Úvodní stránka arrow Historie arrow Poučení z kubánské revoluce Tuesday, June 25 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Poučení z kubánské revoluce
Sobota, 08 červen 2019

Kubánská revoluce nezačala jako socialistická; ve skutečnosti původní kubánská komunistická strana, PSP (Partido Socialisto Popular, pozn. aut.; Lidová socialistická strana, pozn. překl.), útok na kasárna Moncado v roce 1953 odsoudila coby "puč", a, i když se spojila během partyzánských bojů s povstalci, nikdy se s nimi plně neztotožnila a místo něj věřila v budování masové podpory ve městech.

Po svržení Batisty se PSP a Hnutí 26. července těsněji sblížily a nakonec zformovaly Komunistickou stranu Kuby.

Komunistická strana, tehdy i teď, není volební stranou; nestaví kandidáty do národních, provinčních ani obecních voleb, na Kubě pravidelně pořádaných. Její členové ale pracují uvnitř masových organizací, jako jsou Federace kubánských žen a Výbory na obranu revoluce, přítomné téměř na každé kubánské ulici a v každém bytovém bloku. Tím si Komunistická strana udržuje vedoucí úlohu ve společnosti, aniž by musela věřit ve volební úspěch, což je k zamyšlení pro ty v Irsku, kteří si udržují iluze o parlamentní cestě k socialismu.

Jedním z pilířů revoluce je vzdělání, veškeré poskytované coby právo všech občanů, bezplatně. Kuba vydává víc svého HDP na vzdělání - 13 % - než jakákoli jiná země světa. Je také první na světě ve zdravotní péči, s důrazem na preventivní lékařství, poskytované doktory, kteří žijí mezi lidmi, kterým slouží.

Ženy tvoří většinu parlamentních poslanců, s druhým nejvyšším podílem na světě. Přes 60 % univerzitních studentů jsou ženy, stejně jako tvoří většinu odborníků. Tomu je napomáháno státem subvencovanými potraty a dětskými službami, a také vzdělávacími programy, jež učí muže podílet se na domácích pracích jako je uklízení, vaření a hlídání dětí - což umožnilo kubánským mužům zbavit se negativních dopadů tradičních rolí.

Tyto úspěchy činí kubánskou životní úroveň velice atraktivní pro ty, kdo žijí na jižní polokouli. Při cestování Kubou neshledáte, že by lidé žili v přelidněných barrios, ovládaných ozbrojenými gangy, šířícími drogy a prostituci- ve skutečnosti drogy všeho druhu, včetně marihuany, jsou zakázané; místo toho najdete lidi spokojeně se sdružující v komunitách, s dětmi bez obav si hrajícími do pozdního večera v postranních havanských uličkách. To je ostrý protiklad vůči každodennímu životu jiných v Karibiku i kdekoli jinde.

Kuba, malá země s 11 miliony lidí, vždy podávala přátelskou ruku jiným národům. Kubánští internacionalističtí dobrovolníci byli nápomocní při zabránění apartheidní Jižní Africe a Západu v porážce národně osvobozeneckých hnutí v Angole a Namibii, s Kubánci vedeném vojenském vítězství v bitvě u Cuito Cuanavale, jež byla zlomem v onom konfliktu a přispěla k pádu apartheidu. Kubánští zdravotničtí dobrovolníci tuto tradici udržovali, ať už při operaci Miracle ve Venezuele nebo při pomoci obětem viru ebola v Africe.

Tyto úspěchy, impozantní v jakémkoli kontextu, znamenají, že Kuba je prvním terčem imperialismu USA, jenž udržuje nezákonnou blokádu vůči zemi od doby krátce po revoluci. Blokáda se liší od embarga v tom, že brání třetím stranám obchodovat s Kubou, což znamená, že dovoz materiálů od ropy po tužky je nesmírně drahý a v některých případech i nemožný.

Ztráty kvůli blokádě jdou do stovek miliard a brání Kubě dosáhnout ještě větších úspěchů, ani nemluvě o tom, že připravují svět o kubánské odborné znalosti na poli zdraví a vzdělávání.

Osou v transformaci kubánské revoluce z demokratické na výslovně socialistickou byly zkušenosti lidí v samotném demokratickém boji, se stále zjevnější podporou Batisty Spojenými státy, a se zločinnou kubánskou buržoazií v roli závislých na zahraničním kapitálu.

Agrární reforma, jedna z prvních významných politických akcí revoluce, se ukázala být něčím víc než pouhou reformou nebo fušováním do systému. Odstranila velké půdní državy a tak, cituji článek v komunistickém deníku Granma, "vedla k větším přeměnám v revoluci, a, pro některé badatele, nastolila svůj agrární, antiimperialistický, lidově demokratický charakter, protože přiřknutí půdy těm, kteří ji obdělávali, zasáhlo nejen kubánské latifundisty [velkostatkáře], ale i zahraniční vlastníky velkých statků, zvlášť ze Spojených států."

To byl transformační požadavek, jenž vyhovoval politickému uvědomění Kubánců, ale také jim dovolil zvýšit postavení ve společnosti a dal jim důvěru v nápravu systému v jeho strategicky slabých bodech.

To umožnilo revoluci zkombinovat politicko-ekonomické požadavky s vlasteneckými postoji. Byla to nedokončená činnost kubánské války za nezávislost, jež skončila v roce 1898, a držení se života José Martího. Byl to vzestup lidí, kteří přišli z tohoto boje, kteří přetrvali "zvláštní období" (the Special Period, Período especial; ničivé dopady svržení socialismu v SSSR a ve východní Evropě v létech 1989-91; pozn. aut.) a dnes pokračují v budování socialismu, a, hrdi na svou minulost, pohlížejí do budoucnosti.

Úspěšné revoluce nikdy nekončí, a kubánská revoluce nemá v plánu se v dohledné době zmírňovat.

Graham Harrington (pro měsíčník KS Irska Socialist Voice) 3. 6. 2019

Překlad VS

 

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.