Úvodní stránka Thursday, November 15 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Hodnoceni charakteru vzniku ČSR 1918
Sobota, 27 říjen 2018

K výročí 100 let od vzniku Československé republiky uvádíme výňatek z publikace Karla Pomaizla ze 60. let "Vznik ČSR 1918", kde hledá objektivní hodnocení vzniku ČSR z pohledu dějinného úkolu dělnické třídy. Polemizuje s tehdy se rozvíjejícím maloburžoazním netřídním pohledem na buržoazní Československo, stejně jako náhledy, které ztotožňovaly situaci po 1. a 2. světové válce. Svou kritiku zde nachází i proimperialistický kosmopolitismus. Karel Pomaizl rozvíjí marxistické pohledy na národnostní otázku i obecné tendenci dějin. Shrnuje jednotlivé aspekty vnitřního a vnějšího vývoje, zrady sociální demokracie a neexistence revoluční strany, světové války, feudálního charakteru monarchie, vztahů jednotlivých národů, vlivu ruských revolucí a proletářských bojů, postoje jednotlivých politiků a zájmy imperialistických velmocí. Zdůrazňuje, že vznik ČSR byl relativním pokrokem, buržoazně národní a demokratickou revolucí v době, kdy už na pořadu dne byla revoluce socialistická, což ukázala Velká říjnová socialistická revoluce. Socialistická revoluce na pořadu dne zůstává nadále.

Pokrytectví dnešního kapitalistického režimu vystupuje na povrch v pompézních oslavách a interpetacích při příležitosti stých narozenin republiky, kterou právě tato vládnoucí třída pohřbívala. Tito si měli spíše připomenout 1. ledna čtvrtstoletí od jejího pohřbu v roce 1993 třeba na Slavíně nebo příštího 1. května 15 let od nahrazení rakousko-uherského feudálního žaláře národů za ten bruselsko-štrasbursko-berlínský, imperialistický.

Konkrétní problémy vzniku ČSR a jeho výkladu - Hodnocení charakteru vzniku ČSR 1918

Upozornili jsme na celou řadu otázek, spjatých s konkrétní problematikou vzniku ČSR. Tento přehled není ovšem ani zdaleka úplný. Přesto však ukazuje, že je tato problematika skutečně problematická, a že ani současné výklady se s ní ještě úplně nevyrovnávají, i když ji na rozdíl od buržoazních prací a částečně i oproti dřívějším marxistickým pracím posouvají do nové roviny.

Obraťme se nyní k některým základním otázkám celkového hodnocení charakteru vzniku ČSR 1918. Ústřední místo mezi nimi zaujímá hodnocení vzniku ČSR 1918 jako revoluce a pokroku. Na rozdíl od dříve projednávané otázky revolučních úkolů našeho proletariátu na konci války jde tu o posouzení faktu vzniku ČSR.

Už na obecně a široce položenou otázku, byl-li vznik ČSR revolucí či nikoli, neexistovala stejná odpověď.(1) Před druhou světovou válkou, ale i po ní (v diskusích) vyskytly se také názory, že v r. 1918 nešlo a nemohlo u nás jít o revoluci. Jaké byly argumenty? Především poukaz na poklidné převzetí moci národním výborem 28. 10. 1918 - odhaleni, učiněná buržoazními autory při sporech o zásluhy na osvobození, že totiž "mužové 28. října" přebírali moc z rukou rakouského místodržícího a opatrně zjišťovali, jaké je mínění Vídně; měli se prý dokonce krýt prohlášením, že vlastně provádějí císařův manifest o federalizaci monarchie. Tato argumentace kulhá už na svou jednostrannost a ve snaze snížit roli politiků, chvástajících se svými zásluhami, činí uznání revolučnosti vzniku ČSR závislým právě a jen na jejich chování, uznává je tedy za hlavní činitele vzniku ČSR. Skutečnost zbabělého a opatrnického chování členů národního výboru neříká však o revolučním či nerevolučním charakteru vzniku ČSR nic podstatného především proto, že se týká pouze formy (a to ještě jen některých a povrchních jejich stránek), nikoli obsahu.

Tento nedostatek nemá argument, dokazující, že 28. října 1918 došlo jen k přechodu moci z rukou jedné skupiny buržoazie (německé) do rukou skupiny druhé (české). Avšak nehledě na to, že to není pravda, neboť se vznikem ČSR jsou spjaty i sociálně politické přeměny (ekonomické oslabení šlechty, odstranění jejích privilegií a její dosavadní role v politickém životě, odstranění monarchie a její nahrazení republikou, buržoazně demokratické svobody apod.), už pouhý přechod moci z rukou vedoucích tříd jednoho, dosud vládnoucího národa, do rukou vedoucích tříd druhého, dosud utlačeného národa, je nejzákladnějším prvkem národní revoluce.

Daleko vážnější problém byl skryt v otázce vztahu vzniku ČSR k jejímu charakteru (buržoazního státu) a k charakteru buržoazie, jejíž účast a podíl na vzniku ČSR se na rozdíl od dneška pokládaly dříve za zcela nesporné. Vznikala dilemata: když šlo o revoluci, musela být buržoazie, která se jí zúčastnila, ještě revoluční, a útvar, který z takové revoluce vzešel, rovněž. Je však možno v takovém případě vést boj proti buržoazii a jejímu státu? Podpora však znamená vzdát se proletářské třídní politiky, dát za pravdu nebo se přiblížit reformistům. - Je známo, že politika strany před rokem 1929, která si nedovedla dobře poradit s těmito problémy, dopouštěla se skutečně řady chyb reformistického charakteru.

V. sjezd KSČ v roce 1929 vyšel z téhož postavení otázky, řešil ji však úplně jinak: ČSR byla imperialistickým státem; buržoazie, která ji vytvořila, nemohla už být revoluční; a proto také nemohlo jít v r. 1918 o revoluci. Podobně jako v jiných případech popírání charakteru vzniku ČSR jako revoluce mluvilo se o něm jako o pouhém převratu.

Co nejvíce zavádělo v názorech před V. sjezdem, byly - kromě srovnání ČSR pouze s bývalým Rakouskem - nejasnosti kolem Masaryka a jeho role jak při vzniku ČSR, tak v politickém životě buržoazní republiky. Masarykův zahraniční odboj zdál se zásadně kontrastovat, zásadně rozcházet s postojem domácích, nejreakčnějších buržoazních politiků, s nimiž se Masaryk dostával do konfliktů i po roce 1918. Přitom nejnadšenějšími stoupenci Masaryka byly maloburžoazní vrstvy. Našlo se tedy řešení, potírané na V. sjezdu jako typický projev "šmeralismu": Masaryk byl ve skutečnosti představitelem maloburžoazie, která byla ještě revoluční v době, když už buržoazie byla reakční. Rozdíl Masaryka a reakčních buržoazních skupin byl vysvětlen a z tohoto vysvětlení byly učiněny i další závěry - např. o podpoře Masarykovy kandidatury při presidentských volbách.

V. sjezd sprovodil tento problém ze světa, ukázav, že nebylo a není podstatného rozdílu mezi Masarykem a tzv. "hradní" skupinou buržoazie a skupinami ostatními. V. sjezd neměl však zřejmě pravdu, upíral-li vzniku ČSR charakter revoluce. Pavel Reimann, který na sjezdu ještě vyslovoval tento názor, změnil jej v svých Dějinách KSČ a v diskusích o nich.

Jak však vysvětlit vztah vzniku ČSR jako revoluce k reakčnímu, buržoaznímu, imperialistickému charakteru ČSR? Tato otázka se už dříve - a tím spíše dnes, kdy se popírá zájem a aktivní účast buržoazie na vytvoření samostatného státu - řešila tak, že revoluci "materiálně", "fyzicky" prováděl lid, který měl dosti sil na odstranění monarchie, nikoli však už na odstranění buržoazie, která se postavila do čela revoluce, když jí nemohla zabránit, zmocnila se díla, vytvořeného lidem (na problematiku s tím spojenou jsme už upozornili), atd.

Ze zřejmé snahy odlišit vznik ČSR jako revoluci od reakčního, imperialistického charakteru buržoazní ČSR docházelo a dochází někdy k tomu, že rozhodnutí o buržoazním charakteru ČSR se odsouvá až do prosincové porážky dělnictva v r. 1920. Je pravda, že tehdy padlo definitivní rozhodnutí, že v mezidobí 1918-1920 najdeme mnoho prvků, které alespoň navenek odporují jedinovládě jedné třídy, atd.; ale tvrzení, podle něhož ČSR neměla buržoazní charakter v podstatě od svého vzniku, je při nejmenším sporné a není sdíleno všemi.

Vznik ČSR byl tedy revolucí národní (národní osvobození Čechů, Slováků alespoň do určité míry) a demokratickou (republika, demokratické svobody apod.). Co do hybných sil, nebo lépe sil, které ji "materiálně" a "fyzicky" prováděly, byl revolucí lidovou. Některé formulace (datování buržoazního charakteru ČSR od r. 1920, srovnání s rokem 1945) jako by naznačovaly, že byla lidovou i co do svého obsahu a sociálně politického charakteru. Ovšem vedení buržoazie hned od 28. října 1918 mluví proti tomu. Zřejmě daleko správnější je určovat její charakter jako buržoazní, čili chápat ji jako druh buržoazně demokratické revoluce, jejíž demokratické momenty a výsledky přináší aktivní účast lidových mas, podřizujících se však v základě buržoaznímu vedení, jímž je zase dán její omezený buržoazní třídně politický charakter, imperialistické její prvky apod.

Určení charakteru vzniku ČSR jako revoluce určitého typu není ještě úplným celkovým jeho hodnocením. Jde ještě o to, jaké bylo konkrétní historické místo a jaký byl konkrétní historický význam této revoluce. Snaha vystihnout tuto stránku proniká v názorech a diskusích o vzniku ČSR jako o historickém pokroku, do nichž se pochopitelně musely promítnout, a to v koncentrované podobě, všechny rozpory kolem vzniku ČSR ještě více než do otázky revoluce.

V souvislosti s popíráním vzniku ČSR jako revoluce upíral se vzniku ČSR vůbec nebo téměř jakýkoliv pokrok. Základem podobného hodnocení bylo srovnání se socialistickou revolucí, soustředění na zradu sociální demokracie, na vedoucí roli buržoazie, na spojení se západním imperialismem. Toto hodnocení, vyskytující se v období V. a VI. sjezdu a výjimečně před ním, bylo jednostrannou reakcí na paušální vyzvedání vzniku ČSR jako pokroku vůbec nebo pokroku především, ve spojení s nímž se v dřívější politice strany objevilo mnoho chyb. Hodnocení vzniku ČSR jako pokroku vycházelo pochopitelně ze srovnání buržoazní ČSR s bývalým Rakousko-Uherskem, z faktu národního osvobození, zřízení republiky, prosazení buržoazně demokratických svobod v relativně širokém měřítku zvláště v začátcích ČSR. V současné době přistupuje k tomu zdůrazňování úlohy lidu, vlivu Říjnové socialistické revoluce, potřeb boje proti revanšismu, upírajícímu vůbec oprávněnost svobody a státní samostatnosti Čechů a Slováků, a do určité míry také to, že v buržoazní ČSR vidí se - v tom či onom smyslu - předpoklad a předstupeň dnešní socialistické ČSR.

Pouhé hodnocení vzniku ČSR jako pokroku vůbec, ať kladné či záporné, nebylo a není schopno vystihnout jeho složitost a rozpornost. Vyzvedá jen určité momenty a stránky a opačné přechází. Bývalo a bývá proto doplňováno a upřesňováno dalšími charakteristikami, umožňujícími ukázat, v čem šlo o pokrok a v čem nikoli. To také však ještě neukazuje na konkrétní historické místo a význam a nevylučuje eklekticismus, případně relativismus v hodnocení.

Také hodnocení vzniku ČSR jako relativního pokroku, dosti obvyklé, trpí podobnými nedostatky. Ukazuje, stejně jako charakteristika buržoazně národní a demokratické revoluce, pouze změnu ve srovnání s minulým; historický význam tohoto relativního pokroku však ukázat nemůže. Není proto divu, že pod hlavičkou relativního pokroku najdeme jednou důraz na pokrok a kladné stránky vzniku ČSR, po druhé naopak zdůraznění jeho omezenosti, čímž se v jiné podobě - pravda, přijatelnější - vrací opět otázka pokroku vůbec.

Řešení otázky je složité. Obráží v koncentrované podobě složitost vzniku ČSR vůbec. Zdá se nám, že klíč k němu je v té pasáži Leninova dopisu I. Armandové, v níž se říká: "...v jistém smyslu pro jisté období mohou jakékoli demokratické cíle (nejen sebeurčení! To si uvědomte! Na to jste zapomněla!) zabrzdit socialistickou revoluci. V jakém smyslu? V které chvíli? Kdy? Jak? Například jestliže se hnutí už rozhořelo, revoluce už začala, je třeba zabírat banky, a na nás se volá: počkej, nejdříve upevni, uzákoň republiku aj.!"(2) To je myšlenka, která se u Lenina v určité fázi první světové války objevuje znovu a znovu: "Chyba kautskiánství je v tom, že reformisticky klade takové požadavky a v takové chvíli, kdy je není možno klást jinak než revolučně..."(3) Aby bylo jasno, co Lenin míní: "Socialisté se nezříkají boje za reformy... Ale propagovat reformy jako způsob řešení otázek, které historie a skutečná politická situace klade tak, že mohou být řešeny jedině revolučním způsobem, to je obyčejný buržoazní podvod. A právě takové otázky dává na pořad dne dnešní válka. Jsou to základní otázky imperialismu, tj. otázky bytí či nebytí kapitalistické společnosti, otázky oddálení krachu kapitalismu rozdělením světa...".(4) "Dokončení toho, co nebylo doděláno na poli národnostních reforem (284), může někdy vnitřně upevnit imperialistickou koalici...", atd.(5)

Smysl toho, co pro nás vyplývá z těchto Leninových myšlenek, vyslovovaných v mnoha souvislostech a variantách, je asi ten: určitá, i revoluční opatření (otázky demokracie, sebeurčení) nelze hodnotit z nich samých, nýbrž pouze v celkových historických souvislostech. I revoluční opatřeni mohou nabýt charakteru reformy, jestliže historický vývoj klade už otázky nové, dalekosáhlejší.

Vznik ČSR byl omezenou buržoazně národní a buržoazně demokratickou revolucí v situaci, kdy už na pořad dne se dostávala revoluce socialistická.

 

Poznámky

 

(1) Při hodnoceni faktu vytvoření ČSR 1918 setkáme se (v marxistické literatuře) s názory:

a) že to byla revoluce (buržoazní, buržoazně demokratická, buržoazně národní, demokratická atd.):

Viz např. Protokol Slučovacího sjezdu KSČ, str. 27, 33, 123, 135); K reibich, Němečtí komunisté a Československá republika, sborník Němečtí politikové českému lidu; - Stát, národ a revoluce, Komrevue 1925, str. 636, 637; - President labilní stabilizace, Komrevue 1927, str. 341, 342; Šverma, Směry a boje v české buržoazii, Komrevue 1926, str. 873; Kozák, Vznik ČSR a proletářská revoluce, Komrevue 1928 (sir. 760 - dovršení nedodělané buržoazní revoluce - opožděná národní revoluce); Reimann, Dějiny KSČ; Older, Reimann, Dějiny KSČ (recenze v Komrevue 1930, str. 186 - 187); Reimann, Předběžné poznámky k diskusi o Dějinách KSČ. Komrevue 1932 [dá se vyčíst odlišení revolučních předpokladů a úkolů od faktického průběhu; kritika Svobodových a Kreibichových názorů v diskusi o dějinách KSČ); Československo, jeho vznik a postavení v mezinárodní politice, str. 5 (- zakončení procesu měšťáckých revolucí z 19. století); Kopecký, Třicet let ČSR; Veselý, O vzniku a založeni KSČ, str. 45 (- v zásadě národní a demokratická revoluce, ale již ve zcela jiném historickém období než v první polovině 19. století, kdy nositelem revoluce byla ještě revoluční buržoazie [ = důležitá poznámka, obdobná názorům, vysloveným v diskusi o Reimannových Dějinách KSČ v r. 1932 Svobodou, Kreibichem i Reimannem, bohužel nedomyšlená do konce]); aj.

b) že to nebyla revoluce:

Viz např. Protokol I. sjezdu KSČ, str. 10, 13 ("Úlohy české a německé buržoazie byly prostě zaměněny..."; v souvislosti s jinými formulacemi a s celkovými názory v tomto období jde ale spíše jen o zdůraznění omezenosti revoluce) ; J. Svoboda, Poučeni z Masaryka. Komrevue 1926 [opřeno jednostranně o chování české domácí buržoazie 28. října 1918]; Kreibich, President labilní stabilizace, Komrevue 1927, str. 342 (28. říjen 1918 - přechod ke kontrarevoluci a k imperialismu); Kozák, Vznik ČSR a proletariát, Komrevue 1928, str. 778 - 780 [velmi důležité protipostavení revolučního a reformistického řešeni jednotlivých otázek demokracie, avšak jen obecně, nerozvedeno]; Šverma, Marxismus a česká otázka, Komrevue 1928, str. 442 (základ osvobození - lupičská imperialistická válka); Protokol V. sjezdu KSČ [Gottwaldův referát], str. 8 (dosud mylný názor, že vznik ČSR je výsledkem nacionálně buržoazní revoluce - není pravda; revoluční hnutí - sice také určitý vliv, nikoli však rozhodující); [Reimannův referát] str. 127 (oportunistická Šmeralova teorie, že důsledek národní revoluce, jíž se zúčastnily všechny třídy se socialistickými hesly [= velmi důležitá kritika, resp. upřesnění názorů, že 1918 byl revolucí] - nešlo o žádnou národní revolucí, nýbrž o část imperialistického uskutečnění programu Dohody [= zrušení předešlého omezení, radikální kritika názorů, že šlo o revoluci]); Reimann. Otázka programu na V. sjezdu KSČ, Komrevue 1929, str. 29 (produkt imperialistického míru); Protokol VI. sjezdu KSČ, str. 141; "Do pátého sjezdu stála KSČ v nacionální otázce na oportunistické linii. Po dlouhá léta udržovala se a částečně se ještě udržuje chybná Šmeralova koncepce, že 28. říjen roku 1918 byl dnem nacionální revoluce, že legie byly nacionálně revolučním vojskem, že Československo vzniklo jako lidový stát československé národní samostatnosti, jako stát dělnické demokracie, který teprve později se stal buržoazním státem, když měsťáctvo za pomoci sociální demokracie nabylo rozhodujícího vlivu. Tato Šmeralova koncepce byla popíráním imperialistického charakteru Československa, popíráním faktu, že Československo vzniklo jako produkt imperialistické války, že je ovocem zájmu dohodového imperialismu, vyjádřeného ve versailleské a druhých mírových smlouvách, že ČSR je uskutečněním imperialistických tužeb české buržoazie, že 28. říjen nebyl dnem nacionální revoluce, nýbrž nástupem k násilnému podmanění území a milionových pracujících mas německého, slovenského, maďarského, ukrajinského a polského národa";, Svoboda, Rolnická a národnostní otázka v historii KSČ, Komrevue 1932, str. 173; Kreibich, K dějinám vzniku KSČ, Komrevue 1932, str. 228-229 (buržoazie využila protimonarchických, demokraticko-revolučních nálad pro své účely - proto ještě není tato politika národní a demokratickou revolucí [= slabina, jíž využil v protikritíce Reimann] - analogie s vytvořením Deutschoesterreich: jen nová buržoazní vláda a lokální moc); aj.

c) že šlo fakticky o revoluci (s důrazem na revoluci, pokrok apod.):

Viz např. Protokol Slučovacího sjezdu KSČ, str. 33: "... co národnostní samostatnost tohoto státu znamená nejen pro český proletaríát, ale i pro revoluční vývoj veškeré Evropy... národnostní samostatnost čs. lidu je předpokladem revolučního vývoje na cestě k socialismu"; pod. na str. 123, 135; Kreibich na V. kongresu KI; Kozák, Vznik ČSR a proletářská revoluce, Komrevue 1928 ( - až do rozpadu Rakouska - jednota národně osvobozeneckého hnutí s hnutím sociálně revolučním [- jaká jednota?], české národně osvobozenecké hnutí - průvodní zjev - v poslední fázi - proletářská revoluce [- v jakém smyslu?]: Kopecký, Třicet let KSČ; Veselý, O vzniku a založení KSČ; Velká říjnová socialistická revoluce a naše náiodní svoboda (Udalcov na str. 16: "Revoluční rozmach v polských zemích, vyvolaný revolucí v Rusku, vedl k vytvoření samostatného polského státu [autor uvádí vedle ČSR, Jugoslávie apod.]. Víme, že se těmto národům nepodařilo pro celou řadu příčin [?] uskutečnit v letech po první světové válce socialistickou revoluci [bije do očí po předchozím jednoznačném vyhlášení r. 1918 jako revoluce]); Křížek-Říha, Bez Velké říjnové revoluce by nebylo Československa; aj.

d) že šlo fakticky o revoluci (s důrazem na její omezenost, nedostatečnost apod.): Viz např. Protokol I. sjezdu KSČ, str. 11 - 13; Kreibich, Němečtí komunisté a Čs. republika; - President labilní stabilizace, Komrevue 1927; Mach, Role tříd při vzniku a vývoji ČSR, Komrevue 1928 (str. 759 - celý český národ proti Rakousku - nikoli však na revoluční základně; str. 760 - opožděná národní revoluce v období imperialismu); Oldner, Reimann, Dějiny KSČ, Komrevue 1929-1930, str. 186: "V říjnu r. 1918 stojí otázka české revoluce tak: proletářská revoluce nebo měšťácko národní revoluce za pomoci Dohody?"; Reimann, Dějiny KSČ, str. 14: "Pro stanovisko české sociální demokracie bylo příznačné, že dovedla hodnotit svou taktiku ve válce jen z hlediska národního, neniť v ní stopy ani po nejzákladnějších prvcích socialistického pojetí. Ze by měla vést třídní boj s ijnperialistickou válkou, to českou sociální demokracii ani nenapadlo... " [kurzíva K. P.]; str. 31: "Po ruské říjnové revoluci, která nad slunce jasněji ukázala, že se imperialistická válka musí změnit v občanskou, se vzchopili k revolučnímu činu i rakouští dělníci..."; str. 37: [14. 10, 1918] "Toho dne se podařilo zrádným socialistickým vůdcům znemožnit vůdcovství proletariátu v národní revoluci a zajistit měšťáctvu vládu nad lidem... Bylo nasnadě, že se hnutí dělnictva rozšíří v boj proletariátu o moc"; str. 38: "Tehdy [v říjnu 1918, se také rozřešila otázka české revoluce: Bude to revoluce proletářská nebo jen měšťácko-národní převrat provedený pod patronaci Dohody?"; Reimann, Předběžné poznámky k diskusi o Dějinách KSČ, Komrevue 1932; aj.

Pokud jde o hodnocení revolučních úkolů v r. 1918, v první světové válce, lze se setkat s názory

a) že bezprostřední na pořadu byla socialistická revoluce;

aa) v národním rámci, v rámci pozdější ČSR:

Viz např. Šmeral na Ustavujícím sjezdu, Protokol str. 100 (28. 10. 1918 - dělnická třída nebyla si vědoma svého historického úkolu - dezorientována - neviděla, že bída nevyplývá z lokálních příčin nebo příčin nacionálního rázu, nýbrž z imperialistické války - neuvědomovala si, že je nutno ji změnit v občanskou válku - proletariát revoltoval ze sociálních příčin, ale dezorientován - vedl boj jen proti Rakousku, nikoli už proti své buržoazii [možno chápat i jako názor o revoluci v širším než národním rámci; další výroky jsou však s uvedenou formulací v příkrém rozporu]); Winternitz, K národnostní otázce v Československu, Komrevue 1924; Reimann, Dějiny KSČ [dalo by se soudit z některých výroků]; Oldner, Reimann, Dějiny KSČ, Komrevue 1929, str. 30, 186 (14. 10. 1918 mohl být východiskem k proletářské revoluci); Reimann, Předběžné poznámky k diskusi o Dějinách KSČ, Komrevue 1932 [dalo by se vyvodit z formulace, že v roce 1918 dány všechny objektivní podmínky socialistické revoluce, nikoli ale subjektivní; tato formulace je však slučitelná i (a to spíše) s ideou přerůstání, již Reimann více méně jasně obhajuje]; Československo, jeho vznik a postavení v mezinárodni politice, str. 7: "... s národním osvobozením českého národa roku 1918 nebyla současně řešena otázka sociálního osvobození pracujícího lidu. Přitom byly roku 1918 na dnešním území ČSR dány všechny předpoklady pro přechod k socialistickému pořádku ... velká bojová zkušenost dělnické třídy a její odhodlanost v boji umožňovaly překročit rámec národně osvobozeneckého hnuti a vybojovat vítězství socialistického společenského pořádku"; Veselý, O vzniku a založeni KSČ, str. 71 [z citátu pravicového soc. dem. Vaňka je zřejmé, že názor o okamžité sociální revoluci byl vznášen některými představiteli levice], aj.

bb) v širším než národním rámci:

Viz např.: Šmeral na Ustavujícím sjezdu (uvedený náznak v aa)); Kreibich na Slučovacím sjezdu, Protokol str. 21 (poukaz na to, že ve starém Rakousku mezinárodni jednota proletariátu - nikdy v takovém měřítku, jak to bylo nutno pro jeho třídní boj); - Němečtí komunisté a Čs. republika [oproti buržoazní revoluci staví autor socialistickou; z některých formulací možno usuzovat i na myšlenku revoluce v širším rámci; není však zcela jasné]; - President labilní stabilizace, Komrevue 1927 [str. 342 - náznak ve zmínce o 14. 10. 1918]; Reimann, Dějiny KSČ (některé náznaky: např. obavy reformistů v Čechách, že Říjnová revoluce dá boji v Rakousku internacionální charakter); teze k VI. sjezdu Na cestě k bolševismu (možno soudit z kritiky "čs. státní ideje", z konkrétních hesel, ze souvislosti s některými výroky na VI. sjezdu); Protokol VI. sjezdu KSČ, str. 131 (proletariát nedokázal na troskách rakousko-uherské říše zřídit Sovětský svaz republik [možno chápat i jako postupný proces]); Svoboda, Rolnická a národnostní otázka v historii KSČ, Komrevue 1932, str. 173: "Rakousko-Uhersko bylo zralé k proletářské revoluci. Období buržoazních revolucí pro ně skončilo"; Kreibich, K dějinám vzniku KSČ, Komrevue 1932, str. 227: "Přes veškeré pozůstatky absolutismu a feudalismu a přes veškeré nerozřešené národnostní otázky a národně revoluční nálady, nemohla už více býti v Rakousku měšťácká, ani nacionální revoluce, a z tohoto důvodu - avšak ne "v důsledku vedení sociální demokracií" - nemohl proletariát získati hegemonii v nacionální měšťácké revoluci a přeměnili tuto v proletářskou revoluci (Reimann, strana 58. německého vydání). Triumf oportunismu a nedostatek revoluční proletářské strany způsobily, že proletariát v Rakousku nemohl využíti krizi, způsobenou válkou, k provedení socialistické revoluce, jež stála také pro Rakousko na denním pořadu. Revoluční proletářská strana měla by přitom využíti revolučních nálad proti poloabsolutistické monarchii a proti jiným pozůstatkům a měla by důslednou propagandou národního sebeurčovacího (228) práva usměrniti národně revoluční hnutí mezi pracujícími masami potlačovaných národů do řečiště socialistické revoluce [navazuje na některé dřívější výroky, např. na Slučovacím sjezdu a ve stati Němečtí komunisté a čs. republika, naznačující možnost a úkol revoluce v širším rámci].

b) Nejprve burioazně demokratická revoluce, jež by v dalším přerostla v socialistickou:

Např. Kreibich na Slučovacím sjezdu (náznak na str. 27, 33 - předpoklad socialistické revoluce; podobně Kreibich a Šmeral v dalším na tomto sjezdu, str. 123, 135); Reimann, Dějiny KSČ.

Konkrétněji: národní a demokratická revoluce - pak socialistická.

Např. Šverma. Národní osvobození české a proletariát, Komrevue 1924 (současně však kritika, že proletariát viděl fakticky v národním osvobození a osamostatnění konečný cil); Mach, Role tříd při vzniku a vývoji ČSR, Komrevue 1928, str. 760 (- pro oportunismus sociální demokracie - žádný vývoj k socialistické revoluci [možno ovšem chápat jen jako konstatování faktu]); Šverma, K. Marx a český národ, Komrevue 1933 (rozbití Rakouska); - stať 28. říjen ve sborníku Za socialistickou vlast, str. 178-179 (možno však chápat i jako konstatování faktu první, buržoazně demokratické etapy); zvláště ovšem Kopecký, Gottwald v Moskvě (sborník k padesátinám s. K. Gottwalda, str. 55 - 56 [zde je základ pojetí všech dnešních prací]); - Třicet let ČSR; Veselý, O vzniku a založení KSČ, str. 66 (dosažení národní a demokratické revoluce mohlo a mělo být pouze krátkou etapou), str. 71 (nutné bylo provést s měšťáctvem, ale pod vedením proletariátu); - Poznámky k buržoazni legendě o vzniku Československa, str. 12 (boj o to, kdo bude v novém státě hospodářem - patří už do jiné kapitoly [z kontextu se dá soudit: nikoli pouze ve smyslu faktického průběhu, nýbrž i jako úkol a plán postupu]): Křížek -Říha, Bez Velké říjnové socialistické revoluce by nebylo Československa; Význam Velké říjnové socialistické revoluce pro československý lid (teze oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ a Ústavu dějin KSČ 1957, str. 11); aj.

(2) Lenin, Spisy XXXV., str. 233.

(3) Lenin, Spisy XXXIII., str. 6.

(4) Lenin, Spisy XXII., str. 187.

(5) Lenin, Spisy XXII., str. 283-284.

Zdroj: Dr. Karel Pomaizl, CSc., Vznik ČSR 1918 - Problém vědecké marxistické interpretace, Nakladatelství ČSAV, Praha 1965, str. 242-247

 

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.