Hrůzný projekt zdravotnictví aneb návrat k samoléčení?

Podrobnosti

Kategorie: Z domova

Twitter

Po přečtení oddílu Modré knihy pod názvem „Chtít zdraví“, zpracovaném stínovým ministrem zdravotnictví ODS MUDr. Tomášem Julínkem, který má pojednávat o reformě zdravotnického systému, jsme zůstali doslova koukat. Každý řádek této „publikace“ je skutečně hodnotným přínosem pro eventuelní budoucí voliče ODS, nebudou-li ovšem ve svém dalším životě potřebovat lékařskou pomoc.

Hned na úvod bychom panu doktoru Julínkovi chtěli vytknout, že jsme se zde nedočetli o hrůzách socialistického (tedy podle jiných „komunistického“) zdravotnictví, těšili jsme se, že si přečteme něco o léčbě zaříkáváním u obrazu Stalina a podobně a ono nic..Teď už však vážně.
"Krize ve zdravotnictví je z celosvětového měřítka" podle ODS "způsobena odtržením lidí od ekonomické reality zdravotnictví. Již dávno zdravotnické služby prý nesouvisí s onou neodkladnou péčí bezprostředně zachraňující život, kvůli níž systémy původně vznikaly. Cena nových technologií roste daleko rychleji než užitek z nich" (???). Lidé si dovolují požadovat maximální nabídku zdravotnických služeb. V tomto ohledu můžeme ODS uklidnit. Občané by si to sice přáli, leč velké procento obyvatel naší planety žije pod hranicí bídy a nějaká zdravotní péče se k nim většinou ani nedostane. Avšak i kdyby tento stav neexistoval (snad k tomu svět jednou dospěje), mělo by tedy být otázkou svědomí lékařů a zdravotnických pracovníků, poskytovat pacientovi maximální péči se vším, co k tomu patří.
"Krize českého zdravotnictví je" prý "navíc prohlubována nefunkčním nastavením institucí". S tím nelze než souhlasit, ale položme si otázku, kdo systém zdravotnictví po roce 1989 takto nastavil? Kdo rozbil státní jistoty a vytvořil četné soukromé organizace i jiné parazity, které na základě legálních i méně legálních postupů mají obrovské zisky z lidských potřeb a utrpení?
"Brzdou pro řešení krize ve zdravotnictví v ČR je" prý "také dlouhodobě zakořeněná mytizace lékařské profese. Zdravotnictví je bezdůvodně vytrženo z přirozeného ekonomického prostředí ostatních lidských činností. Náklady na léčbu stejné nemoci se v různých zdravotnických zařízeních několikanásobně liší – z toho plyne, že jeden pacient je buďto několikanásobně zanedbáván nebo se v průběhu léčby druhého několikanásobně více plýtvá. "
Nedomníváme se, že by jistá mytizace lékařské profese byla až ta zcela bezdůvodná. Žádná jiná profese nedrží jen a jen ve svých rukou lidské bytí či nebytí. V dnešní době jsou však lékaři a zdravotnický personál nuceni myslet na finance. Jestliže byste si udělali malé srovnání platových dimenzí např. poslanců, jejichž práce životy lidí sice ovlivňuje výrazně, nikoli však bezprostředně, a lékařů, pak nevíme, která z těchto dvou skupin je podle slov ODS tzv. vytržena z přirozeného ekonomického prostředí.
Rozdílná léčba pacienta s tímtéž onemocněním nesouvisí s tím, že by si nemocnice hodily kostkou a řekly si, tohoto budeme léčit tak a jiného onak. Každý člověk je individualita, na danou léčbu reaguje jinak, mohou se přidružit komplikace, nesnášenlivost, oslabení organismu. Zkrátka u někoho může být jedna a ta samá nemoc vyléčena za týden, u jiného za měsíc. S tím souvisí i vyšší výdaj na toho kterého člověka.
Ptáme se ODS: Máme ho za to trestat? Zcela jistě to dělá schválně, pobyt v nemocnici je totiž velmi „příjemný“ a pocity při nemoci také. A propos, co například léčba exprezidenta Václava Havla? Platil si ji sám? Ne, platil mu ji stát, respektive daňoví poplatníci, občané.
V další části je rozebírán systém „hospodárného a efektivního chování“, které by přineslo peníze zpět do prázdné státní pokladny pod heslem „Zdraví se nedá koupit, ale má svou cenu“. "V průhledném prostředí si" prý "budou konkurovat nemocnice i zdravotní pojišťovny v nabídce služeb po stránce kvality i ceny. Občan tím prý převezme kontrolu nad svými výdaji za zdravotní služby". Pan doktor Julínek zřejmě zapomíná, že všichni nejsou lékaři a neumí si proto kvalifikovaně vybrat, co pro ně bude nejlepší. Vše se bude opět řídit touhou po zisku, především v případě tzv. nadstandardních úkonů, na které jsou třeba méně běžné přístroje. Dnes si můžete např. u zubního lékaře vybrat způsob provedení vylepšení svého chrupu, lišící se pochopitelně cenou. Při nástupu této reformy tomu tak bude i v ostatních odvětvích zdravotnictví, což je naprosto nelidské. Zcela bokem pak pro ODS zřejmě stojí nemocnice a zdravotnická zařízení v menších obcích, které by se nikdy nemohly dovolit cenami za služby rovnat nemocnicím ve velkých městech, tudíž by podle této „koncepce“ v konkurenčním boji neobstály a lidem by pak zůstala svobodná možnost jezdit 50 a více kilometrů do nemocnice.
Na další straně se jako opak předchozího tvrzení dozvíte o nutnosti zajištění finanční dostupnosti zdravotnických služeb pro všechny občany. Ptáme se, jakých služeb, zda finančně dostupné bude změření krevního tlaku a obvázání rány nebo i něco navíc?
ODS zapomíná, že i diagnostika a monitoring některých chorob je finančně náročný nejen na přístroje, ale i na kvalifikovaný personál, nehledě k léčbě. Pak tedy pacient uslyší: „Víte, máte sice metabolickou poruchu, která vyžaduje nákladnou léčbu, ale vámi poskytnuté finance stačily pouze na její zjištění. Počkejte, ještě Vám mohu zdarma poskytnout vizitku pohřebního ústavu.“
Následující část se týká téměř „alarmujícího“ zjištění, že "při léčbě kuřáka je při léčbě mírně zvýšeného krevního tlaku o sedminu sníženo riziko infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Je třeba léčit desítky až stovky takových lidí, aby byl jeden ušetřen během následujících pěti let výše jmenovaných onemocnění. Pacient neví nic o nákladnosti léčby ani o vedlejších účincích. Je otázkou, jak by se pacient zachoval, kdyby platil náklady na léčbu ze svého osobního účtu."
Domníváme se, že na poslední otázku je u stále většího procenta populace jasná odpověď (po nástupu vlády ODS by toto procento výrazně narostlo – školné, deregulace nájemného…). Zkrátka by se dotyčný buď pokusil léčit sám, což by mohlo mít fatální následky, nebo by to jednoduše nechal na přírodě. Musíme uznat, že tato myšlenka je z hlediska omezení přelidnění skutečně převratná. Stejně tak uváděná čísla pro zamezení výskytu infarktu myokardu či mozkové mrtvice nejsou tak fatální, léky používané při léčbě příčin vyvolávajících tyto stavy mají v dnešní době velmi dobré výsledky. Opět je tu zapomínáno, že výše uvedená onemocnění mají i jiné příčiny, než jen vysoký krevní tlak.
 
Co navrhujeme my?
Odmítáme, aby se kšeftovalo se zdravím lidí, odmítáme rozhodující úlohu tržních vztahů ve zdravotnictví. Stát se nesmí zříkat odpovědnosti za zdravotní stav současné populace ani budoucích generací. Prosazujeme, aby potřebná kvalitní zdravotní péče byla přiměřeně dostupná, aby léčebná i preventivní péče byla hrazená převážně z veřejného zdravotního pojištění. Na zvláště finančně náročné léčebné postupy by měl být vytvořen fond ministerstva zdravotnictví.
Za nezbytnou podmínku dobře fungujícího zdravotnictví pokládáme vybudování sítě zdravotnických zařízení. Optimalizace sítě zdravotnických zařízení musí respektovat dopravní dostupnost, regionální a demografické zvláštnosti. Následnou, rehabilitační a lázeňskou péči považujeme za nedílnou součást péče o zdraví. V oblasti lékové politiky je důležitá státní podporu domácí farmaceutické výroby a systém výběrových řízení na jednotlivé produkty jako zdroj podstatných úspor ve zdravotnictví.
Měl by být snížen počet zdravotních pojišťoven a omezit jejich diktát nad zdravotnictvím, sjednotit systém zdravotního pojišťovnictví na základě veřejného solidárního zdravotního pojištění, a snížit tak jeho finanční náročnost, systém podřídit veřejné kontrole s využitím principu samosprávy pojištěnců
 
Současný systém zdravotnictví neobhajujeme, ale především je třeba si položit otázku, kdo celý proces vytváření současného systému zdravotnictví začal a kdo v něm až do roku 1998 pokračoval. Ano, byla to právě ODS.
{moscomment}