header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

O porovnávání kapitalismu a socialismu

 Způsob, jakým se porovnává socialismus s kapitalismem, je falešný. 1. Srovnává se kapitalismus, který má za sebou staletí vývoje, se socialismem, který se teprve začal vyvíjet a nikde ještě nedosáhl svého dovršení. To je jako srovnávat dospělého člověka s dítětem. Aby bylo porovnávání správné, musily by se vedle sebe postavit buď a/ dnešní, už dávno se plně rozvinuvší kapitalismus, s budoucností jednou plně rozvinutého socialismu; nebo b/ teprve začínající socialismus a dávno v minulosti teprve začínající, nezralý kapitalismus.

2. Srovnává se kapitalismus, který se už dávno rozvinul ve vládnoucí celosvětový systém, který si proto mohl sám určovat podmínky svého vývoje, se socialismem, omezeným pouze na několik zemí /navíc většinou zaostalých a nucených si teprve obtížně vytvářet podmínky pro skutečně socialistický rozvoj/, nucený věnovat neúměrně pozornosti a prostředků své obraně proti kapitalismu, netajícímu se nikterak snahou jej zničit.

3. Porovnává se nikoli s celým kapitalistickým světem, nýbrž především nebo jen s předními, nejvyspělejšími, nejbohatšími, privilegovanými kapitalistickými zeměmi. "Chudší příbuzní" těchto nejvyspělejších se cudně obcházejí, protože poměry u nich ruší idealizovaný obraz kapitalismu. Ale kapitalismus - to je přece také tzv. třetí svět, bývalé kolonie, propast mezi nimiž a oněmi nejbohatšími se stále prohlubuje.

4. I poměry nejvyspělejších kapitalistických zemí se skreslují a idealizují. Přehlíží a zamlčuje se, že i v těchto zemích jsou vedle prosperujících oblastí zaostávající a zaostalé, vedle bohatých chudé. Přecházejí se mlčením veliké sociální rozdíly, které i západní autory nutí mluvit o "dvoutřetinové společnosti" /jedna třetina bohatá, druhá se slušnou úrovní, třetí chudobná/. Tyto sociální rozdíly se berou jako zcela přirozené. Jejich příčina se nevidí v kapitalistickém vykořisťovatelském systému, nýbrž připisují se jednotlivcům, lidem samým. Navíc bída ve vyspělých kapitalistických zemích se bagatelizuje; nebere se na vědomí, jaké tíživé důsledky má pro ty, kdo jsou jí postiženi.

5. Přehlíží a zamlčuje se, odkud se vzalo a bere bohatství předních kapitalistických zemí: ze staletého vykořisťování a olupování kolonií; ze současného neokoloniálního vykořisťování a vydírání druhých zemí, především tzv. třetího světa; z výhod monopolního postavení předních kapitalistických zemí, také díky jejich historickému náskoku.

6. Zkresluje se historie kapitalismu. Vyzvedá se historický pokrok, který v minulosti přinesl. Zamlčuje se přitom, jaké nesmírné oběti tento pokrok stál: zbídačování stamilionů vykořisťovaných; ničení hotových výrobků i výrobních sil / včetně nejcennější z nich - lidské pracovní síly/ v pravidelně se opakujících a stále více se prohlubujících a rozšiřujících hospodářských krizích; stamilionové lidské oběti v obchodu s otroky a při vyhlazování domorodého obyvatelstva, v koloniálních válkách a při potlačování národně osvobozeneckého boje kolonií, ve válkách mezi kapitalistickými zeměmi, při potlačování odporu pracujících.

7. I současný kapitalismus se stále líčí jako pokrokový a vydává se dokonce za jedinou perspektivu. Katastrofy, které už v tomto století lidstvu připravil - světové hospodářské krize, dvě světové války, fašismus - se berou nikoli jako jeho plody, nýbrž jako nějaké přírodní katastrofy nebo vina, spočívající nikoli v systému, nýbrž na jednotlivcích. Osvobození kolonií, dosažené za cenu nesmírných obětí v boji proti kapitalistickým metropolím za podpory socialismu, je snaha klást za zásluhu témuž kapitalismu! Neokoloniální vykořisťování, uvádějící země třetího světa do nové a prohlubující se závislosti na vyspělých kapitalistických zemích, vydává se pokrytecky za pomoc těmto zemím!

Kapitalismus se sice po druhé světové válce zatím dokázal vyhnout velké hospodářské krizi. Nevyhnul se však řadě dílčích hospodářských krizí, a nezbavil se a není s to se zbavit milionové a stále narůstající armády nezaměstnaných. Jeho relativní, poklesy stále ohrožovaný a přerušovaný úspěch byl a je dosud - vedle už zmíněného, historicky podmíněného monopolního postavení nejvyspělejších zemí - umožňován přesouváním krizových podmínek do zaostávající a zaostalé části světa. Nelze konečně zapomenout, že umělé navozování konjunktury v krizích ničením výrobků bylo v nejsoučasnějším kapitalismu zdokonaleno soustavným a trvalým jejich ničením - zbrojením. Zbrojení, nejvýhodnější byznys, zdroj nesmírných zisků pro kapitalisty, je ze společenského hlediska  stejným znehodnocováním zdrojů, jako ničení hotových výrobků v době krizí z nadvýroby.

8. Také současné globální problémy, ohrožující už samu existenci lidské civilizace a život na zemi vůbec, mají svou prvotní příčinu v kapitalistickém systému. Honba za ziskem, tento motor kapitalistického systému, vede k samoúčelnému stupňování výroby, které s sebou nese bezohledné drancování přírodních zdrojů země, znehodnocování životního prostředí. Kapitalistická honba za ziskem je prapříčinou zbídačování "třetího světa", světového "Jihu", které hrozí sociálním výbuchem světového rozsahu. Nukleární zbrojení a vůbec využívání vědy pro válečné účely, zahájené kapitalistickým Západem spolu se studenou válkou proti socialistickým zemím a vnucené i jim, jako zbrojení vůbec, hrozilo světovou nukleární katastrofou, jejíž nebezpečí se nadále skrývá v existujících zásobách nukleárních a jiných zbraní hromadného ničení stejně jako v šíření těchto zbraní do dalších zemí.

9. Kapitalistický kořistnický systém, poháněný egoistickou honbou za ziskem, plodí nejen hospodářsko-sociální a přírodně-ekologické problémy. Vede i k mravní devastaci společnosti. Roste zločinnost, dokonce stále více organizovaná a prorůstající do státních systémů. Zbožnění peněz vede k obludné komercializaci všech hodnot. Individuální sobectví se stává zárukou úspěšnosti. Krást, podvádět, loupit, korumpovat při pokryteckém moralizování se stává něčím zcela běžným a normálním. Vtíravá, ohlušující a ohlupující reklama mění lidi v pasivní konzumenty, domnívající se, že si svobodně volí, zatímco jsou obratně manipulování v zájmu realizace vložených kapitálů. Což má přímou obdobu v pseudodemokratickém systému, který dokáže lidi manipulovat a ohlupovat až tak dalece, že jsou někteří z nich ochotni bít se za ty, kdo na nich parazitují. K euforii kapitalismu přispívá, že kapitalistický vztah vykořisťování je dnes, zvláště ve vyspělých zemích, oproti minulosti neprůhlednější. V začátcích kapitalismu přicházel individuální kapitalista do přímého styku s pracujícími, jeho vykořisťovatelské chování k nim bylo zjevné. Diferenciace kapitálu na výrobní, obchodní a bankovní, srůst bankovního a ostatního ve finanční, "zkolektivnění" kapitálu v akciových společnostech, vznik různých nadpodnikových, neprůhledných sdružení, vznik manažerské vrstvy skutečně či zdánlivě odlišné od kapitalistických vlastníků, zmezinárodnění kapitálu, tzv.lidové akcie, zlepšení pracovního prostředí aspoň ve vyspělých zemích na základě poznání kapitalistů, že to přispívá k zvýšení výkonu pracujících, přesun podstatného zdroje vykořisťování do druhých, zvláště méně rozvinutých zemí, umožňující uplácení "dělnické aristokracie" vyspělých zemí, diferenciace v řadách pracujících, atd.atd., to všechno činí dnes fakt kapitalistického vykořisťování tak zprostředkovaným, že se nepoddává bezprostřednímu názoru a že k jeho poznání je zapotřebí aspoň určité minimum teorie.

Tzv. "nové jevy" ve vývoji kapitalismu oproti 19. století vedou k tomu, že se až popírá jeho kapitalistický charakter. Protože některé z těchto jevů navenek připomínají to, co se jinak připisuje socialismu /státní zásahy do hospodářství, určité formy řízení a plánování hospodářství, zkolektivnění a zanonymnění kapitálu jako určitá forma zespolečenštění, občas určitý podíl pracujících na zisku, určité formy spoluúčasti pracujících na rozhodování v podniku /z valné části jimi vybojované/, zvyšování životní úrovně a určitá sociální opatření ve prospěch pracujících ve vyspělých zemí /dnes odbourávaná/, vědecko-technická revoluce, mezinárodní integrace, atd./, mluví se o tom, že prý rozlišování kapitalismu a socialismu už ztrácí smysl, protože prý vzniká něco nového, co není ani jedno ani druhé.

Ve skutečnosti jsou to opatření a jevy nejen nerušící podstatu kapitalismu, nýbrž naopak pomáhající kapitalismu upevnit se a přežít. Je to vnější přizpůsobování kapitalismu, v podstatě založeného na individuálním soukromém vlastnictví a zájmu, nevyhnutelné historické tendenci k zespolečenštění všech společenských jevů a vztahů, jíž plný prostor může otevřít jen socialismus a komunismus. Je to obdoba toho, jak feudálové a feudalismus prodlužovali život svému systému tím, že se pokoušeli přizpůsobit se nastupujícímu kapitalismu. I když to měli usnadněno tím, že šlo o rozdíl pouze dvou vykořisťovatelských systémů, nakonec byli tehdy do dějin nastupujícím kapitalismem odsunuti či přímo smeteni. Také vnější přizpůsobování kapitalismu tendenci, jež je mu v základě protichůdná, má a bude mít nepřekročitelné meze.

Tyto meze vyjevil do určité míry rozbor, který si nechal udělat někdejší americký prezident, jak o tom svého času informovaly i některé naše sdělovací prostředky. Stupňování produktivity práce na základě stále revolučnější techniky snižuje potřebu živé pracovní síly. Řešení situace propouštěním a nezaměstnaností hrozí však sociální revolucí. Zbavuje také kapitál odběratelů jeho výrobků. Řešení pomocí zkracování pracovní doby a růstu mezd vede k ztrátě zisků a tím zájmu kapitalistů na výrobě a k stagnaci / a následně k nespokojenosti, hrozící zase revolucí/.

Tady je názorně vidět absurdnost kapitalistického systému: to co je nejvlastnějším cílem socialismu /stupňování produktivity práce k zabezpečení pracujících vším potřebným k slušnému životu, spolu se snižováním pracovní doby a rozšiřováním volného disponibilního času pro všestranný rozvoj individuálních schopností lidí/, to je pro kapitalismus nedostupné nebo zhoubné.

Snaha vyhnout se uvedeným důsledkům v kapitalismu dala vzniknout návrhům, aby při jeho zachování vzal na sebe stát výlohy na investice do nových technologií, i s hlediska mamutích monopolů příliš nákladné a příliš rizikové. S tím jsou spojeny i projekty, aby se stát postaral o řešení důsledků kapitalistického systému v sociální oblasti - prováděním veřejných prací apod. Tedy zachovat soukromokapitalistické zisky, a důsledky přesunout na obyvatelstvo! Daleko prostší řešení, aby byl vůbec vyřazen zbytečný kapitalistický mezičlánek, který nemůže opustit princip soukromého zisku, a aby hospodářství přešlo do rukou celé společnosti, do rukou pracujících, pro které snižování pracovní doby a růst životní úrovně nejenže nejsou v rozporu, nýbrž jsou cílem jejich snažení - toto prosté řešení nejsou ovšem zastánci kapitalismu schopni ani přijmout, ani jen pochopit.

Závěr z toho všeho: tzv. nové jevy v soudobém kapitalismu zůstávají na půdě kapitalismu. Ačkoli svou podstatou odpovídají tendenci, směřující k socialismu, nejsou "prvky socialismu v kapitalismu", nesvědčí o "přerůstání kapitalismu v socialismus." Slouží prodlužován života historicky přežívajícího a přežilého kapitalismu, svědčí o zralosti jeho nahrazení socialismem. Protože jsou tyto jevy v rozporu s podstatou kapitalismu, má jejich využití ve prospěch kapitalismu určité nepřekročitelné meze, za jejichž hranicemi by kapitalismus musil přestat být kapitalismem.

10. Kapitalismus se poměřuje velice jednostranně pokrokem, dosaženým ve sféře výroby a spotřeby, ve sféře techniky. Měří se srovnáváním s minulostí nebo srovnáváním vyspělých kapitalistických zemí se zeměmi méně vyspělými nebo vůbec nevyspělými. Při upínání pozornosti na tento relativní pokrok uniká pozornosti /vedle způsobu, jakým je toho dosahováno , a při odhlížení od jeho negativních důsledků a nebezpečí, jež s sebou nese/, že současný stav vědy a techniky, a ještě více potence v ní skryté, umožnily by mnohonásobně vyšší efekt, a to pro celou společnost a všechno lidstvo, kdyby byly využity jiným způsobem - nikoli vzájemně se střetávajícími soukromokapitalistickými zájmy, nýbrž v zájmu celé společnosti a všeho lidstva. To jest: kdyby byly dány do služeb socialismu, kterému by byla dána možnost rozvinout se k své vlastní nerušené podobě.

Karel Pavlík 

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .