header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Propaganda jménem rovnítka komunismu a fašismu

 Po druhé světové válce bylo třeba zničit prestiž SSSR jako hlavního vítěze nad fašismem. I vymysleli si na Západě pohádku o rovnosti komunismu a fašismu... Přitom je to klasická demagogie... Všimněme si základních rozdílů, které jsou pro vztah fašismu (nacismu) a komunismu typické. Tyto rozdíly počínají vzahem k historickému dědicktví a týkají se všech stránek společenské praxe a duchovní sféry. Základní rozdíl je v tom, že komunisté jsou přesvědčenými a důslednými bojovníky proti nespravedlivému společenskému uspořádání, který dnes ztělesňuje kapitalismus. Fašismus sice  navenek vystupuje jako antikapitalistický, s hesly o "rudém" a "zlatém" (kapitalistickém) ohrožení. Je však vlastním produktem kapitalismu, výsledkem neřešitelnosti jeho rozporu a snah velkého, zejména finančního kapitálu, čelit s jeho pomocí i těmi nejkrajnějšími prostředky ohrožení a nebezpečí zániku systému.

Dnes byl dočasně a zdánlivě odložen na okraj politického spektra, nebyl však odložen do muzea jako pouhá epizoda ci vývojová kuriozita. 

Důležitý rozdíl je i v pojetí "socializace". Komunistické pojetí je známo. Fašisté venovali znacnou pozornost mobilizaci mas. Využívali predevším motivace nacionální (hysterický antisemitismus a pohrdání slovanskými národy). Neprehlíželi však ve snaze získat si a udržet masovou základnu, ani motivaci sociální. Vůči německým kapitalistům a dělníkům rozehráli velkolepou partii. Chteli, "aby národne myslící prumyslník, remeslník, rolník a sama masa spotrebitelu vytvorila jednotnou ftontu" (A. Rosenberg, Program z roku 1922, s.30, 38,39). Reditelé, úredníci a delníci se meli podílet "v presne urceném podílu na zisku" a zaclenit se tak do velké národní pospolitosti, jejíž význam meli podnikatelé a delníci rozpoznat. Podrízením vudcovskému státu mely být "socializovány" továrny, banky i jednotlivci.

Podívejme se blíže na další rozdíly.

 

- Komunisté vycházejí z dědictví Velké francouzské revoluce, z osvícenství, z racionalismu. Fašisté se hlásí k iracionalismu, významnou roli u nich hraje mýtus a "nepolitické", estetické myšlení, jímž omracují masy. Osvícenský rozum a Francouzskou revoluci odmítají, cílevědomě a otevřeně směřují proti humanistické a demokratické linii myšlení a praxe. Svět má být vrácen o 200 let zpět, před Velkou francouzskou revoluci, rok 1789 má být z vědomí lidstva vymazán.

 

- Komunisté zdůraznují rovné možnosti pro všechny lidi bez rozdílu, rovnost, nevměšování, respektování suverenity a solidaritu mezi národy. Fašisté rovnost rozhodně odmítají, s hnusem se odvracejí od společnosti, v níž jsou pánové a sluhové "nerozeznatelně pomícháni". Vycházejí z nerovnosti, zpochybňují moudrost i soudnost obyčejných lidí, prosazují nerovnost lidí, ras a národů (hlásání jejich rovnosti je údajný prežitek 18. století), kult výjimečných jedinců, národů a ras. Vyžadují absolutní podřízenost, podřizují zájmy, svobody a práva každého člověka zájmům vyvolených, vůdcům a jejich politické vůli. Jen ti, oslovováni Prozřetelností, přivedou svůj lid (romanticko estetickým skokem) do zaslíbené země. Masa pouze může ty, kteří mají vzácnou schopnost vést, následovat.

 

- Komunisté vycházejí z potreb a zájmu sociálních skupin, tríd a vrstev. Snaží se vtáhnout co nejširší lidové vrstvy do zápasu o jejich vlastní sebeosvobození. Pomáhají pri uvedomování a organizování delnického, národne osvobozeneckého, mírového hnutí. Podporují je, ale nikdy nemohli být právem obvineni z podpory vývozu revoluce ci z terorismu. Fašisté napadají vše, co zakládá kolektivní spolupráci a solidaritu na úcte k samostatné lidské bytosti a snaze o rozvoj lidských bytostných sil. Provokují "lidové", nacionální, romanticko mystické hnutí, které by vedlo "životní boj národa" prostrednictvím mýtických výzev a víry ve vudce. Usilují o maximální ovládnutí lidí prostrednictvím jejich vzájemného boje. Hlásají a organizují vzájemný boj vyšších a nižších ras, panujících a podrízených národu na principu malthusiánského prežití nejsilnejších a nejschopnejších. Jednote národa a rasy se má obetovat vše. Proti odpurcum otevrene ospravedlnují právo použít i nejkrutejší prostredky. Snaží se dosáhnout maximálního úcinku represí doma i v zahranicí.

 

- Komunisté zdůrazňují právo revoluce se bránit, nevyhnuli se přitom krajnostem. Fašisté hlásají nejen nutnost a prospěšnost válek jako "nezměnitelného zákona života", jako prostředku kultivace a mravní obrody vyvolené rasy ci národa a účinný nástroj územní expanze a ovládnutí sveta. V síle spatřují dobro, ve slabosti zlo. Slabými opovrhují.

 

-  Komunistické hnutí a socialistické zeme patrily k nejvýznamnejším bojovníkum proti kolonialismu, rasismu, za národní osvobození. Všude ve svete podnecovaly snahy o vetší sociální spravedlnost. Socialistické zeme šly nevyzkoušenou cestou revolucního zakládání procesu emancipace všech lidí a i tu se dopustily vážných chyb. Politika fašistu je celkove, totálne destruktivní, neexistuje jediný príklad toho, že by bojovali za vec lidské svobody, sociálního osvobození.

 

- Komunisté zápasili o vnitrostranickou demokracii a pres radu problému a omezení hledali zpusoby, jak rozšírit reálnou demokratickou úcast pro všechny obcany zeme. Byrokratismus a svévole privilegovaných struktur systém deformovaly a pres nesporné, casto pozoruhodné dílcí úspechy, privodily jeho dlouhodobou stagnaci a spolu s vnejším tlakem i pád. Fašisté nediskutovali, dávali prednost slepé poslušnosti a vojáckým cinum, ale ani hysterický Tota/einsatz neodvrátil jejich totální porážku.

 

- Ani socialistická ideologie se nevyvíjela a nebyla uplatnována bezrozpome. Pripustil se tak príkrý rozpor mezi socialistickou ideologií a administrativne direktivní praxí. Fašistická ideologie se do žádných rozporu se sebou samou a s fašistickou politikou nedostávala. Beze zbytku se jí podrizovala.

Okolnost, že fašisté komunisty přímo zuřivě nenávidí nepřijímají antikomunisté jako podpůrný argument dokládající naprostou protikladnost jejich ideologií a politiky. Možná i proto, že připomenutí důvodů, pro než fašisté tak krutě komunisty pronásledovali, překvapuje blízkostí argumentace antikomunistu tehdejší fašistické argumentaci. A.Rosenberg použil formulaci, že komunisté a delnické hnutí jsou "rozsévaci rozkolu". Pro A.Hitlera je komunismus už "starý odpurce a úhlavní neprítel lidstva" (Cit. podle IC.Festa, Hitler. Eine Biographie, 1973, s. 692). Proto se rozhodl, s pomocí Prozretelnosti, toto zlo zastavit. Neomezil se na výhružky a závody ve zbrojení, ale pokusil se "ríši zla" rozvrátit a znicit válecným prepadem. Dvacet let pred F.von Hayekem (v jeho Ceste do otroctví) prohlašoval A.Hitler, že marxismem zdůvodňovaná "úplná socializace" by znamenala "smrt každého tvořivého podnikání, každé osobní existence".

 

Komunisté jsou svou základní pozicí na naprostém protipólu kapitalismu. Jsou tím i naprostým protipólem fašismu a nemají s jeho ideologií a politikou nic spolecného.

Znepokojující ale je, že v současné argumentaci proti marxismu a politice komunistu toho není príliš mnoho, co by nebylo vysloveno už pred 80. ci méne lety.

Současný antikomunismus není příliš vynalézavý. I když musí vystupovat s ohledem na široké veřejné mínění obezřetně, až příliš často a v mnohém opakuje výrazivo a postupy, známé z vystupování proti semitům, zvláště z antisemitských kampaní nacistů. Židé jsou rasově a politicky, komunisté politicky méněcenná stvoření. Nejen Židé, ale také "rudí smrdí". Antisemité ověřovali rasovou a politickou spolehlivost, antikomunisté ověřují (ve své lustrační horlivosti) spolehlivost politickou. Židy pravý Árijec izoluje, nemluví s nimi, nenakupuje u nich, nepoužívá jejich služeb. Ani s komunisty se nemluví a politicky nekomunikuje. Varování pred židobolševickým, celosvětovým zločineckým spiknutím svou obdobu ve varování před celosvětovým spiknutím komunistickým. Znovu je kladena "základní" otázka: bud' světová nadvláda (árijců) představitelů kapitálu, nebo definitivní vítězství (Židů) komunistů a tím i úpadek a zánik kultury a civilizace. Jako se dříve provolávalo: "nenechte židy roztahovat se a vládnout", dnes se varuje pred rozpínavostí komunistickou. Objevují se - zatím ojedinelé - pokusy podnítit tak i proti nim pogromistické nálady.

 Miloslav Formánek, z příspěvku na mezinárodní konferenci o antikomunismu,

25. - 26. 11. 2006

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .