Úvodní stránka Wednesday, January 20 2021  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
KS Ruské federace o boji za "Lidovou vlasteneckou frontu", práva pracujících a ruské národní zájmy
Středa, 23 prosinec 2020

Zveřejňujeme zprávu předsedy Komunistické strany Ruské federace, která ukazuje, jak široká je diskuze o současné situaci, a hlavně o možných nástupních cestách k novému socialismu v komunistických stranách světa. Distance ke kapitalistické vládě v Rusku, diskuze o organizaci lidových bojů (a kritika parlamentního kretenismu ), o vytváření front a spojenců, diskuze o dějinách; to vše je v ostrém kontrastu k nepřítomnosti odpovědí a řešení na palčivé problémy lidí od KSČM, jejího omezování se na parlamentní a bezzubé kompromisy.

Zpráva předsedy ÚV Komunistické strany Ruské federace (KPRF) G. A. Zjuganova na 9. (říjnovém) plénu ÚV.

Systémová krize kapitalismu opět škrtí svět. Vidíme, jak ji čelí socialistická Čína - opírající se o výstavbu spravedlivé socialistické společnosti. Vidíme, jak překonávají krizi USA - tisknoucí dolary a zvyšující financování ozbrojených sil. Cítíme, jak chátrá Evropa, která se nechala vtáhnout do sankcí proti Rusku a snažící se podkopat stabilitu Běloruska. Chápeme, jak krizí čelí Turecko, které prosazuje svůj vliv pod nacionalistickými hesly. Bohužel, z Kremlu srozumitelná protikrizová strategie nezní.

Programy rozvoje země, které by sloužily přežití v cynickém buržoazním světě, ruská oligarchie prostě nemá. Rusko stále více potřebuje změny směřující k realizaci našeho programu, k socialismu.

Naše plenární zasedání je dalším krokem ke smířlivému řešení otázky vlády a vlastnictví. Jsme si vědomí toho, že vyjadřujeme zájmy absolutní většiny lidu, který žije z prodeje své pracovní síly. Otázka spočívá v tom, jak prosadit vítězství této většiny, tvůrčí politiky, spravedlnosti a přátelství mezi národy. Přišla doba znásobení úsilí, zaměřeného na sjednocení těch, kdo stojí proti zotročování Ruska jak globálním, tak domácím kapitálem. Rusko potřebuje skutečnou "Lidovou frontu levicových a vlasteneckých sil".


Doba vyzývá!

Rusku byla vyhlášena hybridní válka. Je to likvidační akce, která se stále zhoršuje. Zahrnuje ekonomické sankce, vojenský nátlak, politické provokace a informační útoky. Ruský svět není pouze na mušce. Globalisté stále častěji mačkají spoušť. Krutě zesměšňují Ukrajinu, pokoušejí se rozbít Bělorusko. Snaží se vytěžit maximum z problémů, do kterých jsou pohrouženy Ázerbájdžán, Arménie a Kyrgyzstán. Budeme čelit pokusům o destabilizaci situace v Kazachstánu, Moldavsku a Podněstří.

Frakce "jestřábů" - globalistů si stanovila za cíl likvidaci naší země. Od tohoto cíle neustoupí. Nyní se jim daří konsolidovat Západ proti Rusku. Nastoupila etapa, ve které svou obvyklou rusofobii mění tak zvaní partneři ve vražednou palbu.

Ruské vládní kruhy neodpovídají adekvátně na rostoucí výzvy a hrozby. Vláda řadí na první místo zájmy oligarchie a vysokých funkcionářů. Lidové zájmy zůstávají v pozadí. Úzký okruh lidí nestydatě hoduje na úkor pracující většiny.

V boji proti překážkám v exportu ropy a plynu si oligarchická vláda chladí stále více žáhu na vykořisťování lidu. Kapitalismus neponechává lidu volbu: buď vegetování, ztráta vlasti a její přeměna ve smetiště dějin, nebo tvrdohlavý boj, vítězství a renezance Ruska na socialistických základech.

Karel Marx a Bedřich Engels v "Komunistickém manifestu" napsali: "Soudobá vláda státu - to je pouze výbor vyřizující záležitosti celé buržoazní třídy". Kapitalismus chytře mění stát v policajta, který energicky slouží bandě vykořisťovatelů, neochvějně chrání jejich vlastnictví.

Buržoazní vláda - to je vysoká ohrada okolo oligarchických paláců. A na této ohradě, k odvedení pozornosti, píší překrásné fráze o lásce k vlasti, demokracii, lidských právech a zájmech občanů.

Před třiceti léty byla do propasti kapitalismu zrádně vtažená i naše země. Od tohoto okamžiku ruská sociálněekonomická sféra beznadějně degraduje. Pouze letos se snížil ruský HDP nejméně o 8 %. Při tom vláda hovořila o vstupu Ruska mezi pět hlavních ekonomik světa, o technologickém průrazu o vítězství nad chudobou, o náhradě importu zboží a o demografickém růstu.

Pokles produkce v klíčových odvětvích činí 4-20 %. Zbankrotovala pětina podniků, Pětinásobně se zvýšila nezaměstnanost.

Šest let po sobě se snižují reálné příjmy občanů. Z bídných sedmi USD denně musí žít polovina Rusů. Zvyšuje se počet lidí, žijících za hranicí chudoby. Nyní je jich přes dvacet milionů.

Vymírání Ruska se opět zrychluje. Od počátku letošního roku se počet obyvatel snížil o 300 000. V polovině regionů převyšuje úmrtnost až dvojnásobně porodnost. Rusko je nyní na prvním místě na světě v počtu sebevražd mužů. Takže fráze "kapitalismus vyhlazuje lid" není pouze řečnickým obratem.

Vynikající myslitel Mahatma Ghandi v roce 1926 napsal: "Ohromují nás válečné konflikty mezi státy. Ale ekonomická válka není méně strašná, než ozbrojený konflikt. Ekonomická válka je dlouhodobé mučení. I ona zanechává po sobě stejně hrozné zpustošení, jako obyčejná válka."

Ve válce nového typu proti Rusku se nadnárodní kapitál opírá o "Pátou kolonu". Nikdy nenastoupíme na cestu obrození, pokud nejdůležitější funkce ve vládě budou obsazeny představiteli nenasytného neoliberalismu, lidmi, kteří přivedli zemi k finančně-ekonomickému kolapsu.

Nikdy nevyléčíme ekonomiku i společnost, pokud ve strukturách vlády, v naší kultuře a v oblasti informatiky budou dědicové Jelcina. Stačí se podívat na vedení TV stanic, které vedou lidé s dvojím občanstvím a nyní prohlašují Čubajse a Kudrina za vynikající ekonomy.

Čelit tomuto svazu západních globalistů s místními kolaboranty může pouze pevná "Lidová fronta levicových a vlasteneckých sil". Sil, zpevněných chápáním hrozících potíží, které se naučily bojovat ruku v ruce, které nahromadily zkušenosti z porážek i vítězství, řídících se metodou "hlavního článku".

Jde o síly, které věří tomu, že zájmy Ruska jsou zájmy pracující většiny! Čas kvapí!

 

Rysy front

V zářijových volbách získala KPRF podporu nových vrstev obyvatelstva. Poprvé za posledních deset let. Svoji roli zde sehrálo oloupení důchodců v roce 2018, úspěchy KPRF ve volbách nových gubernátorů a masové protesty v roce 2019. Došlo k rozšíření vlivu strany na regionální a municipální úrovni. Dokonce i buržoazní experti začali hovořit o perspektivách renesance volebního "rudého pásu".

V roce 2020 ve všeobecném hlasování o úpravách Konstituce Ruské federace, KSRF vystoupila proti úpravám. Zásadní pozice zvýšila úlohu strany, jako reálné alternativy oligarchické vlády. KPRF upevnila svou morálně-politickou autoritu a vydala tak seriózní objednávku na vůdcovství koaličních sil sociálního a občanského protestu.

Fakt, že komunisté uchopili iniciativu ve vedení opozice, donutil vládu přistoupit k novým manipulacím. K získání převahy hlasy "alchymistů" z administrativy prezidenta a falešných komunistů, podporovaných informačními zabijáky, nestačily. Sortiment byl rozšířen o hnutí a strany "Noví lidé" a "Zelená alternativa". Před posledními volbami do nich vložila oligarchie kolosální prostředky. Jedné ze stran figurín - "Noví lidé" dali možnost získat 8 % voličů, rozčarovaných stranou "Jednotné Rusko".

Letošní předvolební kampaň byla velmi rozsáhlá. Volby se konaly v 81 regionech Ruska. Byli volení 4 poslanci Státní dumy, 20 hlav regionů, přes 78 tisíc poslanců místních správ, 787 předsedů místních samospráv. Mnohamilionová podpora komunistů v podmínkách obludného nátlaku a masových podvodů má mimořádnou hodnotu.

Voliči se stále více odvracejí od strany "Jednotné Rusko". S cílem udržet si vládu, rozvinula tato strana nový útok na práva občanů. Cynicky jsou likvidovány zbytky politické konkurence. Naši soudruzi byli zbavení možnosti kandidovat ve volbách gubernátora v republice Komi, v Kamčatském kraji, Leningradské oblasti, Židovské autonomní oblasti a v Sevastopolu. Celkem nebylo připuštěno k volbám 800 komunistických kandidátů. "Jednotné Rusko" odmítlo čestné soupeření s našimi kandidáty.

V předvečer voleb "Vládnoucí strana" opět měnila pravidla hry. Zahájila horečnaté úsilí o prosazení třídenních voleb. Bylo rozhodnuto o tom, že výsledky vyjádření vůle lidu budou předány do rukou "nočních darebáků". Kromě toho absurdní divadlo bylo ještě doplněno o hlasování v "domech", hlasování dálkové a hlasování "online".

Předsednictvo ÚV KPRF neuznalo výsledky voleb jako legitimní v regionech, kde nebylo komunistům umožněno, aby provedli předvolební kampaň. Paralelně s tím podpořilo rozhodnutí stranických výborů o neuznání voleb gubernátorů v Rostovské a Penzenské oblasti a poslanců Uljanovské městské dumy.

Frakce KPRF ve Státní dumě pokračuje v boji za demokratizaci politického života v Ruské federaci. Požadujeme zrušení mnohodenního, elektronického a dálkového hlasování. Od nynějška buďˇ budou naše požadavky splněny, nebo se volby zvrhnou ve zlověstnou frašku, která skončí ruským povstáním.

V průběhu posledních voleb byla KPRF profesionální a přesvědčivá. Dosáhli jsme zlepšení výsledků a zvýšili svou podporu.

KPRF potvrdila, že je vedoucí opoziční sílou a zůstává hlavním oponentem "Jedinému Rusku" v boji o politickou moc.

Náš program je programem lidových zájmů a zakořeňuje se v masách. K tomu, abychom dosáhli politického vítězství a realizovali ho v životě, musíme řešit dva úkoly: upevnit své volební jádro a získat nové voliče. Je pravdou, že jde o rozdílné skupiny lidí. Existují však objektivní podmínky, které je sjednocují. V současnosti na pracující útočí komplex problémů, ponižování a bezvýchodných situací. Všechny dohromady vyvolávají protestní nálady. Pracující stále častěji musí čelit útokům na svá zákonná práva. Nebylo náhodou, že Lenin pod názvem pracující měl na mysli proletariát a poloproletariát, drobnou buržoazii, která se nepodílela na vykořisťování a kruhy nízké inteligence. V řadách široké lidové fronty mohou být i představitelé středního kapitálu.

Přeměnit tupou lidovou nespokojenost na aktivní odpor, pomoci občanům realizovat jejich cíle a zájmy - to je náš úkol - úkol strany pracujících, strany proletariátu, strany lidové většiny.

 

Zrcadlo nemoci

Na schůzce s předsedy parlamentních stran počátkem října 2020 nesouhlasil Putin s tím, že vláda využívá liberální přístupy k řízení ekonomiky. Nicméně my jsme si pozorně prostudovali návrh federálního rozpočtu na léta 2021-2023 a přišli jsme k závěru, že vláda a její "finanční oddíl" navrhují rozpočet zbídačování a vymírání lidu.

Počátkem letošního roku byl zbaven funkce předseda vlády Dimitrij Medveděv. Obyvatelstvo očekávalo změnu realizované politiky. Ke změně orientace však nedošlo. Vláda jde i nadále směrem, který nastolil Jelcin.

Vláda chce příští rok snížit výdaje z federálního rozpočtu o 9 %. (2,2 bilionů Rublů). Na rozvoj země a životní úroveň občanů vláda uvolňuje stále méně financí. Zisky jdou nadále do kapes oligarchů a státních funkcionářů. Je realizována otevřená protilidová politika.

Prezidentův výnos o národních cílech rozvoje sliboval Rusku demografický růst, dvojnásobné snížení chudoby, technologický průraz a zařazení ruské ekonomiky mezi pět nejvyspělejších ekonomik světa.

Rusko se však tomuto cíli ani nepřiblížilo. Situace se naopak zhoršila. Liberální rozpočet tomu přímo napomáhá. V průběhu reforem se snížil počet obyvatel Ruska o 20 milionů. Jen letos o 300 tisíc.

Úmrtnost se zvýšila o 3 %, v polovině regionů převyšuje až dvojnásobně porodnost. Při tom vláda snižuje výdaje na národní projekt "Demografie" o 10 % a na "Zdravotnictví" o 4 %.

Počet obyvatel žijících za hranicí chudoby se letos zvýšil o 1,3 milionu. Nyní tak žije přes 20 milionů osob. 56 % obyvatel má příjem nižší než 56 tisíc Rublů měsíčně. 42 milionů občanů dluží bankám každý třetí pracující, důchodce nebo student. Jejich zadluženost činí 20 bilionů Rublů, což představuje jeden roční rozpočet státu.

K realizaci protikrizového plánu obnovení ekonomiky se plánuje výdaj 5 bilionů Rublů. Jeto desetkrát méně než na stejný účel vydávají vlády USA a Německa.

Zvyšuje se sankční nátlak na Rusko. Totální závislost Ruska na dovozu vysoce technologického zboží umožňuje globalistům rozsáhlé možnosti vydírání. Plánovači státního rozpočtu se rozhodli omezit financování všech národních projektů a státních programů, na kterých závisí průmyslová, technologická, potravinová a farmaceutická bezpečnost Ruska.

Financování klíčových národních projektů chce vláda snížit o 10 %. Ze státních programů zaměřených na rozvoj elektroniky, leteckého průmyslu, zemědělství a farmaceutiky má být odebráno 5-30 % financí. Investice do programu "Ekonomický rozvoj a inovační ekonomika" mají být sníženy dvojnásobně. V květnu 2020 jsme se obrátili k občanům i vládě s výzvou "Zachovat ruské jádro státu".

Považujeme to za neměnnou podmínku zachování jednoty Ruska a přežití všech jejich národů.

Zdálo by se, že naše výzva byla vyslyšená. Do ústavy byl vnesen doplněk o ruštině, jako jazyku formování národa. Reálná politika však vypadá jako by byla plná rusofobie. Z ubohých 44 milionů Rublů, určených na podprogram "Ruský jazyk a jazyky národů v Rusku" odebere vláda 15 milionů Rublů.

Tvůrci rozpočtu vymírání a degradace zdůvodňují toto svévolné rozhodnutí tím, že země nemá finance. To je otevřená lež. Zlaté a devizové prostředky činí celkem 600 miliard USD. Jsou to téměř dva federální státní rozpočty. Ve fondu "národního blahobytu" je uloženo 13 bilionů Rublů. 60 bilionů celkových záloh je 12 krát více než částka, kterou stanovila vláda na obnovení ekonomiky.

Trváme na tom: prostředky je potřeba nasměrovat na rozvoj země, na podporu zdravotnictví, na překonání masové chudoby. Místo toho vláda zmrazuje rezervy a rychlým tempem zvyšuje zadluženost Ruska. K roku 2023 má činit zadluženost 28 bilionů Rublů. Pouze na poplatcích za úvěry bude nutné vydat z rozpočtu 4,2 bilionů Rublů. Je to dvakrát více, než financování všech národních projektů v roce 2021. Má tato politika vůbec logiku? Zřejmě má. Jde o politiku degradace a rozbíjení. Mimochodem, zejména logika řízeného chaosu je dávno používána liberálním kapitalismem jako nástroj kontroly světových procesů.

 

Liberální fašismus

Aby náš boj byl úspěšný a cíl splnitelný, musíme dobře znát protivníka, rozumět podstatě ideologie, motivům a aktivitám nadnárodního kapitálu. S cílem dosažení globální nadvlády používá dvě metodiky. Za prvé: Zvyšuje vykořisťování pracujících, popírá jejich práva a prohlubuje sociální nerovnost.

Za druhé: upevňuje neokoloniální hegemonii imperialistické elity Západu ve světovém měřítku.

K ideovému zformování politiky globalistů došlo již v první polovině 20. století. V roce 1919 prezident Woodrow Wilson prohlásil: "Vytvoření partnerství s jinými zeměmi pro nás znamená, že se postavíme do jeho vedení. Budeme mít finanční, průmyslovou i tržní převahu. Země světa očekávají naše vedení."

O několik let později Adolf Hitler vytvořil svou ideologii, do jejíhož středu postavil ideu převahy. Německy i světový imperialismus ho podpořil. V podpoře fašismu spatřil způsob odstranění rozporu mezi prací a kapitálem, který se vyostřil v podmínkách světové ekonomické krize.

Finanční kapitál nastolil svou diktaturu. Druhá světová válka se stala nevyhnutelnou. Díky hrdinství sovětského socialismu byl fašismus rozdrcen. Štafetu převzali liberální fundamentalisté se svým finančně ekonomickým a sociálním rasizmem.

Zakladatel neoliberalismu Friedrich Hayek ve své knize "Cesta do otroctví" přímo uvedl, že "činnosti vlád založených na myšlence spravedlivého rozdělování" jsou nepřípustné a nemají se skrývat za "formální rovnost před zákonem". Přesně řečeno, realizovat takové postuláty není možné bez cynické sociální segregace, popření ideje lidovlády, vloupání se do suverenity států, což znamená bez fašizace řízení společnosti.

Hlavní štáb neoliberálů, vedený Miltonem Friedmanem se usadil na Chicagské Univerzitě. Zde se vychovávali ideologové, šířící Hayekovou ideologii do všech části planety.

Základním receptem Friedmana je deregulace, privatizace, snižování sociálních výdajů. K.Macconell a S. Brew v "Economics" tvrdili: "Tržní systém je netečný mechanismus. Nemá svědomí a nepřizpůsobuje se morálním normám". Při realizaci své doktríny globalisté nasazovali profašistické diktatury v Indonésii, Argentině, Brazílii, Chile, Uruguayi, na Filipinách. Po zrádcovském rozbití SSSR, začala neoliberální ideologie vládnout světu. Proti těm, kdo nechtějí ustoupit, je podniknutá přímá agrese. Tak to bylo s Jugoslávií, Irákem i Libyi.

Prosazovatelé liberalismu nepřiznávají fašistickou podstatu svých cílů. Naopak cynicky staví rovnítko mezi fašismem a komunismem. Ale i fašismus i liberalismus byly zrozeny kapitalismem.

Obě doktríny slouží cílům porobení a vyhubení národů. V jednom případě válkou a ve druhém cestou krutého sociálněekonomického potlačení.

Ideologii kolonizace světa vytvářejí finanční instituce. Hlavní úlohu zde sehrává "Mezinárodní měnový fond". Jeho, tak zvaná pomoc, vtahuje státy pod kontrolu nadnárodního kapitálu s centry v New Yorku a Londýně. MMF poskytuje půjčky za podmínek volného pohybu kapitálu a úroky z půjček jdou do cizích bank v daňových rájích. K poskytnutí půjček musí v zemi proběhnout privatizace, omezení práv pracujících, snížení mezd a platů, likvidace sociálních programů a zvýšení daní pro střední vrstvy a chudinu.

Zejména tímto směrem se nyní pohybuje Rusko. V návrhu státního rozpočtu na tři roky, se rozhodující výdaje snižují o 3 biliony Rublů. Programy, na kterých závisí plnění národních projektů, byly očesány o 10 %. O 5 % bylo sníženo financování vojenského průmyslu. Utrpí vzdělání, ekonomika, aplikovaná věda, rozvoj Dálného východu a Krymu. Omezení zdravotnictví je násobně zločinné vzhledem k pandemii koronaviru.

Kanaďanka Naomi Klein v knize "Šoková doktrína" dokázala, že ani jedna země, která plnila ekonomickou politiku stanovenou MMF, nedosáhla pokroku.

Hluboké krizi se vyhnuly pouze ty země, které rozvíjely ekonomiku ve prospěch národních zájmů: Jižní Korea, Singapur a Chile po Pinochetovi.

V 60-80. letech byla na základě diktatury MMF zničená ekonomika Indonésie, Brazílie, Argentiny, Peru a Ekvádoru. Pád cen ropy vyvolal rozpad ekonomiky Mexika. MMF podmínil výdej úvěrů všeobecnou privatizací a snížením státních výdajů. 57 % výdajů rozpočtu bylo vydáváno na splácení dluhů. Zemi donutili vstoupit do Severoamerické smlouvy o volném trhu (NAFTA). Americké korporace měly z toho kolosální zisky. Nezaměstnanost dosáhla 40 %. Mexiko muselo dovážet i kukuřici. V osmdesátých létech MMF vydal úvěry Jugoslávii. Cena půjček se stále zvyšovala. Fond donutil vládu, aby ukončila ekonomické vyrovnávání regionů. To přivedlo k růstu separatismu a občanské válce.

V roce 1989 poskytnul MMF úvěr Ruandě. Při tom ji zakázal podporovat farmáře a devalvovat měnu. Vznikl sociální kolaps. V etnické válce zahynulo 1,5 milionů občanů.

V prosinci 2018 byl zvolen prezidentem Argentiny tržní fundamentalista Alberto Fernandes.

Došlo k posílení vlivu MMF. K rozpadu ekonomiky došlo již po několika měsících.

Jasným příkladem loupeže se stala Ukrajina. V létech 2018-19 dostala od MMF úvěr 4 miliardy USD. Při tom suma valutových výplat úvěrů byla v létech 2019-20 čtyřnásobná.

Pouze velmi naivní lidé to mohou všechno považovat za náhodu. Přímo před našima očima imperialismus rozpoutává novou etapu války proti lidstvu.

Rozbíjení podléhají všechny oblasti, které zajišťují životnost států a formují člověka: ekonomika, kultura, školství, sociální ochrana, bezpečnost.

Imperialismus stále více zdokonaluje technologie sledování lidí a lidstva. Ideologický základ byl připravován dlouho. Již přítel Rockefellerů, prezident Světové zdravotnické organizace (WHO)

Dr. G. B. Chisholm v létech 1948-53 přímo vyhlašoval, že "přechod ke světové vládě" vyžaduje vypuzení z vědomí lidí patriotismus, vazby na rodinné tradice, likvidaci pojmů pravda a lež a kultivaci egoistického pragmatismu.

Později tyto ideje pronikly do oficiálních dokumentů. Memorandum o národní bezpečnosti USA NSSM 200 1974 uvádí: "Politika v oblasti demografie je velmi důležitá pro zájmy USA... Je potřeba vytvořit sociální a psychologické předpoklady pro údajný spontánní pokles porodnosti." Od počátku 21. století se praxe ničení základních sociálních hodnot a vnucování "nové morálky" stala sofistikovanější.

Fašizace neoliberální slupky: Často jsme o tom hovořili na plenárních zasedáních ÚV. Pozornost tomu věnovali i účastníci kulatého stolu "Psychologická obrana, boj o dějiny - boj o budoucnost" v rámci mezinárodního fóra "Armáda 2020". V činnosti globalistů lze pozorovat pokusy o vytvoření "nového otrokářského zřízení" a servisního robota. Poprvé v historii bylo možné odvodit poddruh lidí s extrémně omezeným sebevědomím a nastavenými funkcemi. Vytvářet lidi jako lovecké psy. Genetické technologie genetických úprav to nyní umožňují.

Rusko je nyní na mušce. Je v centru pozornosti nenasytných globalistů. Má to být trest za hrdinství ruského lidu, který vytvořil gigantickou zemí na prostorách Evropy a Asie. Trest za velký sociální projekt, který zvítězil v roce 1917 a porazil fašismus v roce 1945. Odplata za pomoc při získávání nezávislosti lidu ČLR, Indie, Koreje, Vietnamu a Kuby. Za organizaci porážky koloniálního systému. Za vytvoření a udržení jaderného štítu a prosazení ideje mnohopolárního světa. Ďábelský úsměv "liberální demokracie" zahlédlo Rusko poprvé v devadesátých létech. Stalo se to tehdy, kdy zrádci Sovětské vlasti prosadili kapitulaci a vzdání se vymožeností socialismu. Zašlapali do bláta válečné i pracovní hrdinství sovětského lidu. V říjnu 1993 pak z tanků rozstříleli lidovládu a Konstituci sociální spravedlnosti. Politický režim, který tehdy upevnil svou moc, se udržuje do současnosti.

Pouze Bělorusku se podařilo vyhnout diktátu globalistů. Bělorusko rozvíjí soudobý průmysl, nemá hromadnou nezaměstnanost, udržuje si vysokou úroveň školství a zdravotnictví. V Bělorusku je vyráběn každý třetí traktor v Evropě. Každý druhý sklápěcí automobil, pracující v lomech a povrchových dolech Ruska pochází rovněž z Běloruska. Běloruské chladničky jsou prodávány do mnoha zemí světa. Neoliberalismus nesnáší takové státy, které působí mimo hranice "zlaté miliardy".

Proto Západ tak nenávidí Lukašenka a žízní po rozbití Běloruska.

 

Za "Lidovou patriotickou frontu"

Bývalý prezident Federálního rezervního systému USA Alan Greenspan mnohokrát opakoval: "Ekonomický význam rozpadu SSSR je grandiózní". Díky němu získal kapitalismus gigantické trhy. Oddálil krizi, která hrozila agonii celému systému. Ale v současnosti amerikanizovány systém opět ztrácí svou životaschopnost. Není schopný čelit výzvám doby.

V průběhu pandemie došlo ke ztrátě desítek milionů pracovních míst. Krachuje malý a střední byznys. Na celém světě roste rozčarování z kapitalismu. Britský sociolog Will Hatton uvádí: "Liberální řád - to je aristokracie bohatství a otroctví chudiny". Průzkum ukazuje, že 60 % obyvatelstva Země si myslí, že kapitalismus přináší více škody než užitku. Téměř polovina amerických studentů se považuje z přívržence socialismu.

Levicový obrat ve vědomí lidstva vyžaduje přípravu na rozsáhlé změny. O nevyhnutelnosti změn hovoří i americký profesor - marxista Richard D. Wolff a laureát Nobelovy ceny za ekonomiku Joseph Stieglitz. Populární ekonom Francouz Thomas Piketty přímo uvádí, že odstranění oligarchie jako třídy, je nezbytnou podmínkou pro přežití lidstva. Ale všichni tito populární kritikové pouze potvrzují správnost leninské teorie imperialismu, jako kapitalismu zahnívajícího a parazitního, nicméně schopného prodlužovat svou agonii na úkor posílení oportunizmu v dělnickém a komunistickém hnutí. Světový vývoj potvrzuje, že historická pravda je na naší straně. Společnost může přežít pouze tak, že se bude opírat o ideu, která stanoví smysl její existence. Tržní kapitalismus předkládá pouze jediné: žít pro zisk a spotřebu. Ale on sám agresivně zužuje životní prostor pro člověka a jeho možnosti. Jako alternativa zde vystupuje i ideologie přátelství národů, spravedlnosti a rovnosti - ideologie socialismu.

Silné internacionále globalistů musí čelit hnutí pracujících svými prověřenými zbraněmi: solidaritou a internacionálním bojem za socialismus. Naše hnutí má dobré perspektivy. Můžeme je však realizovat pouze tehdy, když představitelé pracujících budou pevní v boji a projeví svou vůli k akční jednotě.

Přestože má ruská vláda kolosální rezervy, nechce rozvíjet ekonomiku, vědu a sociální sféru. Země i nadále žije podle receptů globalistických finančních institucí. Vlády se zadlužují v zahraničí. Nejen u MMF, ale u bank USA a EU. Ke konci následujících tří let bude činit státní dluh více než 20 % HDP. Letos bude nucena zaplatit úroky z dluhů 900 miliard Rublů a v roce 2023 již 1,3bilionu Rublů.

Ale to není nutné! Ve skutečnosti jsou problémy vytvářeny od nuly a kladou zemi na krk finanční smyčku.

Rusko nutně potřebuje širokou "Lidovou frontu levice a patriotů". Nemůže však být založena na shromážděních hulvátských organizací v Moskevském "Zahradním okruhu". Základem našeho hnutí se musí stát růst vlivu KPRF na dělnickou třídu - průmyslový proletariát, zahrnující i inženýry a technické pracující. Dělnická třída tvoří i dnes většinu pracujících Ruska.

Na počátku 21. století započala epocha nového dělení světa. Pandemie Covid-19 vytvořila určitou přestávku v eskalaci agresivních akcí imperialistů. Umožnila však reakčním silám, vypracovat nové metody kontroly obyvatelstva.

Je pozoruhodné, že nové přerozdělování planety spojují globalisté s plněním ideově-politických záměrů. V první řadě se snaží podřídit své kontrole ty státy, ve kterých se projevují socialistické elementy, kolektivistický způsob života a přežívají silné tradiční hodnoty. Z tohoto hlediska není náhodná dislokace "barevných revolucí" na Blízkém východě a v Severní Africe. Obětmi agresivních útoků se stal Egypt, Libye, Tunis, Jemen a Sýrie. V posledním období se zvýšil nátlak na Bělorusko Kubu, Venezuelu a Nicaraguu. Příčiny výběru cílů nejsou náhodné. Za prvé: imperialismus považuje celou řadu států za slabé články v globálním systému kapitalismu. Za druhé: škrcení národů spojuje s likvidací jakýchkoliv perspektiv na renezanci světové socialistické soustavy. Bělorusko vyhodnotili globalisté jako slabý článek, protože se domnívají, že ruští oligarchové v něm sami chtěli zlikvidovat elementy socialismu a ovládnout největší podniky.

Bělorusko dotlačili do postavení státu, který nemá spolehlivé spojence. Minsk se proto pokusil o vedení všestranné zahraniční politiky. Zejména proto různí moskevští propagandisté nyní kritizují Lukašenka a jeho vládu. Pokus Západu realizovat v Minsku státní převrat, selhal. Lukašenkovu vedení se podařilo zmobilizovat lidové masy k podpoře zákonné vlády. K tomu přispěla opora o státní vlastnictví v ekonomice a sociální politika, která zadržuje privatizaci a rozkol ve společnosti.

Běloruské události přesvědčivě ukázaly úlohu dělnictva v okamžiku zostření třídního boje. O podporu dělnické třídy usiloval prezident Lukašenko i jeho buržoazní protivníci. Ale proletářské chápání situace, nezklamalo. Pro KPRF i KS Běloruska zůstává hlavním úkolem upevnění svazků s jejich hlavní sociální základnou - dělnickou třídou. Komunistická strana musí sehrát nejaktivnější úlohu i v situacích, kdy je realizována socializována politika. Buď sehrají v proletářském prostředí hlavní úlohu komunisté, nebo v něm převládnou maloburžoazní a buržoazní nálady, které do něj vnesou maloměšťáctví a oportunismus. Opozice počítala s degenerací běloruských dělníků a pokusila se otřást situací v podnicích. Průběh událostí ukazuje komunistům hlavní směr jejich politického boje - upevnění vlivu v dělnické třídě měst i venkova.

Dějiny nejednou ukázaly, že odtržení komunistických stran od dělnické třídy je hlavní příčinou jejich porážek. V létech 1990-91 antisovětčíci přesvědčili část dělnické třídy, aby přešla na Jelcinovou stranu. Renegáti gorbačovského vedení KSSS odstrčili od sebe dělnickou třídu. Bez ohledu na to však v srpnu 1991 pracující ani jednoho závodu nepodpořili Jelcinovou výzvu ke generální politické stávce.

Vedení KSSS tento krok pracujících nevyužilo k obraně sovětského systému a strana tak opustila politické kolbiště.

Vedení Komunistické strany Ukrajiny přiznalo, že porážku KSU v roce 2014 lze v mnohém objasnit nedostatečnou spolupráci s dělnickou třídou. Taktické spojení s buržoazní stranou Janukoviče pokračovalo i v době, kdy "Strana Regionů" již nedodržovala své závazky a smlouvy s komunisty.

V hodnotící zprávě na XVII. sjezdu KPRF jsme uvedli: podíl dělníků ve straně činí 14 %. Je zjevné, že je to nedostatečné. Dříve přijatá rozhodnutí o upevnění našeho vlivu na dělnickou třídu čekají na své uskutečnění. V předvečer nadcházejících bojů o budoucnost Ruska, strana musí mít spolehlivou sociální bázi v podobě dělnické třídy ve městech i na venkově, mezi pracující inteligenci a musí se aktivně opírat o pracovní kolektivy. Podle sociologických průzkumů, objektivní předpoklady pro takový úspěch existují.

Řečeno technologicky: rozšiřovat je potřeba i "jaderný elektorát" i hledat všeobecnou podporu ve společnosti. Strana musí rozšiřovat svůj vliv na všechny organizace společnosti - jde o nejdůležitější prostředek rozšíření sociální základny strany. Vytvoření rozsáhlé "Lidové patriotické fronty" podpořené proletářskými vrstvami, zajistí pevnost celé politické konstrukce naší činnosti. KPRF musí dosáhnout toho, aby dělníci denně cítili, že naše strana brání jejich třídní zájmy, bojuje za spravedlnost, bojuje proti vykořisťování člověka člověkem.

 

Teoretický základ

Naše hnutí má rozsáhlé dějiny. Myšlenka "Lidové fronty" byla v komunistickém prostředí často posuzována. Pokud hovoříme o zdrojích, můžeme určit tři etapy teoretické práce.

První etapa je přímo spojena s činnosti Karla Marxe a Bedřicha Engelse. "Manifest Komunistické strany" založil osnovy rozpracování úkolů a způsobů vytváření "Lidové fronty" a její činnosti. Již tento dokument obsahuje myšlenku jednoty dělnické třídy a všech jejich organizací vedoucích boj proti ekonomické a politické vládě kapitálu.

První etapa je reflektována i v revolučním boji V. I. Lenina. Ve svých dílech založil základní fundament koncepce jednotné fronty boje za osvobození dělnické třídy.

Formování "Lidové vlastenecké fronty" je ovšem i otázkou spojeneckých svazků. Pokud jde o volbu spojenců - Lenin vždy zdůrazňoval nevyhnutelnost třídního přístupu. Vystupoval za sjednocení těch politických sil, které vyjadřují zájmy velkých skupin pracujících. V tomto smyslu Lenin vždy vycházel ze zvláštního významu rolnické otázky pro osud Ruska a ruské revoluce.

Již Bedřich Engels ukazoval na rozvrstvení venkova způsobené vlivem kapitalistické konkurence. Lenin ve své analýze došel dále. V těžce pracujícím rolníkovi spatřil strategického spojence dělníka v boji proti vykořisťovatelům.

V roce 1903, ve svém díle "K vesnické bídě" napsal: "Naším hlavním a neměnným úkolem je: upevnit svazek venkovských proletářů a poloproletářů s městským proletariátem". K tomu potřebujeme nyní okamžitě prosadit plnou politickou svobodu pro lid, plnou rovnoprávnost rolníka a likvidaci nevolnictví. Když se takový svaz podaří vytvořit a upevnit - pak lehce budeme rozkrývat všelijaké podvody, kterými buržoazie klame středního rolníka...tehdy budeme vytrvale postupovat k vítězství a rychle vybojujeme plné osvobození všeho pracujícího lidu."

Přestože revoluční sociální demokraté počátku XX. století považovali za nevyhnutelnou organizaci dělníků do zvláštní strany, byli podle Lenina vyzývání k vystupování "za nejenergičtější podporu jakéhokoli boje demokratů proti reakčním institucím". Takovým způsobem soudobý boj KPRF za demokratizaci volebního procesu a celého ruského politického systému má pevný základ v leninské metodologii.

V kvalitě první etapy boje Lenin zdůraznil vítězství městských a venkovských dělníků "spojených v radikální demokracii, proti absolutismu a reakčním podnikům a institucím". Lenin však vždy zdůrazňoval, že řešení všeobecně demokratických úkolů je pouze podmínkou pro účinnější boj proti kapitálu. Zejména to měla na mysli KPRF při stanovování naších požadavků na plně hodnotnou ústavní reformu. Při formulování své metodologie zdůraznil Lenin ve své práci "Úkoly ruských sociálních demokratů" na sobeckou povahu pozornosti buržoazních stran k pracujícím. Situace se ani v XXI. století zvláště nezměnila. Byly přidány pouze inovace, když buržoazie již nestačí s vytvářením vlastních stranických formací. Nyní uměle vytváří i pseudokomunistické strany, aby vnesla rozkoly do levicového hnutí.

Postoje Lenina byly při tom neústupné: spolupráce nesmí vést k erozi a oslabování strany, k ustoupení od jejich revolučních principů. Svaz marxistických stran je možný pouze s těmi stranami, které mají vypracovaný "pevný program demokratických požadavků".

V našich podmínkách to znamená, "Lidová vlastenecká fronta" může být pevná pouze na bázi jejího uznání všemi jejími členy našich principiálních přístupů obsažených v "Deseti krocích k důstojnému životu", v materiálech "Orelského mezinárodního ekonomického fóra" a dalších programových dokumentech.

II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany formuloval klíčové základy bolševismu. V té době již vedení II. Internacionály přebíralo "parlamentární kretenismus" a spolupráci s buržoazií. Lenin a jeho spolupracovníci byli schopni vrátit do mezinárodního dělnického hnutí zásady revolučního marxismu.

V roce 1902 vychází známá Leninova práce "Co dělat?" V tomto díle má důležité místo otázka vztahu k politickým svazům. V této době, po smrti Bedřicha Engelse, v nejvlivnější straně II. Internacionály - Německé sociálně demokratické straně - došlo přímo k explozi revizionismu. Přívrženci Bernsteina prosazovali heslo: "Hnutí je vším - cíl ničím". Toto hnutí navrhovalo vzdaní se boje proti kapitalistickému systému a soustředění se na získávání ústupku od buržoazie.

Tyto ideje rychle ovládly ruské ekonomisty z hnutí "Legální marxisté". Ti navrhovali, aby se dělnická třída zabývala pouze ekonomickým bojem a politický boj přenechala liberálům. Lenin se rozhodně postavil proti a v roce 1902 připomněl postoj Karla Marxe: uzavírejte dohody se záměry dosahování praktických cílů hnutí, ale nedopusťte kšeftování s principy, nečiňte ústupky na poli teorie.

Vladimír Iljič připomínal: "Engels neuznával pouze dvě formy velkého boje sociální demokracie, jak je tomu dnes, ale tři. Přiřadil k nim i boj ideologický". Lenin zdůrazňoval, že roli avantgardy může splnit pouze strana, vyzbrojená pokrokovou teorií. Současně i přijímal závěr: "Socialismus, od té doby, co se stal vědou, vyžaduje, aby se k němu přistupovalo jako k vědě, to je, aby byl studován.

Studiem získané vědomí je nutné šířit se stále větším úsilím mezi dělnickými masami a současně s tím stále těsněji sjednocovat organizaci strany a organizaci odborů".

Těsné spojení leninské koncepce strany nového typu a "Lidové fronty" bylo prověřeno v první ruské revoluci. Připomínaje její zkušenosti, Lenin již v roce 1920 zdůrazňoval, že kázeň revoluční strany proletariátu stojí na třech sloupech.

  • Za prvé: na schopnosti proletářské avantgardy správně analyzovat stávající politickou situaci, na oddanosti revoluci, na její obětavosti, sebeobětování, hrdinství.
  • Za druhé: na její schopnosti "sjednotit se, sblížit se tak, jak to jen půjde, pokud chcete sloučit se s nejširší masou pracujících, hlavně proletářskou, ale i neproletářskou.
  • Za třetí: na správnosti politického vedení avantgardy, na správnosti jeho politické strategie a taktiky za podmínky, že se nejširší lidové masy na vlastní zkušenosti přesvědčily o této správnosti.

Leninská koncepce široké fronty boje proti kapitalismu byla založena na nevyhnutelnosti jednoty Ruské sociálně demokratické dělnické strany s ostatními organizacemi pracujících. Praxe na počátku XX. století demonstrovala věrnost třídnímu přístupu a k vytváření široké lidové fronty. Revoluční události potvrdily leninský požadavek sjednocení sil nikoli na úrovni deklarací, ale konkrétních činů.

Samotná revoluce se stala základem sjednocování do společné fronty boje s autokracií.

Prosincové ozbrojené postání v roce 1905 v Moskvě ukázalo, že myšlenka oddanosti revoluci se stala hlavním prvkem jednoty sil, i když jejich názory se v mnoha otázkách odlišovaly. Proletářskou čtvrt v Moskvě "Krasnaja Presňa" bránili stejně bolševici, jako menševici, eseři (sociální revolucionáři) i bezpartijní.

První ruská revoluce zrodila i nové formy sjednocování revolučních sil. Poprvé se ve světových dějinách objevily "Rady (Sověty) dělnických poslanců". V. I. Lenin zdůraznil, že se "Rady" (Sověty) rodily nejen jako orgány revoluce, ale i jako orgány nové vlády. Byly to orgány jednoty pracujících mas.

A proto do dělnických "Rad" vstupovali "na základech prozatímního, neformulovaného souhlasu" jak sociální demokraté, (strany proletářského socialismu) tak i sociální revolucionáři (představitelé maloburžoazního socialismu) a mnoho bezpartijních dělníků.

V podstatě - "Rady dělnických poslanců" se staly neformálním, širokým bojovým svazkem socialistů i revolučních demokratů. Nevyhnutelnost takového svazku byla zjevná pro vedení politických stávek a dalších aktivních forem boje za životně důležité demokratické požadavky.

Po desetiletích, v bouřlivých událostech roku 1917 "Rady dělníků, vojenských a rolnických poslanců" se znovu ukázaly, jako masové společenské organizace. Sjednotily mluvčí zájmů různých vrstev obyvatelstva. Později se staly mluvčími revoluce. Jejich aktivity byly natolik rozporné, jako samotná buržoazně demokratická Únorová revoluce roku 1917.

Postupně, jak revoluce přerůstala v socialistickou, "Rady (Sověty) se měnily v plnohodnotnou státní moc.

Druhým typem masové organizace bojující za socialismus se staly odborové svazy. Jejich vznik a rozvoj vyvolala revoluce 1905-1907. Odbory sjednotily dělníky bez ohledu na stranickou příslušnost. Odbory pomohly proletářům chápat jejich zájmy, zaměřovat se na revoluční boj proti vykořisťování člověka člověkem. Ať se měnily podmínky pro činnost odborů jakkoliv, jejich hlavním úkolem zůstala obrana pracujících. To je nejdůležitější prvek široké "Lidové vlastenecké fronty".

 

Odbory sjednocují dělníky nájemné, vykořisťované práce

Je pravdou, že v soudobém Rusku je většina odborových organizací pasivní a jejich vedení je bližší vlastníkům než pracujícím. Široká "Levicová vlastenecká fronta" musí posunovat odbory doleva, na stranu aktivního odporu třídě vykořisťovatelů. To reálně pomůže formování dělnických vůdců a celého dělnického hnutí.

Prošlo již přes sto let od okamžiku, kdy Leninova strana přivedla ruské pracující k vítězství nad kapitálem. V současnosti bude mít vytváření politických svazků své zvláštnosti. Ale společné přístupy leninské metodologie široké Lidové fronty nezestárly.

Rozhodující význam mají Leninovy pokyny k vytváření její třídní základny; přesnému určení úkolů soudobé etapy boje; k vedoucí úloze Komunistické strany; k důsledné opoře na revoluční marxismus-leninismus; k přísnému přístupu k výběru spojenců a společníků.

Třetí etapa formování přístupů k vytváření Lidové fronty je přímo spojená s antifašistickou aktivitou Komunistické Internacionály. Mezi klíčové materiály tohoto období je potřeba zařadit zprávu Georgie Dimitrova na VII. Kongresu Kominterny a Stalinova doporučení k této tématice.

Výzva k vytvoření široké Lidové fronty zazněla na výše uvedeném Kongrese v roce 1935.

Ve své zprávě generální tajemník výkonného výboru Kominterny Georgij Dimitrov zdůraznil:

"Někteří říkají, že boj za demokratická práva může odtáhnout dělníky od boje za diktaturu proletariátu. Smysl má připomenout to, co o tom říkal Lenin: Bylo by zásadní chybou si myslit, že boj za demokracii může odvléci proletariát od socialistické revoluce, nebo ho zaclonit, zastínit atd. Naproti tomu, tak jak je nemožné vítězství socialismu bez realizace plné demokracie, tak se nemůže připravit k vítězství nad buržoazií proletariát, který nevede všestranný, důsledný a revoluční boj za demokracii".

Takovým způsobem před 85 léty se Kominterna orientovala na Lidovou frontu. Při tom se řídila leninskou metodologií politických svazků. Ve dvacátých a třicátých létech minulého století byla praxe lidových front přímo spojena s bojem proti fašizmu. Počátkem dvacátých let uchopili fašisté politickou moc v Itálii. V roce 1933 uchopili nacisté moc v Německu. Profašistické organizace působily v mnoha evropských státech.

Po uchopení politické moci, mnohé fašistické strany spojovaly bohaté sliby s násilným udržováním moci. Tehdy vyšla najevo jejich podstata, jako nástroje teroristické diktatury nejreakčnějších, nacionalistických, militaristických kruhů finančního kapitálu.

Lidstvo najednou muselo čelit nevyhnutelnému boji proti fašistickým režimům a jejich přívržencům. Největší vklad do boje vložily levicové síly, vedené komunisty. Významným mezníkem se stal VII. Kongres Kominterny. Na něm byla vypracována koncepce "široké antifašistické Lidové fronty" jako nástroje obrany zájmů pracujících i antifašistického boje:

  • Za prvé: Fašismus jako systém státní moci odporuje zájmům nejširších vrstev pracujících. Dělníků, rolníků, maloburžoazie a různých národních skupin. Samotná ideologie fašismu zahrnuje hrozby ozbrojených konfliktů a válek. Mnohé vrstvy obyvatelstva jsou objektivně zainteresovány na odporu proti fašismu.
  • Za druhé: K boji proti fašismu je důležité usilovat o vytváření jednotné dělnické a široké Lidové fronty. To předpokládá dosažení akční jednoty organizací pracujících. Především jde o strany, které se opírají o dělnickou třídu - strany komunistické a socialistické (sociálně demokratické) které musí překonat svou nechuť a předsudky.
  • Za třetí: V průběhu formování jednotné dělnické a široké Lidové fronty byla postavena do popředí obrana konkrétních potřeb různých vrstev pracujících proti nástupu kapitálu, reakce a fašismu. Při tom vytváření dělnické a antifašistické Lidové fronty je tvůrčím procesem, který nemůže být vměstnán do nějaké šablony.
  • Za čtvrté: V průběhu boje proti reakci, v případě vzniku podmínek výhodných pro vytvoření vlády dělnické třídy nebo Lidové fronty, komunistické strany budou všestranně podporovat takovou vládu.

 

Konkrétní dějinná zkušenost

Největší úspěch mělo vytváření Lidové fronty ve Francii. Proces započal ještě před VII. Kongresem Kominterny. Sblížení postojů Socialistické a Komunistické strany v boji za demokratická práva a svobody pracujících bylo završeno podpisem smlouvy o akční jednotě 27. 7. 1934.

V říjnu 1934 vůdce komunistické strany Maurice Thorez přednesl návrh "všem přívržencům svobody, aby se sjednotili v boji za chléb, svobodu a mír".

V roce 1935 Lidová fronta vypracovala společný program prosazování zájmů továrních dělníků a rolníků při obraně demokracie.

Na jaře 1935 zvítězily levicové síly ve francouzských parlamentních volbách (získaly 375 míst ze 612). 4. 6. 1936 vytvořila Lidová fronta vládu, která pracovala až do druhé poloviny roku 1938. Za tuto dobu přijal parlament 133 zákonů, prosazujících zájmy pracujících. Mezi nejvýznamnější patřily:

  • zavedení čtyřiceti hodinového pracovního týdne;
  • 14 denní každoroční dovolená pro dělníky a zaměstnance
  • právo na uzavření kolektivních smluv;
  • o prostředcích na veřejné práce pro nezaměstnané;
  • o zvýšení platů pro státní zaměstnance a penzí pro válečné veterány;
  • o zřízení Národní obilní rady pro rolníky, o zřízení rodinných dávek pro obyvatele venkova, o odkladu dluhů zemědělských výrobců;
  • o odložení dluhů a zavedení preferenčních úvěrových podmínek pro drobné obchodníky a řemeslníky.

Velký význam měl zákon o zákazu otevřeně fašistických militantních organizací

To všechno je v souladu dnes s naším současným programem.

Pak vznikla "Lidová fronta" ve Španělsku. V roce 1930 se země osvobodila od diktatury generála Prima de Rivery. V roce 1931 padla monarchie a byla vyhlášena republika. Do "Lidové fronty" vstoupila "Socialistická dělnická strana", "Komunistická strana", "Všeobecná unie pracujících", "Levicová republikánská strana", "Republikánský svaz", "Katalánská levice" a mládežnické levicové organizace socialistů a komunistů.

"Lidová fronta zvítězila v parlamentních volbách 16. 2. 1936. Pracující slavili. Vláda přistoupila k realizaci programu, který zahrnoval: amnestii politických vězňů, obnovu ústavních záruk, snížení daní a nájemného, pomoc rolníkům, podporu drobné průmyslové výroby atd.

18. 7. 1936 špičky generality, které měly spojení s německými nacisty a italskými fašisty vyvolaly vzpouru na ostrovech a ve Španělském Maroku. Byla rozpoutána občanská válka. I v těchto podmínkách republikánská vláda "Lidové fronty" pokračovala v reformách v zájmu pracujících.

Hnutí "Lidové fronty" ovlivnilo hnutí v celé řadě států Latinské Ameriky: v Chile, Brazílii a Argentině.

Mimořádnou úlohu sehrávaly "Lidové fronty" v průběhu II. Světové války i po jejím ukončení. Bojovaly s fašismem, podílely se na porážce fašismu a diktátorských režimů v řadě evropských zemí a vítězstvích v lidově-demokratických revolucích. Bojů se zúčastnily pod názvy - Demokratická fronta, Národní fronta, Vlastenecká fronta.

Takovým způsobem "Lidová fronta" jako koalice levicových a levostředových stran a hnutí opírajíc se o dělnickou třídu a rolnictvo, městské střední vrstvy, pokrokovou inteligenci, vlastenecké podnikatele, bojovala proti silám reakce a fašismu, sloužícím velkokapitálu, kamuflovaném demagogií a nacionalismem.

Zkušenosti "Lidových front" nacházely pokračování v nových podmínkách. V roce 1970 zvítězil v prezidentských volbách v Chile kandidát "Lidové jednoty" Salvador Allende. V průběhu tří let vláda koalice levicových sil provedla řadu rozsáhlých reforem v zájmu lidu. Její vládu ukončil puč junty vedené generálem Pinochetem, organizovaný Washingtonem.

Dějiny XX. Století jsou zajímavé i tím, co se potvrdilo jako skutečnost: buržoazní vláda dokáže vyřešit velké kapitalistické krize pouze dvěma způsoby - buď fašizaci politických režimů, anebo socializaci svého zaměření. Nejvíce to potvrdila změna kurzu prezidentem USA Franklinem Rooseveltem (New Deal) - 1933-1939. Byl to systém opatření k východu z "Velké Deprese". "New Deal" spojoval strukturální reformy v průmyslu, zemědělství, financích a v pracovních vztazích. Stát rozhodujícím způsobem rozšířil svoji účast v sociálněekonomickém životě země.

Po bankovní panice v roce 1933 organizovala vláda USA celou řadu služeb, jako "Národní řízení ekonomické obnovy", vytvořila "Komisi pro cenné papíry", "Administrativu společenské práce", "Občanský sbor ochrany životního prostředí". Vznikaly průmyslové kodexy, které regulovaly podnikatelské procesy. Vláda rozvíjela boj s chudobou a nezaměstnaností. Federální instituce rozdělovaly mimořádnou finanční pomoc, vytvářely prozatímní pracovní místa. Probíhalo stanovování minimálních cen a mezd. Byla stanovena délka pracovního týdne. Byly regulovány podmínky práce. Vznikal systém pojišťování vkladů. Byly zavedeny přímé finanční dotace pro farmáře. S konečnou platností bylo legalizováno odborové hnutí. Byl vytvořen Národní úřad pro pracovní vztahy. Došlo ke snížení krutých sporů mezi pracujícími a kapitálem.

"New Deal" v mnohém pomohl vyrovnání s ekonomickou depresí. Ale v roce 1937 začala nová recese. V reakci na radikalizaci nálad voličů začal Roosevelt v příštích volbách aktivně používat levicovou rétoriku.

V důsledku je s jeho jménem spojeno vytvoření důchodového systému v USA a systému příspěvků v nezaměstnanosti. V roce 1938 byla stanovena minimální mzda a maximální možná délka pracovní doby. V zemi byly stavěny obecní budovy, letiště, silnice, národní parky. Pravicová opozice označovala reformy jako socialistické. Pochopitelně, že se prezident USA nechystal budovat socialismus. Vývoj však diktoval své zákony. K tomu, aby se předešlo růstu prokomunistických nálad, bylo potřeba zavést státní regulaci a jít na ústupky pracujícím.

Roosevelt donutil kapitál, aby mnohé obětoval jen proto, aby neztratil vládu a nepřišel o všechno. Pokud porovnáme opatření přijatá v rámci "Nového kurzu" a aktivit levicových vlád "Lidové fronty" ve Francii a Španělsku, najdeme zde mnoho společného. Tato opatření byla přijímána paralelně, ve stejných létech.

Pravdou je, že lidstvo nahromadilo velké zkušenosti v bojích proti krizím, ale naši neoliberálové to tvrdě ignorují. Nelíbí se jim nejen sovětské úspěchy. Nelíbí se jim ani ta progresivní praxe, která pomohla překonat nejkrutější krizi ve vlasti neoliberalismu - USA.

 

Praktická strategie boje

V současné etapě si teorie i praxe "Lidové fronty" udržuje svou potřebnost. Pro KPRF nejde o novinku. S cílem upevnění svazku dělnické třídy s naší stranou, byla přijatá usnesení na VI. Plenárním zasedání v roce 2014 a na XIX. Plenárním zasedání ÚV v roce 2019. Byly stanoveny úkoly vytvořit v každé místní pobočce strany podpůrný podnik pro vypracování způsobů, jak zvýšit vliv komunistů v proletářském prostředí a jak shromažďovat informace o procesech v pracovních kolektivech.

Ve všech etapách činnosti KPRF - od okamžiku renesance naší strany po ukončení Jelcinova zákazu - jsme učinili všechno, abychom ochránili pracující a sjednotili vlastence. Se svými přáteli jsme vytvářeli "Svaz komunistických stran" na historickém prostoru SSSR, podíleli se na činnosti "Fronty národní záchrany", "Ruské lidové katedrály" a "Lidového vlasteneckého svazu Ruska".

Hlasitě a seriózně znělo v aktivitách sjednocování levicových a vlasteneckých sil slovo novin "Sovětské Rusko", v čele s V. V. Činkinem, "Pravdy", vedené V. S. Šurmanovem a B. S. Komockým, "Den" a "Zítřek" vedených A. A. Prochanovem, magazínu "Současník" vedeného pracemi S. Ju. Kunjajeva.

KPRF si vždy dělila síly tak, aby mohla vést práci s širokými masami, spojenci a svým trvalým aktivem. I proto v ÚV trvale pracuje "Volební štáb", vedený I. I. Mělnikovem a "Celoruský štáb protestního hnutí, v čele s V. I. Kašinem.

Činnost hlavních komisí vedou Ju. V. Afonin a D. G. Novikov. Dovedně koordinuje činnost poslanecké frakce ve Státní Dumě N. V. Kolomějcev. Při obraně lidových zájmů trvale bojují S. E . Savická, N. M. Charitonov, V. S. Šurčanov, L. I. Kalašnikov, K. K. Tajsajev, A. A. Kravěc, N. I. Vasiljev, O. N. Smolin, N. I. Osadčij, A. V. Kurinnyj, V. A. Ganzja, S. A. Gavrilov, P. S, Dorochin, A. V. Kornijenko, A. A. Juščenko, O. N. Alimová.

Důležitou praxi realizace programu strany v regionech představují skupiny vedené S. G. Levčenkem, A. E. Krylovem, A. E. Lokotěm, a V. O. Konovalovem.

Naše strana získala jedinečné zkušenosti z práce s aktivem svazových společenských organizací vedených N. V. Arefjevem, N. A. Ostaninovou, V. I. Sobolevem, I. I. Nikitčukem, V. S. Nikitinem, G. M. Benovem, S. M, Pantělejevem, V. P. Isakovem.

Své vědomosti a zkušenosti dovedně předávají novým generacím N. N. Ivanov, S. N. Rešulskij, P. V. Romanov, S. P. Obuchov, T. V. Pletněvová, V. P. Ižickij, A. A. Ponomarjev, V. V. Miller a mnozí další soudruzi.

V nejlepších občanských tradicích laureáta Nobelovy ceny Ž.I. Alfjorova (1930-2019) a národního umělce N.N. Guběnka (1941-2020) pokračují V.V. Čikin, B.O. Komockij, S.J. Kunjajev, L.G. Baranovová, S.A. Šargunov.

Velkou pomocí nám všem je analytická a výzkumná činnost S.I. Vasilcova, L.N. Švece, L.N. Dobrochotova, V.N. Tjotjokina, a A.V. Suchověrchova.

V první linii obrany cti a důstojnosti lidově-vlasteneckých sil pevně stojí J.P. Sinělščikov, V.G. Solovjev, D.V. Agranovskij, I.A. Filatov, K.A. Lazarev.

Nejdůležitější činnosti - konsolidaci levicových a patriotických sil se věnují J.P. Bělov, E.J. Spicin, K.V. Semin, M.L. Ševčenko, S.S. Udalcov, O.M. Zinověvová, A.A. Fefelová a E.F. Glušek. Na ochraně pracujícího lidu a na sjednocování vlastenců se aktivně podílí mladá generace komunistů: A.V. Leskin, G.P. Kamněv, O.A. Michajlov, E.A. Kňazevová, N.G. Baryšnikovová, M.V. Drobot, A.N. Dolgačev, A.N. Ivačev, M.N. Prusakovová, K.A. Ajtakovová, M.S. Muzajev, D.A. Parfjonov, S.E. Anichovskij, R.V. Kiaško, J.I. Listov, N.I. Bykovskij.

Naše hnutí aktivně podporují představitelé "Svazu komunistických stran" P.N. Simoněnko, A.N. Sokol, V.N. Voronin, a TI. Pipija.

Energičnost mladých lidí umožnila vytvořit rozsáhlé hnutí za obrodu nejlepších tradic sovětského sportu. Soudobý kolorit vlasteneckému hnutí přidává patriotickému hnutí náš sportovní klub, vedený I.I. Mělnikovem (mladším), A.L. Bělym a B.G. Soidzem. Klub získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy v mini kopané. Máme velmi dobrá mužstva odbíjené, šachů, plavání, gymnastiky a silových sportů. Široká "Levicová patriotická fronta" nepředpokládá čistě stranický a třídní přístup pouze k dělnickému hnutí, ale ke všem pracovníkům pracujícím za mzdu. To jsou doporučení Lenina, Stalina a Dimitrova. To vyžaduje spolupráci s těmi hnutími, která brání zájmy dělníků a dalších oddílů proletariátu. Takový svaz ovšem nepředpokládá oslabení úlohy KPRF, ale tak jak učil Lenin, jasnou koncentraci na úkoly strany.

S tímto cílem, jak bylo přijato v marxistickém prostředí, je potřeba začínat s otázkou ideologie. Komunistický tisk vede propagandu teoretických základů a historických zkušeností skutečných "Lidových front". V této práci je potřeba pokračovat. V systému stranického školení a politického vzdělávání je potřeba věnovat zvláštní pozornost studiu zprávy Georgie Dimitrova na VII. Kongresu Kominterny. Je třeba zdůrazňovat i metodologický význam základů naší ideologie a základní rysy stavu soudobé situace v Rusku a ve světě.

V Rusku je mnoho politických a společenských organizací, které odmítají vnucený kapitalistický systém, jsou zainteresovány v reálné demokratizaci společenského života. Zvýšením úrovně obrany zájmů nájemných pracujících a upevněním našeho vlivu v dělnické sféře, KPRF vytvoří podmínky, za kterých tyto organizace budou aktivněji usilovat o spolupráci s naší stranou a hledat možnosti její podpory.

Usilujeme o spolupráci v konkrétních případech. V době, kdy dochází k posílení politických represí, jsme vystoupili s iniciativou vytvořit "Výbor boje proti pronásledování politicky aktivních občanů".

Naše výzva získala rozsáhlou odezvu. Nyní musíme tuto výzvu realizovat. Pokračujeme v obraně Pavla Grudinina, Sergeje Levčenka, Vladimira Bessonova, Sergeje Udalcova, Nikolaje Platoškina a další osobností levicového a patriotického hnutí.

Upevnění vlivu KPRF v dělnickém prostředí a vytváření široké "Lidové patrotické fronty" nejsou dvě odlišné etapy v našem boji. Tuto činnost musíme realizovat paralelně. Na VII. Kongresu Kominterny Georgij Dimitrov uvedl: "Někteří naši soudruzi si zbytečně lámou hlavu nad otázkou: čím začít - jednotnou frontou proletariátu, nebo antifašistickou "Lidovou frontou"? I jedni i druzí zjevně nechápou, že "Jednotná fronta proletariátu" i antifašistická "Lidová fronta" jsou spojené dialektikou boje, proplétají se, přecházejí v procesu boje proti fašismu jedna ve druhou a nejsou od sebe oddělené čínskou zdí.

Přece si nelze seriózně představovat, že je možné realizovat antifašistickou "Lidovou frontu" bez vytvoření akční jednoty dělnické třídy, která je vedoucí sílou této "Lidové fronty". Současně s tím samotné období dalšího rozvoje jednotné proletářské fronty hlavně závisí na její přeměně v "Lidovou frontu" proti fašismu".

Před námi stojí volby do Státní Dumy. Nyní jde o důležitou mobilizaci politických sil. Ale dnes jsme povinní zdůraznit: široká "Lidová patriotická fronta" není pouze předvolebním blokem, ale politickým sjednocením s dlouhodobými cílí. Centrem jejich aktivit je ochrana práv pracujících a národních zájmů Ruska. Úkoly, které stojí před frontou, musí být dostatečně konkrétní a pochopitelné pro všechny sociální síly. Účastnící hnutí musí být ochotní je sdílet. Při tomu musí chápat, že hlavní otázkou v řešení našich společných úkolů je otázka vlády.

Úkolem vytvoření "Lidové patriotické fronty" je vznik vlády národní důvěry. Otevřeně prohlašujeme, že chceme vytvořit vlastní vládu, jejímž cílem bude důsledná obrana zájmů pracujících a důstojnosti naši země. Při tom zdůrazňujeme: otázky účasti, nebo neúčasti členů našeho hnutí ve vládě národní důvěry bude řešit každý člen samostatně.

Musíme společně navrhnout velké projekty. To může být na příklad vytvoření všeruského odborového hnutí. Jeho příslušníci by mohli sehrát aktivní úlohu v rozpracování pětiletého období rozvoje Ruska, prosazovat trvalou obranu pracujících. Úlohu ochrany jejich sociálněpolitických práv může "Lidově patriotická fronta" převzít okamžitě. Takže v další etapě můžeme vystoupit za zrušení komerčního tajemství, za zavedení dělnické kontroly v soukromých podnicích a za řešení celé řady dalších úkolů z našeho minimálního programu.

Při určování charakteru a struktury "Lidově patriotické fronty" je třeba mít na vědomí, že nejde o stranické uskupení, ale o organizaci lidovou a třídní. Musíme vypracovat zásady společné činnosti stran a organizací sdružených v této široké koalici. Při tom se nikdo nemůže pokoušet prosazovat organizační samostatnost kolektivních členů naší fronty.

Předseda strany "Jednotné Rusko" Dimitrij Medveděv nedávno prohlásil, že jeho strana již zahajuje přípravu k volbám do Státní Dumy. Myslí si, že v posledních volbách byla jeho strana úspěšná a její vítězství bylo přesvědčivé a čestné. Současně s tím organizace pro průzkum veřejného mínění "Levada-centrum" publikovala výsledky svého průzkumu o posledních parlamentních volbách. Ty se zcela liší od vítězného chvástání "Jednotného Ruska". Počet Rusů, kteří nevěří v čestnost voleb, strmě roste. Dvojnásobně se zvýšil počet Rusů, kteří jsou lhostejní k výsledkům voleb.

Hrdinské výlevy Medveděva a Turčaka o důvěře k "Jednotnému Rusku" nemají nic společného s realitou. My dokonale chápeme, že lidová důvěra k samotným volbám a k vládní straně se trvale snižuje. Po Rusku bije systémová krize, sankce Západu a finančně ekonomický kurz následovníků Jelcina a Gajdara. Pochopila však strana "Jednotné Rusko" tyto hrozby? Místo reálných opatření ke sjednocení společnosti, vládnoucí elita pokračuje v rozbíjení politického systému a vysmívá se zdravému rozumu.

V září 2019 tajemník generální rady strany "Jednotné Rusko" prohlásil, že strana "spálila" ve volbách všechny. V podstatě "Jednotné Rusko" pravidelně spaluje důvěru občanů, sociální práva a národní zájmy. Nezávislé průzkumy ukazují, že rating strany nepřesahuje 30 %. A najednou stranické vedení prohlašuje, že získají dvě třetiny mandátů ve Státní Dumě. Není to nic jiného, než přímá objednávka podvodů a svévole! Podvody ve volbách vedou naši zemi k situaci, která vznikla v Kyrgyzstánu. Podle oficiálních výsledků získaly 2/3 hlasů síly podporující prezidenta. A z ničeho nic ty strany, které nemohly překonat zisk sedmi procent, vyvedly masy svých přívrženců na demonstrace. A co ti, kdo údajně zvítězili? Zbaběle se ukryli. I silové struktury je odmítly poslouchat. Hle, to je vítězství ve volbách! V důsledku toho volební komise změnila výsledky voleb a vyhlásila nové volby na 20. 12. 2020.

Se situací v Kyrgyzstánu existuje ještě jedna shoda: vláda vytvořila několik kontrolovatelných stran pod různými názvy. V Rusku se takovými machinacemi zabývá prezidentová administrativa. V posledním období Kreml vytvořil nové "straničky", jejichž úkolem jsou provokace. Pro elitu v Biškeku skončily takové hrátky špatně. Stojí to za to kremelským "pyrotechnikům" opakovat tyto hlouposti?

Zářijové volby v Rusku byly generální zkouškou pro nově vzniklé strany. Tyto strany nemají struktury, ani místní vůdce. Pouze v takové Rjazani jim pomohla oligarchie skoupit všechny reklamní billboardy.

Oficiálně bylo v Rjazani vydáno na volby 70 milionů Rublů. Cílem bylo - protlačit tyto strany do volebních listin pro volby do Státní Dumy v roce 2021. Dělá se to k rozdrobení hlasů opozičních voličů, které pak připíšou "Jednotnému Rusku". Taková špinavá, podvodná strategie byla již nejednou použitá. Tak ovšem postupují neseriózní politici.

Situace v zemi se zhoršuje. Průmyslová produkce se snižuje. Mládež nenachází důstojnou práci. Ponižování jsou důchodci. Platby za služby a bydlení se trvale zvyšují. Stejně tak i ceny zboží. To všechno je přímým výsledkem působení strany "Jednotné Rusko". Čím je těžší život lidí, tím více padá důvěra k této politické straně.

Přestože na posledních volbách se vláda chytrácky schovávala za "Covid-19" dobře věděla, že tento štít není příliš spolehlivý. Proto volební systém překrucovala více než obvykle. Nyní se svými spojenci přímo prohlašujeme: ruský lid nebude tuto nespravedlnost trpět věčně. Situaci zhoršuje i skutečnost, že "vládní strana" není schopna vést normální dialog. Odmítá se postavit ani proti otevřeným politickým odvetám. Pánové z "Jednotného Ruska" mlčky přihlížejí zesměšňování rodiny S. G. Levčenka, zločinnému uchvácení "Sovchozu V.I Lenina", pronásledování komunistického prezidentského kandidáta P.N. Grudinina, útokům proti unikátnímu podniku I.I. Kazankova a jiným lidovým podnikům. Vládní strana předstírá, že se nic neděje. Při volbách stále otevřeněji skresluje účast voličů a vyhání voliče, kteří se jí nechtějí podřídit. Nyní se již 80 % voličů odmítá podílet na této špinavé hře. 13. září 2020 přišlo volit o jeden milion méně voličů, než v roce 2019. Situaci nezachránilo ani prodloužení délky voleb na tři dny. V 11 regionech, ve kterých proběhlo hlasování do zákonodárných orgánů "Jednotné Rusko" ztratilo milion voličů. A to i přesto, že vládní strana dosáhla toho, aby z voleb odstranila své nebezpečné protivníky - přes 800 kandidátů z KPRF, kteří kandidovali do místních orgánů a pět kandidátů na funkce gubernátorů. Kdyby si vláda byla vědomá toho, že ji společnost nepodporuje, nepouštěla by se do podobných dobrodružství.

"Jednotné Rusko" nepoučila ani situace v Chabarovsku, ekologická katastrofa u Norilska, ani výbuch muničních skladů u Rjazaně.

V takové situaci si sami voliči musí uvědomit, že na jejich osobní účasti v "Lidové patriotické frontě" bude záviset osud země, jejich dětí a vnuků. Je potřeba bojovat, brát do svých rukou iniciativu. Energicky zakládat výbory proti politickým útokům. Je potřeba jednotně prosazovat novou politiku, kterou navrhuje KPRF a její spojenci.

Rozhodující závěr k posledním volbám: náš program získává přesvědčivou podporu. Předkládali jsme ho již na parlamentních, prezidentských a regionálních volbách. Doplnili jsme ho materiály z "Mezinárodního ekonomického fóra v Orlu" a závěry z parlamentních slyšení ve Státní Dumě. Podpořili jsme ho svými návrhy k reformě Ústavy. Vytvořili jsme komplex opatření k posílení národního zdravotnictví. Navrhli jsme rozpočet dalšího rozvoje a zákon "Vzdělání pro všechny".

V zemi roste počet přívrženců našeho programu, programu renesance vlasti, obnovení ekonomiky, sociální sféry a státního plánování i programu daňové reformy. Navrhujeme zrušení důchodového kanibalismu, rozhodné zvýšení mezd a platů, důchodů a stipendií. Navrhujeme podporu lidových podniků, trvalého rozvoje venkova a národní bezpečnosti. V našem programu je rozhodující část nazvána "Deset kroků k důstojnému životu". Ta zdůrazňuje jeho antioligarchický charakter.

Předpokládá znárodnění strategických odvětví ekonomiky. Bez splnění tohoto prvního kroku, není možné splnění druhého historicky důležitého úkolu - realizace nové industrializace, která přímo předpokládá kvalitativní i kvantitativní růst soudobé dělnické třídy, schopné vkládat do produkce nejnovější technologie. V první řadě to však vyžaduje péči vlády o zdraví občanů a obnovení komplexních záruk získání bezplatného a kvalitního vzdělávání, jeho renesanci v nejlepších tradicích ruské a sovětské školy. To všechno může být vyřešeno pouze v jediném komplexu opatření k vyvedení naší vlasti ze systémové krize.

Zvláštní část našeho programu je věnována návratu Ruska k čestným a spravedlivým volbám. Chceme mobilizovat naše přívržence k parlamentním volbám v roce 2021, k energické obraně své volby všemi zákonnými prostředky!

"Lidově patriotické" síly pokračují ve své tvůrčí práci. Současnou sezonu práce v parlamentu využijeme k prosazení takových iniciativ, které dodají volbě občanů moc zákonnosti. Chceme i nadále v tomto duchu pracovat i v rámci "Lidové patriotické fronty"!

Dnes vyzýváme všechny patrioticky myslící politiky a osobnosti kultury. Jsme přesvědčení, že vítězným znakem naší fronty může být pouze rudý prapor vítězství, prapor socialismu. Pouze ten spojí miliony na základě velké ideje spravedlnosti a bratrství. A pouze miliony pevně spojených rukou lidí duševní a fyzické práce mohou čelit chamtivým majitelům miliard dolarů a jejich žoldákům.

Velmi dobře víme, zač stojí patriotická rétorika oligarchie. Nakonec se proti lidovým masám mohou představitelé velkého kapitálu vždycky spojit. Pouze pracující lid nikdy nezradí svou vlast. Lid nemá kam utíkat. Nemá v zahraničí přepychové vily a konta. Lid může pouze vytvořit pevnou a masovou frontu boje za národní záchranu, za důstojný a spravedlivý život. Za silné a kvetoucí Rusko.

Dávno je známo: "Když lid bude chtít - přeskočí i propast!"

"Lidově patriotická fronta" přesvědčivě vystupuje za práva občanů, za čestné a spravedlivé volby!

Za lidovládu a obrození vlasti! Za spravedlivý a důstojný život.

 

G. A. Zjuganov
24. 10. 2020
Překlad KK

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2021 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.