Je Karel Marx stará vykopávka?

Podrobnosti

Kategorie: Teorie

Twitter

Příspěvek Věry Klontza-Jaklové pro 43. pražskou teoreticko-politickou konferenci "Karel Marx k dnešku"

Karel Marx byl, je a bude velmi inspirativní osobností.

Hovoří se o něm přes 150 let.

Století a půl vzbuzuje vášně.

Stal se jednoznačným vítězem ankety BBC v roce 1999, když byl zvolen myslitelem tisíciletí. "Převálcoval" takové velikány jakými byliza ním následující Albert Einstein, Isaac Newton, Charles Darwin, Tomáš Akvinský, Stephen Hawking...

Marxův způsob myšlení a práce, propojení teorie a praxe, šťastné přátelství s Friedrichem Engelsem byly základem jeho zásahu do dějin lidského myšlení a poznávání světa.

Marx nás bezpochybně naučil, že vše má svoji příčinu a následek, že kapitalismus je porazitelný, že lidská společnost se řídí univerzálními zákonitostmi. Marx inspiroval masy trpících a dal jim sílu bojovat svůj spravedlivý zápas.

Chytat Marxe za slovo je hloupé. Tvrdit, že marxismus je zastaralý, je minimálně nedialektické a kdo to říká, nepoučil se z něj ani za mák. Marxismus není Bible, není to dogma, je to metoda.

Podle mého názoru, podstatu významu Marxova génia vystihl nejlépe Lenin, když řekl, že marxismus znamená učinit ze studia historie nástroj k tvorbě strategie (i když dnes to vypadá, že se poučili pouze kapitalisté).

Jeden z nejdůležitějších zářezů na pažbě Marxovy pomyslné ručnice souvisí právě s humanitními vědami. Marx doložil - i když přirozeně používal informace, data a znalosti své doby - že lidská společnost se řídí univerzálními zákonitostmi, že je determinovaná materiální základnou, že na ní zpětně působí, přetváří ji a tak dokola. Prokázal, že stejně jako platí zákonitosti ve fyzice, v chemii, v matematice, platí také v přírodě a v lidské společnosti. Nevadí, že neměl tušení o teorii relativity, o kvantové fyzice, o vývoji genů apod. Principiálně odhalil podstatu jevů. To, že Marx nemohl vědět, že informace může být v některých případech hmotou (ve smyslu entity existující bez ohledu na naše vědomí) mu nemůžeme vyčítat. To je problém současné vědy, ne vědy 19. století. Marx byl vědec, ne vědma.

Jeden velký filozofický proud, který dnes označujeme jako postmoderní, argumentuje, že svět je tak komplikovaný, že vše je vlastně náhoda v chaotickém systému, že neexistují univerzální síly a kritéria, že pravda je multiplicitní, absolutně relativní, že závisí na úhlu pohledu, že neexistuje možnost predikce a že svět je nepoznatelný. Tyto filozofické proudy jsou jednoznačně podporovány současným politickým statem quo, jsou jakoby IN, mají razítko oficiality a pravdivosti. I přesto to nejsou filozofické přístupy a metodologie, které by představovaly určujícími směry v humanitních vědách. Naopak špičková humanitní věda se vymyká bezbřehé postmoderně a stojí mimo, nebo lépe řečeno často v rozporu se současným establishmentem. I zde musíme dát Marxovi za pravdu: dialektiku přírody a dějin není možné zakázat.

Randall McGuire k tomu říká: "mnoho vědců dnes tvrdí, že žijeme v postindustriálním světě, který je zásadně odlišný od kapitalismu, jak jej Marx popsal. Já bych na to argumentoval, že současný svět pasuje do Marxových analýz kapitalismu lépe než svět 2. poloviny 20. století nebo dokonce doba samotného Marxe."

Přirozeně existuje množství a možná i většina těch, kteří se chtějí mocenským tlakům zavděčit, nebo prostě nemají dostatečné intelektuální kapacity a produkují naprosto zpátečnické materiály. Tito jedinci sice mohou situaci ve vědě jakoby dnes ovlivňovat, ale nakonec do budoucnosti neprojdou.

Dovolte mi uvést několik příkladů, na kterých bych chtěla demonstrovat životnost Marxovy historické dialektiky, marxistické metodologie v současné archeologii.

1. Když rozdáváme povinnou četbu na kurzu kulturní antropologie, vždy si studenti nejprve vybírají práce Marxe a Engelse, které máme v nabídce a hned poté ostatních marxistických kulturních antropologů jako byli např. Claude Lévi-Strauss, Margaret Mead, Cliford Geertz, Marshal Sahlins ad.

2. Tuším, že to bylo v roce 2008 na jedné mezinárodní archeologické expedici, kde se dva studenti dohadovali o charakteru athénské demokracie. Došli k závěru, že to byl systém jen velmi málo demokratický, že Periklovy Athény měly hodně společného s kapitalismem, že sám Perikles byl diktátor, existovala perzekuce neloajálních a že právě peloponéské války byly důsledkem athénské imperiální politiky. Jeden kolega tehdy v polovině 6. desítky svého věku nejprve trpělivě poslouchal, ale nakonec to nevydržel a rázně prohlásil, že to co říkají je z politického, ekonomického i sociálního hlediska nechutně marxistické. Oba dva studenti se se okamžitě ohradili, že jim je to úplně jedno, že důležité je, že vysvětlení je dialektické, logické, postihuje příčiny i následky. Debata pak pokračovala dál a vyústila triumfem Marxovy dialektiky.

3. Další příklad je velmi čerstvý: jeden z našich doktorandů prezentoval před komisí a publikem z řad studentstva svůj pokrok při tvorbě své dizertační práce na téma existence (nebo ne) státu na Velké Moravě, případně jeho vývoji a formách. Předvedl několik různých modelů a nakonec prohlásil: a tento ekonomický model je jediný, který je funkční, do kterého zapadají historické události a dokáže vysvětlit všechny vývojové fáze, jejich příčinnost i logické následky. Je to sice dost marxistické, ale je to jediné, co funguje. Nikdo z posluchačstva nezareagoval nějakým negativním způsobem směrem k jeho prezentaci. Naopak následovala velmi tvůrčí diskuse.

Mohla bych zde uvést mnoho příkladů marxistických syntéz i dílčích studií prostupujících současnou archeologií. Marxistická dialektika je v tomto oboru tak úspěšná, že je jakýmsi metodologickým územ a nikdo vlastně ani nemá potřebu říkat, že postupuje v Marxových šlépějích. Přirozeně stejně jako jsou fotbalisté, kteří hrají Ligu mistrů anebo krajský přebor, jsou i archeologové, kteří určují obor na mezinárodní scéně a ti, kterým nebylo tolik "shůry dáno" nebo mají jiné důvody ke snadnějšímu životu.

Marxismus se v archeologii začal výrazněji projevovat až poměrně pozdě, rozhodně až v 60. letech 20. století. Archeologie byla zpočátku starožitnickou vědou. Často byla součástí ideologického parku národních států, koloniálních velmocí nebo jejich obětí. Oboru se věnovali hlavně bohatí lidé, odtržení od lidových vrstev, naplněni vírou v klíčovou úlohu elit. Jiní postupovali mechanicky s vírou v lineární evoluci samu o sobě a svoji víru přenášeli na archeologické artefakty.

Prvním archeologem, který se otevřeně hlásil k marxismu, byl Australan Vere Gordon Childe, který studoval na oxfordské univerzitě u profesora klasické archeologie Johna Beazley. Přístup tohoto velikána Childea úplně děsil. Kladl si otázky, jaký to má smysl studovat pouze tzv. umělecké předměty, luxusní artefakty, zabývat se vývojem stylu a proudu minulosti hledat pouze elitní jedince. Většinou tehdejšího archeologického establishmentu byl velmi kritizován. Jeho vrstevníci, ve své většině pozitivisté, mu nerozuměli anebo mu rozumět ani nechtěli. Childe se zabýval evropskou prehistorií, vznikem zemědělských společností, vznikem hierarchizované společnosti. Je autorem termínu neolitická revoluce.

Možná očekáváte, že právě archeologie období 1948 - 1989 v socialistickém bloku vnesla do oboru Marxovy metody a hojně jich užívala. Zklamu vás. Přesto, že v knihovnách najdete spoustu prací, které začínají větou, že autor používal dialektický materialismus, na následujících stránkách vás zavalí pozitivismem, typologií bez aplikace do živé kultury, budete mít pocit vědy pro vědu. Skutečně marxistických prací z tohoto období je minimum. Archeologie východního bloku zůstala i přes proklamované ideály internacionalismu velmi introvertní, stojící na nacionalistických postulátech, pěstovaná elitními profesory přeživšími z minulých dob. Politická situace normalizačních 70. a následně 80. let rozhodně nepřispěla ke zlepšení úrovně historického myšlení, a tendence tohoto období nepochybovat o jediné pravdě, nevybočovat, kývat, programově říkat, co se sluší, ovlivnila i archeologické bádání.

Na západě byla situace jiná. Po 2. světové válce, ale hlavně v 60. letech 20. století s celkovou demokratizací společnosti se do archeologie dostávají poprvé v dějinách "kluci a holky" ze středních a chudých vrstev. Je to poprvé, kdy je možné, aby se každý archeologií uživil. Tito mladí se vymezují vůči kabinetní vědě, nic neřešícímu znalectvía vyhlašují archeologický program tzv. Nové archeologie, kdy ve středu zájmu není jenom elitní složka společnosti, ale společnost v celém svém rozsahu, komplexitě a kontextu. Vzniká tak archeologie venkova, poprvé se začínají systematicky zkoumat neelitní sídla a pohřebiště, archeologie každého dne, archeologie odpadišť apod. Začínají se uplatňovat přírodní a jiné tzv. tvrdé vědy ve službách archeologie. Tento směr v archeologii se mimo jiné inspiroval u historické školy reprezentované cambridgeským profesorem Erikem Hobsbawmem, strukturalisty v kulturní antropologii, ale také marxisty a humanisty americké poválečné kulturní antropologie. Výrazný marxistický archeologický kroužek se vytvořil na cambridžské univerzitě. Jeho vyvrcholením je práce dvou britských archeologů Michaela Shankse a Christofera Tilleyho (Social theory and archaeology), kteří ovlivnili archeologické bádání právě v 80. letech 20. století. Jejich práce kolovaly v tehdejší ČSSR v samizdatových opisech? Marxistická archeologie začala ve větší míře ovlivňovat české archeology až v 90. letech, kdy jsme na seminářích četli práce Iana Hoddera, Lewise Binforda, Collina Renfrewa a dalších. Bohužel jejich přístupy zkomolené nadšeným antikomunismem a snahou dehonestovat vše, co by mohlo být označeno jako marxistické, vytvořilo určitý badatelský paskvil, který je překonáván až v posledních letech, kdy na scénu přicházejí lidé neovlivnění 80. a 90. roky, s mezinárodním rozhledem.

Nechci hovořit o českých archeolozích. Rozhodně nejsme velmocí v tomto směru a do světové vědy zasahují pouze ojedinělé osobnosti.

Mohu doložit, že množství špičkových archeologů ovládá marxistickou dialektiku, a i když se přímo k Marxovi nehlásí, dialektika dějin, zákony akce a reakce, antagonismu, stálého vývoje, krize a revoluce, ekonomické základny a ideové nadstavby, jsou hlavní pilíře jejich interpretačních modelů pro společnosti pravěku i raných historických dob. Vliv Marxe se odrazil také v teoriích kolapsu (viz Joseph Tainter) nebo chápání role osobnosti v dějinách, chápání příčinnosti a zákonitosti dějin. Dnes je Marx velmi úspěšně mobilizován v souvislosti s problematikou vzniku státu (např. Christopher Maisels), cyklu krize, kolapsu a vzniku nových společenských struktur, zákonitosti lidského jednání.

Stále více archeologů si uvědomuje, že archeologie se přesouvá z analytické fáze do syntetické, že je třeba oscilovat mezi detaily a obecnostmi, že je třeba hledat analogie v historii, podobné kontexty a pokoušet se o zobecňující interpretace. V současné době je pro archeologii charakteristická ohromná interdisciplinarita, která také nutí k syntetickým přístupům. Archeologie se stává strategickou vědou, jež se dívá na lidskou společnost v rozsáhlém časovém měřítku, kdy je zřetelné, co jsou zákonitosti, co náhody nebo výjimky. Vidíme člověka, jak působí na přírodní prostředí, jak je jím ovlivňován, omezován. Víme, že člověk je determinován základnou, ale koná, může jí modifikovat, ale opět podle určitých pravidel a historických možností. Víme, že v sociálních systémech rozhoduje člověk, že se nic nezmění samo od sebe, že cokoliv člověk udělá, kdekoliv realizuje nějakou akci, vyvolá to reakci. Mnoho archeologů se dnes hlásí k tomu, že musíme působit politicky, být společensky aktivní, protože celkem přesně víme, kam události směřují, jaká jsou nebezpečí, jaká možná řešení a jak to pravděpodobně může dopadnout se systémem, přírodou. Víme, že není jenom jedna katastrofická cesta, že lidé mohou uvědoměle konat. (Bohužel máme prozatím našlápnuto ke katastrofě - a zde je právě ohromná výzva pro komunisty). Můžeme přinést konkrétní příklady, kdy v podobných situacích lidé reagovali různě, akcelerovali a mobilizovali jiné síly, poslali vývoj jinam. Někdo do horší katastrofy, někdo si naopak zlepšil podmínky k životu. Také systematicky sledujeme působení člověka na přírodu a známe sílu přírody samotné i "schopnost" člověka uříznout i ten poslední strom.

Dnes je skutečně nejlepší prediktivní vědou archeologie, i když se zabývá výhradně minulostí. Ale, co je napsané, může být subjektivní. Co je v zemi, se tam dostalo z objektivních příčin. Správné studium archeologických kontextů může dát vysvětlení mnoha jevům. Archeologie nevychází ze statistiky, ale dialektiky, příčinnosti, zákonů akce a reakce. I když obvykle nevíme, jak se jmenoval pohřbený jedinec třeba z doby bronzové, dokážeme dost přesně říci, čím se zabýval, co jedl, jak probíhal jeho život, co věděl, co si představoval, čemu věřil, jak velký byl jeho svět?. Upřímně řečeno, jsme schopní rekonstruovat, jak jeho jméno mohlo vypadat, jaký používal jazyk, komu mohl rozumět a komu ne, s kým se mohl setkat a kým ne?

Eric Cline ve své knize 1177 BC, the year when the civilisation collapsed píše, že rozhodně nehovoří o současnosti, ale o konci doby bronzové, jak by se čtenáři mohlo zdát vzhledem k tomu, že centrálními tématy jsou koncentrace bohatství, útisk, chudoba, terorismus, válčení, revolty, změny klimatu, migrační vlny, kolaps, katastrofy i znovuzrození nových struktur?

Na závěr bych chtěla poznamenat, že moje přesvědčení o nutnosti marxisticko-leninského přístupu k budování komunistické strany, dělnického a lidového hnutí pramení z mých archeologických výzkumů a studií, která se zaměřují právě na období krizí, reakcí lidí na ně, na způsoby řešení. Snaha poznat svět, být skutečnou avantgardou lidových vrstev, učit se i je, inspirovat je, být jím vzorem, vytvářet a organizovat uvědomělé a odhodlané hnutí je jedinou cestou proti směru tobogánu, který vede do katastrofy.

Prostor konference nedovoluje do detailu dokumentovat vše, na co jsem narazila v předloženém příspěvku. Patrně by na to nestačila ani jedna celá konference, ani jeden lidský život. Proto přikládám několik inspirativních titulů a jsem připravená diskutovat s každým, koho téma marxistické archeologie zaujalo.

Literatura zmíněná v textu:

Binford, L. 1983: In pursuit of the past: Decoding the archaeological record.
Cline, E. 2013: 1177 B.C.: The Year the Civillization Collapsed.
Gathercole, P. 2009: Childe, Marxism and Knowledge. European Journal of Archaeology 12/1-3, 181 - 191.
Hodder, I. 1986: Reading the Past. Current approaches to interpretation in archaeology (revidovaná vydání: 1991, 2003)
Childe, G. V. 1979: Prehistory and Marxism. Antiquity 53 (208), 93 - 95
Maisels, C. 2010: The Archaeology of Politics and Power: Where, When and Why the First States Formed.
McGuire, R. H. 2002: A Marxist Archaeology.
Shanks, M. & Tilley, C. 1987: Social Theory and Archaeology.
Tainter, J. 2009: Kolapsy složitých společností.