Úvodní stránka arrow Názory a polemika arrow Nepodmíněný příjem - řešení chudoby nebo cesta k zbídačení? Thursday, September 21 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Nepodmíněný příjem - řešení chudoby nebo cesta k zbídačení?
Neděle, 20 srpen 2017

V poslední době jsme cílem nové módní vlny, propagandistického působení, jehož cílem je přesvědčit o užitečnosti, dokonce blahodárnosti takzvaného Základního nepodmíněného příjmu. Přesvědčování se nese v duchu všech podpásových argumentačních triků při přesvědčování. Známe tyto triky a vede nás to k zamyšlení, co je skrytou příčinou tohoto energického aktivismu.

Pokud chceme být nedogmatickými a poctivými účastníky této diskuze, musíme brát v úvahu, že podmínkou úspěšného a efektivního řešení otázek společenského fungování je schopnost vnímat skutečnost vcelku, komplexně a interdisciplinárně. Je bláhové si myslet, že pouhou úpravou toku peněz se zachováním základních procesů můžeme v této společnosti něco podstatného změnit. Úpravou té nebo oné daňové položky, zvýšením jedné nebo druhé dávky se nezmění nic zásadního.

Lidská společnost není žádný monolit, a to už dlouho. Členové společnosti jsou třídně rozděleni. Dělí se na vládnoucí a ovládané, bohaté a chudé, vykořisťující a vykořisťované. Dělí se podle určitých znaků a jejich vzájemné vztahy a vztahy k prostředkům společenské reprodukce tvoří základní strukturu společnosti. Historicky to byli otrokáři a otroci, feudálové a nevolníci, kapitalisté (buržoové) a námezdní pracující. Dělí se i podle dalších kategorií, jako je příslušnost k národu. Dnes vládnoucí buržoazie již 200 let popírá existenci třídního rozdělení. Ohlupuje své novodobé otroky řečmi o společenské smlouvě, zcela irelevantními, když uvážíme, že lidé vstupující do "smluvního vztahu" si nejsou ani ekonomicky ani mocensky rovni. V rámci svého současného zájmu, se snaží dokonce popřít existenci národů, vydávají národ za umělý konstrukt.

Nezbývá než připomínat, co bylo mnohými zapomenuto. Buržoazie klame své oběti. Podvádí je ve snaze udržet si své privilegované postavení ve společnosti. První obětí tohoto podvodu je ovšem věda, z níž je pečlivě vypreparováno, vyretušováno vše, co by mohlo být poučné a co by mohlo mířit ke kořenům jevů. Dělá se všechno proto, aby nebyly ukázány zákonitosti, zdůrazňují se povrchní banality, sází se na náhodu. Výsledný zmatek si rozhodně nemůže dělat nárok na celkové vysvětlení.

Mluvíme-li tedy o třídní společnosti, jde o společnost založenou na panství jedné třídy nad druhou, na určité formě diktatury. To, co se v průběhu dějin nazývalo demokracií, bylo vždy demokracií menšin a v zájmu těchto menšin. Tak demokracie ve starověkých Aténách byla záležitostí malého množství osobně svobodných mužů. Dalších částí společnosti, žen a otroků, se netýkala. Podobné jako tehdy, je to i dnes. Nežijeme v demokracii, tedy vládě lidu. Žijeme v třídní diktatuře. Demokracie je pouze formální a i ta může být kdykoli zrušena, když se ukáže, že liberalismus je současnému panstvu nebezpečný. Jestliže snad měla kdysi buržoazie pokrokový charakter tím, že pomáhala rozkládat všechno strnulé, co patřilo feudalismu, dávno to neplatí. Ve své honbě za ziskem nyní už podvazují základní rozvoj společnosti, velkokapitalisté vyvolávají války, útlak.

Za této situace není pokrokovým ten, kdo je připraven se s kapitalismem smiřovat, vylepšovat jej, hledat pro sebe nějaký příštipek.

V takovém světě, bez jakékoli hodnověrné snahy vnímat realitu takovou, jaká je, přicházejí věrozvěstové nové doby, nového světa. Základní nepodmíněný příjem, to vám je opatření tak krásné, tak neskutečně dobré, že vyřeší všechny problémy naráz! Tedy alespoň ty, které si dokážeme představit.

* * *

To, že myšlenka Základního nepodmíněného příjmu (ZNP nebo jen ZP) přitahuje studenty a středostavovské vrstvy, intelektuálně pracující není překvapující - u těchto je vazba na čistou dobu práce nižší. Zároveň v současné době je pro mnoho z nich hrozba ztráty zaměstnání také poněkud potlačena a proto i starost o zajištění pro neočekávané případy.

Přichází s ním i neoliberálové, kteří to vidí jako možnost rozparcelovat a přivlastnit si to, co přísluší oběhu daní. To že se tu shodují názory některých příslušníků, kteří se počítají za levici a myslitelé neoliberalismu (Milton Friedman) by nás mělo zarazit.

Otázka tu zůstává ale pro třídu námezdně pracujících, té, na které leží zodpovědnost za přeměnu společnosti, zda má požadavek takové úpravy (v rámci daného společenského stavu) přijmout za svůj. Zda tento požadavek nějakým způsobem přiblíží cíl převzetí výrobních prostředků a jejich řízení ve prospěch společnosti, zda to přiblíží likvidaci kapitalismu. Jestli taková úprava je mostem k likvidaci kapitalistů a sebe jako třídy, tedy likvidaci postavení, které nutí k práci na kapitál.

Sociální systém, jak je nyní postaven, je výsledek dějin třídního boje pracujících proti kapitalistům, kolektivní zkušenosti velké hospodářské kapitalistické krize i síly poválečného budování socialismu. Samozřejmě, jde jen o záplatu a relativně slabé zajištění pro případ výpadku příjmu ze zaměstnání, nemožnosti pracovat z důvodu věku nebo zdraví, a trpí mnoha problémy. Jde ale o prostor, který neustále čelí ze strany kapitálu snahám o likvidaci nebo alespoň omezení solidárnosti, komercionalizaci a privatizaci. (1)

Dosavadní popisy základního nepodmíněného příjmu trpěly zásadní neurčitostí, která slibovala mnoho - zvýšení svobody a nezávislosti na bezprostředním příjmu ze zaměstnání, likvidaci chudoby, snížení administrativy. Zdroje prý jsou. Vždy je úsilí opustit příspěvky pro zvláštní situaci a udělat jednu částku pro všechny případy.

Nový článek v časopisu Argument Vladimíra Příbramského "(Ne)podmíněný základní příjem" (2)  na první pohled slabinami neurčitosti netrpí. Slibuje ukázat proveditelnost ZNP v současných podmínkách. Ďábel je ovšem jako vždy v detailech.

Článek začíná standardním obecným ujištěním o prospěšnosti opatření z hlediska administrativy, snížení chudoby, všeobecnosti, zneužívání. O nejistotě a důsledcích těchto předpokladů nyní nebudeme mluvit.

V další části autor konkretizuje. Skutečně by měl každý občan (zřejmě včetně dětí) mít nárok na více než 40 procent průměrné (současné) čisté mzdy, s určitými odchylkami, cca 10 tisíc. Na jednu stranu ti, kteří pobírají nějakou formu dávek již nyní - důchody starobní a invalidní, nezaměstnaní, studenti, rodičovské příspěvky. Ale na druhou stranu i přes 5 milionů zaměstnanců a OSVČ, kteří nyní různou měrou odvody sociálního pojištění financují kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí z více než tří čtvrtin.(3) Nyní by zřejmě měli dostávat stejný čistý příjem jako dříve, jenže oněch 10 tisíc hrubého by mělo jít od státu a zbytek od zaměstnavatele. Mzda se tedy sníží.

Tady něco nehraje - pracujícímu se slibuje stejně a kapitalista by měl platit méně? Výroba zisku bez ožebračování, jednota zájmů kapitalisty a pracujícího? Opravdu se tu podařil zázrak, příslovečné perpetuum mobile?

Očekáváme, že se to vysvětlí v bilanci, kterou autor činí v závěru. Tu nedělá pro celou kapitalistickou ekonomiku, ale jen v rámci rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).

Na první pohled je vše růžové - v navrhovaném rozpočtu jsou výdaje za ZP nižší než ty plánované pro rok 2017 v současném systému.

Ovšem na druhý pohled zjistíme: Jedná se o rozvržení při tzv. prvním kroku implementace Základního příjmu. Tedy, kdy základní příjem pobírají jen kategorie, které už nějaké dávky pobírají, nikoliv zaměstnanci a OSVČ - není zde splněn předpoklad všeobecnosti. Jedná se tedy jen o parametrické přizpůsobení nynějšího systému, jen stávající dávky budou zprůměrovány a přeměněny ZP.

Tady bychom mohli skončit, protože rozhodně závěr článku není tím, co autor slíbil - dokázat splnitelnost samospasitelného Základního nepodmíněného příjmu. Na konci pak přihřátí si polívčičky - úvaha Vladimíra Příbramského nad komerčním důchodovým a zdravotním připojištěním tak, aby byla zajištěna zásluhovost.

Ale my doveďme myšlenku do konce. Zapomeňme na chvíli, že by zřejmě tak velká změna příjmu změnila cenové poměry a odhadněme, jak by vypadaly rozpočty pro případ plného nepodmíněného příjmu.

V silně idealizovaném výpočtu "prvního kroku implementace základního příjmu" v článku je rozpočet MPSV 507 miliard Kč.

Jak by ale vypadal rozpočet, kdyby i 5,1 milionů zaměstnanců a OSVČ mělo dostávat ZP v navrhnuté výši 40 % současné průměrné mzdy? Rozpočet by se zvýšil více než dvakrát, na 1,13 bilionů Kč.(4) Taková nadstavba by nyní tvořila čtvrtinu celého hrubého produktu ČR.(5)

Připomeňme, že 78% příjmu této kapitoly je ze sociálního pojištění. Zatímco v současné situaci je průměrné měsíční sociální odvody na každého zaměstnance nebo OSVČ 7370 Kč, při takovém nastavení ZP by muselo narůst na přibližně 15 tisíc měsíčně (pokud by nebyl nalezen nějaký jiný zázračný zdroj prostředků).

Zároveň ovšem na základě předpokladu z článku, bude měsíční čistý příjem zaměstnance rozdělen na část pocházející ze ZP (9400 Kč čistého) a na část ze zaměstnání samotného (odhadněme průměrně cca 12 tisíc).(6) Tedy sociální pojištění placené z výdajů na zaměstnance by překročilo výši jeho průměrného čistého příjmu.

K tomu přičtěme nepřímé důsledky. Zřejmě by nepoklesl počet podvodů - pracovní smlouvy "na 1 korunu"(7)  by se rozrostly a přitom by zajišťovaly legálně práci 8 hodin. Tím by se obcházely narostlé sociální odvody. Zajisté by se vymyslel nějaký sofistikovaný systém, jak to záplatovat, ale tím se podvazuje opět ta údajná administrativní úspora. Dále se dá předpokládat právě i tlak na zvýšení základních nákladů na život ve chvíli, kdy se stane příjem všeobecným. Jednoduše ostatní kapitalisté na trhu zareagují, a dojde k zvýšení nájmů, zpoplatnění celé řady společenských služeb, a tedy snahy snížit jakékoliv výhody z takového opatření - tak, jak to už dnes vidíme u různých magnátů s chudobou v případě příspěvků za bydlení. Navíc všeobecnou rovností příjmu na kapitalistickém trhu se rozhodně nesníží sklon k vytváření ghett s obyvatelstvem bez pracovních návyků.

Ohromný nárůst rozpočtu takového přerozdělujícího systému platí jen za předpokladu, že by byla zachována výše ZP. Kdyby naopak výchozím předpokladem byl stávající rozpočet MPSV, došli bychom k stlačení částky ZP na osobu v domácnosti na 4-5 tisíc Kč měsíčně.(8) To rozhodně ani dnes nemůže mít za následek nic jiného než absolutní zbídačení nezaměstnaných, starobních a invalidních důchodců.

Autor dodává, že o výši ZP i způsobu přidělování bude rozhodovat Parlament ČR. To se vykládá za vrcholně demokratické. Jenže naopak, tato instituce jen provádí zájmy vlastníků kapitálu a má vykonávat tlak na neprivilegované. A jestliže se navíc vyhrazuje, aby právo na příspěvek bylo odvislé od dodržování zákona (který opět schvaluje parlament), nevychází ZP jako nástroj svobody, naopak jako nástroj zotročení.

Každý pokles ekonomiky způsobí pokles výběrů. A jestliže bude živobytí celého obyvatelstva záviset na takto vybraných prostředcích, můžeme očekávat prudký propad životní úrovně všech při každé krizi.

Buď je základní nepodmíněný příjem opatření, které ohrožuje samotný vztah kapitál-práce. Pak ho kapitál nedovolí a musí být na něm těžce vybojován. A i v tom případě zjevně není cestou k překonání odcizení mezi prací a výrobními prostředky.

Nebo tento vztah nenarušuje, je jen určitou úpravou parametrů a vějičkou pro větší kapitalizaci a privatizaci státních funkcí. Navíc nezaručuje opravdu zlepšení podmínek obyvatel, snížení chudoby. Jiné požadavky jsou v zasažení základního vztahu daleko úspěšnější, jako požadavek zkrácení pracovního týdne.

* * *

Zásadní nedostatek Základního nepodmíněného příjmu je ten, že jeho "implementace", bez jemu předcházejícího vyvrácení staré třídní diktatury, tedy převzetí moci ve státě, povede jedině ke zneužití v zájmu privilegované menšiny. Svobodu a blahobyt to neprivilegovaným nepřinese, naopak: uvrhne do ještě větší nesvobody, do ještě větší bídy. Uchopení moci ve státě, zavedení diktatury většiny v zájmu většiny, jež by se snad mohla právem nazývat demokracií, jsou podmínkou jakéhokoli dalšího smysluplného postupu. S ničím takovým ovšem navrhovatelé nepočítají. Marná snaha.


Poznámky:

(1) Např. podřízení důchodového a zdravotního fondu finančnímu kapitálu

(2) http://casopisargument.cz/2017/07/19/nepodmineny-zakladni-prijem-a-moznosti-jeho-zavedeni-v-cr/

(3) Ze 78% - na základě navrhovaného rozpočtu Vlády ČR pro rok 2017 http://kupnisila.cz/statni-rozpocet-cr/

(4) 507 miliard Kč + (5,1milionů lidí x 12 měsíců x 10300 Kč ZP) = 1,13 bil. Kč. Údaje o počtu zaměstnanců a OSVČ z původního článku.

(5) HDP ČR je 4,8 bilionů Kč https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomika_%C4%8Ceska

(6) Průměrná čistá mzda - čistý ZP

(7) Se ZP se obvykle spojuje neexistence opatření minimální mzdy

(8) Rozpočet MPSV 510 miliard Kč / 10 milionů obyvatel ČR / 12 měsíců = 4250 Kč

 

Partneři:
http://www.kscm.cz
http://www.sosstudent.cz
http://www.kubadnes.cz
18. světový festival mládeže a studentstva
http://www.klub-pohranici.cz/
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.