Úvodní stránka Saturday, December 16 2017  
Kdo jsmeWho we areKontaktujte násKalendář akcíOdkazyInternationalNávštěvní kniha
Advertisement
Tajemní nájemníci hotelu Prezident
Středa, 19 červenec 2017

Po amerických prezidentských volbách se čas od času opakuje obvinění údajného ruského zasahování do voleb. Zopakujme si jeden příběh amerického zasahování do voleb, který není sám, ale který ovlivnil dějiny víc, než výběr demokratického nebo republikánského obličeje pro americkou vládnoucí třídu...

"V předvolební kampani se v moskevském hotelu dříve známém jako Okťabrskaja a nyní přejmenovaném na Prezident-oťel ubytovalo 23. února 1996 v jedenáctém podlaží v čísle 1120 několik přísně zakonspirovaných osob. Po vítězných volbách dostali 250 000 dolarů a 4. července 1996 odletěli domů - do USA.

Možná, že by se široká veřejnost o nich nic nedozvěděla, kdyby o nich 15. července nenapsal týdeník Time článek pod titulkem "Jelcinova záchrana" a podtitulkem Historie, která odhaluje tajemství o tom, jak američtí poradci s použitím výsledků veřejného mínění, práce analytických skupin, chyb v reklamě a některých technických metod americké volební soustavy pomohli Borisu Jelcinovi k vítězství.

Byla to bomba.

Proč však byl tento americký tým tak utajen?

Jak napsal jeden Američan v časopise Time, "všem bylo jasné, že kdyby to komunisté zjistili před volbami, obvinili by Jelcina, že je poslušný nástroj v amerických rukách".

Bylo jich šest. Hned po Jelcinově vítězství šli na Rudé náměstí, kde se všichni vyfotografovali na památku. V týdeníku byla uvedena i jejich plná jména.

Naproti pokoji s číslem 1120 se v čísle 1119 ubytovala Taťjana Ďjačeková. Američany oficiálně přijal šéf štábu Soskovec , který od nich vyslechl podrobnou přednášku o americké technologii masových komunikací a také tvrzení, že Clinton je do toho zasvěcen.

Dohodli podmínky: veškerý pobyt poradců jde na náklady hostitelů, každý dostane měsíčně 15 000 dolarů.

Soskovec měl pro Američany ještě jeden úkol: asi měsíc před volbami nás varovat, jestliže se bude domnívat, že volby prohrajeme a bude je třeba zrušit.

Americký projekt, který předpokládal zlom v Jelcinově volební kampani, byl vcelku prostý. Jeho podstata spočívala v tom, že voliči budou neustále dotazováni, s čím jsou nespokojeni, co si konkrétně přejí. Kandidát na prezidentský úřad musí na tyto otázky dávat okamžitě odpověď.

Na radu Američanů byl zaveden telefon důvěry v prezidenta. Na toto číslo - 9569999 - mohl kdokoli kdykoli zavolat a říct, co si o Jelcinovi myslí. Kladné ohlasy šly okamžitě po vyhodnocení do tisku.

Doslova po celém Rusku se pod heslem Hlasuj, nebo prohraješ rozletěly agitační skupiny vedené vysokými státními úředníky a doprovázené desítkami koncertních skupin s takovými hvězdami jako je Ludmila Zykinová, Alla Pugačovová, Lev Leščenko, Naděžda Babkinová či Oleg Gazmanov, se financovaly nikoli z Jelcinova fondu, ale ze zdrojů místních závodů, bank apod. Pokuste se rozmotat toto klubko!

Jelcinův štáb zapojil do voleb i několik předních sociologických pracovišť, reklamních agentur, sdělovacích prostředků. Američané jejich informace vyhodnocovali a dávali štábu svá doporučení. Je třeba smeknout klobouk - před nimi i před Jelcinovým štábem. Byl to doslova informační běžící pás, a to dennodenně. Nepřeháníme - dennodenně. Jenom Nadace Veřejné mínění, jak se přiznala Jelena Petrenková, zástupkyně ředitele této firmy, vyprodukovala za 90 dní 123 analytických zpráv. Ale do akce byly zapřaženy - třeba jednorázové práce - i desítky jiných sociologických služeb.

Na základě těchto sociologických šetření Američané poradili Jelcinovi, aby co nejdříve skončil čečenskou válku, začal vyplácet dlužné penze a mzdy, zvýšil platy vojákům z povolání, vyhlásit válku kriminalitě, zveřejnit plány na zlepšení životní úrovně, přihlásit se k myšlence integrace s bývalými sovětskými republikami, vypracoval svůj program podpory kultury, vědy, vzdělávání, častěji se ukazoval na veřejnosti se svou rodinou, aby tak vytvářel obraz pořádkumilovného občana, snažil se hovořit s lidmi otevřeně, přiznával i své chyby a nedostatky a každopádně přislíbil, že v nejbližší době se život v zemi zlepší.

Jelcin se snažil dodržovat rady a samozřejmě především sliboval, sliboval, sliboval.

Všechna americká doporučené měla dva aspekty. Za prvé: Jelcinovo pokání a jeho sliby, vyřešení některých problémů, příprava či vyhlášení některých výnosů týkajících se zlepšení života obyvatel, cílevědomá reklama akceschopnosti prezidenta. A za druhé: strašení lidí prázdnými obchody, represemi, gulagy a jinými tragédiemi, když - nedej bůh - k moci přijdou komunisté. Všeho všudy za tři měsíce došlo v náladách obyvatelstva k neuvěřitelným posunům: Jelcinovy preference, které koncem ledna 1996 činily 10 procent, stouply do prvního kola voleb na 35 procent.

Přes 30 milionů ruských voličů nešlo k volbám. Nevěřili, že by měli učinit osudovou volbu, jak tvrdila pravicová propaganda. A vůbec se nedomnívali, že by vítězství předsedy KSRF Zjuganova bylo tragédií. Kdyby se to domnívali, všechno by nechali stranou a přišli.

(Jelcin 35,06 %, Zjuganov - 31,96 %)"

(zdroj: Andrijanov, Čerňak "Car odchází, opona padá" Orego)

 
Top of Page Powered by Mambo Open Source
© 2017 Komunistický svaz mládeže
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.