Úvodní stránka arrow Názory a polemika arrow Evropská unie, volby a jak to vše vidí občan, volič? Wednesday, July 17 2019  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Evropská unie, volby a jak to vše vidí občan, volič?
Pátek, 29 březen 2019

V sobotu 16. března 2019 se uskutečnil Brněnský odborný seminář pod názvem "Socialismus, nebo barbarství? - My, EU, NATO-jak dál?". Karel Klimša, zakladatel Vratimovských seminářů, zde měl vystoupení, kde upozornil na bezprostřední reakci a odpor lidí na imperialistickou formu integrace v podobě Evropské unie, který plyne z frustrace a ukazuje se někdy i na zástupných důvodech. V této souvislosti je patrná nevyužitá příležitost komunistické strany při těchto volbách zformovat nespokojenost do pokrokového hnutí a posunout ho k socialistickým východiskům. Tuto nespokojenost pak využívají různé šovinistická síly, které jsou zálohou vládnoucí třídy pro období své politické krize. Karel Klimša naráží i na dlouhodobější historii tohoto vývoje KSČM. 

Karel Klimša - vystoupení: "Evropská unie, volby a jak to vše vidí občan, volič?"

Soudružky, soudruzi,

Nejdříve takové malé nostalgické ohlédnutí. V Brně jsem vystupoval mnohokrát, měl jsem tu a mám řadu přátel, moudrých a vzácných lidí, někteří už nejsou mezi námi, mnoho jsem od nich načerpal a jsem jim za to vděčný. Jsem rád, že jsem tady!

Organizátoři tohoto užitečného semináře zvolili zajímavé, potřebné a aktuální téma. Porcovali a zkoumali ho přede mnou vážené a respektované osobnosti.

Když jsem zvažoval, o čem bych mohl mluvit já - když už jsem byl z nějakých důvodů pozván - řekl jsem si, že bych mohl zastupovat LAICKOU VEŘEJNOST.

Interpretovat hlasy, názory a pocity, které slyším u mnoha příležitostí ve straně i mimo ni, zejména však v řadách našich sympatizantů. Mám trošku dojem, že jsme se to jaksi odnaučili vnímat. Že jsme stále více, ke své škodě, NEDOSLÝCHAVÍ!

CO SI TEDY MYSLÍ Z VELKÉ ČÁSTI ČESKÝ OBČAN O EVROPSKÉ UNII?

No, rozhodně nic lichotivého!

Postupně se, na základě praktických zkušeností, naučil Evropskou unii vnímat jako takové PERPETUUM MOBILE na nesmysly. A to si mnozí mysleli, že nic takového nemůže existovat.

Obhájci EU, ti přesvědčení i ti zakamuflovaní, často tvrdí a zlobí se, že její kritici překrucují skutečný obraz a malují ho černými barvami. Tak jako sprejeři zohyzdí krásný omítnutý dům, podchod, či zeď.

Přitom ale mainstreamová média šíří jen bruselskou propagandu. Totéž činí valná část početných neziskových organizací a také tisícihlavá armáda euroúředníků a většina europoslanců a členů jejich družin. Přece nebudou řezat větev svému štědrému chlebodárci. Všude dobře, v Bruselu nejlépe (se platí!).

Průzkumy veřejného mínění - a to i ty, které provádí Eurobarometr - označují Čechy a Řeky za největší euroskeptiky. 69% Čechů si myslí, že jejich hlas nemá v EU žádnou váhu. Dvě třetiny by preferovaly větší nezávislost a suverenitu země. Jen 33% občanů vnímá členství v EU výhradně pozitivně a 45% má k EU vztah neutrální. Ten zbytek, lze předpokládat, je skupina lidí, kteří z toho nějakým způsobem profitují.

Názor na užitečnost EU vyjadřuje i VOLEBNÍ ÚČAST - 18 procent - druhá nejnižší ze všech! Nižší je už len u bratov Slovákov.

Jak jsem v souvislosti s preferencemi naší strany říkal na posledním zasedání ÚV = průzkumům veřejného mínění z mnoha dobrých důvodů nevěřím. A jakkoli jsou pro nás znepokojující, bral bych je s rezervou i nadále. KDYBYCH! Kdybych neslyšel názory lidí na nás, na to, co a jak děláme, jak nám přestávají rozumět.

A něco podobného platí i o průzkumech ve věci Evropské unie. Mnozí se domnívají, že dnešní průzkumy jsou spíše nástrojem ovlivňování a modelování veřejného mínění žádoucím směrem, než věrným zrcadlem reality. Přesto musí alespoň částečně reflektovat skutečnost, aby neztratily zcela věrohodnost. Na rozdíl třeba od veřejnoprávních médií, které si tím lámat hlavu nemusí. Koncesionáři platit musí a peníze od státu také tečou, tak jaképak copak. Dalo to vzniknout glose, že demokracie začíná tam, kde končí signál České televize.

Lidé si postupně vytvořili dojem, že podstatné problémy EU neřeší, spíše napomáhá jejich eskalaci a intenzivně se věnuje různým hloupostem a pošetilostem. Zvláště pak takovým, které jsou v rozporu se zdravým rozumem.

Názor na EU utvářely takové události a okolnosti, jako přístup k otázkám migrace, politika multikulturalismu, genderismu, inkluze ve školství, silné protěžování sexuálních menšin a posilování jejich práv na úkor většinové společnosti, na úkor tradiční rodiny, tzv. třetí pohlaví a transrodové toalety, nahrazení označení "otec - matka" ve školních dokumentech údaji rodič. 1 - rodič 2, nedávné doporučení, abychom po všech těch skandálech přestali plošně kontrolovat polské maso, a tak dále a tak podobně. Že to je jak u blbých na dvorku? Ne, to jsme v Evropské unii. A pseudolevice tomu podléhá, prý aby byla moderní. Tady bych souhlasil s panem prezidentem: "... někdy jsem měl dojem, že sociální demokracie je spíše spoluorganizátorem pochodu Prague Pride, než stranou práce", řekl na sjezdu ČSSD.

Chtěl bych poprosit , neříkejme zdravému rozumu STARÉ MYŠLENÍ!

Evropská unie se postupně v očích lidí měnila v karikaturu racionality. Začali ji vnímat jako směšnou a stále více i nebezpečnou. Ta válka, kterou EU spolu s neziskovými organizacemi vyhlásila zdravému rozumu a lidské normalitě, jedny rozčiluje a druhé děsí.

Zní to možná trochu jednostranně, ale tohle je slyšet, když se člověk pohybuje mezi lidmi, poslouchá, debatuje. Nemají pocit, že by se praktická každodenní politika EU nějak znatelněji kryla s našimi národními zájmy. S těmi, jak je vidí oni a ne národu odcizená elita, která si užívá bruselského či jiného blahobytu.

Naopak, sílí nespokojenost s tím, jak EU zasahuje do pravomocí národních států, jak oslabuje jejich suverenitu, jak nařizuje, kontroluje, šikanuje. A přitom není schopna ani ochránit své vnější hranice.

Nedávno jsem slyšel úvahu, že tak jako RODINA JE ZÁKLAD STÁTU, tak jsou STÁTY ZÁKLADEM CIVILIZOVANÉHO SVĚTA. Je zvláštní, že obojí - rodina i stát - jsou terčem soustředěného útoku ze strany EU!

A CO KSČM, JAK TA NA TO ŠLA?

Vzpomínám si na ty vzrušené debaty před vstupem naší země do Evropské unie. Převládaly iluze, sladké sny, všude kolem velkolepý festival slibů (kam se hrabe Rio de Janeiro), představy o růžové budoucnosti a rovnosti ve sjednocené Evropě.

KSČM se rozhodla pro takzvané "měkké NE". Říkalo se tehdy, že tam jsme proto, abychom ji REFORMOVALI K LEPŠÍMU! Nic jsme změnili, ani jsme nemohli se silami, které jsme měli, ale některým se tam zalíbilo natolik, že ten slogan s vážnou tváří opakují dodneška.

Dokonce i návrh volebního programu pro eurovolby 2019, který byl schválen na prosincovém zasedání ÚV, nese podnázev "70 bodů změny". Řekl jsem tam - a mnozí jste to četli - že pokud si dáváme splnitelné úkoly, pak po nás v EU nezůstane kámen na kameni.

Avšak přesto, že na tuto duchaplnost lákáme voliče už 15 let, od voleb v roce 2004, podoba Evropské unie a její praktické kroky jsou stále horší a horší!

A podobně jsou na tom i volební výsledky KSČM v eurovolbách:

Rok - % účasti - počet hlasů - % KSČM - mandáty

2004 - 28,3 - 472862 - 20,26% - 6

2009 - 28,2 - 334577 - 14,18% - 4

2014 - 18,2 - 166478 - 10,98% - 3

Kopíruje to celkovou dráhu letu KSČM v posledním období. A můžeme spekulovat CO a KDO je na vině. Funkcionářům chybí sebereflexe, vícekrát o tom psal prof. O. Krejčí, a členské základně vůle a vitalita s tím něco udělat. A tak letargicky, spořádaně a odevzdaně kráčíme ve smutečním průvodu.

Z celého kontextu situace vyplývá, že květnové volby budou mít specifický význam pro další existenci strany a její postavení ve společnosti.

VŠICHNI bychom si přáli úspěch. Katce Konečné nelze upřít velké nasazení. Je to z velké části její dílo - program, pojetí volební kampaně a koneckonců i podoba kandidátní listiny, či alespoň jejího čela. Dosud na ní vždy byly i velké, známé osobnosti. Voliči to rádi vidí, poutá to pozornost, má to jistou gravitační sílu. Nyní bude chybět Ransdorf, mimořádně silný kalibr, nebylo člověka, který by nevěděl, o koho jde. Jedny rozčiloval, druhé okouzloval. Prezident Zeman to u Soukupa na TV Barrandov vyjádřil větou: Komunisté kdysi měli Mílu Ransdorfa, ten už je bohužel po smrti. Nebude ani kosmonaut Remek, Kohlíček byl cíleně odsunut hodně dozadu. Výsledek odpoví, zda neznámá jména zaberou, zda bude fungovat fenomén mládí.

A pak ještě, k případné realizaci svých záměrů na polepšení Evropské unie - se silami, které budeme mít - potřebujeme spojence. Ti se dnes nacházejí v nepočetné, ale o to pestřejší frakci GUE/NGL ( Konfederace sjednocené evropské levice a severské zelené levice). Právě z této frakce vychází mnoho tak podivných nápadů, až z toho jde hlava kolem. Naši europoslanci o tom raději ani moc nemluví, Haló noviny nepíšou, a tak povědomost o aktivitách této frakce je velmi malá. A podobná politická orientace panuje i ve Straně evropské levice.

Je to tak! LEVICE doma i v Evropě je stále větší POPLETA. Ztratila orientaci, zpronevěřila se svým kořenům, hodnotám. Lidé ji přestávají rozumět, budí lítost, hledají někoho jiného, koho volit. Myslím, že nejen pro státy, ale i pro strany platí ono Masarykovo: Státy se udržují těmi idejemi, na kterých se zrodily! Nedávno proběhlý sjezd ČSSD tu bídu jedné české levicové strany jen dokumentoval = hymna EU na zahájení sjezdu a volba Tomáše Petříčka s jeho servilní prounijní a proamerickou politikou místopředsedou strany. To říká vše! Jeden z titulků v médiích zněl: Sociální demokraté se definitivně zbláznili!

Ale není všude všechno temné. Občas ten argument slyším, jako odůvodnění naší mizérie. Faktem je, že levice není v krizi všude, v celé Evropě. Není tam, kde si nenechá vnutit podružná a pokřivené témata, jimž se pak s chutí vysmívají ti, kteří ta témata podsunuli. Potom říkají: "To ti neomarxisté!" Přitom na těch hloupostech nic marxistického není, naopak to přispívá k dehonestaci marxismu. Jak napsal prof. Keller v jednom ze svých nedávných komentářů: "Levice bojuje pod prapory liberalismu za zájmy všech - zvláště různých menšin, sexuálních, kulturních, etnických - s výjimkou svých bývalých tradičních voličů". Není divu, že ti ji pak opustili.

Levice zvedá hlavu tam, kde jde rázně, radikálně a odvážně za skutečně gruntovními hodnotami, které má levice hájit, kde jde do boje za sociální práva pracující většiny. A kde má uznávaného LÍDRA, který ji do toho boje vede a má důvěru veřejnosti. Takového, jakým třeba byl Oskar Lafontaine v Německu a nyní jeho družka Sára Wagenknechtová, Jean-Luc Mélenchon ve Francii, Jeremy Corbyn ve Velké Británii anebo Bernie Sanders v USA. Ve svých zemích patří k nejpopulárnějším a nejdůvěryhodnějším politikům a jejich strany jsou na vzestupu. Takoví se třeba nebojí ani kandidovat na prezidenta a dosahují velmi důstojných výsledků. Pravým opakem byl například Alexis Tsipras, který byl ve Straně evropské levice, ale i některými v naší straně považován málem za spasitele. Uškodil ale obrazu levice jako málokdo. Ještě štěstí, že Řekové mají svou KKE, která nikdy neselže!

Prostě a dobře, není třeba dělat kříž nad levicí, nad tou opravdovou, která bere svou roli vážně. Lidé to poznají, vycítí a takové strany a lídry podpoří. Je třeba se tou opravdovou levicí znovu stát! A v této volební kampani k tomu alespoň nakročit!


CO ŘÍCT ZÁVĚREM? KUDY SE UBÍRAT, NA CO DÁT POZOR?

Jestliže pozorujeme, že česká společnost trpí něčím, co by se dalo nazvat ALERGIÍ NA EVROPSKOU UNII;

připustíme-li, že k tomu má dostatek dobrých, rozumných důvodů;

a vezmeme-li do úvahy, že mezi skeptickým českým národem jsou nejeuro-skeptičtější právě voliči KSČM

= pak by bylo nelogické, ba pošetilé přenechávat tento početný elektorát někomu jinému.

Ta významná část veřejnosti bude hledat toho, kdo nejlépe vyjádří její nálady a ke komu pojme největší důvěru, že bude důrazně a opravdově HÁJIT jeho zájmy. České národní zájmy.

Zanechme tedy politického krasobruslení a korektnosti a přidejme do naší kampaně trochu více seriózního populismu. Není třeba se ho bát - pokud vyjadřuje a opírá se o názor významnější části veřejnosti, je ku prospěchu většinové společnosti a není v rozporu se zdravým rozumem.

Formulujme co nejpřesněji a nejsrozumitelněji české národní zájmy a hlasme se k nim. O ty se tu totiž hraje! Evropskou unií jsou během času stále více smývány a zatlačovány. Jak říká prof. Keller, ještě jednou se na něj odvolám - mluvit v centrále EU o národních zájmech je podezřelé a nepatřičné. Avšak své poslance do Evropského parlamentu vysíláme MY a logicky očekáváme, že budou hájit zájmy své země a jejich občanů. Jinak by si je mohla vybírat a najmenovat sama Evropská komise, která beztak o všem podstatném rozhoduje.

Pozvěme všechny k volbám, vysvětlujme, oč nám jde, ale na druhé straně nedělejme z těch, co nepůjdou, lidi druhé kategorie, lidi nezodpovědné, apolitické, lhostejné. Půjdou třeba příště, u dalších voleb. Ona totiž neúčast velké části voličů může být způsobena:

  • rozčarováním,
  • zklamáním,
  • tím, že mají pocit, že si nemají koho vybrat,
  • ANEBO, anebo prostě jen ignorují určitou instituci!

Povinnou účastí bychom se ochudili o cennou informaci, kterou instituci - ať už v tuzemsku, či za hranicemi - považuje významná část společnosti za zbytečnou či dokonce škodlivou pro svou zemi.

Do voleb zbývá, pokud se nemýlím, 69 dní. Dá se toho ještě hodně odpracovat. Aby se pracovalo s chutí, musí být ve straně dobrá nálada, normální přátelské, soudružské vztahy - je to velmi důležité. My už to slovo "soudružské" ani moc nepoužíváme. A když, tak mu dáváme ironický nádech: "Soudružské vztahy jsou horší, než třídní boj".

Straně se nedaří, o tom asi není sporu. Neměli bychom ty, kteří ten sestup do spodních pater sledují s obavami (prostě se bojí o stranu, aby se dožila svého 100. výročí - strana s tak slavnou historií - a mají na příčiny tohoto úpadku své názory), neměli bychom je nazývat rozvraceči strany. Naopak, je čas se nad jejich argumenty vážně zamyslet.

Dobrou náladu, dobré vztahy je třeba starostlivě pěstovat a chránit. Ona totiž dává chuť do práce, povzbuzuje, dodává sílu, stmeluje kolektiv. A ono se to pak odrazí v kondici strany a ve výsledcích. I v těch volebních!

Takže suma sumárum, co by se mělo prolínat naší volební kampaní, co by z ní mělo být zřejmé? Ekonomka Ilona Švihlíková nedávno na ransdorfovské konferenci v Praze zmínila heslo brexitářů: "Vzít si zpátky kontrolu".

A o to by mělo jít až v první řadě i směrem k Evropské unii. Vrátit národním státům základní pravomoci, aby mohly plnit to, od čeho jsou a co od něj jejich občané očekávají. A současně spolupracovat všude tam, kde je to vzájemně výhodné a užitečné - na rovném základě! Aby vlády naslouchaly a poslouchaly vlastní lid, ne Brusel, řídily se jeho zájmy a spravovaly věci veřejné k prospěchu svých občanů! Tedy, obrazně řečeno, jde nám o to, aby bylo vráceno, co bylo ukradeno. Tak nějak by si to asi náš většinový občan a možný volič KSČM představoval!

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2019 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.