Úvodní stránka Tuesday, October 17 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
V Karibiku kolonialismus a nerovnosti znamenají, že hurikány tu zasahují tvrději
Středa, 11 říjen 2017

Hurikán Maria, 15. tropická tlaková níže této sezóny, způsobil pohromu v oblasti pouhé dva týdny po hurikánu Irma.

Zpustošení na Dominice je ohromující, napsal místní předseda vlády Roosevelt Skerrit na Facebooku po půlnoci 19. září. Příštího dne oznámila NPR, přes svou stanici WRTU v San Juanu: "Většina ostrova je bez elektřiny ... nebo bez vody."

 

Mezi karibskými ostrovy zasaženými oběma smrtícími bouřemi jsou Portoriko, St Kitts, Tortola a Barbuda. V této oblasti jsou katastrofální škody často zesílené zbytečně vleklým a neúplným obnovováním. V roce 2004 se nevybíravě prohnal Karibikem hurikán Ivan, s rychlostí větru 160 mil/hod. (cca 260 km/h). Obnova ekonomiky v oblasti trvala přes tři roky. Díky poklesu příjmů a výdajům na obnovu se na Grenadě se z přebytku 17 milionů $ stal čtyřiapadesátimilionový schodek. Ani účinky zemětřesení na Haiti v roce 2010, dosahujícího 7. stupně osmibodové škály, se neomezily na zabití nějakých 150 000 lidí. Na pomoc vyslané mírové jednotky OSN zanechaly zemi dodnes bojující s fatální epidemií cholery.

Tohle nejsou izolované příklady nahodilé smůly. Coby zeměpisci Západoindické university, studující vnímání rizika a politickou ekologii, poznáváme hluboké, lidmi ovlivněné kořeny klimatických změn, nerovností a zaostalosti bývalých kolonií, což všechno zvyšuje zranitelnost Karibiku vůči katastrofám.

 

Riziko, zranitelnost a chudoba

Riziko katastrofy je funkce místního vystavení se riziku - čili tomu, jak přímo je místo ohroženo katastrofou - a jeho společenské zranitelnosti, konkrétně nakolik je odolné. Na většině karibských ostrovů je vystavení riziku přibližně stejné, ale výzkum ukazuje, že chudoba a společenská nerovnost krutost katastrof drasticky zvyšují.

Haiti, kde osm z deseti lidí žije za méně než 4 dolary na den, nabízí příklad toho, jak se kapitalismus, pohlaví a dějiny sbližují, aby zvýšily škody, způsobené bouří.

Zem je z velké části mezi nejchudšími na západní polokouli díky imperialismu. Poté, co Haiťané úspěšně svrhli v roce 1804 své zotročovatele, globální mocnosti ostrov ekonomicky zadusily. USA v létech 1915 - 1934 Haiti poprvé okupovaly, a poté následovala politika intervencí, jež má stále trvalé dopady na správu ostrova. Mezinárodní vměšování a následné oslabování institucí postupně brzdily snahu o rozvoj, snižování chudoby a emancipaci.

V tomto kontextu katastrofy zhoršují rozsáhlou stávající společenskou zranitelnost. Vezměme si například pohlaví. Odborníci na duševní zdraví, nabízející podporu obětem po zemětřesení na Haiti v roce 2010, shledali, že až neskutečně velký počet žen, které ztratily střechu nad hlavou - až 75 procent - zakusil sexuální násilí. Toto předchozí trauma zhoršovalo jejich post-katastrofické stresové reakce.

 

Geografie a pohlaví

Nerovnost a zaostalost jsou možná ve zbytku Karibiku znát méně, ale od ostrovního státu Antigua a Barbuda po St. Kitts a Nevis společensko-ekonomické problémy teď komplikují připravenost i reakce na katastrofy.

Lidé po celé oblasti vydají většinu svých příjmů na každodenní nezbytnosti jako jídlo, čistou vodu, střechu nad hlavou a léky, a k tomu, aby uvítali bouře jako Irma a Maria s pevnou střechou a pevně uzavíratelnými okenicemi, odolnými vůči hurikánu, se solárními generátory a sadami první pomoci jim zbývá hodně málo - pokud vůbec něco.

Pro chudé jsou nouzové vysílačky a satelitní telefony, jež by varovaly před katastrofou nebo ji zmírnily, z velké většiny nedostupné, stejně jako pojištění k uspíšení obnovy, jež by měli mít uzavřené majitelé jejich příbytků.

Chudší obyvatelé Karibiku také tíhnou k životu v oblastech, jež jsou ke katastrofám nejnáchylnější, protože bydlení na nestabilních odlesněných svazích a erodujících březích řek je levnější. Což znásobuje nebezpečí, v němž žijí. Nízká stavební kvalita jejich příbytků přináší méně ochrany v bouřích, a záchranná vozidla se po bouřích do těchto oblastí často vůbec nedostanou.

Karibské ženy jsou i dlouho po přechodu bouře zvlášť vystaveny riziku. V oblasti, kde úlohy jednotlivých pohlaví zůstávají přísně rozděleny, jsou péčí o děti, sklizní, vařením, úklidem, praním a podobně zatíženy obvykle ženy.  

Od žen se očekává vykonávání domácích prací dokonce i v nouzových evakuačních zařízeních. Takže jsou daleko víc vystaveny onemocnění z dodávek vody kontaminované splašky, nebezpečnými bakteriemi, salmonelou, cholerou, malárií a žloutenkou.

Práce na oživení ducha i těla druhých, když vznikne nedostatek jídla a vody, je také hozená na ženy, dokonce i když mají všeobecně horší přístup k příjmům a úvěrům než muži.

 

Není místa pro politiku

I politika hraje roli v tom, jak si Karibik vede v bouřlivé hurikánové sezóně. Dlouhodobá koloniální vláda není jedinou příčinou toho, proč jsou karibská společenství a ekosystémy tolik zranitelné.

Mnoho současných vlád v oblasti má také pravděpodobně svůj podíl na tom, že se zhoršuje život opomíjených komunit. V ostrovním státečku Trinidad a Tobago rušení investic do veřejného vzdělávání tvrdě zasáhlo univerzitní studenty z dělnických rodin, mládež z nízkopříjmových komunit i starší dospělé, kteří dříve dosahovali na finanční pomoc.

Ve Guyaně, bohaté na ropu, závislost na fosilních palivech přilákala nedočkavou ExxonMobil k řadě vrtů, navzdory tomu, že jsou záznamy o jejím dobývání, znečišťování a zisku všude možně. A tak rozsáhlá korupce a porušování územních práv zničily důvěru lidí ve státy, u nichž se předpokládá, že je budou chránit.

Když hrozí bouře, taková politika a praktiky zesilují v Karibiku společenská i ekologická rizika. Irma a Maria jistě nejsou poslední extrémní katastrofy, jež oblast zasáhnou. Aby přežily a prosperovaly v tomto nebezpečném novém normálu, měly by karibské země pořádně nahlédnout do srdce těchto problémů, znovu - a jinak - se zamyslet nad konceptem rizika a zodpovědně se zabývat faktory jako chudoba, pohlaví a klimatické změny. V praxi to znamená rozeznávat své nejzranitelnější komunity a pracovat na zlepšení jejich každodenního žití, a nejen na tom, aby přežily bouři.

V Karibiku narozený a žijící Frantz Fanon (1925-1961), původem z Martiniku, ukázal na tyto složitosti ve své knize "Bídníci Země" (franc. orig. Les Damnés de la terre - Odsouzenci země, z r. 1961; pozn. překl.).

Fanon prohlašoval, že demokracie a politické vzdělávání mas, na veškerém post-koloniálním území, je historickou nezbytností. Také předvídavě poznamenal, že "zem se musí zkoumat, stejně jako její podloží, řeky, a proč ne i slunce".

Jak Karibik hledá řešení škod a strádání, jež přinesly vzpoura přírody a společenská nerovnost, zdají se Fanonova slova být dobrým základem do začátku.

https://theconversation.com/uk 20. září 2017 (překlad VS)

 

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.