Úvodní stránka Wednesday, July 17 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Milion chvilek kapitalismu
Středa, 26 červen 2019

Na pražské Letné se v neděli shromáždilo podle odhadů vydaných mobilním operátorem T-Mobilem přes 270 tisíc protestujících před podiem hnutí "Milion chvilek pro demokracii" s cílem vyjádřit odpor k jedinému člověku, ministerskému předsedovi Andreji Babišovi. Odhad musel T-Mobile udělat na základě některých statistických předpokladů, ale nyní ho nechci zpochybňovat. Nelze upřít mobilizaci na české poměry velkého počtu lidí a zaangažování významných osobností pracujících v rámci tohoto systému. Mobilizaci a organizaci, kterou organizátoři zlepšují od akce k akci a kterou si připravují dlouhodobě s tím, jak rostou zkušenosti a disponibilní prostředky na účtech. Sociální základna ovšem není zcela lidová, jak ukazují statistiky podpisů pod petici, nadstandardní je nejen počet studentů, ale i podnikatelů a managerů.  Již jsme psali o jedné z charakteristik tohoto hnutí - o antikomunistech, co protestují proti kapitalismu.

Andrej Babiš před několika lety přišel s programem státně organizovaného kapitalismu a snažil se ho ukázat jako řešení problémů lidí. Po úpadku tradiční pravice, po významných aférách (připomeňme průšvihy a rozkrádačky jako tunel Blanka u ODS, odkloněné miliardy a aféry na dopravě a obraně za různých vlád, po neoliberální ofenzivě Kalouska a Julínka, vysátí a odkopnutí OKD Zdeňkem Bakalou apod.) přišly nové osobnosti a strany využívající tyto rozpory. Zaplnily prostor ponechaný komunisty, kteří neukázali ve všelijakých aférách systém směřující k podstatě kapitalismu a neprokázali úsilí o jeho překonání. Nové síly byly připravené, aby rozčílení sociálně slabých využily pro přestavbu společnosti v zájmu alespoň části průmyslníků. Přišel Miloš Zeman s falešnou pověstí levicového politika (ten který tak jednoznačně přispěl ke kontrarevoluci, ke vstupu do NATO a EU). A přišla také strana ANO, Andrej Babiš s aurou úspěšného podnikatele díky vlastnictví finančně průmyslové skupiny Agrofert. Stranu doplnil o skupinu lidí z byznysu, na ně se pak nabalili další odpadlí političtí matadoři z jiných stran v poměru, jak klesal rating těchto stran. Ti všichni získali hlasy s pomocí velkých prostředků a vlivu v médiích, jak už to v takové buržoazní demokracii funguje. Babiš snad i něco v rámci tohoto systému "třídního smíru" dosáhl svou snahou o zlepšení registrace a výběru daní, zvyšováním důchodů a minimální mzdy, tlačením na nepromlčitelnost zločinů při rozkradení národního jmění v 90. letech. Tím také naplnil to, co tradičně dělá sociální demokracie, která toho ovšem nebyla schopna právě pro svůj podíl na zmíněných aférách. Andrej Babiš je ale především kapitalista. A představitel kapitálu si pod sebou větev nepodřeže. Kapitalista těží z lidské práce na základě monopolu na výrobní prostředky, ať už v podobě přímého vykořisťování práce nebo parazitování na státním a unijním rozpočtu, těžbou renty. To je konstanta současnosti, kterou nechce změnit ani jedna ze stran dnešního konfliktu.

Jeden z vůdců "Milionu chvilek", Mikuláš Minář zdůrazňuje nad/nestranickost svého hnutí, což je snaha vědomě navázat na řeči Václava Havla, pohádky o "nepolitické politice". Logicky ovšem hnutí zabírá politické pole, které dobrovolně vyklidily existující strany, jež mají stát v opozici proti tomuto ekonomickému systému, včetně a zejména KSČM. Tyto strany levice si vymezily hřiště dané parlamentním systémem, stáhli se z pole širšího boje odborového, občanského, protikapitalistického, intelektuálního a kulturního zápasu. Co víc, KSČM a sociální demokracie se daly do služeb programu ANO lepší správy tohoto systému a jen prokázaly, že na vlastní recepty už nemají. Natožpak na vizi společnosti bez vykořisťování, kapitalistů a jejich placených posluhovačů. Levice ponechala pole těm, kdo už moc mají a umějí s ní pracovat. Kdyby strana dělnické třídy plnila svou historickou úlohu, rozhodně by neponechala takové spektrum nástrojů pro získání preferencí Babišovi ani Minářovi. Nedostala by se do vleku událostí, na které nemá absolutně žádný vliv. Dějiny neodpouštějí promarněné příležitosti. Zodpovědnost za dobrodruhy, kteří tuto příležitost využijí, padá na hlavu levice.

Milion chvilek je ovšem také z politického hlediska strana svého druhu, ať si tvrdí Minář, co chce. Lépe řečeno je součástí ekonomicko-politicko-mediálního bloku s určitými zájmy a cíli, strany v širším smyslu. A tato "strana" má očividně větší tah na branku než tradiční strany pravice - zprofanované ODS (od které v několika vlnách uprchly vedoucí osobnosti) i novější aristokratické TOP09, nebo KDU-ČSL. I zde máme vazbu na soukromá média, která hnutí nepokrytě podporují (ať už se jedná o elitářský Respekt vlastněný dříve Bakalou, dnes Karlem Schwarzenbergem, Bakalův Aktualne.cz, nebo Lukačevičův Seznam.cz, ale také Česká televize). Máme tu i zprostředkované vazbu na tyto navázané a další ekonomické skupiny. Charakteristický je i fakt zmíněný na začátku, že se taková obrovská korporace, jako je mobilní operátor v německém vlastnictví T-Mobile (značka Deutsche Telekom), rozhodla svou troškou zapojit do politického boje, byť i jen vyjádřením odhadu počtu účastníků protestu. Není pochyb, že operátoři umí sledovat lidi a profitovat ze získaných informací, málokdy je ale vidět jejich politické vyjádření.

Jde tedy o blok či stranu, která si zvolila jiný způsob politického boje, než účast ve volbách a zastupitelstvech. Oživováním mrtvých kultů (jako Václava Havla), snahou si zopakovat svůj vlastní osmdesátý devátý, s českými vlajkami (už ne československými), se stejnými, jen o generaci staršími osobami na těch samých místech doplněnými o nové a usilující je napodobit. Využívá a zaplňuje volný prostor rozporů monopolního kapitalismu, který měla naplnit strana proletariátu. A včleňuje tyto rozpory do pohádkového světa souboje dobra se zlem. Objektivně tato deformovaná kopie událostí před 30 lety nemá co nabídnout. Vyzývat k volbám nemůže, protože volby už zavedené strany opozice několikrát prohrály. Přebudovat společnost také nemůže ze své podstaty, koneckonců říkají, že revoluce není dnes možná. Vystupující a protestující přísahají na Evropskou unii, která je samým tvůrcem tohoto parazitického systému dotací. Vlastnictví kapitálu nikdo z nich nezpochybnil. Jediné, co hnutí zbývá, je úsilí o nahrazení jedné osoby jinou a apelovat na vládu a ministerského předsedu samého, ať se podle tohoto přání zařídí. Slovenský model náhrady výrazného ministerského předsedy nevýrazným a snáze manipulovatelným je zřejmě propagovaným cílem. To by byl pro ně úspěch, který by možná vlil do žil hercům v maskách starých 30 let novou krev. Příští demonstrace naplánovaná na 16. listopad ale ukazuje na dlouhodobější ambice a snad snahu připravit si nové kádry pro další práci namísto těch starých a nedůvěryhodných.

Ale v pozadí jsou silné mezinárodní, imperialistické zájmy. USA se snaží při svém ústupu ze scény z pozice hegemona, při porážkách od svých konkurentů, alespoň destabilizovat tam, kde jen to jde. Německý kapitál poznal, že přestože má stále nejsilnější postavení mezi vykořisťovateli v ČR, můžou se zde objevit i konkurenti. Když pro tyto síly bude z nějakého důvodu vhodná srážka v nějaké malé zemi, pak nastane - a výsledky mohou být tragické. Varuje nás kyjevský Majdan s tajemnými střelci, který vedl k vzestupu temných sil z doby 2. světové války, zahájení války proti vlastnímu obyvatelstvu.

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.