Lenin: O hesle Spojených států evropských

Podrobnosti

Kategorie: Literatura

Twitter

Leninův článek z roku 1916 "O hesle Spojených států evropských" je důležitý příklad třídního posuzování konkrétních otázek politiky dělnické strany. Lenin odmítá toto heslo, které možná vyznívá internacionalisticky a radikálně (vzhledem k tehdejší existenci velkých reakčních monarchií). Ale ukazuje, že v podmínkách imperialismu je vytvoření takového spolku pouze domluvou kapitalistů na společném vykořisťování tříd a národů. Je tedy za kapitalismu buď heslem neuskutečnitelným, nebo reakčním. Tento argument se dnes ještě zesílil v praxi spolku velkého kapitálu - Evropské unie. Byť všeobecný rozvoj výrobních sil vnucuje mezinárodní produkci, je tento rozvoj provázen zvýšeným vykořisťováním, koloniálním útlakem a imperialistickou agresivitou. Oportunistickým silám je vlastní zakrývání těchto faktů a snahou rehabilitovat EU v očích lidu.

Článek je také důležitý v ocenění významu nerovnoměrného rozvoje kapitalismu a možnosti, že "je možné vítězství socialismu nejprve v několika málo zemích nebo dokonce v jedné, jednotlivé kapitalistické zemi". To se také v praxi SSSR a socialistické soustavy potvrdilo.

Ve 40. čísle "Social-Demokrata" jsme oznámili, že konference zahraničních sekcí naší strany se usnesla odložit jednání o hesle "Spojených států evropských", dokud nebude prodiskutováno v tisku z ekonomického hlediska.(a)

Diskuse o této otázce nabyla na naší konferenci jednostranně politického charakteru, částečně to snad bylo způsobeno tím, že v manifestu ústředního výboru je toto heslo přímo formulováno jako politické ("nejbližším politickým heslem..." - praví se tam); přitom se tam mluví nejen o republikánských Spojených státech evropských, ale speciálně se též zdůrazňuje, že "bez revolučního svržení monarchie německé, rakouské a ruské" je toto heslo nesmyslné a lživé.

Namítat něco proti takové formulaci otázky v mezích politického hodnocení tohoto hesla - třeba například to, že zastírá nebo oslabuje apod. heslo socialistické revoluce - je naprosto nesprávné. Politické přeměny ve skutečně demokratickém směru, a tím spíše politické revoluce, nemohou nikdy, v žádném případě, za žádných okolností ani zastřít, ani oslabit heslo socialistické revoluce. Naopak, vždy ji přibližují, vytvářejí pro ni širší základnu, zapojují do socialistického boje nové vrstvy maloburžoazie a poloproletářských mas. Na druhé straně jsou však politické revoluce nevyhnutelné v průběhu socialistické revoluce, na kterou se nelze dívat jako na ojedinělý akt, nýbrž jako na období bouřlivých politických a hospodářských otřesů, nejostřejšího třídního boje, občanské války, revolucí a kontrarevolucí.

Je-li však heslo republikánských Spojených států evropských, uvedené ve spojitost s revolučním svržením tří nejreakčnějších evropských monarchií s ruskou v čele, jako politické heslo naprosto nevyvratitelné, zbývá ještě velmi důležitá otázka, a to jaký je ekonomický obsah a význam tohoto hesla. Z hlediska ekonomických podmínek imperialismu, tj. vývozu kapitálu a rozdělení světa mezi "vyspělé" a "civilizované" koloniální mocnosti, jsou Spojené státy evropské za kapitalismu buď nemožné, nebo reakční.

Kapitál se stal mezinárodním a monopolistickým. Svět je rozdělen mezi hrstku velmocí, tj. států, kterým se daří veliké olupování a utlačování národů. Čtyři evropské velmoci - Anglie, Francie, Rusko a Německo - s 250 až 300 milióny obyvatel, o rozloze asi 7 miliónů km2, mají kolonie téméř s půl miliardou obyvatelstva (494,5 miliónu), o rozloze 64,6 miliónu km2, tj. téměř polovinu zemského povrchu (133 miliónů km2 bez polární oblasti). Přidejte k tomu tři asijské státy - Čínu, Turecko a Persii, které dnes na kusy rvou lupiči, jež vedou "osvobozeneckou" válku - totiž Japonsko, Rusko, Anglie a Francie. Tyto tři asijské státy, které je možno nazvat polokoloniemi (ve skutečnosti jsou dnes z devíti desetin koloniemi), mají 360 miliónů obyvatel a rozlohu 14,5 miliónu km2 (tj. téměř jedenapůlkrát větší, než je rozloha celé Evropy).

Dále, Anglie, Francie a Německo umístily v cizině nejméně 70 miliard rublů kapitálu. K tomu, aby z této pěkné sumičky plynul "zákonný" důchod převyšující tři miliardy rublů ročně, jsou zde národní výbory milionářů sestavované vládami, vybavené vojskem a válečným loďstvem, "umisťující" v koloniích a polokoloniích synky a přítelíčky "paní miliardy" jako místokrále, konzuly, vyslance, nejrůznější vysoké úředníky, pátery a ostatní pijavice.

Tak je v období nejvyššího vývoje kapitalismu zorganizováno olupování přibližně jedné miliardy obyvatel zeměkoule hrstkou velmocí. Za kapitalismu není jiná organizace možná. Vzdát se kolonií, "sfér vlivu", vývozu kapitálu?

Pomýšlet na to znamená klesnout na úroveň velebníčka, který každou neděli káže bohatým o vznešenosti křesťanství a radí jim, aby obdarovávali chudé... když ne několika miliardami, tak alespoň několika sty rubly ročně.

Spojené státy evropské se za kapitalismu rovnají dohodě o rozdělení kolonií. Ale za kapitalismu není možný jiný základ, jiná zásada dělení než síla. Miliardář se nemůže dělit s někým jiným o "národní důchod" kapitalistické země jinak než v poměru "podle kapitálu" (a přitom ještě s dodatkem, aby největší kapitál dostal víc než mu patří). Kapitalismus je soukromé vlastnictví výrobních prostředků a anarchie výroby. Hlásat "spravedlivé" rozdělení důchodu na této základně je proudhonismus, měšťácká a šosácká tupohlavost. Nelze dělit jinak než "podle síly". A síla se mění s postupem ekonomického vývoje. Po roce 1871 zesílilo Německo třikrát až čtyřikrát rychleji než Anglie a Francie, Japonsko asi desetkrát rychleji než Rusko. Skutečnou sílu kapitalistického státu nelze vyzkoušet jinak než válkou. Válka není v rozporu s principy soukromého vlastnictví, nýbrž je přímým a nevyhnutelným rozvinutím těchto principů. Za kapitalismu nemůže ekonomický vývoj jednotlivých hospodářství a jednotlivých států pokračovat rovnoměrně. Za kapitalismu nejsou možné jiné prostředky k obnovení čas od času porušené rovnováhy než krize v průmyslu a války v politice.

Jsou ovšem možné dočasné dohody mezi kapitalisty a mezi mocnostmi. V tomto smyslu jsou možné i Spojené státy evropské jako dohody evropských kapitalistů... o čem? Jen o tom, jak by mohli společně potlačovat socialismus v Evropě, jak společně chránit uloupené kolonie proti Japonsku a Americe, které se cítí dnešním rozdělením kolonií velmi zkráceny a které v posledním půlstoletí zesílily nepoměrně rychleji než zaostalá, monarchistická Evropa, která se už začala rozkládat stářím. Ve srovnání se Spojenými státy americkými znamená Evropa vcelku ekonomickou stagnaci. Na soudobém ekonomickém základu, tj. za kapitalismu, by Spojené státy evropské znamenaly organizaci reakce k zadržení rychlejšího vývoje Ameriky. Doby, kdy věc demokracie a socialismu byla spjata jen s Evropou, jsou nenávratně pryč.

Spojené státy světové (nikoli evropské) jsou onou státní formou sjednocení a svobody národů, kterou spojujeme se socialismem - dokud úplné vítězství komunismu nepovede k tomu, že jakýkoli, tedy i demokratický stát nadobro zmizí. Jako samostatné heslo bylo by heslo Spojených států světových sotva správné za prvé proto, že splývá vjedno se socialismem, za druhé by mohlo vést k nesprávnému výkladu, že socialismus nemůže zvítězit v jedné zemi a jaký má být vztah takové země k ostatním.

Nerovnoměrnost ekonomického a politického vývoje je bezpodmínečným zákonem kapitalismu. Z toho vyplývá, že je možné vítězství socialismu nejprve v několika málo zemích nebo dokonce v jedné, jednotlivé kapitalistické zemi. Vítězný proletariát této země by se po vyvlastnění kapitalistů a zorganizování socialistické výroby ve své zemi postavil proti ostatnímu, kapitalistickému světu, získával by na svou stranu utlačované třídy jiných zemí, podněcoval by je k povstání proti kapitalistům, a kdyby toho bylo zapotřebí, vystupoval by i vojensky proti vykořisťovatelským třídám a jejich státům. Politickou formou společnosti, ve které zvítězí proletariát tím, že svrhne buržoazii, bude demokratická republika, stále více centralizující síly proletariátu daného národa nebo daných národů v boji proti státům, které ještě nepřešly k socialismu. Není možné svobodné sjednocení národů v socialismu bez více či méně dlouhého, houževnatého boje socialistických republik proti zaostalým státům.

A z těchto důvodů, po důkladném projednání otázky na konferenci zahraničních sekcí SDDSR i po konferenci, dospěla redakce ústředního orgánu k závěru, že heslo Spojených států evropských je nesprávné.

"Social-Demokrat", čís. 44, 23. srpna 1915

Podle Spisů V. I. Lenina, 5. rus. vyd., sv. 26, str. 351-355; čes. vyd. sv. 21, str. 343-347

(a) Viz Spisy, sv. 21, čes. vyd. 1957, str. 154. (Pozn. red.)

Poznámka redakce listu "Social-Demokrat" k manifestu ústředního výboru SDDSR o válce

O hesle Spojených států evropských

Požadavek Spojených států evropských, jak jej ve svém manifestu vytyčuje ústřední výbor - který jej také doplňuje výzvou ke svržení ruské, rakouské a německé monarchie -, liší se od pacifistického výkladu tohoto hesla, jak je chápe Kautský a jiní.

"Social-Demokrat", ústřední orgán naší strany, přináší ve svém 44. čísle redakční článek, v němž je dokázáno, že heslo "Spojených států evropských" je ekonomicky nesprávné. Buď je to požadavek za kapitalismu neuskutečnitelný, předpokládající, že bude zavedeno plánovité světové hospodářství při rozdělování kolonií, sfér vlivu aj. mezi jednotlivé země. Nebo je to reakční heslo, které znamená dočasný spolek, jejž by uzavřely evropské velmoci, aby mohly lépe utlačovat kolonie a olupovat rychleji se rozvíjející Japonsko a Ameriku.

Napsáno v srpnu 1915

Otištěno v srpnu 1915 v brožuře "Socialismus a válka", vydané v Ženevě redakcí "Social-Demokrata"

Podle Spisů V. I. Lenina, 5. rus. vyd., sv. 26, str. 356; čes. vyd. sv. 21, str. 348