Význam knihy Jak se dělá prezident Spojených států amerických zkušeného publicisty Miloše Krejčího se násobí i v našich českých podmínkách s nedávno probíhající a ukončenou prezidentskou kampaní Baracka Obamy, posledního prezidenta USA. Myslím, že i v naší společnosti došlo k jakémusi zvlnění zájmu o vysokou politiku USA, podmíněnému i skutečným nebo také domnělým postavením USA ve světě. Miloš Krejčí přichází jako jeden z prvních právě včas a vydává knížku v nakladatelství Mladá fronta s usměvavými čtyřmi snímky na obálce, mezi nimiž většího rozměru je právě Barack Obama. Kniha má 247 stran a je myšlena i jako průvodce americkým volebním systémem od zřízení funkce prezidenta po souboj Barack Obama versus John McCain. K výrazným hodnotám Krejčího knihy patří věcnost a neiluzivnost obsahu.

Bývá u nás někdy nedobrým zvykem zapomínat na významné osobnosti, zvláště ty, které nelze pro jejich volnomyšlenkářství, velkou upřímnost a smysl pro pravdu, jednoznačně zaškatulkovat ani si přivlastnit jejich dílo. Je smutné, že nezřídka zapomínáme na lidi velkého talentu a v každodenním shonu se až na vyjímky nenajde nikoho, kdo by připomněl třeba jen krátce  jejich život a práci, neboť jejich dílo má trvalou hodnotu a dokáže i po letech oslovovat lidi všech generací. Domnívám se, že jedním z těch, na které se poněkud zapomíná je i Karel Kryl (narozen 12.4.1944 v Kroměříži - zemřel 3.3.1994 v Mnichově). Právě v těchto dnech si připomínáme 65 let od jeho narození a 15 let od úmrtí.

Významného jubilea se v těchto dnech dožívá legendární folkový písničkář Pavel Dobeš (narozen 22. března 1949 ve Frýdku-Místku). Mnohé jeho texty již dávno zlidověly a staly se tak pevnou součástí zlatého fondu původní české folkové písničky. Řada z nich však přesahuje tento žánr a neodmyslitelně patří k nedílné součásti toho nejlepšího co v naší původní hudbě vůbec vzniklo. Pavel Dobeš dokázal ve svých textech neuvěřitelným způsobem zpopularizovat ostravštinu a přiblížit její půvab širokému publiku. Navíc v době, kdy promluvit veřejně ostravským nářečím bylo považováno za společenskou sebevraždu či znak buranství. Mezi Dobešovi nejznámější texty patří Jarmila, Zum, zum, Něco o lásce, Pražce nebo Zpátky do trenek. Jedinečným způsobem  v textech popsal nejrůznější rázovité postavičky a jejich obyčejné životní příběhy. Umí psát i o zdánlivě všedních a obyčejných věcech, ve kterých by jen málokdo hledal nějaký větší přesah a hlubší souvislosti. O tom vypovídají názvy jeho textů jako například Krtci, Hrušky, Kominík, Vichřice, Epitaf nebo Na pranýři.

V záplavě každodenních zpráv všeho druhu, bohužel občas zapadnou ty, které nejsou pro naše média příliš zajímavá. I proto je třeba vůbec nepostřehneme, jelikož je jim vyhrazeno místo až někde v pozadí a to ještě v tom lepším případě. Nejde totiž o informaci ve stylu kde, kdo, kdy, jak, s kým, případně za kolik nebo tak nějak podobně. A přece jde o zprávu důležitou, aspoň pro ty z nás, kteří se nevyžíváme ve sledování bulváru a vůbec nejrůznějších povrchních senzací. Právě v lavinách zpráv tohoto typu by mohla docela zapadnout informace o tom, že se textař, fotograf, spisovatel, hudebník, milovník cestování, ale v prvé řadě člověk širokého srdce, vlídného úsměvu a stálého optimismu Josef Fousek dožívá 70 let (12.3.2009). Mladá generace ho možná ani nezná a je to především pro ni škoda. Josef Fousek totiž patří k těm známým osobnostem, moderně řečeno celebritám, které když promluví má jejich sdělení a je lhostejno na jaké téma, hlavu a patu, má myšlenku, moudrost a často i vtip. Tento dar nemá každý. A ne každý kdo jej má s ním umí vhodně nakládat.