Úvodní stránka Friday, September 20 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Staré umírá a nové se dosud nemůže narodit
Úterý, 04 červen 2019

Příspěvek na pražské teoreticko-politické konferenci na téma aktuálnosti odkazu V. a IX. sjezdu KSČ

Stojí před námi nemalý úkol. Máme před dělnickou třídou této země - stále se obnovující a proměňující se, i v zájmu mezinárodního komunistického hnutí - analyzovat revoluční cyklus, který začal Leninovým Říjnem a který zažehl mohutné třídní zápasy i v Československu. Máme rehabilitovat a zdůvodnit socialistickou výstavbu v této zemi - její obecné rysy, úspěchy, i specifika a omezení. Práci při rozboru vlastních dějin až příliš přenecháváme jiným, silám třídně protikladným nebo mimoběžným. Často díky chybějící analýze komunisté přijímají omílané teze buržoazní propagandy. Nekriticky přejímáme závěry historiků financovaných tímto státem a institucí vyloženě antikomunistické povahy. Jinou alternativou mnohých i bojovníků tváří v tvář nedostatku vědecká sebereflexe je pouhá víra. Tu sice můžeme nazvat uhlířskou, ale často je tato víra naplněna vyloženými mýty šířenými po moderních informačních médiích.

Socialismus se už dávno stal díky epochální práci Marxe a Engelse vědou. Tu je samozřejmě nutné studovat a prohlubovat. Návrat zpět, do předvědeckého období, znamená porážku a kapitulaci před protivníkem.

Je důležité vidět vývoj našeho hnutí v širokém obrazu celosvětového třídního osvobození. Domenico Losurdo to nazval učícím procesem. Naše dějiny je tak možné chápat jako dlouhý proces revolučně přetvářecí praxe světového proletariátu. V něm se uvědomělá část třídy, avantgarda, staví aktivně k okolnostem a sama k sobě. Proletariát si klade obrovské cíle zrušení vykořisťování a třídního rozdělení, stává se vládcem nad výrobními silami. Ve svém zápasu naráží na překážky, vnitřní rozpory, domácího a zahraničního třídního nepřítele, který má dosud dostatek sil a prostředků pro boj proti revoluci. Právě při tom jak čelí překážkám, vystupuje nutnost prohlubovat revoluční pohyb, vtahovat do něho široké masy. Právě to, rozšiřování základny politické práce na celou třídu a pracující lid, je komunistický přístup k politické práci. A to v protikladu k politikaření, domluvám tak obvyklým v buržoazní a maloburžoazní politice.

Při takovém rozsahu úkolů nutně dělá revoluční subjekt chyby. Je potřebné vysledovat příčiny těchto minulých chyb. Je nutné zpětně zdůvodnit a rozlišit příčiny subjektivní a objektivní a jejich vzájemný vztah, aby byl subjekt, nové generace bojovníků připraveny k dalšímu kolu třídních zápasů.

Letos si připomínáme výročí prvního a posledního sjezdu KSČ pod vedením Klementa Gottwalda. Jsou to bezpochyby význačné události. Ale do úplného obrazu by bylo potřeba zahrnout celou politiku komunistů mezi nimi. Období, které obsahovalo kolosální proměny situace a adaptace, přizpůsobení taktiky v nových podmínkách.

Vracíme se k V. sjezdu KSČ v roce 1929, který vyznačil definitivní rozchod československých komunistů se sociálně demokratickými a oportunistickými přežitky ve straně a rudém odborovém hnutí. Je poučné sledovat příznaky oportunismu před bolševizací - byrokratický centralismus, příštipkaření a likvidátorství. Tyto jevy vyvrcholily v katastrofálním průběhu Rudého dne, což byla náhrada za zakázanou II. Spartakiádu. Za pomoci Komunistické internacionály, za vydatné mobilizace mladých komunistů se podařilo nastoupit k V. sjezdu tak, že již byli likvidátoři před delegáty odhaleni. Ne všichni ale tehdy zcela pochopili bolševizační kurz. Část umělců se vyjádřila proti novému vedení a došlo k vystoupení skupiny poslanců ze strany. Pozdější vývoj, zejména obrovská hospodářská krize a nástup fašismu, ale potvrdil správnost obratu a důležitost vytvoření ukázněné strany. Bez bolševizace by komunistická strana nebyla později schopna podstoupit těžké boje a útoky ani se účastnit ilegální práce během okupace.

Přestože dnes jsou analogické problémy a projevy oportunismu jako v době V sjezdu, vždy musíme přihlížet ke konkrétní situaci. Je nutné přistupovat k problémům se znalostí určitých rozporů. Nelze mechanicky převzít byť úspěšné postupy z jiného kontextu. Především dnes zde není autorita Sovětského svazu a Leninovy komunistické strany, není zde Komunistická internacionála formovaná na této autoritě, která koordinovala politickou práci s ohledem na jednotný postup ve všech zemích. Právě s tímto náhledem bylo možné koordinovat protifašistické boje, přestože se obraty neobešly bez třenic s národními strategiemi. Mezinárodní jednota komunistického hnutí se dnes rodí ze složitých diskuzí i vnitřních rozporů, které nemají takto jasný orientační bod.

Marx dal důležité poznámky ve svém 18. brumairu Ludvíka Bonaparta, kde se vysmívá snahám vyvolávat vnějškovou podobnost s minulými boji při nových úkolech. Následující slova jsou metodickým návodem i při posuzování dneška:

"Hegel kdesi poznamenává, že všechny velké světodějné události a osoby se tak říkajíc přiházejí dvakrát. Zapomněl dodat: jednou jako tragedie, po druhé jako fraška... Lidé sami dělají své dějiny, ale nedělají je tak, jak jim napadne, za okolností, jež si sami zvolili, nýbrž za okolností, jež tu byly před nimi, jež jsou jim bezprostředně dány a jež zdědili z minulosti. Tradice všech mrtvých pokolení tíží mozek živých jako můra. A právě tehdy, kdy se zdá, že lidé jsou plně zaujati tím, aby provedli převrat v sobě a kolem sebe, aby vytvořili něco nebývalého, právě v takových epochách revolučních krizí vyvolávají úzkostlivě duchy minulosti, aby jim sloužili, vypůjčují si od nich jména, bitevní hesla, kostýmy, aby v tomto starém a ctihodném převlečení a v této vypůjčené řeči sehráli nový výstup světových dějin."

IX. sjezd KSČ v roce 1949 navázal na třídní posun při květnovém osvobození od fašismu a při únorovém vítězství nad reakcí. Nastavil linii výstavby socialismu. IX. sjezd správně stanovil úkoly - plánovitý rozvoj hospodářství, industrializaci, vytvoření kolektivní zemědělské velkovýroby, vyrovnání rozdílů mezi Slovenskem a českými zeměmi. Zvýšení kulturní úrovně dělnické třídy a širokých mas (kulturní revoluce), plánovitá modernizace společnosti, i boj s reakcí byly správně chápány jako podmínky pro takový rozvoj. Šlo o cíle, které začaly být naplňovány revolučním způsobem za účasti mas a koneckonců plněny po celé období budování socialismu a staly se důležitou zkušeností dělnické třídy našich národů.

Ovšem také je nutné říct, že generální linie výstavby socialismu byla určena v hrubých obrysech a musela být upravena podle akutního vývoje okolností. Šlo například o vyostření mezinárodní situace mezi kapitalistickými zeměmi a blokem lidově demokratických zemí, konkrétně o vznik Spolkové republiky a agresivního vojenského paktu NATO, šlo o nutnost prudkého omezení obchodu s kapitalistickými zeměmi.

Co musíme v postupu československých komunistů v obou případech vyzdvihnout je vyhmátnutí situace, načasování a dlouhodobá, vytrvalá práce při naplňování cílů. Přestože četné prvky politiky obou sjezdů byly v následujících obdobích měněny, je nutné vyzdvihnout průlomy, kterých se na těchto sjezdech dosáhlo. (Mluvíme zde například o opuštění teze o "socialfašismu" v případě V. sjezdu; a o zvýšení indexů rozvoje v první pětiletce, které byly vynuceny nároky na zbrojení a soběstačnost hospodářství).

My jsme právě prošli obdobím voleb do Evropského parlamentu, které byly poznamenány nedostatkem zásadní a internacionální opozice vůči tomuto imperialistickému spolku. Výsledky voleb nemění charakter organizace EU, a moci v každém státu. Jejich nezměnitelným cílem jako kapitalistických spolků je blokovat pokroková hnutí.

Pokud se jim nepodaří přímo zničit organizace dělnické třídy, alespoň se je snaží mutovat. Máme zkušenosti z práce fondů financovaných státem, jako je Transform! Europe (blízká Straně evropské levice a placená z EU) nebo Nadace Rosy Luxemburgové (blízká německé Die Linke, placená z německého státu a fungující i u nás). Tyto fondy často podporují agendu EU, vnucují to, že vůči současnému kapitalismu a Evropské unii neexistuje alternativa. Došlo to tak daleko, že Nadace Rosy Luxemburgové dokonce financovala majdanovské, fašistické organizace na Ukrajině.

Obdobný institut vzdělávacího charakteru a financovaný ze státních peněz má být zřízen podle nových pravidel i při KSČM. Ovšem o vnitřním uspořádání, vedení a zaměření téměř nic nevíme. Je žádoucí, aby ve vedení tohoto orgánu byly uvědomělé osobnosti, které budou bránit pokusům o mutaci, které logicky budou následovat.

Na závěr odcitujme slova Antonia Gramsciho, která napsal ve fašistickém vězení, a která svým způsobem vystihují i rozpory našeho období: "Krize spočívá přesně v tom, že staré umírá a nové se nemůže narodit: v tomto mezidobí zažíváme nejrůznější chorobné jevy."

 

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.