header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Před 100 lety proběhla Rumburská vzpoura

Před 100 lety, 21. května 1918, se v Rumburku vzepřel rozkazům pěší pluk rakousko-uherské armády. Tento pluk, složený převážně z navrátilců z ruského zajetí, kteří byli očitými svědky a často i nadšenými stoupenci revoluce, byl koncem války centrem nepokojů a protiválečných nálad, které vyvrcholily vojenskou vzpourou. Mezi navrátilci, kteří pocítili osvobozující roli Říjnové revoluce, byl František Noha - budoucí vůdce vzpoury.

Účastník vzpoury, František Leitl vzpomínal v roce 1931: "Noha mi vyprávěl o Rusku, o tamních poměrech a revoluci. Snažil se mně vysvětlit ideu, kterou je Rusko prodchnuto, a řekl mi, že zajatci, ať Němci, Češi či Maďaři, mají toho válčení až po krk, a že všichni jsou infikováni ruskými problémy, novým ruským revolučním duchem. Říkal: My jsme revoluci prodělali a denně jsme měli smrt za hlavou. My se smrti už nebojíme a více se nám stát nemůže. My to tady nadzvedneme, jen co nás bude více. Jak začneme, hned budeme mít dráhy a telegrafy v rukou a už to půjde. Našinci jsou u všech regimentů českých, německých, maďarských a polských. Praskne-li zázemí, je konec války. Totéž vypukne ve všech státech a nejdříve v Německu. My jsme se s tou myšlenkou vraceli a také to brzo provedem. Nadarmo jsme v Rusku nebyli."

Vzpouru plánoval 19 členný výbor pod vedením Nohy až na červen, ale události se vyvíjely rychleji. Dne 20. května byl armádou vydán rozkaz o zmenšení dávek chleba. Zároveň byla sestavena nová pochodová rota navrátilců, která měla být odeslána na frontu. Do ní byla zařazena většina členů tajného výboru. Výbor se proto rozhodl využít vzrůstající nespokojenosti a zorganizoval vzpouru hned, i když nebyla dostatečně připravena.

V úterý 21. května v 6 hodin ráno odepřela budoucí pochodová formace poslušnost a odmítla odevzdat zbraně. Vzpoura se rychle rozšířila. Navrátilci posíleni o nováčky se zmocnili zbraní a osvobodila vězně. Přibližně 700 povstalců rychle obsadilo Rumburk.

Vzbouřenci se snažili navázat spojení s vojáky dalších pluků a zahájit povstání civilního obyvatelstva. Kvůli tomu zahájili pochod na Nový Bor a Českou Lípu. Ovšem rakouská moc zareagovala rychle v úsilí potlačit revoluční vření a povstalce obklíčila.

František Noha, Stanislav Vodička, Vojtěch Kovář, Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla byli 29. května 1918 po rozsudku polního soudu zastřeleni. Z 580 obviněných vzbouřenců bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek vězněn v těžkých podmínkách v terezínské pevnosti. Mnozí se blížícího konce války nedožili.

Na motivy vzpoury byl v roce 1964 natočen film "Hvězda zvaná pelyněk" .

Přes svůj neúspěch je Rumburská vzpoura důležitou součástí našich pokrokových dějin.

 

Zdroj foto wikipedie. Citace z publikace Rumburská vzpoura a současnost, 1973

Partneři:
partneri-kscm
partneri-sckp
partneri-sos
partneri-wdfy
partneri-solidnet
partneri-ceske-mirove-hnutípartneri-festival
partneri-kcp

 partneri-stripkyzesveta

©  Komunistický svaz mládeže

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .