velkých akcích, z ovládání vlastního těla a pohybů a ze sportovního zápalu pro tanec, muziku atd. Rebell-Rhymes ze Štuttgartu a jiné mezinárodně orientované raperské skupiny a rapeři přesvědčivě demonstrovali, jak může rap sloužit k tomu, aby se mladí nadchli pro boj za něco lepšího. Breakdanceři různých národností by dokázali předvést vystoupení schopná nadchnout masy mládeže.

Nejde ale přitom o to dávat starým formám pouze nový pokrokový obsah, ale vědomě se od hiphopařského životního stylu, elitářského, sexistického, pohrdajícího masami, odtrhnout a ohraničit a jednoznačně vyhlásit boj kriminalitě, vandalismu a drogám.

Pokud přispěla série článků k tomu, aby čtenáři začali o těchto věcech přemýšlet, případně aby byla vyvolána věcná diskuze, těší nás to.

Volker Hoffmann/Anna Bartholomé

 

Z týdeníku Marxisticko-leninské strany Německa Rote Fahne přeložil a upravil JKA

Pozn: článek je diskusním příspěvkem k tomuto kulturnímu fenoménu a nejedná se o názor KSM

{moscomment}

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.