100 let KSM

Podrobnosti

Kategorie: Z aktivit KSM

Twitter

Nejen komunistická strana, ale i mladí komunisté si připomínají letos důležité výročí. 100 let od vzniku Komunistického svazu mládeže, který předcházel i vzniku Komunistické strany Československa. "Komsomol", jak jsme první i naší polistopadové organizaci mladých komunistů říkávali, byl určitou školou života. Pro nás byl zejména ten prvorepublikový nekonečnou studnicí inspirací.

Sám jsem do KSM vstoupil v únoru roku 1996. O rok dříve jsem vstoupil do KSČM, ale pořád mi něco scházelo. Vrstevníci, akce, přímočarost, elán. Náhodou jsem narazil na pozvánku na demonstraci k 25.únoru a pak na následnou besedu. A dostal jsem se tak mezi mladé, pro které politika nebyla kariérou, ale přirozenou součástí touhy změnit svět. Pro které socialismus a komunismus byl cílem jejich snažení, i když často mnohé vědomosti nahrazovali pracovitostí, nadšením a upřímností. Ale i to k mládeži prostě patří a já nebyl jiný. Zapojil jsem se do činnosti tak, až mi byl "Komsomol" v podstatě druhou rodinou. Prošel jsem různými pozicemi, místopředsedou pro zahraniční styky, tajemníkem, byl jsem i předsedou. Až věk mi v podstatě znemožnil v práci v organizaci pokračovat.

Zažil jsem krize, největší tlak jsme cítili asi v době zákazu KSM, ale i období růstu, kdy bylo po republice několik desítek aktivních klubů.

Hodně nás naučily kampaně. Těch byla celá řada, některé probíhaly ve spolupráci s KSČM, některé jsme dělali sami, u některých jsme měli za partnery další mládežnické organizace. Pamatuji na kampaň proti česko-německé deklaraci, desítky petičních stánků a demonstrace. Stejně tak na kampaň proti americkému radaru v Brdech. Obecně na řadu protiválečných aktivit, protestů proti NATO. Součástí byla i SAMN, Socialistická akce mládeže proti NATO, v rámci které jsme protestovali proti NATO třeba při přísaze vojáků na Pražském hradě. Na řadu akcí proti zdražování, podporu odborářských manifestací. Na kampaň proti zdražování jízdného a za bezplatnou hromadnou dopravu v Praze a v Brně.

Hodně jsem byl zapojen i do úspěšné iniciativy SOS student, která vedla kampaň proti plánovanému zavedení školného na vysokých školách, ale zabývala se např. i otázkou kolejného. Petiční stánky proti školnému se podařilo stavět po celé republice a dosáhli jsme i mediálního prostoru. Poučné byly i společné kampaně řady organizací jako Iniciativa proti rasismu nebo Prevence místo represe.

A zahraničního ohlasu i podpory se dočkaly i aktivity pod hlavičkou např. STOP MMF!, které vrcholily vlastním mezinárodním pochodem Prahou a konferencí v době zasedání MMF.  Internacionalismus byl vždy naší součástí. A důraz na něj jsme kladli i my. Zapojili jsme se do dění ve Světové federaci demokratické mládeže, včetně aktivní účasti na Světových festivalech mládeže a studentstva, do porad komunistických mládežnických organizací Evropy i světa. Byli jsme i solidární tam, kde to bylo potřeba.

Ale nejen politikou živ je člověk. A my jsme byli dobrá parta a snažili se pracovat i s mladší generací. Spolupořádali jsme dětské tábory, sám jsem byl jako vedoucí na táborech ve Vlkově a pak v Trhanově. A sami jsme po celé republice s kytarou a smíchem na rtech pořádali společné srazy, vázané zejména na akce KSČM.

Časopis KSM Mladá Pravda se začal také měnit. Občasník byl nahrazen měsíčníkem, byl zaregistrován a počet výtisků se šplhal každý měsíc do stovek, rostl i počet odběratelů. Zároveň byly vydávány brožury, základní knihovnička nebo i autorské publikace či překlady. Prostor dostávaly i další propagační materiály - třeba trička nebo samolepky. A precizovaly se i programové výstupy organizace. Od propracovanějšího programu KSM přes tiskové zprávy a stanoviska až po třeba Rudozelený manifest.

Jak jsem začal, tak i končím - věděli jsme, jak je důležité vzdělávání - podporovali jsme různé vzdělávací cykly, které pořádala KSČM (Univerzita 2000), zavedli jsme i některé výukové pokusy vlastní (Rudá univerzita). Ale největší školou byla vlastní aktivita. Školou, kterou prošly za mého působení stovky lidí. Mnozí zůstali věrni, působí třeba v komunistické straně. Mnozí se odmlčeli, mnozí odešli. To se stává, to je život.  Ale to razítko si s sebou poneseme jistě všichni i nadále.

Zdeněk Štefek,

předseda KSM v letech 2001-2005, člen UV KSČM