Úvodní stránka arrow Názory a polemika arrow Kandidáti na multipolární svět: od případu Skripal po případ Facebook Wednesday, September 19 2018  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Kandidáti na multipolární svět: od případu Skripal po případ Facebook
Úterý, 03 duben 2018

Pokračování Piotrovy analýzy a reakce na některé diskuze, které článek vyvolal.

Další články z diskuze na našem webu:

Putin a problém tří těles

Střípky ze světového konfliktu

Jen krok od velké války  

Některé, velmi patřičné, úvahy čtenářů nad mým článkem "Střípky ze světového konfliktu" mě nutí podat některá upřesnění.

Upřesnění jsou nutná také proto, že nechci, aby bylo to, co bylo napsáno, přijato zjednodušujícím způsobem, kde se vidí pouze bílé a černé, a ne tóny šedé. Naopak jsou zde četné "nuance". A "nuance" v našem případě znamenají "rozpory" a vnitřní "konflikty" i v samotném táboře Západu.

Uzavíral jsem pojednáním o dualismu moci, který je dávno přítomen ve Spojených státech. Tato úvaha, když jsem si pozpátku přečetl článek, měla vést k myšlence, že kroky Trumpa nemají jednostranný výklad. Moje tvrzení, že Trump je zablokován neo-liberal-cons, nesmí být čtena mechanisticky, ale musí se brát na vědomí, že vnitřní konflikt je stále otevřený pro síly, které jsou za Trumpem, o kterých jsem se zmiňoval, a o kterých mluvím do omrzení vždy, když mluvím o Trumpovi, abych se vyhnul každému pokušení o personalizaci, což je vždy past, dobrá jen pro zakrývání hlubinných jevů (jak berlosconfobie, meningitida levice učí).

Svět prožívá porodní stahy před zrodem nové epochy, která je novou konfigurací mnoha věcí, mezi nimiž je důležitá světová moc.

Tady se odehrávají geopolitické křeče a války.

V probíhajícím střetu je role protagonisty obsazena odcházejícím hegemonem. To jsou Spojené státy. USA se tedy mohou zdát zahradníkem z detektivek, ten, který je jediným viníkem. Ve skutečnosti Spojené státy jsou viníky mnoha věcí, ale vzhledem k tomu, že se hovoří o porodu multipolárního světa, nesmí se zapomínat na další póly nebo kandidáty na tuto pozici.

Ponecháme stranou ty, co mají nezpochybnitelné alibi, tedy Rusko a Čínu. Ať už mohou být viny čímkoliv, v této chvíli nemají žádný zájem rozpoutat válku. Naopak snaží se jí vyhýbat, jak je to jen možné; neangažovat se, a pokud jsou zaangažovány, snaží se to ukončit i za cenu, že se něčeho zřeknou.

K tomuto chování přispívají mnohé další faktory, kulturní, politické, geografické, ekonomické a historické, vzájemně mezi sebou propletené (stačí vzít v úvahu odlišnou zkušenost z války mezi USA a Velkou Británii na jedné straně a Ruskem a Čínou na druhé; stačí vzít v úvahu, že USA a Velká Británie jsou "ostrovy", Velká Británie v doslovném slova smyslu, zatímco Čína a Rusko jím nejsou).

Nezbytnost konfliktu je na straně moci, která se ocitla v nesnázích, to znamená USA, in primis, ale nejen pouze USA, ale celý Západ a zejména mocnosti, které kdysi udávaly tón na Západě.

Vyjdeme-li z toho, že se pohybujeme k multipolárnímu světu, proměnné ve hře rostou, a všichni chtějí říci to své v nové konfiguraci, když se pokouší do ní dostat a využít své postavení získané silou. Pokusy, které přirozeně modifikují vlastní přechod k multipolárnímu světu, který tak může být jakýkoli jen ne lineární, a to ani přibližně.

Někdo by se mohl teď pokusit vytáhnout Heisenbergův princip neurčitosti (jednoduše řečeno, pozorovatel ovlivňuje pozorovaný fenomén). Ale vzhledem k tomu, že kvantová mechanika zde nemá svoje místo, upřednostním Lenina, který řekl, že kapitalismus teoreticky směřuje směrem k "superimperialismu", který předpokládal Kautsky, ale na této cestě uvede do pohybu síly, jež přivedou ke světovým válkám a ne k superimperialismu. Měl příliš pravdu, protože chvíli poté propukla třicetiletá světová válka 1914-1945

Můžete to nazývat "dialektikou", nebo to nazvat "trade-off" (něco za něco), já tomu říkám "chápat politiku" (bohužel v "marxistické" levici je ještě přítomno zjednodušování jako "superimperialismus" nebo "jediný světový kapitál", a to je další motiv proč usilovat o odzjednodušování, to znamená dívat se skutečnosti do tváře s méně ideologií).

Tedy mluvilo se o mocnostech udávajících tón na Západě. Trochu se na ně podíváme.

a) USA mají před sebou v zásadě dvě řešení:

1) To, které bych nazval "řešení Clinton", neboli pokusit se zůstat hegemonem, tlačit agresivitu až na hranici světové války v naději, že druzí se leknou a ustoupí. Zde hrají hodně i kulturní a historické faktory, o kterých jsme pojednali dříve, a také jejich krátkozraké, až dokonce "zapálené" pojetí. To je nejméně realistická volba. Proč? Protože to je rovné tvrzení, že 1 % ze 7 % světové populace dominuje celé zeměkouli.

2) Pak je tady to, co můžeme nazvat "řešení Kissinger-Trump-poslední Obama", neboli zabránit tomu, aby se Rusko a Čína sjednotili, ztratit co nejméně terénu v Evropě a v Asii a zaměřit se na Afriku. Je to realističtější linie, ale s mnohonásobnými paradoxy a slepými uličkami. Jedním z nich je například oživení průmyslu a domácí zaměstnanosti, což znamená vystavit nebezpečí TPP a odkopnout TTIP, které mají spíše geopolitickou hodnotu než ekonomickou. Ale i v tomto případě je mnoho nejasností, protože hrozba zavedení cel může být neformálním "forcingem" vůči TPP a TTIP. Co je a co není záměrem možná ani sami nevědí. Nejen to, ale zhoršit ekonomickou situaci v Evropě a rozházet to politicky je tou samou věcí, zatímco USA mají životní potřebu Evropy (výsledkem je, že tu budeme mít další antidemokratické sevření, již oznámené Macronem ve Francii a seznamem premiérů v Itálii, a skutečností, že verdikt volebních uren nezajímá vůbec nikoho z těch, co skutečně rozhodují).

b) Velká Británie se chápe vhodné příležitosti a snaží se pozvednout jako velmoc. Brexit byl tak trochu jako říci: spustím potápějící se loď, rekonstruuji svůj Commonwealth a stanu se čtvrtým nepohodlným.

Zde nastupuje na scénu otrávení bývalého špiona Sergeje Skripala, což pravděpodobně překvapilo i okolí Donalda Trumpa.

Podle Thierryho Meyssana vláda Mayové byla ve spolku s Rexem Tillersonem (kterého Meyssan považuje za určitý druh tajného agenta Jejího Veličenstva). Posloužilo to Tillersonovi, který zmařil pokus Velké Británie bombardovat Damašek a začít (jak říká Meyssan) studenou válku proti Rusku. Thiery Meyssan zná hodně věcí, které já neznám, díky svým kontaktům. Ale jeho uvažování předpokládá, že nová studená válka již neprobíhá, kdežto ona už probíhá, a že Donald Trump chce a má možnost uskutečňovat strategii o které se hovoří, aniž by si byl vědom, jaké má ekonomické, finanční a politické rozpory. A jako přídavek zachrání své zájmy a svou osobu. Což je podle mne nemožné.

Zaručeně se Velká Británie pokouší o na USA relativně autonomní geopolitickou hru.

Z toho plynou zcela jistě podezření USA vůči Velké Británii, kterou Washington potřebuje, aby zůstala podřízená a nevměšovala se se svými plány, ostatně chaotickými a vágními. Specificky, Trump by mohl, jakmile se to dozví, demontovat komplot Mayové proti Rusku a postavit se napříč pletichám Velké Británie a Francie a "druhé moci" v Sýrii, ale využít vše co se stalo, aby vytvořil nátlak na Rusko (a nezapomínejme, že sionistická loby se vměšuje do plánů Bílého domu).

Tak trochu, jako se to stalo v Libyi, kde Velká Británie a Francie byly motorem a Obama se do toho vložil, aby vzal do rukou opratě v situaci, kdy už vše byla v pohybu (což pak bylo oběma mocnostem vyčítáno). A ještě zaručeně, tyto vzájemně se křížící intriky, ukazují různé sektory USA v konfliktu mezi sebou.

Na druhé straně podobné intriky, v malém, se odehrávají i uvnitř Evropy. Například, pro mě v kauze Regeni (zavražděný italský student v Egyptě) je dráp francouzských zpravodajských služeb ve spolupráci s egyptskými službami (snad sektory propojené na Saudskou Arábii), proti Itálii, zatímco al Sisiho se to netýká. Pochopitelně nikdo o tom důkazy nemá. Úvaha je charakteru čistě logického a politického.

V každém případě, už na počátku února generál Jim Mattis prohlásil, že USA nemají žádný důkaz, že by vláda v Damašku použila sarin. Tedy Trumpově administrativě bylo v tomto jasno.

Že se Mayová, a ten nekvalifikovaný Boris Johnson, v této chvíli pokusili autonomně o úder s pomocí severoamerické "druhé moci", je pravděpodobné. Faktem je, že aby udělali to, co chtějí, ve Velké Británii by to chtělo Churchilla (a v USA Roosevelta). V západním světě je rovněž zřejmý problém politického personálu, protože ten, co je k dispozici, je velmi nízkého formátu.

Vzhledem k tomu, že i Trump není kdovíjaký formát (přinejmenším viděno z dálky, možná to není pravda), evidentně má dost osobních strážců "majících koule".

Nyní se podíváme na dopady skandálu Facebook na Trumpa (a na Bannona, který je jedním z těch "co mají koule"). Podívejme se, jaká náhoda, skandál začal ve Velké Británii (ale byl bych raději opatrný dělat hned z toho závěry, i když pokušení tu je).

c) Francie se prakticky snaží dělat to, co Velká Británie. Chtěla by dělat pátého nepohodlného. Ve skutečnosti je to kandidatura, tak trochu "scrausa" (prošlá) jak se říká v Římě. Mimo jiné, její ekonomické základy jsou špatné, horší než naše (italská poz. př.) a má trochu více dechu, protože má Africký frank a Force de Frappe. Nicméně znovuoživuje svoji kandidaturu na pátý pól, jak může, a hned, jak může. Již na sebe upozornila frenetickou a hysterickou rolí ve válce v Libyi. Nyní pokračuje ve svém manévrování v Africe a na Blízkém východě (s Velkou Británií) a snaží se oživit osu s Berlínem, aby si podřídila celou EU, to znamená si podřídit EU, která se nyní rozkládá.

Opravdu ale nevěřím, že Francie má skutečně možnost dělat pátého nepohodlného, ale pouze být tím, co bude vytvářet další problémy těm "velkým".

Tolik pokud jde o západní vítěze ve světové válce 1914-1945.

Krátce se podíváme mimo náš svět.

O Rusku a Číně jsme mluvili. Snaží se zabránit přílišným škodám v očekávání, že se stanou prvním a druhým nepohodlným nebo snad prvním rovným

Zbývá neforemná Indie. Zatím je nerozhodná, protože má tolik problémů k řešení, počínaje 800 miliony lidí pod hranicí bídy (která se občas snižuje, aby se rozředily statistiky) po 180 milionů muslimů, jimž vládne nacionalistická vláda Hindů, s předsedou vlády, který se přihlásil k politické odpovědnosti za hrozivé antimuslimské masakry (a kdoví s kolika muslimskými buňkami Al-Kaidy už připravenými k použití, obávám se jestli také Indie se tajně nedohodne, jak se vložit do plánů USA) a konečně 120 milionů příslušníků místních kmenů, rozzlobených a zoufalých z nadnárodních průmyslových a zemědělsko-potravinářských korporací, a které podporují, jedni více a jedni méně maoistickou gerilu, která nyní spravuje tisíce vesnic.

Nakonec bych chtěl připomenout posledního nepohodlného, poslední proměnnou v této systémové krizi, a tou je životní prostředí. Banálně řečeno "biologická energie a podmínky pro udržení lidských bytostí". Občas, když jsme zaujati geopolitickými porodní křeče multipolárního světa, na to zapomínáme, ale ve skutečnosti na to není možné nikdy zapomínat. Vrátíme se k tomu.


Piotr

Zdroj: http://www.globalist.it/democrazia-nella-comunicazione/articolo/2018/03/23/i-candidati-al-mondo-multipolare-dal-caso-skipral-al-caso-facebook-2021456.html

Překlad KSM

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://davdva.sk/
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2018 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.