Úvodní stránka Saturday, October 31 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Hegelovo čtvrttisíciletí
Čtvrtek, 27 srpen 2020

Před 250 lety, 27. srpna 1770, se narodil velký německý filozof Georg WF Hegel. Zrodil se do tak plodných časů a revolučních a navázal na takové myslitele, jako byl Kant, Fichte nebo Schelling, do doby takových básníků jako byl Goethe nebo Hölderlin.  Přestože navazoval na takové velikány, jeho myšlenky šly zásadně dál a vůči svým učitelům a současníkům znamenaly úplný převrat.

Především Hegel rozpohyboval každou (nejen filozofickou) kategorii. Vše, co je, a vše, o čem přemýšlíme (atomy, organismy, společenství, filozofické systémy, vesmír jako celek), muselo projít náročným zrodem, má zákony svého pohybu a vývoje, a stejně tak je "vše skutečné odsouzeno k zániku". Z toho však neplyne relativismus - dnes moderní představa, že vše jsou jen "sociální konstrukty" a vše je libovolně měnitelné. Hegel se pokusil znovu projít vývoj a vzájemný, nutný a logický vztah pojmů a ve svém systému tak upozornil na soudržnost, jednotu světa. To je první Hegelův objev a přínos, které znamenaly nadechnutí se po staletích strnulé scholastiky a metafyziky.

Druhým Hegelovým objevem je přesné poukázání na to, že vše co se mění, je pohybem rozporů, jejich zprostředkováním, rušením a pozdvižením na vyšší úroveň. K tomu pak dodává postupy a principy  takovéhoto pohybu, které tak výstižně shrnul Engels. Toto zásadní rozpohybování obrazu světa, jeho rozpornost, které se jako prvek ve filozofii intuitivně vyskytovaly od starověku (jako u Herakleita, nebo v čínském taoismu), dostala u Hegela vyslovené vyjádření, dialektickou metodu. Subjekt, člověk nebo společenství, nachází rozpory v sobě a mimo sebe, využívá je a zároveň si svět přizpůsobuje a přisvojuje. Přitom se mění i on - mění své představy o světě.

A zde je nedůslednost velkého myslitele. Hegelův mohutný systém začíná a končí světem ideje, myšlenky - která se probojovává od jednoduchých a prázdných určení až k bohaté naplněnosti, jež u něj splývá s náboženskou představou boha. Hegel je filozofický idealista, to prvotní (a zároveň to poslední) je pro něj idea. Materiální svět je pro něj pouze odbočka na velké cestě božské myšlenky.

A tak Hegelova filozofie ještě nebyla plnou revolucí. Zůstala zárodkem - byť geniálním. Aby se stala skutečnou revolucí, aby se stala materiální silou, musel být Hegel znovu převrácen - postaven "z hlavy na nohy". Dialektika se musela stát zbraní hnutí mas, revoluční zbraní dělnické třídy, která je právě jednou a činnou stranou základního rozporu společnosti a která právě z této pozice ukončí kapitalistické barbarství a vystaví svět osvobozený od vykořisťování a odcizení - komunismus. Toto převrácení dialektiky provedli Marx s Engelsem a bylo naplněno komunistickým hnutím jakožto velkou dialektikou dějin.

Tato dialektika zdaleka nekončí a právě Hegel ukazoval, jak komplexní pohyb vykonávají dějin. Jak se vrací, aby si kladly zdánlivě ty samé úkoly, jenže na vyšší úrovni. Hegelova dialektika umožňuje vidět za oponu každodennosti a nacházet hybný rozpor. Marxův materialismus pak obracet se k reálnému materiálnímu světu jako základu všech myšlenek. Na rozpory tohoto světa a jeho změnu je pak potřeba se soustředit.

K tomuto výročí zveřejňujeme esej význačného československého marxistického filozofa Jindřicha Zeleného, dlouholetého představitele mezinárodní Hegelovské společnosti,  "K dialektické souvislosti logického a historického u Hegela a Marxe". Esej v několika bodech obrací pozornost k vědecké metodě, která zobecňuje Marxovu analýzu kapitalismu - provázanost (a odchylky) historického vývoje předmětu a logického odvození jeho struktury, rozporů, které obsahuje.

 

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2020 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.