header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Agresivní virus v KSČM

Do krize KSČM, která se plně projevila po posledních volbách, vstoupil se svým náhledem známý politolog Oskar Krejčí v rozhovoru pro časopis Argument! "Hnutí ANO je jako mladý agresivní virus, hostitele nakonec zabije".  V něm správně popisuje některé příčiny této krize a odklonu důvěry lidí od KSČM, zejména kvůli spolupráci na současném vládním projektu.

Například zcela výstižně shrnuje zkušenost z podílu komunistických stran na kapitalistických vládách: "Stačí si připomenout, že kdysi mohutné komunistické strany Itálie a Francie zahynuly v okamžiku, kdy si jejich představitelé sedli do ministerských křesel. Ve vládě nedokázaly - a vlastně ani nemohly - prosadit svůj radikální program. Zato dokázaly zničit svoji důvěryhodnost jako radikální strany. KSČM tento sebevražedný scénář vylepšila: nevyměnila svoji důvěryhodnost za pár ministerských postů, ale za několik líbivých křesel ve vedení Poslanecké sněmovny. Smrt v upírském objetí pragmatického oligarchy. Škoda slov."

 

Pokračuje ve svém pohledu na budoucí vývoj strany. Správně upozorňuje na to, že nabídka rezignace vedení strany v tuto chvíli nic neznamená, když se plénum UV (již v září odložené) ani sjezd pravděpodobně nebudou moci konat v plánovaných termínech.

Krejčí předvídá největší podporu stranického sjezdu jednomu z deseti kandidátů na předsedu - Kateřině Konečné (1). Ovšem tvrdí, že KSČM je stranou dvou generací, kde Konečná má podporu té mladší, a že tu starší prý nejlépe reprezentuje Josef Skála.

A zde zcela otevřeně doporučuje pro "obrodu" KSČM "nesymetrický tandem" těchto dvou politiků. Podle něj by tato dvojice pak měla provést veřejnou diskuzi nad politickou strategií strany, která by vyprofilovala názory ve straně. Na tomto základě by si vytvořila informačně-propagační systém pro šíření svých názorů.

S Oskarem Krejčím, zajisté dobře znalým situace a i dějin dělnického hnutí, se zde neshodujeme. Příznačně nemluví o reprezentantech různých linií, platforem nebo tendencí ve straně, ale pouze různých "generací". I zde se ovšem mýlí: celá mladší generace nepodporuje Kateřinu Konečnou a ta starší jako celek není reprezentovaná Josefem Skálou. Pokud bychom taková označení měla znamenat představitele minulosti a budoucnosti, ani s tím se nedá souhlasit. Kateřina Konečná například prosazovala zcela zastaralý a vyhořelý sociáldemokratismus ve stylu předsedy řecké Syrizy Tsiprase. Reprezentant budoucnosti jednoduše chybí (mezi těmito deseti kandidáty i jinde).

V čem je ovšem podstatný omyl Krejčího, je možnost zásadní, natožpak veřejné diskuze nad závažnými otázkami politické strategie KSČM. Pokud by taková možnost existovala, příležitost vést takovou diskuzi se již mnohokrát naskytla. Materiál "Socialismus pro 21. století" je stálicí sjezdů KSČM a naposledy se nad ním skutečně obsahová diskuze vedla před více než desetiletím. Přestože téma socialismu musí být pro komunisty zásadním, diskuze postupně odumřely (společně s výraznými teoretiky protikladných linií) a sjezdy opakovaně materiál "braly na vědomí" případně "k dopracování".

Poslední období zase mělo být časem, kdy se tříbí názory nad úkolem zpracovat nový program KSČM. Různí jednotlivci a skupiny (např. zvláštní stranická komise, Restart, Marxisticko-leninský klub) sice předložili několik dokumentů, které se ovšem nikdy nestaly předmětem obsáhlé diskuze, střetů a sjednocování zvláštních pohledů. Oportunismus pronikal zcela volně všemi z nich. Postrádaly jak vnitřní konzistenci a teoretický základ, tak širší podporu v stranické veřejnosti.

Tyto a další příklady ukazují, že KSČM není schopna vést diskuzi o své budoucnosti - vnitrostranickou, ani veřejnou. Pokud Oskar Krejčí předpokládá, že by tím mělo dojít k oživení a rekonvalescenci KSČM, je nutné bohužel konstatovat, že mrtvolný stav strany postoupil do takové úrovně, že obsahové diskuze již není schopna. KSČM není schopna reagovat na prudké proměny situace. Příznačné přitom je, že samotný program strany nemá na jednání představitelů KSČM žádný vliv. Stal se zcela irelevantním. Ani onen "nesymetrický tandem" a jeho diskuze bez předchozí profilace platforem a bez aktivního boje proti korozivnímu oportunismu, vnášenému kapitalistickým systémem, není schopná tento stav změnit. Právě oportunismus lépe odpovídá onomu obrazu agresivního a vysoce nakažlivého viru komunistického hnutí - zabíjí zevnitř.

Kuloární mocenské pakty totiž nemohou nahradit věcnou celostranickou diskusi a nemohou představovat transformování této diskuse do ideového sjednocení se. KSČM přitom postrádá základní metodologické nástroje pro analýzu současného kapitalismu, stavu naší společnosti, Evropské unie a kapitalistické krize a proto ani není schopna, natož aby o to dokonce usilovala, stanovit cíle vedoucí za hranice kapitalismu a cestu k nim. KSČM vyměnila strategické cíle za krátkozraké taktizování. V tomto spatřuje významnou slabost KSČM i Oskar Krejčí, když říká: "Největší chyba byla v politické strategii, a to chyba dlouhodobá." To je zjevné a lze dodat, že taktika bez strategie je cestou k oportunismu. Základní problém KSČM nespočívá v mezigeneračním rozporu, ale v přeměně KSČM na stranu sociálnědemokratického charakteru, tedy v přijetí východisek a postojů v podstatě sociálně-liberálních. Problém není definován generačně, ale politicky. Odhozením třídního kritéria pro formulování své politiky KSČM ztratila bytostný důvod své existence v naší společnosti. Protože KSČM opustila pracující, oni pustili ze zřetele ji.

Má být prioritou komunistů zachování sociáldemokratizované strany, jejíž největší devízou i osou fungování zůstávala už jen pozice v zastupitelských orgánech, kterou pravděpodobně již také ztratila a z níž udělalo její vedení namísto nástroje třídy pracujících, vytunelovanou směnku? KSČM dotváří bažinu, v níž komunisté zabředli a tonou. Pokračováním spojení se sociálliberalismem z ní komunisté nepokročí ani o píď. Otázkou dneška a tím více zítřka už pro komunisty nemůže být pouhé zachování parlamentní existence KSČM, ale zachování existence komunistického hnutí jako takového. A jeho organizační vyjádření nemůže být připoutáno k vzoru KSČM, když ta doráží do fáze bankrotovaného sociálliberálního projektu.

To právě ve chvíli, kdy kapitalistická krize postupuje do akutní fáze a ofenziva kapitálu na živobytí a práva pracující třídy nabírá obrátky. (2) A kdy potřeba strany, jako bojové organizace této třídy a reprezentanta budoucnosti, je větší než kdy dřív v posledních desetiletích.

 O-K

Poznámky

(1)

KSM se již v minulosti vyjádřil ke kandidatuře Kateřiny Konečné na předsedkyni strany ("Na pomoc sjezdu" )

V době psaní tohoto textu publikovaly Haló noviny rozhovor s touto europoslankyní "Nejhorší smrt je smrt z vyplašení" .

To, že se takový monopolně kapitalistický subjekt, jako je Evropská unie snaží využít situace epidemie k prosazení svých zájmů a utužení vztahů závislosti, je bohužel jen logické. Ovšem to, že tuto imperiální propagandu zcela přímo a nepokrytě v stranických novinách přenáší komunistická europoslankyně, pretendent na nejvyšší křeslo KSČM - je podivuhodné. Konečná opět projevuje absenci i jen náznaku třídního náhledu na Evropskou unii a na fungování politické nadstavby imperiálního kapitalismu. Nejen to, vlastně jen papouškuje diskurz Evropského parlamentu a Evropské komise v Haló novinách.

V rozhovoru odráží zcela pravdivé obvinění, že EU na začátku selhala, když nebyla schopna jediného kroku a zajištění základních produktů ochrany. Brání EU slovy: "Kdybych to měla nějak shrnout, tak bych řekla, že co EU slíbit mohla, to reálně splnila nebo plní."

Podle Konečné totiž zodpovědnost je především na národních vládách, na tom, že se příliš brání EU, že ji příliš omezují. A největší zodpovědnost je právě na vládě ČR: "Je snad naše selhání v tom, že jsme nebyli schopni, ač k tomu máme veškeré pravomoci a neseme za to veškerou odpovědnost, uhlídat vývoj pandemie na vlastním území, selháním EU? To asi ne. Selhali jsme my."

Velice tvrdý postoj od kandidátky na předsedkyni strany, která této vládě ("nám") zajišťuje parlamentní většinu. EU tedy pouze pomáhá, vše kazí česká vláda a další národní vlády, které jen zdržují unijní procesy.

To, že dosud byla na počet obyvatel v Evropě největší úmrtnost v Belgii, kde sídlí právě unijní instituce, stejně jako vedení NATO, cudně zamlčuje. No, v závěru rozhovoru doznává, že tak podle ní efektivní a rychlá instituce jako Evropská komise, vláda EU, jí nedokázala od 8. září odpovědět na jednoduchou interpelaci na očkovací látku Sputnik-V. "Na odpověď dosud čekám, protože Evropská komise má na ni lhůtu dvakrát 30 dnů."

(2)

TOP 09 chce, aby mohly firmy propouštět lidi bez důvodu

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/top-09-chce-aby-mohly-firmy-propoustet-lidi-bez-duvodu-a-nasledujici-mesic-40339856

Více k povolební situaci v KSČM

http://www.ksm.cz/dokumenty/ksm-k-vysledkum-krajskych-voleb.html

http://www.ksm.cz/z-domova/mimoradna-schuze-vedeni-kscm.html

http://www.ksm.cz/historie/kscm-a-imperialismus.html

http://www.ksm.cz/nazory-polemika/jaky-ukol-dnes-stoji-pred-komunisty-v-kscm.html

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .