Socialismus a komunismus

Podrobnosti

Kategorie: Teorie

Twitter

Protože pro mnohé není jasné, co je komunismus a co je socialismus, přinášíme aspoň jejich stručnou charakteristiku... Jakmile byl člověk schopen vyrobit více, než sám spotřeboval, mohl se jeho nadvýrobku zmocňovat druhý, který se stal jeho vykořisťovatelem a utlačovatelem. A existence těchto poměrů byla nevyhnutelná, dokud produktivita lidské práce nebyla schopna zajistit člověka důstojné životní podmínky pro všechny...

C í l e m komunistů je odstranění třídní společnosti, v níž jedni vykořisťují a ovládají druhé, a vybudování sociálně spravedlivé komunistické společnosti, založené na svobodné družné spolupráci všech jejích členů.
Tento odvěký sen vykořisťovaných a utlačovaných přestává být nesplnitelnou utopií. Za dosaženého vývojového stupně lidské společnosti stává se úsilí o jeho naplnění už objektivně uskutečnitelným.
Dosavadní třídní rozdělení společnosti spočívalo na nedostatečné úrovni produktivity lidské práce. Jakmile byl člověk schopen vyrobit více, než sám spotřeboval, mohl se jeho nadvýrobku zmocňovat druhý, který se stal jeho vykořisťovatelem a utlačovatelem. A existence těchto poměrů byla nevyhnutelná, dokud produktivita lidské práce nebyla schopna zajistit člověka důstojné životní podmínky pro všechny. Už dnes dosahovaná a ještě více perspektivním rozvojem vědy a techniky dosažitelná produktivita lidské práce je schopna (při vyloučení nesmyslného mrhání a ničení zdrojů společenského bohatství - plundrování přírodních zdrojů, zbrojení a válečné ničení, luxus boháčů, nesmyslná vlezlá reklama, atd.) je toho však schopna. Existence třídní vykořisťovatelské a utlačovatelské společnosti přestává tak být nutnou a nevyhnutelnou. Naopak, mění se v absurdní anachronismus, navíc ohrožující dnes už samu existenci lidstva. Nástup k beztřídní společnosti stává se nejen možným. Představuje jedinou záchranu před katastrofou, do níž vleče lidstvo trvání existence kapitalismu jako poslední fáze třídní vykořisťovatelské společnosti.
Přechod od společnosti třídní k beztřídní bude největším a nejhlubším převratem v dosavadních dějinách lidstva. Skoncuje s dějinami násilí, otevře cestu skutečně svobodného rozvoje, uvolní nesmírné tvůrčí potence lidstva. Slovy Marxe bude to přechod od předhistorie k skutečné historii lidstva.
Vystřídání třídní společnosti komunistickou beztřídní společností, tento největší a nejhlubší převrat v dějinách lidstva, představuje nesmírně složitý a obtížný proces, který bude možno uskutečnit jen během relativně dlouhého přechodného období.
 
Komunismus
 
Protože se mnozí, přívrženci i odpůrci, domnívají, že komunismus je možno "zavést", "nadekretovat", je třeba aspoň ve vší stručnosti naznačit, jak obrovitý úkol dosažení komunismu představuje.
Vytvořit naprosto nový poměr k přírodě. Skoncovat s jednostranným, nehospodárným a nezodpovědným využíváním a zneužíváním jejích zdrojů. Přejít k rozumné kultivaci přírody a životního prostředí. Naladit harmonický vztah společnosti a přírody.
Mohutný rozvoj všech produktivních sil, materielních i duševních, na základě vědy a techniky.
Převratná změna charakteru práce z pouhého prostředku obživy v první životní potřebu člověka: intelektualizací práce, zrušením rozdílu fyzické a duševní práce; úplnou automatizací postavit člověka do role programátora, kontrolora, objevitele nového; vysokou produktivitou a efektivitou poskytnout lidem stále více volného, svobodného času pro rozvoj jejich tvořivých sil; nahradit tak hodnotovou ekonomiku ekonomikou času;
odstranit rozdíl mezi pokročilými a zaostávajícími zeměmi, uvolnit prostor rozvinutí dosud dřímajících nebo potlačovaných schopností a talentů stamilionů lidí.
Zprůmyslněním zemědělské práce odstranit rozdíl zemědělství a průmyslu; změnit sídelní poměry - vyloučit záporné stránky městského a venkovského života a zachovat a rozvinout jejich přednosti.
Úplným odstraněním třídních rozdílů vytvořit sociálně homogenní společnost. Přejít k odměňování podle zásady: každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.
Zánik politiky jako vztahu mezi třídami. Odumření státu jako nástroje moci, vlády, nadvlády. Jeho nahrazení racionální celospolečenskou organizací, zabývající se prostým řízení a správou veřejných záležitostí. Proměna vedoucí úlohy strany jako jevu už neexistující politiky v nepolitické vědecko-odborné řízení a spravování společnosti.
Vyvrcholení internacionality splynutím národů v jednotné lidstvo. Zánik dosavadních států a hranic mezi nimi.
   Odstranění válek, které měly nejhlubší základ v existenci vykořisťovatelské společnosti. Zánik armád i mocensko-politických orgánů udržování bezpečnosti a společenského chování lidí.
Vznik nové kolektivistické morálky spolu s otevřením prostoru pro rozvinutí a uplatnění individuality jednotlivců. Zcela nový životní způsob a chování lidí.
 
Socialismus
 
Socialismus, jehož dosažení je nejbližším cílem komunistického hnutí, je první, nižší fází beztřídní komunistické společnosti.
Jako přechod od kapitalismu ke komunismu nese v sobě prvky obou: tzv. mateřská znaménka kapitalismu na jedné a a výhonky komunismu na druhé straně. První představují to, co je možno a nutno převzít z kapitalismu a využít to pro socialismus. Druhé jsou směřováním k úplnému komunismu. Využívání prvních je dočasné. Postupujícím vývojem socialismu jsou vytlačovány stupňovanými výhonky komunismu až do jejich plnému vyzrání.
Správný poměr k těmto oběma stránkám socialismu se ukázal a ukazuje jako nejzávažnější problém socialismu. Nepochopení a odmítání nutnosti oněch mateřských znamének kapitalismu je snahou přeskočit je a zavádět ty prvky komunismu, pro něž ještě nebyly vytvořeny podmínky. Ignorování toho, že ona mateřská znaménka musí být postavena na novou půdu a přizpůsobena jeho potřebám, tzn. jejich převádění v té podobě a funkci, jakou mají v kapitalismu, představuje hrozbu zvrhnutí socialismu nazpět ke kapitalismu. Je paradoxní, že tyto chybné postoje se nevyskytovaly jen v tzv. reálném socialismu, nýbrž že se znova objevují u hlasatelů tzv. nového pojetí socialismu.
Proč dochází k oněm chybám, nejasnostem a sporům? Věc tkví v tom, že staré a nové neexistuje vedle sebe, nýbrž prostupuje každý jev socialismu.
Několik příkladů: stát jako nástroj nadvlády je dědictvím minulosti. Ale jako stát většiny pracujících ztrácí tuto funkci a směřuje k svému zrušení. Dělnická třída, dříve vykořisťovaná, se mění ve vládnoucí a jako třída směřuje rovněž k své samolikvidaci. Marx i Lenin ukazují, že socialistická zásada odměňování: každý podle svých schopností, každému podle množství, kvality a společenské důležitosti práce, ačkoli je velkým pokrokem, není ještě plně spravedlivá, protože různě vybaveným a tedy nerovným lidem (věk, početnost rodiny, individuelní schopnosti) měří stejným metrem. I za socialismu dostávají pracující mzdu, ačkoli při společenském vlastnictví výrobních prostředků jsou vlastními zaměstnavateli. Atd.atd.
To znamená, že z minulosti jako ona mateřská znaménka přejímané nabývá nový, ke komunismu směřující obsah a funkci. Lenin je proto nazýval polo-jevy (polo-stát, polo-třída atd.). Všechno v socialismu nese v sobě překonávající a odumírající staré a sílící a nakonec vítězící nové, už komunistické. Tento rozpor starého a nového je hlavním vývojovým rozporem socialismu, je motorem jeho vývoje ke komunismu. Uvědomit si tuto podstatu ještě nestačí. Z minulosti i ze současných diskuzí a sporů víme, že je často velmi obtížné pochopit - jak, do kdy a co je možno z kapitalismu přejímat, a co pokládat za výhonky komunismu a kdy jsou vytvořeny podmínky k tomu, aby byly už zaváděny.
Rozhodujícím předpokladem a základem socialismu je ovšem odstranění moci kapitalistů a převzetí moci pracujícími. Vyvlastnění kapitalistů a převzetí výrobních prostředků do rukou společnosti pracujících; zespolečenštění výroby ve dvou hlavních formách, celospolečenské - a skupinové, družstevní. Plánování společenského rozvoje v zájmu a ve prospěch pracujících.
Na tomto základě musí socialismus postupně přebudovat celou společnost, všechny oblasti společenského života směrem k tomu, co bylo naznačeno v oddílu o komunismu: od poměru k přírodě až po výchovu lidí v duchu vzájemné družné spolupráce. Tím naprosto přesvědčivě prokázat svou převahu nad kapitalismem a reálnost dosažení komunismu. Nestačí tedy pouze položit základy socialismu - provést socialistickou revoluci, převést výrobní prostředky do rukou celé společnosti. To je jen počátek relativně dlouhodobého procesu postupného přecházení ke komunismu, vyžadujícího nesmírné úsilí a relativně dlouhé období.