Úvodní stránka arrow Kdo jsme Sunday, December 16 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
KKE: Poučení z bojů řeckých komunistů Tisk E-mail
Úterý, 02 říjen 2018

Zveřejňujeme článek o zkušenostech Komunistické strany Řecka (KKE) ze svých dnes již stoletých dějin o vztahu parlamentní a mimoparlamentní práce komunistických stran. Článek vyšel ve čtvrtletníku Komunistické strany Jižní Afriky (African Communist). Dlouhodobý postoj KKE k ostatním silám v Řecku se v čisté podobě potvrdil při zradě vládní Syrizy lidového hnutí proti podmínkám trojky (EU, MMF, EB).  Syriza nejdříve podporovala referendum o odmítnutí tvrdých podmínek škrtů a privatizací, aby následně na tyto podmínky přistoupila v ještě horší podobě. Je charakteristické, že i přes tuto zradu, někteří činitelé KSČM dávají Syrizu a její politiky za vzor i KSČM. Pro nás je poučné srovnat zkušenosti KKE s rozhodnutím KSČM podpořit vládu ANO a ČSSD. Stejně tak je přínosné poučit se o metodách, jak zajistit sepětí parlamentních zástupců s lidovým hnutím a zápasy. Postoj KSM k podpoře vlády lze nalézt zde . (poznámka redakce KSM.cz)

Giorgos Marinos mapuje zkušenosti strany ve volební aréně a poučení, jež si vzala z účasti na parlamentní politice.

KKE (Komunistická strana Řecka) byla založena jako strana dělnické třídy před 100 lety, v listopadu 1918, coby výsledek splynutí dělnického hnutí s vědeckým komunismem, pod razantním dopadem Říjnové revoluce. Ve 20. a 30. letech 20. století strana podnikala první kroky, a zároveň se dostala do čela lidového boje. Čelila útlaku buržoazního státu, diktatuře v letech 1925 a 1936, nepříznivým podmínkám ilegality, věznění a exilu. Během II. světové války, v rámci boje za osvobození, sehrála vedoucí úlohu v založení Fronty národního osvobození (EAM) a Řecké lidové osvobozenecké armády (ELAS), jež osvobodila velkou část země od nacistických okupačních sil, kdy byly formovány buňky lidové moci, lidové milice, lidové soudy a místní samospráva.

 

Po vyhnání německé válečné mašinérie a osvobození země se strana kvůli své chybné strategii neprosadila do státní moci. Naopak se chytila do pasti ve snaze zajistit hladký, bezproblémový demokratický vývoj: podepsala nepřijatelné dohody s buržoazními silami; v září 1944 se podílela se šesti ministry na buržoazní vládě a v únoru 1945 složila zbraně. Jinými slovy, naše strana nedokázala využít revoluční situaci, jež vznikla na konci roku 1944 a skončila v roce 1946 po období úpadku. V podmínkách krutého útlaku naše strana začala partyzánskou válku. Založila Řeckou demokratickou armádu, jež hrdinně bojovala po tři roky, boj, jenž znamená vrcholný okamžik třídního boje v Řecku. Občanskou válku vyhrála buržoazní třída, podporovaná britským a americkým imperialismem, a v roce 1949 bojovníci Řecké demokratické armády (DSE) hledali útočiště v socialistických zemích. Tisíce komunistů padlo na bitevních polích, bylo popraveno buržoazními popravčími četami a bylo uvězněno nebo vysláno do exilu. V létech 1947 - 1974 byla KKE postavena mimo zákon. Pro naši stranu to bylo nejdelší období ilegality. Po občanské válce a ve tvrdých podmínkách ilegality si strana zachovala podzemní stranické organizace. Zároveň strana po roce 1951 operovala v řadách koalice "Sjednocená demokratická levice" (EDA), aliance se sociálně demokratickým programem, jež obsahovala komunistické a sociálně demokratické síly. Navzdory bojům v zájmu pracujících se EDA ukázala být živnou půdou pro oportunistické postoje a iluze. V roce 1958 vedení strany rozhodlo, že rozpustí stranické organizace a komunisté vstoupí do EDA, jež se zúčastnila voleb a v roce 1958 byla na druhém místě s 24 procenty. Rozpuštění stranických organizací bylo vážnou chybou, jež negativně zasáhla její organizační, ideologickou a politickou nezávislost.

Dále byly živené parlamentní iluze: strana spolupracovala s buržoazními "středovými" sociálně demokratickými silami, zatímco nástup vojenské diktatury v Řecku v dubnu 1967 zastihl její síly nepřipravené. Přesto komunisté svou ilegální činností sehráli vedoucí úlohu v boji proti diktatuře a mnozí byli posíláni do vězení a exilu. V 60. letech uvnitř strany posílil oportunismus, což vedlo k silnému ideologickému politickému střetu. V roce 1968, po tvrdé bitvě na 12. plenárním zasedání ÚV, v podmínkách ilegality, byla pravicová oportunistická skupina poražena a strana se rozštěpila. Strana se udržela a pokračovala v boji. Po pádu diktatury v červenci 1974 se uskutečnila de facto legalizace strany a ta operovala otevřeně. V 80. letech probíhal rozvoj stranických organizací, přestavěných během období diktatury, i rozvoj Komunistické mládeže Řecka (KNE), založené v roce 1968. Komunisté získali mnoho pozic v odborovém hnutí a sehráli vedoucí úlohu v třídním boji. V období, kdy byly evidentní příznaky kontrarevoluce a svržení socialismu, KKE spolupracovala s oportunistickými silami, jež byly vyloučeny ze strany v roce 1968, i se silami sociální demokracie. V roce 1989 vznikla takzvaná "Koalice levice a pokroku", předchůdce Koalice radikální levice (Syriza), v současnosti v Řecku vládnoucí strana. Tento vývoj přinesl vzestup nové vlny oportunismu. Existence KKE byla ohrožena kvůli kontrarevoluci a svržení socialismu v Sovětském svazu a dalších zemích, budujících socialismus. Komunisté tento problém vyřešili na 13. sjezdu v roce 1991, kdy rozhodli o stažení svých sil z "Koalice", očistili své řady a vykročili vpřed na základě marxismu-leninismu, zavázáni k revoluční změně.

Studium dějin KKE v tomto období nám pomohlo načrtnout významné závěry:

Za prvé o nezbytnosti revoluční strategie, jež musí být v souladu s charakterem naší doby, éry přechodu od kapitalismu k socialismu;

Za druhé o mnohostranné ideologicko-politické a organizační přípravě strany, aby se vyrovnala se složitými podmínkami, vytvořenými třídním bojem, o nutnosti odmítnout parlamentní iluze a využít revoluční situace k socialistické revoluci a k boji za moc dělnické třídy;

Za třetí o zajištění organizační, ideologické a politické nezávislosti strany za jakýchkoli podmínek, včetně ilegality, imperialistické války, diktatury a fašismu, a o odmítnutí účasti na buržoazních aliancích, "levicových koalicích" (či jaké jméno na sebe vezmou), což v praxi neguje nezávislost strany a vede ke kompromisům na úkor boje o moc;

Za čtvrté o odmítnutí účasti v buržoazních vládách nebo jejich podpory a o zajištění, aby strana nevstoupila pod prapor složek buržoazní třídy;

A za páté o rozhodném, nekompromisním boji proti oportunismu, jenž je nositelem pronikání buržoazní ideologie do dělnického a komunistického hnutí a může vést až k likvidaci.

 

Poslední období  - poučení z budování strany v 90. letech

Po krizi z let 1990-1991 se strana odhodlaně pustila do přestavby stranických organizací; posílila orientaci směrem k dělnické třídě, získala (nové) síly a odbory. Na 15. sjezdu v roce 1996 začala vypracovávat nové programové směrnice. V této souvislosti nahradila strategii přechodných etap a došla k závěru, že v Řecku, zemi se středním postavením v imperialistickém systému, dozrály materiální předpoklady pro novou společnost a boj se tudíž musí zaměřit na řešení základního rozporu mezi kapitálem a prací. To byl významný úspěch dále rozvíjený studiem příčin a faktorů, jež vedly ke svržení socialismu v Sovětském svazu a v zemích socialistického tábora, tedy problém, s nímž se vypořádával 18. sjezd v roce 2009, s odpovídající diskusí, jež přispěla k obohacení stranické strategie. Na základě dalšího zpracovávání tohoto materiálu a nových studií o vývoji kapitalismu v Řecku, a také zkušeností mezinárodního komunistického hnutí, schválila naše strana na 13. sjezdu v roce 2013 nový program. Ten dále objasňoval, že kontrarevoluční převraty nemění charakter naší doby, charakter revoluce coby klíčový prvek strategie komunistické strany, jež pracuje v podmínkách monopolního kapitalismu, tj. imperialismu, není daný momentálním poměrem (rozložením, vzájemným vztahem) sil, ale dozráváním materiálních podmínek k socialismu a rozporem, jenž má být vyřešen podle historického vývoje (míněn je rozpor mezi kapitálem a prací).

Program strany uvádí, že řecký lid bude osvobozený z pout kapitalistického vykořisťování a imperialistických svazků až dělnická třída, spolu se svými spojenci, uskuteční socialistickou revoluci a vykročí k výstavbě socialismu-komunismu s mocí dělnické třídy, zespolečenštěním soustředěných výrobních prostředků, rozvíjením ekonomiky s centrálním vědeckým plánováním, vyvázáním země z imperialistických organizací - NATO a EU. Hnací silou socialistické revoluce bude dělnická třída coby vedoucí síla, poloproletáři, utlačované lidové vrstvy městských živnostníků, chudí rolníci, kteří jsou nepříznivě zasaženi monopoly a z tohoto důvodu mají objektivně zájem na jejich zrušení, na zrušení kapitalistického vlastnictví, na svržení kapitalistické moci, na nových výrobních vztazích. Dnes, v podmínkách nerevoluční situace, KKE pracuje na přípravě subjektivního faktoru k vyhlídce na socialistickou revoluci, navzdory skutečnosti, že časové období jejího vypuknutí je určeno objektivními předpoklady - tedy revoluční situací: to je když "ti nahoře" už nedokáží vládnout a "ti dole" už nechtějí žít postaru. Nezbytnost přípravy strany a dělnického lidového hnutí obsahuje následující úkoly: posílení KKE, přeskupení dělnického hnutí, společenskou alianci, jež vyjadřuje zájmy dělnické třídy, poloproletářů, živnostníků v městských centrech a chudých rolníků, mládeže a žen dělnické třídy a lidových vrstev v boji proti monopolům a kapitalistickému vlastnictví. Činnost strany na všech polích třídního boje je vedena její strategií a odpovídající linií ke shromáždění sil. Podobně zasahování komunistů v odborovém hnutí, v parlamentní činnosti, v místní správě, na všech frontách, jež se týkají problémů dělnické třídy, lidových vrstev a mládeže.


O parlamentní činnosti KKE

Naše strana se účastní voleb coby KKE. Její seznamy také obsahují bojovníky, kteří nejsou komunisty, ale spolupracují se stranou a s masovými organizacemi podporovanými stranou - s odbory, dělníky, rolníky, živnostníky, řemeslníky, obchodníky, studenty, vědci a veterány. KKE dnes má 15 poslanců parlamentu, dva poslance v Evropském parlamentu, pět starostů (mezi nimi starostu třetího největšího řeckého města, Patrasu), 31 krajských radních a stovky místních zastupitelů. KKE vystupuje v národním parlamentu se snahou zabraňovat přijetí protilidových opatření a s hlasováním proti návrhům zákonů s protilidovými opatřeními nebo proti směrnicím a dalším legislativním aktům EU. Předkládá dotazy, návrhy zákonů a doplňky k vážným problémům, jež se týkají dělnické třídy - krom jiného úlevám obyčejných rodin od úroků půjček a daní, v přístupu ke zdravotní péči, vzdělání, v tandemu s bojem odborových svazů, dělnického a lidového hnutí. Nedávno strana zužitkovala iniciativu Všedělnické radikální fronty (PAME) a 513 odborových svazů, federací a pracovních středisek, týkající se sjednávání kolektivních smluv, a předložila návrh zákona s vyvoláním debaty v parlamentu. Tato iniciativa byla velmi prospěšná, navzdory tomu, že ji vláda koalice Syriza-ANEL (Nezávislí Řekové) i další buržoazní strany odmítly. Buržoazní a oportunistické strany postoje KKE odmítají běžně. Nicméně tyto výstupy nám pomáhají odkrývat vykořisťovatelský charakter kapitalismu a buržoazní demokracie coby "diktatury monopolů". Přispívají k uvědomění dělnické třídy, lidových vrstev a mládeže. Pracující na základě těchto informací mohou zlepšovat organizování svého boje. Pokaždé, když jsou protilidová opatření přijata, naše strana se snaží a bojuje vytrvale tak, aby tato opatření nebyla v povědomí lidí legitimizována. Tyto výstupy - mezi nimi vystoupení odsuzující opatření, jež komercializují zdravotní péči nebo ukládají lidem daně - mohou v široce masovém boji využívat stranické organizace a komunistická mládež nebo odborové svazy a další masové organizace lidového hnutí. To je úplný obsah boje naší strany a našich parlamentních poslanců. Komunističtí poslanci udržují pevné vazby s pracujícími v továrnách, v podnicích, a s chudými a středními zemědělci, živnostníky, s mládeží ve školách a na univerzitách, se zaměstnanci zdravotnických služeb, a všeobecně s lidmi na pracovištích a v lidových čtvrtích. Ve spolupráci se stranickými organizacemi sestavují materiál, aby parlamentní vystoupení byla účinnější a výmluvnější. Jsou v čele dělnických a lidových bojů, přispívají k jejich organizaci. Komunističtí poslanci nejsou odtržení od dělnické třídy a lidových vrstev v pojmech příjmu. Dávají svůj celý parlamentní plat straně, jež, do výše dané možnými potřebami třídního boje, jim dává příjem, jenž nepřesáhne dělnický plat. Naše strana má také významné zkušenosti z boje proti nacistické zločinecké organizaci "Zlatý úsvit" [známá jako Golden Dawn nebo Chrysi Avgi]. (1). Naše strana se s ní střetává v parlamentu i v dělnickém a lidovém hnutí a snaží se odhalovat nebezpečnou úlohu fašistů, v současnosti u soudů za zločiny, vraždy aktivistů a imigrantů, útoky na komunisty a síly PAME. KKE a KNE, spolu s angažujícími se pracujícími, rozhodně přispívají k ochraně bojů tak, aby dělnická třída izolovala fašistickou zrůdnost. Členové strany, kteří jsou zvoleni nebo jmenováni stranou do zákonodárných, zastupitelských nebo jiných volených sborů a všeobecně do institucí buržoazního státu, praktikují politiku a rozhodnutí strany, jsou oddaní věci dělnické třídy a obraně jejích zájmů a trvale hájí zájmy lidu. Když jsou členové strany navrženi do těchto pozic, musí být vzat v úvahu názor jejich základních stranických organizací a příslušných stranických orgánů. Tento názor je k dispozici straně. Řídící orgány je mohou dosadit na jiné pole zodpovědnosti podle toho, jak strana potřebuje. Platy, příspěvky a důchody nebo jiné ekonomické dávky, jež plynou z těchto pozic, patří straně a jsou udělovány jí. Poslanci, kteří jsou členy strany, tvoří parlamentní skupinu. Stranické seznamy sepisuje Ústřední výbor podle návrhů vedoucích orgánů stranických organizací. ÚV rozhoduje o složení parlamentní skupiny a sekretariátu, jenž koordinuje její činnost. Parlamentní činnost strany slouží cílům a potřebám třídního boje.


KKE bojuje proti parlamentním iluzím

KKE říká lidem, že parlamentní činnost je pouhým aspektem boje. Hlavním problémem je urychlování přeskupení dělnického hnutí, posilování odborů, upevňování třídní orientace, změna rozložení sil, porážka sil, jež podporují EU, buržoazní reformistické politiky a oportunistických sil, jež prosazují spolupráci tříd a snaží se dělnické hnutí odzbrojit. Vysvětluje potřebu budovat společenskou alianci tak, aby zesílil protikapitalistický, protimonopolní boj a byly shromážděny síly ke svržení kapitalistického barbarství. KKE zdůrazňuje, že boj proti buržoazním a oportunistickým silám v parlamentu i v Evropském parlamentu - za všechny problémy lidí při střetu s buržoazní třídou, buržoazním státem, Evropskou unií a kapitalistickým systémem - nemá nic společného s vyvoláváním iluzí a zmatení, že parlamentní boj může vést k prolidové reformaci kapitalistického systému nebo Evropské unie, imperialistického svazku, podporovaného silnými monopolními skupinami, tedy postojem, jenž prosazuje Strana evropské levice (SEL) (2) nebo Syriza či jiné síly v Řecku. Zkušenost naší strany demonstruje, že tento postoj měl vážné dopady ve vědomí lidí. Je založený na nebezpečné iluzi, že kapitalismus lze polidštit, v období, kdy kapitalistický systém v současné imperialistické fázi je stále reakčnější a nebezpečnější. Náš základní postoj je, že nemůžeme hovořit o "všeobecné demokracii", ale jen o demokracii buržoazní. Podobně neexistuje "všeobecná diktatura", ale diktatura utlačované třídy, proletariátu, nad jeho utlačovateli a vykořisťovateli, konkrétně nad buržoazní třídou, zaměřená na zlomení jejího odporu v boji o nadvládu: "...i nejdemokratičtější buržoazní republika není ničím jiným než nástrojem k potlačování dělnické třídy buržoazií, masy pracujících hrstkou kapitalistů..." (V. I. Lenin: I. kongres Komunistické internacionály, Vybrané spisy 1974, Sv. 4, str. 345), a tento útlak vrcholí, když je moc kapitálu v sázce. Podle našeho názoru jsou tyto otázky zásadní k vypracování politiky komunistické strany a jsou užitečné k boji za získání uvědomění pracujících a k dozrání subjektivního faktoru.

Buržoazní strany využívají politické a ideologické mechanismy systému, represivní mechanismy, zásahy zaměstnavatelů. Klamou, používají falešná dilemata a logiku "menšího zla" k chycení lidových sil do pasti. Účast komunistů ve volbách je založena na jiných kritériích. Komunisté hájí pravdu, neohlupují masy "sladkými řečmi", bojují proti logice "spasitele" shora. Naopak ukazují skutečnou revoluční cestu, a, je-li to možné, organizují předvolební boj s nástupem pracujících. Na základě výše uvedeného se naše strana vypořádala se složitým vývojem v období 2012-2015, v období, jež bylo poznamenané vzestupem Syrizy. Syriza byla malá oportunistická strana, jež vzešla z rozštěpení KKE v roce 1991. Ve volbách získávala 3-4 % a neměla vazby na dělnickou třídu. Byla změněna na stranu se sociálně demokratickou strategií a připravena k buržoaznímu vládnutí s podporou silných složek buržoazní třídy. Syriza získala ze škod způsobených starou sociálně demokratickou stranou Panhellenic Socialist Movement (Panhelénské socialistické hnutí; Pasok) během kapitalistické krize. Shromáždila předáky Pasoku a využila sil z řad jejích stoupenců. Vypořádat se se Syrizou nebyl lehký úkol. Syriza používala levicová hesla, těžila z bojů komunistů a snažila se obloudit pracující "sladkými řečmi". V lednu 2015 získala většinu a sestavila vládu s buržoazní nacionalistickou stranou "Nezávislí Řekové" (ANEL). Naše strana už předtím předpovídala sociálně demokratickou transformaci Syrizy, to, že se prosadí coby nový sociálně demokratický pilíř buržoazního politického systému a kapitalistického vývoje, a odhalovala její úlohu od prvního okamžiku.

KKE odolala tlaku, vyvíjeného na ni s diskusí o levicové vládě. Navzdory skutečnosti, že tento zásadový postoj zavinil ztrátu hlasů i parlamentních křesel ve volbách v červnu 2012, KKE sledovala politiku, jež položila silný základ k rozvoji třídního boje v podmínkách hluboké kapitalistické krize. Zároveň se i na mezinárodní úrovni rozhodně vypořádala s oportunistickými silami, především se Stranou evropské levice, jež sehrála vedoucí úlohu v podpoře Syrizy na úkor naší strany a snažila se oklamat pracující. Postoj KKE byl brzy v praxi potvrzen a ospravedlněn. Když se Syriza chopila v lednu 2015 moci, pokračovala v protilidové politice předchozích buržoazních vlád a stran. Spolu (s Novou demokracií a Pasokem) přijaly a naplnily 3. memorandum, jež společně vypracovaly vláda, EU a Mezinárodní měnový fond k prosazení balíčku opatření, jež zrušila kolektivní pracovní smlouvy, seškrtala platy a penze a zrušila základní společenská práva. Toto období je poznamenané privatizací ve strategických sektorech ekonomiky (letiště, přístavy atd.); na pracující jsou uvaleny vysoké daně; zdravotní péče a vzdělání jsou dále komercializovány. Syriza podporuje velkokapitál dotacemi, daňovými úlevami atd. vysoká míra nezaměstnanosti zůstává a přesahuje 20 %, přičemž se zvyšuje podíl "flexibilních" (přizpůsobujících se zájmům a potřebám zaměstnavatele; pozn. překl.), nepravidelných a nestálých forem zaměstnání, což zesiluje kapitalistické vykořisťování. Tato politika pokračuje i dnes, v podmínkách chabé obnovy kapitalistické ekonomiky. Protilidová opatření jsou zachovávána a posilována. V mnoha případech lidové boje narážejí na represi. Vláda nedávno přijala zákon, jenž rozvrací právo na stávku a podle něhož je 90 % stávek prohlášeno za nezákonné.

Nejvýznamnějším příspěvkem vlády koalice Syriza-ANEL je ale podpora NATO, USA a EU a zapojení země do imperialistických plánů, používání a výstavba nových vojenských základen USA a NATO, jež jsou použity ve válce proti syrskému a libyjskému lidu a ke všem imperialistickým zásahům. KKE a PAME jsou v čele bojů dělnické třídy, rolnictva a obecně lidových vrstev, se stávkami, demonstracemi, zábory, boje proti imperialistickým válkám a za rozvoj mezinárodní solidarity. Stále víc lidí dnes chápe rozhodnou pozici strany vůči takzvaně levicové, sociálně demokratické vládě i skutečnost, že žádná buržoazní strana, žádná buržoazní vláda, jež slouží zájmům kapitálu, nezavede prolidovou politiku. Na základě této linie komunisté organizují boj na továrních, pracovištích, ve školách a univerzitách, v městských čtvrtích, a posilují svůj vliv v dělnickém a lidovém hnutí. Síly PAME získávají pozice v odborových svazech. Třídně orientované hnutí si drží druhé místo v odborech s 25 procenty. Seznamy podporované KNE na univerzitách jsou také druhé, s více než 20 procenty.


Reakce na strategická a taktická rozhodnutí

Naskýtá se rozhodující otázka: co by bylo nastalo, kdyby KKE ustoupila a spolupracovala s takzvaně levicovou vládou, se sociální demokracií a oportunisty? Škoda by byla bývala dramatická. Prestiž a charakter strany by byly utrpěly velkou ránu. Náš lid by byl ztratil důvěru v komunisty a byl by zbaven velké síly, jež bojuje v parlamentu i mimo něj za zájmy lidu, se soustřeďováním a vzděláváním sil ke svržení kapitalistického vykořisťování. KKE využívá celé své stoleté dějiny, všechny úspěchy i chyby; své dějiny objektivně zkoumá. Komunisté nejsou zaslepeni úspěchy. Samolibost je velký nepřítel. S našimi slabostmi je nutno se rozhodně vypořádat. Třídní boj je tvrdý, ale cesta je vytyčená a my bojujeme za silnou stranu v boji za posílení dělnického hnutí, za upevnění antikapitalistické antimonopolní společenské aliance. Bojujeme za stranu, jež hluboce vstřebala vědeckou teorii marxismu-leninismu a bude připravena vést boj proti imperialistickým válkám, za moc dělnické třídy - za socialismus-komunismus.

 

Soudruh Marinos je člen politbyra a ÚV Komunistické strany Řecka (KKE)

Poznámky:

1) Zlatý úsvit je neo-nacistické masové hnutí, ostře rasistické a xenofobní, usilující o zábor území severu Řecka a až po Istanbul k vytvoření "Velkého Řecka". Jeho předák a několik poslanců jsou postaveni před soud za vraždu protifašistického rappera Pavlose Fyssase.

2) SEL nebo ELP: Strana evropské levice - sdružení evropských sociálně demokratických stran (i když některé podle názvu - nebo i podle vlastního prohlášení či programu - komunistických; pozn. překl.), zastoupené v Evropském parlamentu

 

Otištěno ve čtvrtletníku Jihoafrické KS "African Communist", vydaného 19. 9. 2018 (http://www.sacp.org.za/list.php?type=African%20communist )

K dispozici též na https://inter.kke.gr/en/articles/Parliamentary-politics-and-the-communist-party-the-electoral-arena-experience-and-lessons-from-Greece-and-the-KKE/

Překlad VS 30. 9. 2018

 

 
< Předch.   Další >
Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.