Úvodní stránka arrow Historie arrow Východní politika vlády "velké koalice" CDU/CSU - SPD ve vztahu k ČSSR v roce 1968 Thursday, October 18 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Východní politika vlády "velké koalice" CDU/CSU - SPD ve vztahu k ČSSR v roce 1968
Úterý, 21 srpen 2018

Do diskuze o událostech roku 1968 v Československu přinášíme článek historika Josefa Groušla o souvislostech s tehdejší politikou Spolkové republiky Německo. Rozhovor s KSM Jak to bylo s "pražským jarem" 1968.

Východní politika tzv. "velké koalice" stran CDU/CSU (Křesťansko-demokratická strana) a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa) se v roce 1968 ve vztahu k Československé socialistické republice rozvíjela a realizovala za zvláštních podmínek a okolností. Jejich podstatou byla hluboká celospolečenská krize v Československu, která narůstala od ledna 1968. Bylo to období zostřeného světového třídního antagonismu mezi kapitalismem a socialismem. Východní politika výše uvedené vlády ve SRN a její realizace ve vztazích k ČSSR v roce 1968 představovala důležitý průsečík v celém systému boje mezi kapitalismem a socialismem v 60. letech minulého století, za podmínek, kdy imperialismus kombinoval v boji proti socialistickým zemím použití vojenských i nevojenských prostředků.

Agrese USA ve Vietnamu a nová taktika vlády "velké koalice" ve SRN, ve vztazích k evropským socialistickým zemím a zejména k ČSSR v roce 1968 to potvrzovaly. Obecný cíl imperialismu v boji proti socialismu byl a je jeden. Všemi prostředky, za použití všech metod, cest a prostředků maximálně oslabovat socialistické země, jejich jednotu a spojení se Sovětským svazem. Zkoumání východní politiky západoněmeckého imperialismu v rámci nové taktiky a koncepce vlády "velké koalice" ve vztahu k Československé socialistické republice v roce 1968 představuje jen určitý a poměrně malý časový úsek v období let 1966-1969, kdy uvedená vláda v SRN působila. Přesto ale na vztahu k ČSSR v průběhu roku 1968 se potvrdila v celém rozsahu a obsahu obecná Leninova strategicko-koncepční teze, že "...přechod od kapitalismu ke komunismu je celá dějinná epocha. Dokud tato epocha neskončila, vykořisťovatelům nevyhnutelně zbývá naděje na restauraci". (V. I. Lenin, sv. 28, Praha 1959., s. 258.)

Ve vztahu k ČSSR se obsah nové, upravené taktiky vlády SRN v roce 1968 odvíjel od celkové globální strategie a taktiky kapitalistických zemí, zvláště USA. Strategie USA vycházela také z myšlenek, obsažených v publikaci J. F. Kennedyho "Strategie míru". V polovině 60. let se taktika kapitalistických zemí v působení na socialistické země dále zdokonalovala a rozvíjela. Šlo o to, aby kapitalismus působil vedle agresivních válek (Vietnam) na socialistické země "mírovými prostředky", tedy méně nápadně, nikoliv méně nebezpečně. V podmínkách východní politiky vlády "velké koalice" to znamenalo všestranné promýšlení všech taktických možností ve vztazích k ČSSR v roce 1968. Tím také i k ostatním zemím obranného paktu "Varšavské smlouvy".

Důraz na novou taktiku byl ve vládě SRN položen ještě před rokem 1968. Vláda kancléře Dr. K. G. Kiesingera si byla velmi dobře vědoma toho, že v Evropě, která měla přes 600 milionů obyvatel, má socialismus nejsilnější pozice, že frontální otevřený útok proti socialistickým zemím již není a nebyl ani dříve možný, nechtěl-li velkokapitál SRN rozpoutat novou světovou válku. Proto byl ve vládě "velké koalice" položen tak velký důraz na "novou východní politiku", čemuž lze nyní již rozumět jako nové taktice v oblasti východní politiky. Nová taktika vyhovovala také SPD, která byla ve vládě "velké koalice" koaličním partnerem stran CDU/CSU. Bylo skutečností, že vláda USA a osobně L. B. Johnson, bývalý prezident USA už v roce 1964 na základě Memoranda W. Brandta o vztazích k východoevropským zemím, které bylo na podzim 1964 zasláno ministru zahraničí USA D. Ruskovi - příznivě hodnotilo novou taktiku SRN v oblasti východní politiky. SPD na základě stanoviska USA formulovala svůj předvolební program v roce 1965. Možnost vytvořit "velkou koalici", vládu CDU/CSU-SPD byla potvrzena nejen ze strany unionistických stran, ale také z USA. Ty vedly agresivní válku proti lidu Vietnamu. Současně v Evropě byla prosazována americká koncepce "stavění mostů". To USA považovaly ze cestu k nové taktice oslabování socialistických zemí. Na jedné straně agrese ve Vietnamu a v Evropě jakési líbánky v podobě politiky slibů. Sladění postupů USA a SRN v podvratném působení proti Československu a dalším zemím Varšavské smlouvy bylo skutečností.

Nešlo už jen o příbuzná, taktická stanoviska a východiska v oblasti východní politiky mezi USA a SRN. Zde šlo již o to, že vláda "velké koalice" nové taktické zásady rozpracovala a ve vztahu k socialistickým zemím také realizovala. Ve vztahu k agresi USA proti lidu Vietnamu to byl taktický protipól v Evropě. Nová kvalita "východní politiky" se v celé šíři prokazatelně ukázala v praxi ve vztahu k Československu v roce 1968.

PROBLÉMY V ČSSR

Kromě toho co bylo uvedeno, je nutné vidět v plných souvislostech také podmínky v Československu, které umožnily v roce 1968, že se mohla "nová" taktika v rámci "nové východní politiky" SRN realizovat. Vývoj v 60. letech v ČSSR vedle ekonomických problémů a potíží byl charakterizován také tím, že se v politice KSČ oslabovala úloha a funkce marxisticko-leninské teorie, zatímco na druhé straně narůstal vliv revizionistických a oportunistických názorů a tendencí. V souvislosti s tím a na takovém základě se objevovaly i nejrůznější výklady výstavby socialismu, vedoucí úlohy strany, diktatura proletariátu, proletářského internacionalismu, vztah národních a internacionálních faktorů v politice KSČ. Z hlediska nových metod v boji mezinárodního kapitálu proti socialistickým zemím, které se stále více promítaly do oblasti zahraniční politiky vlády "velké koalice" kancléře Dr. K. G. Kiesingera, nebyly v politice KSČ v dostatečné míře a hloubce analyzovány. Vláda zmíněného kancléře pečlivě sledovala a analyzovala vývoj v Československu. Podle výsledků rozborů a analýz upravovala své taktické přístupy ve vztazích k ČSSR.

V Československu v roce 1968 došlo k aktivizaci stoupenců maloburžoazního myšlení a některých směrů- jako na příklad existencionalismu, novopozitivizmu, kosmopolitismu... Byl to důsledek předchozího vývoje. Zdůrazňovala se potřeba boje proti nežádoucím ideologiím, ale důsledný rozbor a odpovídající řešení v prospěch posilování socialismu nepřicházela. Socialistický vývoj v Československu se zpomaloval a nevycházel z jasné vývojové koncepce. Tento stav nebyl pro vládu "velké koalice" neznámý. Tak například ministr financí v uvedené vládě několikráte po lednu 1968 upozorňoval, že zvýšená pozornost SRN na Československo se všestranně vyplatila. V polovině 60. let diplomacie SSSR zdůrazňovala klíčové otázky vztahů k německé otázce. Šlo především o společný závazek bývalých antifašistických velmocí - Sovětského svazu, USA, V. Británie a později i Francie. "Zajistit, aby Německo už nikdy nebylo schopno rušit světový mír... " (Německá otázka 1945-1963, Praha, NPL 1964, s. 55) Sbližování Francie se Sovětským svazem pomáhalo posilovat politiku mírového soužití. V březnu 1966 vláda Francie oznámila, že vystupuje z vojenské organizace NATO. USA byly požádány o stažení svých zástupců ve vojenských orgánech NATO a z velitelských struktur bloku. Názory tehdejšího prezidenta Francie generála de Gaula pozitivně působily uvnitř SRN. Na realistické myšlení v SPD, FDP (Svobodná demokratická strana), KSN (Komunistická strana Německa), DFU (Německý svaz míru). Na veřejné mínění ve SRN vůbec. W. Brandt 31. Května 1965 před odletem do Paříže prohlásil, že "závazky USA v Evropě nejsou nezbytné a nenahraditelné, a že nastal čas, kdy Evropa by opět měla nabýt sebevědomí, aby se mohla stát v budoucnu rovnoprávným partnerem USA". (AFP - 31. 5. 1965). Vedení SPD na velkém aktivu 11. ledna 1965 potvrdilo svou pružnější koncepci východní politiky. Zásadně se vycházelo z obsahu MEMORANDA W. Brandta z podzimu 1964 o vztazích SPD k východoevropským zemím. Rozšiřovat obchodní a ekonomickou spolupráci, uvolňovat obchodní vztahy i vztahy politické, zříci se násilí ve vzájemných vztazích, rozvinout vědeckotechnickou spolupráci... Rainer Barzel (CDU/CSU) prosazoval na 13. Spolkovém sjezdu CDU 28.3.1965 zásadu, že SRN "musí posilovat sousedské vztahy na všechny světové strany". Vedle toho se tam objevil názor, že "východoevropské země" patří k západní Evropě. Z. Brzezinski upozorňoval, že vztahy s Východem se budou dlouhodobě realizovat především na ekonomické oblasti. Vláda ČSR v létě 1958 navrhla vládě SRN - kancléře Konráda Adenauera normalizaci vztahů a zříci se politiky násilí. Vláda SRN ani neodpověděla. Bylo zřejmější po jaké linii chce k Československu postupovat. K tomu je nutné dodat, že to byla vláda Adenauera 1949-1963, která masově podporovala revanšistické spolky proti ČSR, proti dohodám z Jalty a Postupimi z roku 1945. Adenauer jim sliboval nový pochod na Východ, ale jen za podmínek plného vyzbrojení SRN. Dodával k tomu vždy zásadu, že nové tažení na Východ musí být záležitostí Západu jako celku, SRN sama by zahynula.

POSTOJ SOCIALISTICKÝCH ZEMÍ

Členské státy Varšavské smlouvy v Bukurešti 5. 7. 1966 na zasedání Politického poradního výboru požadovaly, aby vláda SRN v praxi dokazovala jednotu slov a činů - v oblasti "východní politiky". Vláda CDU/CSU-SPD za kancléřství Dr. K. Kiesingera pod legendou zájmu o přátelství s ČSSR sledovala velmi pečlivě praxi nástupu a postupů pravicových, antisocialistických sil v naši zemi z hledisek své taktiky ve východní politice. Avšak nelze přijmout jen černobílý obraz o situaci v ČSSR v roce 1968. Existovaly zde síly pro socialismus. Na vlivu získávaly síly antisocialismu a antikomunismu. Také situaci uvnitř vlády "velké koalice" je nutné v průběhu roku 1968 posuzovat diferencovaně. Z hledisek taktiky a postupu vůči ČSSR. Podstata antisocialismu zůstávala jak u unionistických stran tak i u SPD. Výjimku tvořila KSN, která odmítala nepřátelské kroky ve vztahu k Československu. Když je řeč o Dr. K. G. Kiesingerovi, je nutno doložit fakta. Za války pracoval ve vedení společnosti Interradio. Měl  zkušenosti z vedení psychologické války za druhé světové války proti armádám USA a V. Británie. Byl členem NSDAP od roku 1933, číslo legitimace 2 633 930.

Vláda SRN byla jednou z prvních, která dostala zprávu o personálních změnách ve vedení KSČ. 5. ledna 1968 v 16:44 hod. bleskově telefonoval z Prahy do Mnichova zpravodaj bavorského rozhlasu v Praze Hans Hoffmann: "Právě jsem se dozvěděl, že Alexandr Dubček je zvolen prvním tajemníkem. Vím to teprve několik minut a dejte to do zpráv včas, jsme tak první na celém světě, kteří to vědí..." (Rok 1968, nechť mluví fakta, Praha 1970, s. 4.)

Zatímco pravice v Československu první týdny po lednovém plénu zkoumala půdu a možnosti, sbírala síly a spojence, opatrně postupovala a určovala svou taktiku, tak na Západě se začaly objevovat první obrysy formujících se taktických zahraničně politických postupů vůči ČSSR. Z. Brzezinsky nabádal - USA a SRN musí pečlivě sledovat vnitřní vývoj v Československu. Západ musí reagovat úměrně. (Foreign Affairs, č. 2. 1968). Tisk ve SRN začínal rozvíjet kampaň proti ČSSR. "Praha usiluje o otevření na Západ. Od nového vedení se očekává změna kursu" (Frankfurter Rudschau, 8. 1. 1968). Praha chce dohody s Bonnem, za tím účelem je v Praze ustaven tým, který zkoumá možnosti - jak s SRN jednat. Musí se ovšem počítat i s překvapivými obraty situace v ČSSR. (National Zeitung, 14. 1, 1968, Basilej.) Odvolání prezidenta ČSSR A. Novotného by mělo znamenat zavedení nové vnitřní a zahraniční politiky Československa. Vláda SSSR navrhla vládě SRN uzavřít dohodu o zřeknutí se násilí ve vzájemných vztazích. Tento návrh vláda SRN odmítla.

AKTIVITA SPOLKOVÉ VLÁDY NĚMECKO

Vláda kancléře Kiesingera po navázání diplomatických styků s Rumunskem a při daném zkoumání československého vnitropolitického vývoje se rozhodla pro obnovení diplomatických styků s Jugoslávii. Byly přerušeny v červnu 1967 v souvislosti s izraelskou agresí proti arabským zemím. Přístup k tomuto aktu ze strany SRN, tak jak ukázal další vývoj v ČSSR měl být jakýmsi příkladem pro ČSSR. Bezprostředně po 31. lednu 1968 se urychlily některé akce vlády SRN k Československu. Sedmého února 1968 mezi SRN a ČSSR byla provedena výměna ratifikačních listin o uzavřené obchodní dohodě z 3. srpna 1967. Za tři dny - 18. února 1968 přijel do Prahy Dr. Otto Heipertz. Byl vládou kancléře Kiesingera pověřen funkcí vedoucího obchodního zastupitelství SRN v Praze. Obdobně jako ostatní vedoucí obchodních misí SRN ve východoevropských zemích byl i Heipertz pověřen konkrétními politickými úkoly. Především prováděl politiko-hospodářský průzkum v ČSSR. Zvláště se zajímal o vývoj v politické oblasti, o vztahy k reformám, k Sovětskému svazu, k postojům mladé generace a k projektu změn v politické sféře. Takové informace byly ihned zasílány kancléři SRN. To se vztahovalo také na schůzku představitelů komunistických a dělnických stran v Budapešti ve dnech 26.2. do 5.3. 1968. Šlo o konzultace politického, ekonomického a mezinárodně politického charakteru. Z této schůzky odešla delegace Komunistické strany Rumunska. Ve vládě SRN tento krok byl vítán jako odklon od politiky ostatních komunistických a dělnických stran v socialistických zemích.

Uvnitř SRN se od začátku roku 1968 projevovaly některé kroky směřující k mimoparlamentnímu posuzování vnitřní i zahraniční politiky. Formovala se mimoparlamentní opozice. Druhého února 1968 se v Offenbachu představilo "Socialistické centrum". Byl to organizační i akční výraz sdružení řady organizací, které se kriticky dívaly na vývoj vnitropolitických poměrů uvnitř SRN. Zejména na aktivizaci neofašistických proudů, revanšistických organizací,na jejich neblahý vliv na mladou generaci. V únoru 1968 se výrazně aktivizovala činnost KSN, která pracovala od roku 1956 v ilegalitě. Podporovala politiku normalizace vztahů se socialistickými státy. Socialistické země podporovaly boj vietnamského lidu s americkým agresorem. Rozhodně odmítaly názory vojensko-průmyslového komplexu SRN, že SRN musí mít přístup k jaderným zbraním. Vláda kancléře Kiesingera oceňovala postup Rumunska, jak bylo již uvedeno. Vývoj v ČSSR v březnu 1968 naznačoval, že Československo by mohlo být další zemí, která by více prosazovala své "vlastní národní zájmy". Kiesinger proto nabádal k promyšleným postupům vůči ČSSR. Na důvěrné poradě v březnu hovořil o tom, že SRN si dobývá postupně "výhodnější pozici v působení na SSSR".

Co znamenala "PLATFORMA" zahraniční a německé politiky SPD? Byla přijata na sjezdu SPD v březnu 1968. "Životním zájmem německého národa je v první řadě zajištění míru". Sjezd se postavil za pružnější pojetí východní politiky, jak předložil předseda strany W. Brandt ve svém memorandu z podzimu 1964. Podle W. Brandta západní a východní politika má stejné pořadů důležitostí. Musí sloužit míru. Kancléř SRN Kiesinger na důvěrných poradách zdůrazňoval potřebu nové taktiky jeho vlády ve východní politice. "Minulé vlády SRN chtěly dosáhnout osvobození východoevropských zemí frontálně, ale naše současná politika uvolňování napětí směřuje k tomu, aby tohoto cíle dosáhla oklikami a postupně". Značně byly zesíleny útoky proti NDR. "Toto chorobné ložisko musíme lokalizovat a nakonec úplně odstranit". Halsteinova doktrína připouští výjimky pro vyšší zájmy.

Nepřetržitá pozornost zvláštních služeb SRN, USA a NATO byla věnována stavu ekonomiky ČSSR. Neodpovědná politika politické pravice v Československu umožňovala, že SRN i USA získávaly přísně důvěrné zprávy a informace. A. Brumberg, spolupracovník CIA získal v Praze 26. dubna 1968 velmi důvěrnou zprávu o stavu a poměrech v československém národním hospodářství. Dne 17. května 1968 Senát USA projednával návrh zákona tzv. "Československý obchodní akt 1968". Nabízená finanční půjčka pro ČSSR mohla být poskytnuta až do výše 500 milionů dolaru. Také SRN měla připraven návrh - finanční půjčku pro ČSSR.

Dne 30. dubna 1968 skončila v Praze, v Ústavu pro mezinárodní politiku ekonomii "vědecká konference". Byl přijat program v rámci nové zahraničně politické orientace ČSSR. "ČSSR bude formulovat vlastní stanovisko k základním otázkám světové politiky, vycházejíc z reálného poměru mezinárodních sil a z vědomí, že je aktivní součástí revolučního procesu ve světě". Vývoj v Československu měl podle záměrů pravice a zemí NATO ovlivňovat vnitřní poměry v Sovětském svazu. V průběhu roku 1968 v Československu BND prováděla nepřetržité rozbory poměrů u nás. Její orgány prováděly systematický výběr osob z řad západoněmeckých občanů přijíždějících tehdy do Československa. Řada z nich přímo plnila dílčí i větší zpravodajské úkoly na území ČSSR. Tato metoda práce BND proti ČSSR v roce 1968 byla v popředí pozornosti a činnosti uvedené služby. Podstatné bylo, že šíře vlivu a obsahu BND byla široká. Jen za první pololetí roku 1968 přicestovalo do Československa kolem 368 000 občanů SRN. Pro přehled několik údajů. Vztahují se k roku 1968. Roční rozpočet BND činil okolo 100 milionů marek. Centrála BND se nachází v Pullachu. Z 5 500 pracovníků BND pracovalo 3 tisíce v centrále, 2 500 v různých institucích a pobočkách. Podle pramenů SRN asi 80% informací, které dostávala BND z východní Evropy, pocházelo od BND. Vedení BND 22. května 1968 předalo vládě SRN speciální zpravodajský podkladový materiál, který pojednával o vnitropolitické situaci v Československu.

PLÁN DIVERZE PROTI ČESKOSLOVENSKU V ROCE 1968

Prohlubující se krize v československé společnosti pobízela také aktivita revanšistického hnutí jako celku uvnitř SRN. Walter Becher chtěl využít tehdejších ekonomických potíží v ČSSR pro návrat odsunutých Němců do Československa. Drzost a troufalost protičeskoslovenského revanšistického hnutí neznalo mezí. Česká pravice jim slibovala návrat, dvojí občanství, "úpravy" majetkových záležitostí a pod. (H. Sander, Přesídlenecký revanšismus v západním Německu Praha 1972, s. 132-156, 200-202...). Největší nebezpečí nejen pro ČSSR v roce 1968, ale pro mír v Evropě a ve světě představovaly dobrodružné vojenské diverzní plány SRN. Byly vypracovány představiteli německého vojensko-průmyslového komplexu, pravicových sil, stoupenců neofašismu. Značnou aktivitu v roce 1968 projevoval F. J. Strauss. Americká agrese ve Vietnamu a zejména izraelská agrese proti arabským zemím v červnu 1967 byly pro vojenské kruhy a zvláštní jednotky Bundeswehru významným strategickým modelem. Vojensko-strategické spekulace vůči ČSSR v roce 1968 vycházely ze základního cíle, pokusit se změnit poměr sil v Evropě v prospěch NATO. Československá krize a její vyhodnocení ve vládě "velké koalice" 22. května 1968 jakoby dávaly za pravdu vojensko-strategickým koncepcím Bundeswehru a NATO. Za 183 dnů po izraelské agresi připravila tajná strategická skupina generálů bundeswehru návrh diverzní operace "ZÁSTAVA" proti územní suverenitě Československa nebo NDR. V roce 1968 se v SRN výzkumem Východu zaobíralo na 90 institucí.

Podstata zmíněné operace spočívala v rozpracované vojensko-strategické variantě možné, omezené konvenční války proti ČSSR nebo proti NDR. Zmíněný plán byl projednán na 140. zasedání Spolkového sněmu v prosinci 1967. 5. prosince 1967 plán schválil kancléř SRN Dr. K. G. Kiesinger. Za podmínek hluboké krize v Československu nebo v NDR, při chaotickém vývoji, informačním zmatku, rozpadem moci... měly speciální jednotky Bundeswehru vyvolávat pohraniční konflikty, rozvíjet širší psychologické operace s přechodem k polovojenským akcím na státní hranici ČSSR s diverzními skupinami Bundeswehru. Eskalace měla být završena nasazením uvedených skupin na západní hranici ČSSR. Mělo jít o 40 000-50 000 speciálně připravených vojáků Bundeswehru. Taková akce měla být provedena bleskově, aby mohlo nastoupit "politické řešení". Průnik přes naši státní hranici měl činit 80-100 km. Tam se zastavit, akci měla vláda SRN bleskově oznámit Radě bezpečnosti OSN a oznámit svou připravenost k jednání. Celý projekt "Zástavy" byl v prosinci 1967 přijat v NATO jako projekt "MC-14/3".Jednat se mělo o návratu části odsunutých Němců do Československa. Co se jim slibovalo bylo už řečeno. Řešení československé krize v roce 1968 silami Varšavské smlouvy znemožnilo, aby se německý diverzní útok na naši západní hranici realizoval.

PhDr. Josef Groušl CSc.

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.