Úvodní stránka arrow Teorie arrow KKE: Poučení z bojů řeckých komunistů Tuesday, May 26 2020  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
KKE: Poučení z bojů řeckých komunistů
Úterý, 02 říjen 2018

Zveřejňujeme článek o zkušenostech Komunistické strany Řecka (KKE) ze svých dnes již stoletých dějin o vztahu parlamentní a mimoparlamentní práce komunistických stran. Článek vyšel ve čtvrtletníku Komunistické strany Jižní Afriky (African Communist). Dlouhodobý postoj KKE k ostatním silám v Řecku se v čisté podobě potvrdil při zradě vládní Syrizy lidového hnutí proti podmínkám trojky (EU, MMF, EB).  Syriza nejdříve podporovala referendum o odmítnutí tvrdých podmínek škrtů a privatizací, aby následně na tyto podmínky přistoupila v ještě horší podobě. Je charakteristické, že i přes tuto zradu, někteří činitelé KSČM dávají Syrizu a její politiky za vzor i KSČM. Pro nás je poučné srovnat zkušenosti KKE s rozhodnutím KSČM podpořit vládu ANO a ČSSD. Stejně tak je přínosné poučit se o metodách, jak zajistit sepětí parlamentních zástupců s lidovým hnutím a zápasy. Postoj KSM k podpoře vlády lze nalézt zde . (poznámka redakce KSM.cz)

Giorgos Marinos mapuje zkušenosti strany ve volební aréně a poučení, jež si vzala z účasti na parlamentní politice.

KKE (Komunistická strana Řecka) byla založena jako strana dělnické třídy před 100 lety, v listopadu 1918, coby výsledek splynutí dělnického hnutí s vědeckým komunismem, pod razantním dopadem Říjnové revoluce. Ve 20. a 30. letech 20. století strana podnikala první kroky, a zároveň se dostala do čela lidového boje. Čelila útlaku buržoazního státu, diktatuře v letech 1925 a 1936, nepříznivým podmínkám ilegality, věznění a exilu. Během II. světové války, v rámci boje za osvobození, sehrála vedoucí úlohu v založení Fronty národního osvobození (EAM) a Řecké lidové osvobozenecké armády (ELAS), jež osvobodila velkou část země od nacistických okupačních sil, kdy byly formovány buňky lidové moci, lidové milice, lidové soudy a místní samospráva.

 

Po vyhnání německé válečné mašinérie a osvobození země se strana kvůli své chybné strategii neprosadila do státní moci. Naopak se chytila do pasti ve snaze zajistit hladký, bezproblémový demokratický vývoj: podepsala nepřijatelné dohody s buržoazními silami; v září 1944 se podílela se šesti ministry na buržoazní vládě a v únoru 1945 složila zbraně. Jinými slovy, naše strana nedokázala využít revoluční situaci, jež vznikla na konci roku 1944 a skončila v roce 1946 po období úpadku. V podmínkách krutého útlaku naše strana začala partyzánskou válku. Založila Řeckou demokratickou armádu, jež hrdinně bojovala po tři roky, boj, jenž znamená vrcholný okamžik třídního boje v Řecku. Občanskou válku vyhrála buržoazní třída, podporovaná britským a americkým imperialismem, a v roce 1949 bojovníci Řecké demokratické armády (DSE) hledali útočiště v socialistických zemích. Tisíce komunistů padlo na bitevních polích, bylo popraveno buržoazními popravčími četami a bylo uvězněno nebo vysláno do exilu. V létech 1947 - 1974 byla KKE postavena mimo zákon. Pro naši stranu to bylo nejdelší období ilegality. Po občanské válce a ve tvrdých podmínkách ilegality si strana zachovala podzemní stranické organizace. Zároveň strana po roce 1951 operovala v řadách koalice "Sjednocená demokratická levice" (EDA), aliance se sociálně demokratickým programem, jež obsahovala komunistické a sociálně demokratické síly. Navzdory bojům v zájmu pracujících se EDA ukázala být živnou půdou pro oportunistické postoje a iluze. V roce 1958 vedení strany rozhodlo, že rozpustí stranické organizace a komunisté vstoupí do EDA, jež se zúčastnila voleb a v roce 1958 byla na druhém místě s 24 procenty. Rozpuštění stranických organizací bylo vážnou chybou, jež negativně zasáhla její organizační, ideologickou a politickou nezávislost.

Dále byly živené parlamentní iluze: strana spolupracovala s buržoazními "středovými" sociálně demokratickými silami, zatímco nástup vojenské diktatury v Řecku v dubnu 1967 zastihl její síly nepřipravené. Přesto komunisté svou ilegální činností sehráli vedoucí úlohu v boji proti diktatuře a mnozí byli posíláni do vězení a exilu. V 60. letech uvnitř strany posílil oportunismus, což vedlo k silnému ideologickému politickému střetu. V roce 1968, po tvrdé bitvě na 12. plenárním zasedání ÚV, v podmínkách ilegality, byla pravicová oportunistická skupina poražena a strana se rozštěpila. Strana se udržela a pokračovala v boji. Po pádu diktatury v červenci 1974 se uskutečnila de facto legalizace strany a ta operovala otevřeně. V 80. letech probíhal rozvoj stranických organizací, přestavěných během období diktatury, i rozvoj Komunistické mládeže Řecka (KNE), založené v roce 1968. Komunisté získali mnoho pozic v odborovém hnutí a sehráli vedoucí úlohu v třídním boji. V období, kdy byly evidentní příznaky kontrarevoluce a svržení socialismu, KKE spolupracovala s oportunistickými silami, jež byly vyloučeny ze strany v roce 1968, i se silami sociální demokracie. V roce 1989 vznikla takzvaná "Koalice levice a pokroku", předchůdce Koalice radikální levice (Syriza), v současnosti v Řecku vládnoucí strana. Tento vývoj přinesl vzestup nové vlny oportunismu. Existence KKE byla ohrožena kvůli kontrarevoluci a svržení socialismu v Sovětském svazu a dalších zemích, budujících socialismus. Komunisté tento problém vyřešili na 13. sjezdu v roce 1991, kdy rozhodli o stažení svých sil z "Koalice", očistili své řady a vykročili vpřed na základě marxismu-leninismu, zavázáni k revoluční změně.

Studium dějin KKE v tomto období nám pomohlo načrtnout významné závěry:

Za prvé o nezbytnosti revoluční strategie, jež musí být v souladu s charakterem naší doby, éry přechodu od kapitalismu k socialismu;

Za druhé o mnohostranné ideologicko-politické a organizační přípravě strany, aby se vyrovnala se složitými podmínkami, vytvořenými třídním bojem, o nutnosti odmítnout parlamentní iluze a využít revoluční situace k socialistické revoluci a k boji za moc dělnické třídy;

Za třetí o zajištění organizační, ideologické a politické nezávislosti strany za jakýchkoli podmínek, včetně ilegality, imperialistické války, diktatury a fašismu, a o odmítnutí účasti na buržoazních aliancích, "levicových koalicích" (či jaké jméno na sebe vezmou), což v praxi neguje nezávislost strany a vede ke kompromisům na úkor boje o moc;

Za čtvrté o odmítnutí účasti v buržoazních vládách nebo jejich podpory a o zajištění, aby strana nevstoupila pod prapor složek buržoazní třídy;

A za páté o rozhodném, nekompromisním boji proti oportunismu, jenž je nositelem pronikání buržoazní ideologie do dělnického a komunistického hnutí a může vést až k likvidaci.

 

Poslední období  - poučení z budování strany v 9