O Kubě jinak

Podrobnosti

Kategorie: Ze zahraničí

Twitter

Dva mladí Kubánci, Lic. Etelys Santana Cruz a Ernesto Corvo, funkcionáři mládežnické kubánské organizace, která je členem Mezinárodní federace mládežnických pokrokových organizací, se zastavili v Bratislavě. Směřovali do Čech, ale česká ambasáda v Havaně, na pokyn ministerstva zahraničních věcí v Praze, jim odmítla udělit vstupní víza jako reakci na vyhoštění českého senátora Karla Schwarzenberga, jinak na Kubě švýcarského turisty. Mise mladých Kubánců byla spojena nejen se znovunavázáním styků s mládežnickými organizacemi, ale protože jsou i členy přípravného výboru XVI. světového festivalu mládeže a studentstva ve venezuelském Caracasu, chtěli informovat mladé lidi o jeho cílech a pozvat je k účasti.

Po deseti letech to byla první kubánská mládežnická delegace na Slovensku a tak není divu, že zájem o to, co řeknou o své zemi, byl velký. Slovenská média se zatím nezmiňují o připravovaném SFMS a o Kubě informují jen jednostranně, tj. protikubánsky. Jen málokdy prosvitne mezi řádky uznání nebo obdiv, ale to jen těch, kteří Kubu navštívili jako turisté. Postoj některých oficiálních osobností je totožný s americkým, a tak je na Kubu, respektive na její vývoj, pohlíženo jako na zemi nepřátelskou anebo řečeno slovy americké administrativy jako na zemi zla . Předseda NR SR Pavol Hrušovský se osobně angažuje na odstranění kubánského pokrokového režimu a po schůzce s kubánskými disidenty v USA slíbil, že SR je bude podporovat všemi prostředky, i materiálně.
Pozvání do Caracasu
Vysokoškoláci poslouchali pozorně mladé Kubánce, kteří hovořili o cílech festivalu, a na jejich obličejích bylo znát, že vše, co slyší, je pro ně nové. Dověděli se, že se na festivalu sejde mládež podporující solidaritu a soužití národů, že jejich cílem je boj za mír, proti válce, terorismu a za sociální práva mládeže. Na festival, který se bude konat 7.-15. srpna, se přihlásilo bezmála 20 000 účastníků ze 129 zemí, ale toto číslo není ještě konečné. Festival byl vždy tribunou pro výměnu názorů, které mladé lidi zajímají, a příležitostí k výměně zkušeností. Nehledě odkud a z jakého prostředí přicházejí, budou se zajímat o světovou ekonomiku, zaměstnanost, lidská práva a s tím spojené právo na vzdělání.
Mladí představitelé Kuby sdělili zástupcům slovenské mládeže, že festival bude jedinečnou příležitostí setkání různých profesí mladých lidí s pestrou výměnou názorů. Jeho důležitost vyplývá i z toho, že je svolán v roce 60. výročí založení Světové federace demokratické mládeže, významného 60. výročí vítězství nad fašismem a smutného 60. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki Spojenými státy. To jsou další témata, o nichž by měla současná mládež na svém setkání rovněž hovořit. Caracas bude zajímavý i tím, že se mládež bude moci seznámit se skutečným vývojem Venezuely, který je úplně jiný, než jak ho podává americká propaganda, a má velký význam pro další směřování latinskoamerických zemí. Může být zajímavý i pro organizace z jiných částí světa, protože nic nepřesvědčí lépe než vidět vlastníma očima. Protože kubánská mládežnická organizace je aktivní složkou organizace festivalu, využila kubánská delegace setkání k pozvání slovenské mládeže na SFMS.
Co dá XVI. SFMS kubánská mládež?
Největší zájem byl o život mladých na Kubě. Je to pochopitelné, když si uvědomíme informační bariéru respektovanou a prohlubovanou médii. Z vyprávění obou členů delegace se začal rýsovat zásadně odlišný obraz radosti, starostí i problémů současné Kuby, než je prezentován oficiálně. Sympaticky vyznělo vyprávění mladých lidí, účastníků změn, které na Kubě probíhají, přičemž se nevyhýbali žádným tzv. ožehavým tématům, nic nezastírali.
Začátek 90. let byl pro Kubánce nejtěžším obdobím, protože ze dne na den, když došlo k převratu v bývalých socialistických státech, bylo zničeno 80 % jejich obchodu a tím byla ochromena i výroba. Americké embargo, jež nové režimy usilovně dodržovaly, je mělo vrhnout do úplné izolace. Neměli připravenou předlohu na řešení situace. Začínali téměř znovu. Mladí lidé pochopili, že jde o všechno. Nepodpořili americké plány a nepřidali se na jejich stranu. Antiamerikanismus má na Kubě silné historické kořeny, na rozdíl od evropských zemí, které restaurovaly kapitalismus.
Mládežnická organizace, založená před 44 roky téměř s milionovou členskou základnou, připravila projekt se 170 cíli, které nyní naplňuje. Vychází z možností materiálních zdrojů a mentality Kubánců a je chápán jako strategie tzv. boje ideí. Mládežníci se řídí Fidelovou myšlenkou o spravedlivém postavení celého národa, ne jen jeho vybrané skupiny. Proto projekt není zaměřen jen na členskou základnu. Zahrnuje mnohé oblasti společenského života, z nichž největší dojem u posluchačů vyvolala oblast vzdělávání, zdravotnictví, kultury, zaměstnanosti a pomoci starým lidem.
Když chtěli uvést do života zmíněné programy, museli nejdříve vytvořit podmínky pro ty, kteří se mají sociální prací zabývat. Sociální problematiku vystudovalo 21 000 středoškoláků. Začali se skupinami nejvíce ohrožených. A těmi byli patnáctiletí. Vytvořili statistiky o jejich výživě, protože vinou embarga USA děti nedostávají plnohodnotnou stravu, nemají dostatek léků, což vyvolává zdravotní problémy. Pro jejich úspěšné odstranění je třeba vycházet např. i z genetické statistiky. Přítomnými otřáslo sdělení, že když maminky nemají mléko pro své děti, nasbírají byliny a vaří z nich čaj jako náhražku. Lodím, které přistanou u kubánských břehů a nerespektují embargo, USA půl roku nedovolí kotvit v amerických přístavech. Amerika takto demonstruje přinejmenším podivné chápání lidských práv nejcivilizovanější mocnosti světa.
Druhou problémovou skupinou jsou mladí od 15 do 30 let, pokud nepracují ani nestudují - ne proto, že by na Kubě byla nezaměstnanost. Ve statistikách je uváděn koeficient 2,6 % nezaměstnaných, což podle světových statistik je na Kubě plná zaměstnanost. Jsou to lidé nespokojení se svou prací, neumějí se z jakýchkoli důvodů uplatnit v praktickém životě. Fidel řekl, že je to ostuda socialismu, pokud mladí lidé nenajdou práci, jež by jim vyhovovala, a ještě větší ostuda, pokud by se dostali do vězení. Proto jim má program pomoci v několika směrech. Pro ty, kteří by chtěli změnit zaměstnání nebo si rozšířit profesi, se zřizují univerzitní pracoviště s dobře kvalifikovanými odborníky, zejména ve společenskovědních oborech. Má to význam i proto, že mentalita vesničanů je trochu jiná a nechtějí mnohdy, byť jejich dítě by bylo nadané, pustit je do velkého města. Takto ho mají blízko, ubytování, stravování, studijní literaturu dostane student zadarmo od státu a ještě k tomu plat. Student je tak vlastně i zaměstnán a částečně ekonomicky nezávislý. Nová profese je student - zaměstnanec.
O tuto novinku ve vzdělávacím procesu malého ostrova byl největší zájem. Slovenští studenti si před několika týdny vybojovali nezpoplatněné vysokoškolské studium, ale o podobných vymoženostech ještě ani neslyšeli a již vůbec si je nedovedli představit v praxi.
Solidarita se staršími
V současné společnosti naši mladí neslyší nic dobrého o generaci třetího věku. Maximálně je jim přiblížena jako skupina nepotřebných lidí, na které mladí jen doplácejí. Vymizela úcta k tomu, co vytvořili, a stále se prohlubují bariéry mezi starší a mladší generací. Jsme svědky záměrného odbourávání solidarity, která je jedním z důležitých pilířů sociálního státu.
Solidarita na Kubě se starší generací se naopak podporuje. Ve zmíněném projektu jeden z důležitých cílů je všímat si osamělých starších lidi, kterým nemá kdo pomoci, a vytvářet pro ně náhradní rodiny tím, že za nimi docházejí mladí lidé, pomáhají jim, dělají jim společnost, hledají pro ně možnosti pracovního zařazení, pokud o to senioři projeví zájem. Na Kubě se těmto mládežníkům říká lékaři ducha, protože svým lidským přístupem pomáhají starším překonat životní těžkosti. Člověk bez rozdílu věku je v centru pozornosti mládežnického projektu, který rozběhli a mají s ním dobré zkušenosti. O tom budou Kubánci rovněž hovořit na XVI. SFMS.
Mladým Slovákům, kterým se dnes a denně vštěpuje individualismus a jediná hodnota, hodnota peněz, se zdál obsah projektu jako kapitola z utopického románu. Uvědomili si, že hodnotový systém tady a na Kubě je diametrálně odlišný, a snad i více chápali, proč oficiální místa podobným setkáním nejsou nakloněna.
Disidenti a lidská práva
Lidé na Kubě nežijí ve skleníku a uvědomují si, co se kolem nich děje. Zesílila příprava mladých v tom smyslu, aby nepodlehli protikubánské propagandě. Dověděli jsme se, že disidenti volající po demokracii jsou skupinky lidí, které samy nejsou jednotné. Každá skupina má jiné požadavky a bojuje o postavení i mezi sebou. V tom je jejich slabost. Říkají jim žoldnéři. Američané a některé státy, jež je podporují, to vědí, ale chtějí je využít pro rozdmychávání nepokojů mezi Kubánci. Zveličuje se jejich působnost, ale Kubánci vědí, o koho jde a jací jsou to lidé. Jde jim především o zahraniční ekonomickou podporu, ale nemají žádný principiální politický základ. Nepodceňují je, ale ani nepřeceňují, protože mohou sloužit jako trojský kůň. Jsou manipulováni zahraničím a Kuba nemá možnosti ani prostředky, aby světu řekla, jaké je jejich skutečné postavení. Toho využívá zahraniční propaganda, aby odvrátila od Kuby přátele a sympatizanty. Jak bylo několikrát řečeno, Kubánci mají jinou mentalitu, jsou naladěni proti politice americké vlády a právě to je sjednocuje, takže kvůli disidentům si nekazí spaní, sdělili oba delegáti.
USA se prý mylně domnívají a vnucují to i svým spojencům, že odchodem Fidela Castra dojde ke změně společenského systému. Fidel Castro, charizmatická osobnost skutečného revolucionáře, znamená pro Kubu mnoho. Odolává všem pokusům Bílého domu o své svržení a dokázal uhájit socialismus na malém ostrově, a to díky podpoře Kubánců, nikoho jiného. Všichni ti, kdo usilují o zvrat na Kubě, nechtějí přiznat, že se Kuba nechce vrátit tam, odkud ji Castro vyvedl.
S Fidelem to neskončí
Po našich zkušenostech, kdy jsme se domnívali, že by si lidé nepřáli návrat ke kapitalismu, a přesto se nechali svést, jsme se zeptali, zda se totéž nemůže opakovat u nich. Bylo nám odpovězeno, že Kuba nikdy nekopírovala žádný model socialismu, jde vlastní cestou, a proto její metody a přístupy vycházejí z daných možností, nejsou uměle implantované. V tom je její velká síla, která pomohla uhájit socialismus a nedopadla tak jako ostatní socialistické země.
Oba mladí Kubánci zdůraznili, že lidé neposlouchají slepě, vědí o těžkostech, které je třeba řešit. Např. se nemohou spoléhat na zahraniční úvěry, mají problémy s byty, s infrastrukturou, s materiálním omezením apod. Mnozí návštěvníci Kuby, kteří přijedou jen na krátkou dobu jako turisté, nemohou pochopit, že Kubánci přes zmíněné problémy, nedostatky a někdy i chyby podporují vládu. Ale jak zaznělo na setkání, na Kubě vědí, proč jsou těžkosti, a také vědí, že si je musí vyřešit sami vlastními silami. Na nikoho se nespoléhají.

Lýdie GRECKÁ
{moscomment}