KKE: Poučení ze zkušenosti s účastí KSČM na buržoazní vládě

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Komunistické strany v Evropě se snaží vzít si ponaučení z porážky KSČM v posledních parlamentních volbách. Komunistická strana Řecka (KKE) zpracovala svou analýzu, jejímž autorem je člen ÚV KS Řecka, europoslanec Kostas Papadakis, který zná dobře situaci v České republice a v KSČM. Tato analýza se z velké části překrývá s postojem KSM, ať už k dosavadní vládě, kterou vyjádřila před volbami, tak k příčinám krize KSČM (např. v povolebním prohlášení). Odpovídá to i našemu rozboru charakteru vlády ANO a ČSSD v době jejího vzniku.

Žel se z této zkušenosti KSČM nepoučila ani na svém mimořádném sjezdu. Rezignující předseda V. Filip zde pronesl projev, podle kterého voliči pouze nepochopili údajně správnou politiku KSČM. Projev byl zakončen potleskem, což značí nepochopení chyb, kterých se strana nejen pod jeho vedením dopustila a mutací, se kterými jsou tyto závažné chyby spojené. Nové vedení KSČM je faktickým výrazem pokračování a rozvinutí této politiky. - pozn. KSM

"Poprvé od roku 1921 nebude český parlament za účasti žádného komunisty, protože Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) nezískala 5 % hlasů, což je hranice nutná pro vstup do parlamentu."
Takovými zprávami, škodolibě a antikomunisticky, česká a zahraniční buržoazní média rychle přivítala před několika týdny výsledek KSČM v parlamentních volbách.

KSČM vznikla v průběhu rozpadu Komunistické strany Československa (do roku 1992 byla vedena jako federace KSČM a Komunistické strany Slovenska, poté byla odsouzena jako "zločinecká organizace"). Od prvních let svého vzniku čelila organizovaným útokům s mnohostrannými zásahy zevnitř i zvenčí, jejímž cílem byla její úplná přeměna v sociálně-demokratickou stranu.

Tato snaha se projevila jak nahrazením srpu a kladiva ve znaku strany "třešněmi", které byly inspirovány písní "Čas třešní" spojenou s Francouzskou komunou, tak vnitrostranickým referendem o změně názvu v roce 1992.

Návrh na změnu komunistického názvu byl nakonec 75,94 % hlasů zamítnut.

Právě stranická základna KSČM, emočně spjatá s lety socialismu, se postavila proti sociálnědemokratickým a oportunistickým skupinám, které se pokusily po kontrarevoluci dokončit své poslání likvidací také KSČM.

Ostrý vnitrostranický boj v prvních letech 90. let, vedený tehdejším předsedou J. Svobodou, jehož cílem bylo učinit z KSČM "stranu demokratického socialismu", vyvrcholil v roce 1993 odchodem oportunistických skupin ze strany, a výměnou Svobody a jeho vystoupením z KSČM.

Je třeba poznamenat, že ačkoli většina poslanců strany následovala oportunistický trend a opustila stranu a vytvořila nejprve "Levý blok" a poté "Stranu demokratického socialismu“, zůstala tato strana ve volbách v roce 1996 mimo parlament. Naopak KSČM tehdy získala více než 10% hlasů.

KSČM v následujících letech, kdy si udržovala poměrně vysoké volební výsledky a měla mnoho poslanců, byla začleněna do parlamentní práce, nepracovala po třídní linii na rozvoji dělnického hnutí, na organizaci boje na pracovištích a v odborech, na získání pevných vazeb na českou dělnickou třídu. Jen značné úsilí o záchranu komunistického charakteru a jména KSČM, stejně jako se ukázalo v mnoha jiných případech komunistických stran po celém světě, ovšem samo o sobě nestačí k zajištění obnovy komunistické strany na revolučním základě. To vyžaduje nezbytné programové změny, které zaštítí komunistickou stranu, její ideologickou a politickou autonomii a dají podnět k rozvoji třídního boje v nových podmínkách historického nezdaru způsobeného kontrarevolucí a velkými nároky boje v podmínkách kapitalismu.

Otázky a úvahy o tom, co bylo na vině a co způsobilo porážku socialismus, byly silné (také) v této bývalé socialistické zemi, jakou je Česká republika. Pracující třída, lidové vrstvy, mládež se vytrvale dožadovaly podstatných odpovědí a bylo nutné podrobně prozkoumat příčiny kontrarevoluce, analyzovat chyby, oportunistické úchylky, porušování zásad socialistické výstavby. Bylo naléhavě nutné obohatit komunistické chápání socialismu, kriticky a sebekriticky zkoumat zkušenosti, obhajovat na tomto základě výdobytky socialismu a formulovat moderní revoluční program, což byly pro komunisty klíčové prvky pro splnění požadavků konfliktu s kapitálem a jeho mocí.

Cesta buržoazního vládnutí a podpora Babišovy vlády

Bez těchto základů a na podkladě známého a škodlivého chápání "přechodových fází" mezi kapitalismem a socialismem byla cesta směřování k podpoře buržoazní vlády nevyhnutelná. S odvoláním na takzvanou "jednotu levicových a pokrokových sil" a systematickým oslovováním ČSSD ke spolupráci se KSČM podílela na mnoha krajských vládách.

V roce 2004 se strana stal zakládajícím členem  oportunistické formace, tzv. "Strany evropské levice" (KSČM se stala tehdy pozorovatelem, což nebránilo šíření prounijních, reformních, antikomunistických názorů z financí a dohledu EU - pozn. překl), v důsledku svého postoje "za hlubokou reformu a demokratizaci EU", přičemž si zároveň stanovila řadu cílů, jako např: "Systém kolektivní bezpečnosti založený na Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)", "odmítnutí všech forem nelegálního přistěhovalectví do EU (...) EU by měla převzít své povinnosti vyplývající ze Schengenské smlouvy, posílit ochranu hranic a zabránit přílivu nelegálního přistěhovalectví".

Ve stejné analýze tvrdila, že v kapitalistické Číně se buduje socialismus, a podporoval investice ruských monopolistů v České republice.

Od roku 2018 do dubna 2021 podporovala KSČM vládu pravicové strany ANO s Andrejem Babišem jako premiérem s tím, že "vláda splňuje naše podmínky".

Podmínky, které si KSČM stanovila, byly postupné zvyšování mezd, důchodů, ochrana přírodních zdrojů před "cizíma rukama", zvýšení podílu státu na vodním hospodářství, zdanění církevních restitucí a zachování kvalitních a dostupných zdravotních služeb bez zvýšení spoluúčasti pacientů.

"Podmínky", i kdyby byly splněny, úplně opomíjejí problém všech problémů, kapitalistické vykořisťování, které je železným zákonem buržoazních států a vlád. Za těchto podmínek se KSČM nedotkla - a ani se nemohla dotknout - jádra protilidové strategie kapitálu, moci EU a NATO, protilidových rozpočtových opatření buržoazního státu, která nepřetržitě pokračovala po období, kdy KSČM podporovala buržoazní vládu.

V dubnu 2021 KSČM oznámila, že stahuje svou podporu vládě pro "porušení podmínek" vzájemné spolupráce, neboť vláda ANO prosazovala řadu opatření proti pracujícím, reagovala na pandemii prosazováním oslabení veřejného zdravotního systému a posilováním zdravotnických podnikatelských skupin, podporovala plány NATO a jako první země po USA otevřela "diplomatickou kancelář v Izraeli" ve městě Jeruzalém.

Pro lepší pochopení charakteru Babišovy vlády stačí uvést, že při návštěvě Berlína v Německu tehdejší český premiér Babiš prohlásil: "Komunistická strana měla být zakázána již v 90. letech...". Na otázku novinářů, jak je možné, že to říká, když Komunistická strana Čech a Moravy podporuje jeho vládu, Babiš odpověděl, že "tato podpora je pouze jednorázová a kromě toho KSČM nemá na vládu žádný vliv...".

Ústup od nezávislého boje vede k prohlubování integrace do systému

Mimořádný sjezd KSČM, svolaný po negativním volebním výsledku, oživil dřívější diskusi o "spolupráci a jednotě levice" a hovořilo se o společné volební kandidatuře se Sociálně demokratickou stranou (ČSSD), která se rovněž nedostala do parlamentu.

Výše uvedený předurčený průběh zdůrazňuje a připomíná, že jakýkoli ústup KSČM od samostatného organizačního, ideologického a politického boje a jakákoli forma podpory vlád zastupující kapitalisty má bolestné následky, probíhá na úkor zájmů pracujícího lidu a začleňuje KSČM stále hlouběji do vykořisťovatelského systému, a to bez ohledu na výsledek parlamentních voleb.

Tímto způsobem se komunistické strany objektivně podílejí na pokusu o manipulaci lidu, stávají se spoluviníky při provádění protilidové politiky, pěstují iluze, že buržoazní stát, buržoazní vlády nebo strany jakéhokoli odstínu mohou současně sloužit zájmům a ziskům monopolů i potřebám dělnické třídy.

Stažení podpory buržoazní vládě, ať už jde o Babišovu pravicovou vládu v České republice nebo Costovu sociálnědemokratickou vládu v Portugalsku, kvůli zradě očekávání, které tato volba podporovala, nemůže obnovit důvěryhodnost komunistických stran a zakrýt způsobené škody, těžké následky ve vztahu k dělnické třídě a lidovým vrstvám.

Cenné závěry v boji za revoluční přestavbu komunistického hnutí

Zobecnění studia velmi negativních zkušeností spolupráce komunistických stran s vládami a stranami, které slouží velkému kapitálu a jeho strategii, může pomoci vyvodit závěry, které přispějí k boji za překonání krize komunistického hnutí, k zesílení úsilí o jeho revoluční obnovu.

Rozhodný postoj Komunistické strany Řecka, odmítající jakoukoli podporu takzvané "levicové vládě" Syrizy (která podobně zradila lidová očekávání a naděje při vyjednávání o koloniálních podmínkách EU uvalených na Řecko – pozn. překl), je pro komunistické strany důležitým odkazem. Buržoazie, stát a jeho instituce, jakou je i vláda, jsou nezvratnými protivníky lidu a jeho zájmů. Ať už se sociálními demokraty, nebo s liberály a pravicovými extremisty, samostatně nebo v koalici, s ministry nebo s podporou hlasu či tolerance, komunisté nemají v buržoazní správě místo.

Posláním komunistické strany je hrát vedoucí úlohu v rozvoji třídního boje, v přeskupování dělnického hnutí a sociálního spojenectví, v rozvoji třídního boje proti monopolům a kapitalismu, za dobytí moci pracujících, za socialismus-komunismus, za svět bez vykořisťovatelů a vykořisťovaných.

Kostas PAPADAKIS
Kostas Papadakis je členem ÚV KKE a poslancem Evropského parlamentu.

Zdroj: https://www.rizospastis.gr/page.do?publDate=13%2F11%2F2021&pageNo=39&id=18387

Překlad KSM